Ústavní soud, Brno, 6. června 2012 (TZ 23/12)
František Duchoň je již druhým soudcem, jehož mandát letos končí (20. března 2012 uplynulo funkční období místopředsedkyni Ústavního soudu Elišce Wagnerové), aniž by byl nahrazen soudcem novým.
Absence dvou soudců se na činnosti Ústavního soudu již může negativně projevovat. Příliv nových ústavních stížností neustává, naopak oproti minulým letům stále roste, což se nepochybně odrazí v prodloužení průměrné doby řízení před Ústavním soudem. V roce 2013 přitom vyprší mandát dalším osmi soudcům (na konci ledna 2013 Jiřímu Muchovi, počátkem června 2013 Miloslavu Výbornému, v srpnu předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému, místopředsedovi Ústavního soudu Pavlu Holländerovi a soudcům Vojenu Güttlerovi a Dagmar Lastovecké, do konce roku 2013 pak ještě Janu Musilovi a Jiřímu Nykodýmovi).
Pokud by odcházející soudci nebyli v přiměřené době nahrazeni soudci novými, hrozí značné průtahy v řízení před Ústavním soudem na úkor účastníků řízení, případně úplná paralýza činnosti Ústavního soudu; přitom i v řízení před Ústavním soudem mají účastníci právo na rozhodnutí v přiměřené době dle čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Neodůvodněné průtahy v řízení se tak kromě prodlužování právní nejistoty mohou promítnout do reálných finančních kompenzací, jež by stát musel postiženým poskytnout.
Podobné situaci čelil Ústavní soud v letech 2003 až 2005. V březnu roku 2004 dokonce počet soudců Ústavního soudu klesl na kritických 11, takže plénum Ústavního soudu muselo usnesením přerušit všechna tehdy probíhající plenární řízení do doby, než bude počet soudců Ústavního soudu doplněn alespoň na dvanáct (viz usnesení Pl. ÚS 17/02 a j. ze dne 23. března 2004 
, resp. usnesení Pl. ÚS 17/02 a j. ze dne 22. června 2004 , jímž bylo po doplnění Ústavního soudu o dvanáctého soudce rozhodnuto o opětovném pokračování v dříve přerušených řízeních).
Za zmínku stojí, že i prvorepublikový Ústavní soud Československé republiky zažil situaci úplné paralýzy v letech 1931 až 1938. Po uplynutí jeho prvního funkčního období v roce 1931 nebyla politická reprezentace schopna shodnout se na jménech nových soudců ústavního soudu dlouhých 7 let, takže ústavní soud fakticky zanikl. Obnoven byl až na samém sklonku předmnichovské republiky v květnu 1938. Tehdejší ústavní soud sice neprojednával individuální ústavní stížnosti, takže dopad průtahů s jeho ustavením do právních poměrů jednotlivců nebyl bezprostřední, politické a ústavněprávní konsekvence paralýzy činnosti ústavního soudu však byly i tak velmi vážné. Podrobněji o této historii, zde, v podkapitole Intermezzo 1931–1938.
Tomáš Langášek
generální sekretář Ústavního soudu