Insolvenční soud vykonávající oprávnění výboru věřitelů není ve vztahu politické, sociální či tzv. procesní závislosti na některém z účastníků insolvenčního řízení

25.07.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 75/2017

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) zamítlo návrh Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci na zrušení ustanovení § 61 odst. 2 věty první a § 66 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

V insolvenční věci, vedené před Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci, se konala první schůze věřitelů za účelem ustavení věřitelského výboru, na kterou se ale nikdo z přihlášených věřitelů bez omluvy nedostavil. Bylo proto nutné aplikovat ustanovení § 61 odst. 2 věty první insolvenčního zákona, podle něhož působnost věřitelského výboru bude po skončení schůze věřitelů, na které nebyl tento orgán ustanoven, vykonávat insolvenční soud, tj. navrhovatel. Ten dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem, proto řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na jejich zrušení. Především namítal, že napadená ustanovení zakládají rozpor s principem nezávislosti a nestrannosti soudce, neboť je zde oprávněná pochybnost o jeho nestrannosti, protože poskytuje ochranu zájmům jednoho z účastníků řízení bez ohledu na jiného účastníka a je k němu vázán povinností loajality, pro druhého účastníka řízení to znamená porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Vykonává-li insolvenční soud oprávnění výboru věřitelů podle § 61 odst. 2 věty druhé, popř. § 66 insolvenčního zákona, nejde o případ závislosti politické či sociální, stejně jako tzv. procesní závislosti na některém z účastníků insolvenčního řízení; insolvenční soudce je při výkonu své funkce povinen se řídit pouze zákonem a jednat jím stanoveným způsobem a v jeho mezích (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), nikoliv pokyny některého z účastníků řízení, resp. procesních subjektů, včetně věřitelů, a to ani při výkonu působnosti věřitelského výboru. Insolvenční soud tak může hájit společný zájem věřitelů potud, je-li v souladu s účelem insolvenčního řízení podle § 1 písm. a) insolvenčního zákona, nekoliduje se zájmy jiných účastníků řízení (včetně ochrany právem chráněných zájmů dlužníka) a s úkolem státu zajistit v insolvenčním řízení ochranu všech těchto zájmů podle § 5 písm. a) insolvenčního zákona.

Ústavní soud dodává, že podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práva a svobod nikoho (ani věřitele) nelze nutit činit to, co mu zákon neukládá. Rezignace věřitelů přitom nemůže vést k tomu, že by stát mohl po jejich vzoru rezignovat na svou funkci zajištění chodu tržního hospodářství a svobody podnikání, se kterým je rovněž spjata zákonná úprava insolvenčního řízení. Zvolené řešení je proto reakcí na situaci, která na tomto úseku existuje. Toto státem na základě stoletých zkušeností zvolené řešení se nemusí jevit zdaleka jako ideální, nicméně navrhovateli se jeho protiústavnost prokázat nepodařilo, neboť není v rozporu s ústavními kautelami, ani s ústavním úkolem státu zajistit chod tržní ekonomiky. Není od věci připomenout jeden z nejčastěji citovaných výroků kosmonauta a prezidenta Eastern Air Lines F. Bormana na toto téma pro časopis Time „Pořád říkám, že kapitalismus bez insolvence je jako křesťanství bez pekla. Ale těžko v tom spatřovat nějakou dobrou zprávu.“ („I've long said that capitalism without bankruptcy is like Christianity without Hell. But it's hard to see any good news in this.“). To stát zajišťuje rovněž svěřením dohledu (§ 11 insolvenčního zákona) nad insolvenčním řízením orgánům státu, zde tedy příslušnému insolvenčnímu soudu, který tak není zástupcem některé ze „soukromých“ stran insolvenčního řízení, nýbrž ochráncem veřejného zájmu (a povinnosti státu) na ochraně základních práv plynoucích zejména z čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/14 je dostupný PDF zde (437 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu