Opatřením předsedy krajského soudu nelze obcházet tzv. kolečko přidělování věcí insolvenčním správcům

22.09.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 99/2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) částečně vyhověl ústavní stížnosti společnosti LIQUIDATORS v. o. s. a zrušil opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná a zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka je zapsaným insolvenčním správcem vykonávajícím svoji činnost v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě. Předsedkyně tohoto soudu opatřením vydaným podle § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006, insolvenční zákon, ve spojení s § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., jednacího řádu pro insolvenční řízení určila v konkrétním insolvenčním řízení jiného insolvenčního správce než stěžovatelku, přestože na ni připadalo v tzv. rotačním principu zákonné pořadí a zároveň stěžovatelku zařadila na konec pořadí. Toto rozhodnutí předsedkyně soudu odůvodnila pouze tak, že stěžovatelka nebyla určena a byla zařazena na konec pořadí „z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců“.

Takto formulované odůvodnění dle Ústavního soudu zásadně neodpovídá základním požadavkům na byť stručné, ale logicky a srozumitelně vyjádřené a zákonem v § 25 odst. 5 insolvenčního zákona předvídané důvody, pro které stěžovatelka nebyla ustanovena insolvenčním správcem, přestože na ni vycházelo pořadí. Toto pochybení nelze hodnotit jinak než jako zásah do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Předsedkyně soudu uvedla, že opatření nevnímá jako výjimku z rotačního principu správců, ale že k jejich vydávání přistupuje hromadně, neboť systém tzv. kolečka nepovažuje za správný a bojuje tímto způsobem proti množství fiktivně zřízených provozoven a s tím spojenému násobení počtu věcí přidělených konkrétním správcům a nerovnoměrnému rozložení nápadu. Takové důvody však nemohou obstát, protože nejen že neodpovídají liteře zákona, ale při aplikaci v masovém měřítku popírají a pro obvod Krajského soudu v Ostravě významně redukují zákonem předvídaný rotační systém určování správců.

Postih tzv. fiktivních provozoven správců se musí dít postupy předvídanými zákonem, nikoliv prostřednictvím opatření předsedy soudu a na základě subjektivní a nijak neodůvodněné úvahy o tom, které z provozoven jsou pouze účelově zřízenými a které jsou reálně obsluhovány. Ústavní soud uzavírá, že aktivity předsedkyně krajského soudu vykazují rysy obcházení zákona ve značném měřítku, jejich projevy lze nazvat „insolvenčním inženýrstvím“ a u dotčených subjektů logicky podněcují úvahy o záměrně budovaném klientelistickém, či dokonce korupčním prostředí.

Na obecných soudech, a zejména na předsedkyni Krajského soudu v Ostravě bude, aby v této i dalších projednávaných věcech do budoucna realizovaly své pravomoci podle insolvenčního zákona s respektem k právním závěrům, vysloveným v tomto nálezu.

 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3141/15 je dostupný PDF zde (459 KB, PDF).