Místní příslušnost okresního soudu k úkonům v přípravném trestním řízení je určena zákonem bez ohledu na to, které státní zastupitelství podalo návrh

02.05.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 47/2016

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítlo návrh skupiny 27 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 15 odst. 3 a odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli.

Navrhovatelé uvedli celou řadu důvodů, pro které považují napadená ustanovení jednacího řádu za protiústavní. Zejména namítali, že se jedná o nerespektování čl. 38 Listiny základních práv a svobod, dle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. V případě změny státního zastupitelství v přípravném trestním řízení se jim jeví jako ústavně pochybné, že se „automaticky“ mění i příslušnost soudu pro rozhodování v přípravném řízení např. o vazbě, domovních prohlídkách, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu atd.

Ústavní soud se zabýval všemi námitkami navrhovatelů a dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Pouhá skutečnost, kterou namítají navrhovatelé, že novelu, upravující poslední úpravu znění napadených ustanovení, schválila ministryně spravedlnosti v demisi, sama o sobě nemůže být důvodem k zrušení ustanovení, Ústavní soud v této souvislosti odkázal na závěry svého dřívějšího nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/07. K otázce, zda je vůbec obecně možné, aby příslušnost státního zastupitelství upravoval podzákonný právní předpis- vyhláška, Ústavní soud uzavřel, že a priori nelze takovýto způsob právní úpravy vyloučit. Ústavní soud se též nedomnívá, že by ústavnímu pořádku odporovala možnost rozhodnout o změně příslušnosti dozorového státního zastupitelství spolurozhodováním vrchního státního zastupitelství a nejvyššího státního zástupce a rovněž při srovnání se zahraničními právními úpravami se nejeví možnost určitých změn v příslušnosti státního zastupitelství dle rozhodnutí některého z vyšších stupňů jeho soustavy nijak neobvyklá. Státní zastupitelství není součástí soudní moci, a proto se pro jeho příslušnost nemusí uplatňovat tak přísná hlediska jako pro soudy.

V dalším kroku se Ústavní soud zabýval napadenými ustanoveními, pokud jde o jejich propojenost s právní úpravou příslušnosti soudu. Dospěl přitom k závěru, že ani v tomto směru nejsou dány důvody, pro které by bylo nutno podanému návrhu vyhovět. Ačkoliv je podstatná část úpravy příslušnosti státního zastupitelství vtělena do jednacího řádu jako podzákonného právního předpisu, není dán důvod ke zrušení napadených ustanovení ani pro rozpor s právem na zákonného soudce, neboť je možné napadenou právní úpravu vyložit ústavně konformním způsobem.

Ústavně konformním výkladem § 26 trestního řádu je nutno dospět k takovému závěru, že pokud v přípravném řízení příslušný návrh (například na vzetí do vazby, nařízení domovní prohlídky, povolení odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu) podá státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Napadenými ustanoveními není (a nemůže být) dotčena věcná a místní příslušnost soudů podle trestního řádu; návrhy státních zástupců krajských státních zastupitelství a vrchních státních zastupitelství v přípravném řízení musí v souladu s čl. 38 odst. 1 Listiny směřovat vůči okresnímu soudu příslušnému podle § 18 trestního řádu.

Uvedený výklad právní úpravy místní příslušnosti okresního soudu k úkonům v přípravném řízení se nedostává do rozporu s právem na zákonného soudce, neboť místní příslušnost okresního soudu je vždy určena zákonem, a to bez ohledu na to, zda příslušný návrh podá státní zástupce okresního, krajského nebo vrchního státního zastupitelství. Obecné soudy jsou povinny vycházet při určení své místní příslušnosti ze zákona, a postupovat tedy v souladu s uvedeným ústavně konformním výkladem, a naopak není jejich povinností v těchto případech aplikovat jednací řád, pokud by na jeho základě měla být určena místní příslušnost soudu v rozporu se zákonem. Pokud jde o státní zastupitelství, to je povinno tento ústavněprávní výklad Ústavního soudu respektovat.

Ústavní soud připomíná, že jím provedený ústavně konformní výklad napadených ustanovení předmětné vyhlášky nemá bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadená ustanovení aplikována.

K výroku i odůvodnění nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudci Jan Musil, Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.

Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/14 včetně disentu je dostupnýPDF  zde (620 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu