K procesním právům poškozených v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného

16.08.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 88/2016

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelek a zrušil usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelek na soudní ochranu. Ve zbytku byla stížnost odmítnuta zčásti pro nepříslušnost, zčásti pro zjevnou neopodstatněnost. Z důvodu běžících lhůt a intenzity zásahu do dotčených práv Ústavní soud vyhověl žádosti stěžovatelek o přednostní projednání jejich ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost směřovala proti postupu a rozhodování státních zastupitelství a městského soudu v trestním řízení vedeném ve věci úmrtí poškozeného, který byl manželem 3. stěžovatelky a otcem 1. a 2. stěžovatelky. Poškozený byl ode dne 1. 5. 2000 pohřešován a navzdory dlouhému vyšetřování se jej nepodařilo nalézt. V roce 2006 byli z jeho vraždy obžalováni dva muži, kteří však byli zproštěni obžaloby městským soudem i Vrchním soudem v Praze, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který bylo stíhání vedeno. Významnou roli hrálo také to, že nebylo nalezeno tělo poškozeného. Jeden z obžalovaných byl následně uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry, jehož se dopustil tak, že pod slibem výhodné obchodní investice vylákal na poškozeném nejméně 6 mil. Kč, které od něho převzal v den zmizení poškozeného, k obchodu však nedošlo a peníze odsouzený poškozenému nevrátil a ponechal si je pro vlastní potřebu, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šest a půl roku. Ostatky poškozeného byly nalezeny dne 14. 1. 2014 na dně Orlické přehrady, na lebce byl nalezen průstřel v týlní části, k identifikaci těla pomocí srovnání genetického materiálu došlo v červenci 2015. Dne 26. 1. 2016 podal státní zástupce městského státního zastupitelství návrh na povolení obnovy původního trestního řízení s tím, že jedním z důvodů zprošťujících rozsudků byla i skutečnost, že se v předchozím řízení nepodařilo prokázat, zda byl poškozený usmrcen. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením v neveřejném zasedání návrh zamítl. Státní zástupce proti tomuto usnesení nepodal stížnost a stěžovatelky se s kopií usnesení seznámily až dne 30. 3. 2016, načež se obrátily na vrchní státní zastupitelství s podnětem na výkon dohledu, ke dni podání ústavní stížnosti neobdržely žádnou odpověď.

Stěžovatelky dle Ústavního soudu nemají s ohledem na čl. 80 Ústavy ve spojení s § 280 odst. 2 trestního řádu právo žádat před soudem obnovu řízení v neprospěch obviněného, neboť jde o monopol veřejné žaloby. Stejně tak nemohou mít s ohledem na postavení v řízení stejná práva jako obviněný. Byl-li však v projednávané věci návrh podle § 280 odst. 2 trestního řádu oprávněnou osobou, tedy městským státním zástupcem podán, měly právo být informovány, určit si zmocněnce pro řízení a účastnit se veřejného zasedání v procesním postavení poškozených. V důsledku nerespektování těchto požadavků, v rozporu s ústavními kautelami práva na spravedlivý proces, došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv. Ústavní soud je toho názoru, že v případech trestných činů proti životu bylo z povahy věci samé nezbytné, aby státní zástupce nebo soud, pořádající veřejné zasedání v řízení o povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného, informovaly poškozené o jeho konání a daly jim možnost v jeho průběhu uplatnit svá procesní práva (zejména právo nechat se zastoupit zmocněncem, právo vyplývající analogicky z ustanovení § 212a trestního řádu, právo vyjadřovat se k důkazům, právo klást otázky svědkům, apod.). Ačkoliv zákon s účastí poškozeného v řízení o povolení obnovy řízení výslovně nepočítá, lze za ústavně konformní výklad procesních ustanovení této části trestního řízení považovat pouze ten, který taková procesní práva pozůstalým poškozeným zaručuje. Opačný výklad by vedl k neodůvodněnému omezení uvedených procesních práv, sloužících jako prostředek ochrany hmotných práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť i řízení o povolení obnovy řízení v neprospěch pachatele se dotýká jejich oprávněných zájmů.

V části napadající postup státních zastupitelství byla ústavní stížnost odmítnuta, jakkoli je zřejmé, že právě v něm je původní příčina vadného výsledku řízení před soudem v důsledku právního názoru předestřeného městskému soudu městským státním zástupcem ohledně překážky rei iudicatae (věci rozhodnuté) vzniklé rozsudkem ze dne 13. 9. 2007 (odsouzení jednoho z původních obžalovaných za zpronevěru). Zde městský soud nevysvětlil, jak trestní řízení, které bylo vedeno zjevně pro jiný skutek než vražda, mohlo být překážkou řízení v projednávané věci, a co bránilo případně i obnově řízení ukončeného v roce 2007, tedy zda byla taková obnova vyloučena. Tím, že se však tyto vadné postupy koncentrovaly do konkrétní podoby návrhu městského státního zastupitelství z 26. 1. 2016, který byl následně posouzen nezávislým a nestranným soudem povinným poskytovat ochranu základním právům, nebylo třeba, a zčásti s ohledem na postavení Ústavního soudu mimo soustavu soudů, ani možno tuto otázku zvláště řešit. Pro úplnost je třeba dodat, že v ústavní stížnosti stěžovatelky pochybení státních zastupitelství spojovaly právě s následkem neodsouzení obžalovaných, resp. neobnovení řízení proti nim, což nelze akceptovat již s ohledem na princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny. Z toho důvodu Ústavní soud odmítl v této části ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost.

Ústavní soud tedy uzavírá, že městský soud nedostál své povinnosti chránit základní práva stěžovatelek, a svým postupem jim tak znemožnil využití procesního rámce, garantujícího ochranu jejich práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Listiny a čl. 2 Úmluvy. Výklad relevantních podústavních právních předpisů, který zaujal městský soud, nepřiměřeně omezuje ochranu oprávněných ústavních zájmů poškozených nejzávažnější trestnou činností, aniž by pro to existoval přiměřený ústavněprávní důvod. Jeho rozhodnutí rovněž neobstojí z hlediska principů spravedlivého procesu, částečně pro nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného usnesení a částečně pro s tím spojené porušení požadavku veřejnosti jeho rozhodování.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1716/16 je dostupný PDF zde (350 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu