IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.06.2014 15:00 do: 24.06.2014 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 787/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 23. února 2012, č.j. 56 T 9/2010-398, a Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2012, č.j. 8 To 37/2012-427, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, č.j. 7 Tdo 1286/2012-29
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: K. K., právně zastoupená Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, 8. března 20/12
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku, a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let. Dále jí byl uložena povinnost podrobit se vhodným programům psychologického poradenství. K odvolání státní zástupkyně i stěžovatelky Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem zrušil rozsudek nalézacího soudu v plném rozsahu a nově shledal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odstavce 1 trestního zákona, a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání desíti let do věznice s ostrahou; současně zamítl odvolání stěžovatelky. Dovolání stěžovatelky napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného než zákonného důvodu.
Stěžovatelka namítá, že byť byla obviněna ze spáchání závažného trestného činu, byla odsouzena na základě úvah soudců, nemajících důvodnou a podstatnou oporu v provedeném dokazování. V její věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, přičemž se zejména neuplatnila zásada in dubio pro reo. Znalecký posudek byl nejednoznačný, závěry znalců byly rozporné, a z posudku není popsán způsob, jakým došlo k úmrtí. Proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť tvrdí, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.06.2014 15:30 do: 24.06.2014 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 3398/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 354/2013-242 ze dne 21. srpna 2013 a proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 7 C 385/2010-216 ze dne 25. dubna 2013
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a.s., zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastníci se na stěžovatelce žalobou domáhali zaplacení částky 17.812,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že stěžovatelka jako provozovatel vodovodního řadu jim nehradí za vodovodní řad vedoucí přes pozemek v jejich vlastnictví žádnou náhradu. Okresní soud poté, co odvolací soud zrušil jeho první rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 25. dubna 2013 uložil stěžovatelce zaplatit vedlejším účastníkům částku 17.812,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 57.355,30 Kč a dále uložil stěžovatelce zaplatit státu náklady řízení ve výši 8.340,- Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. srpna 2013 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejším účastníkům náklady řízení ve výši 52.277,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení ve výši 8.531,- Kč.
Napadená rozhodnutí krajského a okresního soudu jsou podle stěžovatelky sice obsáhle odůvodněna, ale to, co soudy z provedeného dokazování vyvozují, neodpovídá provedeným důkazům. Stěžovatelka má za to, že pokud jí soud svým rozhodnutím, které je v rozporu s platnými právními předpisy, uložil zaplatit žalovanou částku vedlejším účastníkům, zasáhl do jejího vlastnického práva. Současně je podle stěžovatelky napadenými rozhodnutími zasahováno do jejího vlastnického práva k vodovodnímu řadu, protože je zpochybňováno její nerušené právo na vedení vodovodního řadu přes pozemky vedlejších účastníků a to, že toto právo je řádně založeno a jeho vznik je vypořádán. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnického práva a právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.06.2014 16:00 do: 24.06.2014 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 4002/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 234/2013-146 ze dne 3. října 2013
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: BALCAR vzduchotechnika s.r.o., zastoupená JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Hellichova 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Česká kancelář pojistitelů se na stěžovatelce domáhala zaplacení částky 11.264,- Kč s příslušenstvím coby příspěvku za nepojištěné vozidlo podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to za dobu ode dne 2. června 2010 do dne 17. srpna 2010, tj. za 77 dní v denní sazbě 130 Kč, spolu s náklady na uplatnění a vymáhání tohoto příspěvku, když stěžovatelka je vlastníkem blíže specifikovaného automobilu tov. zn. Škoda, které bylo v předmětném období evidováno v Centrálním registru vozidel a nebylo k němu uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Okresní soud ze dne 15. února 2013 žalobu zamítl (výrok I.) a uložil vedlejšímu účastníkovi nahradit stěžovatelce náklady řízení (výrok II.). K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1.014,- Kč s příslušenstvím (tedy stran nákladů na vymáhání příspěvku nepojištěných) potvrdil (výrok I.), ve zbylém rozsahu rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 10.250,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady nalézacího a odvolacího řízení (výroky III. a IV.). V odůvodnění tohoto rozhodnutí mimo jiné uvedl, že povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má zásadně každý vlastník provozovaného tuzemského vozidla, nejde-li o některou z výjimek pojištění, přičemž žádná na posuzovaný případ podle krajského soudu nedopadá.
Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že krajský soud akceptoval v napadeném rozhodnutí argumentaci vedlejšího účastníka, který spojuje vznik povinnosti platit jím vymáhaný příspěvek nepojištěných s nevrácením tabulky s registrační značkou v případě neprovozování vozidla. Tuto argumentaci však podle stěžovatelky vedlejší účastník používá pouze v rámci podání ve sporných řízeních před soudem, přičemž na straně druhé v dopisech zasílaných adresátům výzev k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných uvádí, že v případě, není-li vozidlo provozováno na veřejně přístupné pozemní komunikaci, pak není nutné platit povinné ručení. Odůvodnění rozsudku krajského soudu se stěžovatelce jeví jako nesprávné a odporující legitimnímu očekávání vlastníků a provozovatelů motorových vozidel. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu s odkazem na porušení zásad stanovených v čl. 1 a v čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.06.2014 08:30 do: 26.06.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2211/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 16. 4. 2013 sp.zn. 408/2012-MOT-T/63
Stručná charakteristika: právo na poskytnutí azylu
Označení navrhovatelů: A. N. T., zast. advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Bolzanova 1, Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 23. října 2012, že vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace je přípustné. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. prosince 2012 zamítnuta. Proti uvedeným rozhodnutím soudů byla podána ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. I. ÚS 48/13 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ministr spravedlnosti poté dne 16. dubna 2013 povolil podle § 399 odst. 1 trestního řádu vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace podle zatýkacího rozkazu Hlavního okresního soudu ve Volgogradě ze dne 19. 11. 2010, a to pro spáchání trestného činu podvodu podle čl. 159 odst. 4 trestního zákoníku Ruské federace.
Stěžovatel ve stížnosti zejména tvrdí, že rozhodnutí ministerstva spravedlnosti o jeho vydání k trestnímu stíhání bylo neoprávněné, jelikož byl v době vydání žadatelem o udělení azylu v České republice. Řízení o azylu v době, kdy byl stěžovatel vydán, nebylo ukončeno a ani v něm nebylo vydáno žádné jiné rozhodnutí, ačkoli řízení probíhalo již více než rok. Stěžovatel se domnívá, že jeho vydání k trestnímu stíhání tak bylo provedeno v rozporu s mezinárodními dohodami o ochraně lidských práv i s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu České republiky. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho azylové právo, zakotveného v čl. 1 a 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jakož i práva, chráněná Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.06.2014 08:45 do: 26.06.2014 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1804/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. února 2013 č. j. 162 C 217/2011-156
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: I. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelce byla okresním soudem uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 2 190 Kč s příslušenstvím (výrok I), nahradit mu na nákladech řízení částku 8 949 Kč (výrok II) a České republice částku 6 119 Kč (výrok III). Soud dospěl k závěru, že mezi stěžovatelkou a spol. UP PROMOTION s. r. o. (vedlejší účastník) byla uzavřena smlouva o propagaci reklamní plochy, přičemž stěžovatelka řádně nesplnila svou povinnost uhradit sjednané plnění, ač k tomu byla v souladu s touto smlouvou vyzvána, a tudíž vedlejšímu účastníkovi náleží dlužná částka a dále nárok na smluvní pokutu. Současně odmítl, že by byla smlouva neplatná, a konstatoval, že stěžovatelka své tvrzení, že smlouvu uzavřela v omylu, neprokázala. Se smlouvou měla dle soudu možnost se seznámit, přičemž tato žádné ujednání o aktivní činnosti vedlejšího účastníka k zajištění zájemců o jí nabízenou reklamní plochu a o zajištění výdělků z této propagace neobsahuje, a neobsahuje ani ujednání, která by byla v rozporu s dobrými mravy nebo by představovala ke stěžovatelčině újmě značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, a to včetně úpravy možnosti výpovědi.
Stěžovatelka okresnímu soudu především vytýká porušení zákazu svévole, neboť provedl důkaz uzavřenou smlouvou, dospěl však k závěru, že neobsahuje ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Stěžovatelka tvrdí, že smlouvu, která navíc obsahuje nepřiměřená, a tudíž neplatná ujednání, uzavřela na základě omylu, což vedlejší účastník musel vzhledem k dosavadnímu způsobu podnikání vědět. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a dále navrhuje zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.06.2014 09:15 do: 26.06.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3255/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013 č. j. 3 Tdo 678/2013-17, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2013 č. j. 7 To 59/2013-136 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. ledna 2013 č. j. 10 T 241/2012-119
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces a právo na rovné zacházení v soudním řízení
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovateli bylo v trestním řízení kladeno za vinu, že v průběhu měsíců října a listopadu 2012 neoprávněně ve třech případech vnikl, anebo se pokusil vniknout do rodinných domů v Karviné za účelem odcizení peněz a jiných cenností, přičemž v jednom případě odcizil peněženku s několika platebními kartami a finanční hotovostí ve výši 40 000 Kč. Stěžovatel se k trestné činnosti doznal, když zpochybnil toliko výši hotovosti v odcizené peněžence. Okresní soud nicméně nepřisvědčil obhajobě v tom směru, že stěžovatelova činnost nenaplnila znaky trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Dle soudu dochází podle současné judikatury při odcizení peněženky k naplnění i tohoto trestného činu, neboť je běžnou praxí, s níž musí pachatel počítat, že poškození přechovávají ve svých peněženkách obvykle i platební karty; skutečnost, že nedošlo ke zneužití platební karty je pro právní kvalifikaci nepodstatná. Zejména proti tomuto závěru podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl napadeným usnesením, v jehož odůvodnění označil závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/03 ze dne 17. 6. 2004, o něž stěžovatel opíral svou obhajobu stran neprokázání naplnění znaků trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, za překonané novější judikaturou Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že se pachatel, který odcizí poškozené osobě peněženku, dopouští uvedeného trestného činu v úmyslu nepřímém. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, když potvrdil správnost obecných závěrů odvolacího soudu stran kvantitativního nárůstu používání platebních karet.
Stěžovatel obecným soudům vytýká především to, že v trestním řízení nebylo v dostatečné míře prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku a odkazuje na výše zmíněný nález Ústavního soudu z roku 2004. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení obecných soudů, neboť tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.06.2014 10:00 do: 25.06.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1902/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2013 č. j. 39 Co 488/2012-153
Stručná charakteristika: Zohlednění amortizace při náhradě škody na havarovaném vozidle
Označení navrhovatelů: J. B., zastoupený JUDr. Jiřím Pavlíkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou domáhal zaplacení částky 22 925 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která byla způsobena dopravní nehodou. Mezi účastníky nebylo sporné, že za způsobenou škodu odpovídá žalovaný, přičemž pro ústavní stížnost relevantní spor se týkal pouze výše škody. Cena opravy vozidla byla vyčíslena na 78 616 Kč, stěžovateli však byla uhrazena pouze částka 55 691 Kč s tím, že opravou došlo ke zhodnocení vozidla o částku 22 925 Kč. Skutečná škoda tedy činila již uhrazených 55 691 Kč a podle žalovaného by jakoukoli další úhradou byl stěžovatel bezdůvodně obohacen. Obvodní soud pro Prahu 6 žalobě vyhověl. Podle jeho názoru byla provedená oprava účelná, cena havarovaného vozidla je vždy nižší a tzv. zhodnocení bylo stěžovateli vnuceno. Povinnost k úhradě opravy proto nelze přenášet na poškozeného. Prvostupňový soud odkázal také na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07 ze dne 19. března 2008. Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Odvolací soud poukázal na skutečnost, že dle znaleckého posudku došlo opravou ke zhodnocení vozidla o žalovanou částku, přičemž podle názoru znalce by vozidlo mohlo být nyní prodáno za vyšší cenu. Zaplacení žalované částky by tudíž vedlo k bezdůvodnému obohacení stěžovatele, čímž se situace podle odvolacího soudu liší od věci, v níž Ústavní soud rozhodoval nálezem, na který odkazoval nalézací soud.
Stěžovatel odvolacímu soudu především vyčítá, že ačkoli nebylo předloženo „zásadně nové právní hodnocení“ problému a v řízení nevyšly najevo ani nové skutkové okolnosti, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně bez zjevného důvodu změněno ve stěžovatelův neprospěch. Podle stěžovatele odvolací soud rozhodl pouze na základě „drobné odlišnosti“ mezi posuzovaným případem a případem uvedeným v nálezu sp. zn. II. ÚS 2221/07, přičemž ve skutečnosti je napadené rozhodnutí s názorem Ústavního soudu v rozporu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.06.2014 11:00 do: 27.06.2014 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4503/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2012 č. j. 7 Tdo 846/2012-62, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011 sp. zn. 2 To 77/2011 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2011 sp. zn. 2 T 2/2011
Stručná charakteristika: přiměřenost trestu
Označení navrhovatelů: V. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a z přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců, trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Odvolání stěžovatele bylo napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 77/2011 zamítnuto; jeho následné dovolání pak bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 846/2012 odmítnuto.
Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel především v tom, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou zatížena extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. V dané věci totiž provedené důkazy nesvědčily o tom, že by stěžovatel spáchal skutek, jenž mu byl kladen za vinu; navíc výrok o vině může být opřen o nepřímé důkazy jedině tehdy, kdy tyto důkazy tvoří ucelený řetěz. Dále stěžovatel napadá uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou podle § 80 odst. l trestního zákoníku ve svém případě. Podle stěžovatele nebyly pro uložení tohoto trestu splněny zákonné podmínky a uložený trest je nepřiměřený. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byly porušeny základní ústavní principy a ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na účinný prostředek nápravy podle čl. 13 Úmluvy a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.