Odůvodnění rozhodnutí ve věci omezení zajištění peněžních prostředků

30.04.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 23/2014

Od prosince roku 2011 jsou stěžovatelce - společnosti MONSTERA INTERNATIONAL, a.s. - jako výnos z trestné činnosti zajištěny peněžní prostředky na jejím bankovním účtu, a to včetně peněžních prostředků na účet dodatečně došlých. Stěžovatelka na základě smlouvy o provozování čerpacích stanic přenechala smluvnímu partnerovi do úplatného užívání nemovitosti ve svém vlastnictví. Dle tvrzení stěžovatelky tvoří veškerý její příjem výnos z uvedeného smluvního vztahu, který je zasílán na její účet, který je po dobu více než dvou let blokován.

Ze spisového materiálu vyplývá, že během předmětného trestního stíhání od roku 2012 do roku 2013 žádala stěžovatelka o uvolnění zajištěných prostředků na platby záloh na daň z příjmu právnické osoby a státní zástupkyně na základě těchto žádostí zajistila součinnost s Finančním úřadem pro Prahu 2 a po ověření správnosti údajů uvedených v žádosti udělovala souhlas k úhradě pohledávek Finančního úřadu pro Prahu 2 ze zajištěného bankovního účtu stěžovatelky. Naopak v nyní posuzovaném případě nečekaně, bez jakéhokoli odůvodnění změny rozhodovací praxe, státní zástupce vrchního státního zastupitelství žádosti stěžovatelky o uvolnění zajištěných prostředků na platbu daně nevyhověl.

Stěžovatelčiny námitky obsažené v ústavní stížnosti vytýkají napadeným usnesením jednak samotný jejich závěr, tj. zamítnutí požadovaného omezení zajištění stěžovatelčiných peněžních prostředků, jednak nedostatečnou kvalitu jejich odůvodnění. Ústavní soud přitom za klíčovou považuje právě tuto druhou skupinu stěžovatelčiných námitek, které brojí proti nedostatečnému a zcela arbitrárnímu vypořádaní se s konkrétními žádostmi stěžovatelky o omezení zajištění peněžních prostředků ze strany dozorujícího státního zástupce a posléze i ze strany vrchního soudu, který se v zásadě ztotožnil s odůvodněním usnesení státního zástupce.

Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního státního zastupitelství i Vrchního soudu v Praze zrušil proto, že nedostatečným, ba arbitrárním vypořádáním se s žádostmi stěžovatelky o omezení zajištění jejích peněžních prostředků porušily ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

Ústavní soud zdůrazňuje, že neposuzoval samotnou oprávněnost ani odůvodněnost rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatelky ze dne 28. 12. 2011, ani podstatu trvání celého zajištění peněžních prostředků stěžovatelky, a na půdorysu předložené ústavní stížnosti nedospěl ani k obecnému závěru o nepoměru mezi veřejným zájmem na potírání trestné činnosti a soukromým zájmem stěžovatelky na užívání vlastnictví. V posuzovaném případě ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím, jimiž orgány veřejné moci rozhodovaly o žádosti stěžovatelky o omezení zajištění. Tato rozhodnutí byla vydána, aniž by vůbec orgány veřejné moci zvažovaly a zdůvodnily zásah do práv stěžovatelky a případné další majetkové škody, které by těmito rozhodnutími mohly vzniknout, čímž zásadně zasáhly zejména do práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3502/13 dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu