Přehled jednání Ústavního soudu na 38. týden roku 2016

09.09.2016

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.09.2016 09:00 do: 12.09.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1847/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2016, č. j. 21 Co 218/2016-60.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel se domáhá zrušení výrokové části I. usnesení Krajského soudu v Praze, kterou bylo rozhodnuto o odvolání vedlejších účastníků proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 3. 2016, č. j. 6 C 101/2016-37, jímž byl zamítnut návrh vedlejších účastníků na nařízení předběžného opatření, a to tak, že krajský soud změnil předchozí usnesení okresního soudu a o návrhu na nařízení předběžného opatření po zahájení řízení ve věci samé rozhodl tak, že stěžovatel je povinen „a) zdržet se tvrzení či spekulací o tom, že mezi žalobkyní a) a žalobcem c) probíhala či probíhá milostná či sexuální korespondence a zdržet se zveřejňování textů či jejich částí, které by takto byly označovány či charakterizovány, ať už svým názvem či svým obsahem, b) zdržet se tvrzení či spekulací o tom, že žalobce c) vedl milostnou či sexuální korespondenci s více ženami a jednou z těchto žen je také žalobkyně b) a zdržet se zveřejňování textů či jejich částí, které by takto byly označovány či charakterizovány, ať už svým názvem či svým obsahem, c) zdržet se tvrzení či spekulací o tom, že žalobce c) je otcem nezletilého dítěte žalobkyně a) a zdržet se jakýchkoli zásahů do soukromého a rodinného života žalobkyně a) zveřejňováním tvrzení či spekulací o soukromém životě a rodině žalobkyně a), a d) zdržet se tvrzení či spekulací o tom, že žalobce c) podvádí žalobkyni d) s jinými ženami a tvrzení a spekulací o jejich totožnosti.“ Ve zbývající části výroku krajský soud předchozí rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

Uvedené rozhodnutí dle stěžovatele porušilo jeho právo na spravedlivý proces a právo na svobodu projevu. Stěžovatel namítá, že v dotčeném řízení vůbec nedostal možnost vyjádřit se k návrhu na nařízení předběžného opatření, ačkoliv by takto mohl uplatnit námitky, které by zajisté vedly k jinému rozhodnutí v dotčené věci. S odvoláním na nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS16/09, stěžovatel upozorňuje, že i s ohledem na princip rovnosti procesních stran není připuštěna možnost měnit zamítavá usnesení soudu I. stupně ve věci předběžných opatření v neprospěch povinného.

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.09.2016 08:30 do: 13.09.2016 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3822/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2015 č. j. 26 Cdo 707/2015-136 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014 č. j. 64 Co 474/2013-98
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na ochranu majetku
Označení navrhovatelů:  M. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhala, aby vedlejším účastníkům byla uložena povinnost zaplatit jí částku 118 983 Kč s příslušenstvím, jako neoprávněně obdržené nájemné (stěžovatelka vedlejším účastníkům hradila nájemné, ač nebyli vlastníky bytové jednotky, kterou užívala na základě nájmu). Vedlejší účastníci uplatněný nárok neuznávali, vznesli též námitku promlčení. Po provedeném dokazování obvodní soud zamítl žalobu ohledně částky 18 978 Kč (výrok I.), uložil vedlejším účastníkům povinnost zaplatit stěžovatelce částku 100 005 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud vzal za prokázané, že smlouva o převodu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce na vedlejší účastníky byla absolutně neplatná, tudíž vedlejší účastníci nebyli oprávněni inkasovat od stěžovatelky nájemné. Část požadovaného peněžního plnění ve výši 18 978 Kč se promlčela, ve zbytku soud žalobě vyhověl. K odvolání vedlejších účastníků Městský soud v Praze změnil výrok II. rozsudku obvodního soudu tak, že žalobu zamítl. Dospěl přitom k závěru, že pokud byla posouzena smlouva o převodu bytové jednotky užívané stěžovatelkou do vlastnictví vedlejších účastníků jako absolutně neplatná, bylo povinností stěžovatelky splatit nájemné společnosti Struhařovská 2941, s. r. o.; není to tedy stěžovatelka, která oproti platbě nájemného získává požitky ve formě užívání bytu, na jejíž úkor se žalovaní případně obohatili.  Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto pro nepřípustnost.

Odvolací soud se dle stěžovatelky dopustil nesprávného právního posouzení a odchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytýká nepřiměřeně formalistický a tvrdý výklad, tj. výklad v rozporu s principy spravedlivého soudního řízení. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na ochranu majetku.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.09.2016 09:00 do: 13.09.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1138/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, č. j. 21 Cdo 3891, 3901/2014-700
Stručná charakteristika:  Rozhodnutí o soudním poplatku v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů:  Mgr. D. K., zast. advokátem Mgr. Martinem Šedou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v původním řízení neúspěšně domáhala po žalovaných zaplacení částky 300 000 Kč. Následně podala žalobu pro zmatečnost, jíž nebylo vyhověno soudem I. stupně ani odvolacím soudem a proto podala prostřednictvím svého právního zástupce dovolání k Nejvyššímu soudu. Ještě předtím stěžovatelka podala žádost o osvobození od soudního poplatku za toto dovolací řízení, jíž soud I. ani II. stupně nevyhověly. Stěžovatelka proto podala i v této věci dovolání. Dovolání ve věci soudního poplatku tak časově předcházelo dovolání v řízení o žalobě pro zmatečnost. Nejvyšší soud obě věci vedl pod stejnou spisovou značkou a opakovaně vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku, na což reagovala žádostí o osvobození od soudního poplatku. Aniž o návrzích stěžovatelky na osvobození od soudního poplatku Nejvyšší soud samostatně rozhodl, zastavil řízení.

Stěžovatelka ústavní stížnost odůvodňuje porušením svého práva na spravedlivý proces, neboť Nejvyšší soud rozhodl o zastavení řízení bez toho, aby jí poskytl reálnou možnost tento poplatek zaplatit poté, co dospěl k závěru, že její výše zmíněné žádosti o osvobození od soudního poplatku jsou neodůvodněné. Dále stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud vedl o obou dovoláních řízení pod stejnou spisovou značkou, z čehož vyplynuly další procesní vady.

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.09.2016 09:00 do: 13.09.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: II. ÚS 3383/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014 sp. zn. 7 Tdo 790/2014, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. března 2014 č. j. 3 To 5/2014-1510 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2013 č. j. 52 T 4/2013-1415
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů:  Ing. J. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel byl Krajským soudem v Brně odsouzen za trestný čin zpronevěry, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 5 roků a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech obchodních společnostech a družstvech na dobu 3 roků. Stěžovateli byla zároveň uložena povinnost k náhradě škody ve výši 5 600 000 Kč. Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci zamítl a následné dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Stěžovatel namítá, že jeho jednání bylo kvalifikováno nesprávně, neboť se nedopustil trestného činu zpronevěry, nýbrž jednal za podmínek krajní nouze dle ustanovení § 28 trestního zákoníku a dále uvádí, že obecné soudy neprovedly všechny důkazy, které navrhoval. V doplnění své ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje porušením práva na zákonného soudce, které mělo spočívat v tom, že ve věci stěžovatele v řízení před krajským soudem rozhodl senát, který byl nesprávně obsazen. Členy tohoto senátu byli přísedící, avšak z rozvrhu práce pro rok 2013 nevyplývalo pravidlo, z něhož by bylo možné v den nápadu věci soudu dovodit, že jako členové senátu měli být dosazeni právě tito přísedící.  Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Vrchního soudu v Olomouci a rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.09.2016 14:00 do: 13.09.2016 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 721/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku I. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2639/2014-373 ze dne 13. 1. 2016 a výroku I odst. 3 usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 23/2014-248 ze dne 22. 4. 2014
Stručná charakteristika:  Akcionářská práva - výkon Opravné prostředky mimořádné
Označení navrhovatelů:  G. P. a G. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zastavil řízení o vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti ALIMENTARE a. s. konané dne 18. 1. 2013 (výrok I.), zamítl návrh na určení, že stěžovatel G. P. je akcionářem společnosti s akcionářským podílem odpovídajícím celkem 54 % na společnosti a 54 % hlasovacích práv ve společnosti (výrok II), zamítl návrh na určení, že stěžovatel G. M. je akcionářem společnosti s akcionářským podílem odpovídajícím celkem 25 % na společnosti a 25 % hlasovacích práv ve společnosti (výrok III), zamítl návrh na zmocnění stěžovatelů ke svolání mimořádné valné hromady společnosti s navrženým programem, popř. ke svolání náhradní valné hromady se stejným programem, nebude-li mimořádná valná hromada usnášeníschopná (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku stěžovatelům (výrok VI). Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatelů změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II až IV tak, že určil, že stěžovatelé jsou akcionáři společnosti, a to G. P. s akcionářským podílem určeným poměrem 540 000 Kč ku 7 900 000 Kč a G. M. s akcionářským podílem určeným poměrem 250 000 Kč ku 7 900 000 Kč, dále v části, v níž se stěžovatelé domáhali určení, že jsou akcionáři společnosti ve větším rozsahu, než je uvedeno shora, návrh zamítl a zmocnil stěžovatele ke svolání mimořádné valné hromady společnosti s navrženým programem, popř. ke svolání náhradní valné hromady se stejným programem, nebude-li mimořádná valná hromada usnášeníschopná (výrok I). Konečně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud jako nedůvodná zamítl.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že ústřední problém, který v celé věci vidí a který v řízení předestřeli od samého počátku, je zodpovězení otázky, jak určit akcionářský podíl ve společnosti, ve které byl zvýšen základní kapitál, ale nedošlo k řádnému úpisu tomu odpovídajících akcií, a to tak, aby byl položen obecný a závazný základ všem následujícím právním vztahům. Na tuto otázku, ač ji i Nejvyšší soud konstatoval jako řádně uplatněný dovolací důvod, však dle jejich názoru ani jeden ze soudů nijak neodpověděl. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení výroku I. usnesení Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, především právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.09.2016 14:30 do: 13.09.2016 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1015/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014 sp. zn. 14 To 16/2013
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na uložení povinnosti Vrchnímu soudu v Praze a Městskému soudu v Praze obnovit stav před porušením stěžovatelových základních lidských práv a rozhodnout o změně rozhodujícího senátu Vrchního soudu v Praze
Stručná charakteristika:  Extradice
Označení navrhovatelů: A. I. O., zastoupený Mgr. Přemyslem Hoke, advokátem se sídlem Praha 4 – Pankrác, Doudlebská 1046/8
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel žije od roku 1999 střídavě na území České republiky a Ruské federace, jíž je občanem. V České republice podniká a má zde povolen trvalý pobyt. V červnu 2012 požádala Generální prokuratura Ruské federace na základě Evropské úmluvy o vydávání, vyhlášené pod č. 549/1957 Sb., o jeho vydání k trestnímu stíhání do Ruské federace pro trestný čin podvodu podle čl. 159 odst. 4 trestního zákoníku Ruské federace. Jestliže by byl stěžovatel vydán, trestní řízení proti němu by bylo vedeno příslušnými orgány Republiky Dagestán, jednoho ze subjektů Ruské federace, na jehož území mělo dojít k trestnému činu. Městský soud v Praze nejprve rozhodl o nepřípustnosti jeho vydání, ke stížnosti státní zástupkyně Vrchní soud v Praze prvostupňové rozhodnutí zrušil a rozhodl o přípustnosti vydání stěžovatele, a to při přijetí záruk Generální prokuratury Ruské federace. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel ústavní stížnost, které Ústavní soud vyhověl nálezem ze dne 11. září 2013 sp. zn. III. ÚS 1354/13 a toto rozhodnutí zrušil. Vrchní soud v Praze si v návaznosti na uvedený nález vyžádal doplnění extradičních materiálů a ve věci nařídil veřejné zasedání, jemuž byl přítomen stěžovatel a na němž bylo provedeno doplnění dokazování. Ústavní stížností napadeným usnesením pak vrchní soud opětovně zrušil usnesení soudu prvního stupně a vydání připustil při přijetí stejných záruk, jak to učinil ve svém původním rozhodnutí.

Stěžovatel je přesvědčen, že v případě jeho vydání do Ruské federace mu hrozí nelidské a ponižující zacházení a velmi pravděpodobně bude ohrožen jeho život a zdraví. Rovněž nevidí žádné předpoklady a garance, že v jeho trestní věci bude veden řádný a spravedlivý proces a že bude respektována zásada presumpce neviny. Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím byla porušena celá řada jeho základních práv, garantovaných Listinou základních práv a svobod, Ústavou České republiky, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.09.2016 14:30 do: 13.09.2016 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2617/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 7/2014-92 ze dne 11. 6. 2015
Stručná charakteristika:  Soudce a svoboda projevu
Označení navrhovatelů:  JUDr. K. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel je soudcem u Městského soudu v Praze. Předseda městského soudu podal návrh na zahájení kárného řízení proti stěžovateli. O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud jako kárný soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím, kterým uznal stěžovatele vinným z kárného provinění. Stěžovatel podle kárného soudu zaviněně porušil povinnosti soudce vyplývající z § 80 odst. 4, 5 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, protože si při výkonu svých politických práv počínal tak, že ohrozil důstojnost soudcovské funkce a zneužil funkci soudce k prosazování soukromých zájmů. Kárný soud ovšem podle § 88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustil od uložení kárného opatření stěžovateli. Kárného provinění se stěžovatel podle kárného soudu dopustil tím, že „v průběhu volební kampaně před komunálními volbami konanými ve dnech 10. a 11. října 2014 umožnil, aby jeho jménem a s uvedením jeho postavení soudce Městského soudu v Praze, byl sepsán a distribuován do poštovních schránek voličům v obci Mnichovice, okr. Praha-východ, kde vlastní chatu, leták, v němž zhodnotil volební kampaň do zastupitelstva obce Mnichovice, přičemž v návaznosti na to po proběhnutých volbách pokračoval v této své angažovanosti tak, že publikoval v č. 7 [místního časopisu Život Mnichovic] článek.

Stěžovatel v ústavní stížnosti upozorňuje, že řízení před kárným soudem je jednoinstanční a že proti rozhodnutí kárného soudu se „nelze žádným způsobem bránit“. Má za to, že tím je porušeno jeho právo na spravedlivý proces a argumentuje, že i pro kárné řízení se analogicky použijí ustanovení trestního řádu, v němž se stanoví dvojinstančnost řízení. Podle stěžovatele kárný soud porušil i jeho svobodu projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Řízení před kárným soudem dle stěžovatele navíc trpělo závažnými procesními nedostatky a rozhodnutí z něj vzešlé je nepřezkoumatelné.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.09.2016 09:00 do: 14.09.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1252/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 2. 2016, č. j. 8 Co 109/2015-52, a Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 6. 2015, č. j. 14 C 8/2015-36
Stručná charakteristika: rozsudek pro uznání; povinnost soudu vyzvat žalovaného k doplnění vyjádření
Označení navrhovatelů:  V. R.

 

Stěžovateli v procesním postavení žalovaného byla dne 14. 5. 2015 soudem doručena tzv. kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu, kterou mu bylo uloženo, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k žalobě, jinak bude mít soud za to, že proti němu uplatňovaný nárok uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání na základě § 153a odst. 3 o. s. ř. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval vyjádřením ze dne 24. 5. 2015, ve kterém uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, neboť důvody v ní uvedené jsou nepravdivé a proto již nyní bude navrhovat její zamítnutí.  Dále odkázal na své vyjádření ze dne 29. 9. 2014, které zaslal vedlejší účastnici a které obsahuje podrobnější informace ohledně jeho nesouhlasu s žalobou. Dne 25. 5. 2015 stěžovatel zmocnil zástupce, který 27. 5. 2015 nahlédl do spisu; lhůta k vyjádření ke kvalifikované výzvě k vyjádření k žalobě uplynula dne 15. 6. 2015. Při jednání dne 17. 6. 2015 vydal nalézací soud rozsudek pro uznání, kterým plně vyhověl návrhu vedlejší účastnice. Rozsudek odůvodnil tím, že vyjádření je příliš vágní a povrchní, neobsahuje odůvodnění ani důkazy, které by svědčily ve prospěch žalovaného, a nenaplňuje tak kvalitativní požadavky stanovené v § 114b odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel se proti rozhodnutí odvolal, Krajský soud v Ústí nad Labem se však ztotožnil s názorem soudu I. stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zdůraznil, že ve svém sdělení jasně a srozumitelně vyjádřil nesouhlas s žalobou a přímo odkázal na odůvodnění ve vyjádření dříve zaslaném vedlejší účastnici, což učinil proto, že nemohl vyjádření najít, avšak v době rozhodování odvolacího soudu vyjádření dohledal a soudu poskytl. Stěžovatel je přesvědčen, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci, ve svévolném a formalisticky nepřípustném hodnocení jeho procesních úkonů a domáhá se prostřednictvím ústavní stížnosti jejich zrušení pro porušení práva na spravedlivý proces.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.09.2016 09:30 do: 14.09.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3486/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2015 č. j. 6 T 120/2013-486 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2015 č. j. 4 To 267/2015-497
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu - odměna advokáta
Označení navrhovatelů:  Mgr. M. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel byl ustanoveným obhájcem v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně. Obžalovaný byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 29. 5. 2014 zproštěn obžaloby, odvolání se vzdal. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 7. 2014. Stěžovatel prostřednictvím datové zprávy dne 7. 7. 2015 Městskému soudu v Brně podal a zároveň i doručil vyúčtování odměny a hotových výdajů obhajoby v částce 43 687 Kč. Městský soud zamítl návrh stěžovatele na přiznání mimosoudní odměny a náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 2 trestního řádu, neboť uplatněný nárok měl být podán až po uplynutí jednoroční subjektivní prekluzivní lhůty, plynoucí ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že jeho povinnost obhajovat skončila. Krajský soud napadené usnesení městského soudu potvrdil s tím, že soud prvního stupně stanovil správně počátek jednoroční lhůty, ve které podle § 151 odst. 2 trestního řádu je třeba uplatnit nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů obhájce, na den 4. 7. 2014. Protože uplynutím této lhůty právo ze zákona zaniká, nepochybil soud prvního stupně, když mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů stěžovateli nepřiznal, neboť stěžovatel nárok neuplatnil do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, tedy do 4. 7. 2015.

Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v nesprávném postupu obou soudů při stanovení okamžiku konce prekluzivní jednoroční lhůty ve smyslu ust. § 151 odst. 2 trestního řádu, tedy lhůty do kdy měl být stěžovatelem uplatněn u soudu nárok na mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů. Oba soudy nezohlednily obecně uznávané principy počítání času. Jestliže datum 4. 7. 2015, představující konec jednoroční lhůty, připadlo na den pracovního klidu, tedy na sobotu 4. 7. 2015, navíc kdy v pondělí 6. 7. 2015 byl státem uznaný svátek, tak nejbližší pracovní den bylo úterý 7. 7. 2015 a byl to tedy poslední den jednoroční lhůty stanovené pro uplatnění a doručení nároku stěžovatele na odměnu a náhradu hotových výdajů.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.09.2016 10:00 do: 14.09.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3664/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2015 č. j. 8 Co 339/2015-104
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů:  E. Ž.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

V dědickém řízení po zůstaviteli byla mj. synovi zůstavitele uložena povinnost podat proti závětnímu dědici, tj. stěžovatelce, žalobu na určení, že je dědicem a účastníkem dědického řízení, neboť podle listiny o vydědění ze dne 21. 9. 2011 zůstavitel svého syna vydědil ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstaviteli a že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ust. § 150 občanského soudního řádu, když dospěl k závěru, že stěžovatelka měla zájem se se žalobcem dohodnout a finančně se s ním vypořádat. Žalobce však zmařil uzavření mimosoudní dohody tím, že přes opakované výzvy soudu nepředložil doklady o tom, co skutečně platil na úhradu dluhů po zemřelé matce, které měl podle dědického rozhodnutí platit jeho otec. Krajský soud rozsudek okresního soudu v odstavci II výroku změnil tak, že stěžovatelce stanovil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 36 837 Kč a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 1 875 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal žádné mimořádné důvody, které by byly zvláštního zřetele hodné pro použití § 150 o. s. ř.

Stěžovatelka namítá, že jí odvolacím soudem (ani soudem prvního stupně) nebylo doručeno odvolání žalobce proti nákladovému výroku rozsudku okresního soudu, o jeho podání se tak dozvěděla teprve doručením napadeného usnesení krajského soudu. Uvedeným postupem jí odvolací soud odňal možnost se s argumenty žalobce v odvolání uvedenými seznámit a vyjádřit se k nim, případně realizovat svá další procesní práva. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručen právo na spravedlivý proces.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.09.2016 10:00 do: 14.09.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 823/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1005/2014-51 ze dne 10. února 2015, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 269/2013-41 ze dne 21. října 2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 49/2012-31 ze dne 15. března 2013
Stručná charakteristika:  Porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. S., zastoupený JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel požádal o dodatečné odškodnění za nezákonné odsouzení, resp. zbavení osobní svobody, ke kterému došlo v 70. letech kvůli tomu, že stěžovatel nenastoupil službu v ozbrojených silách. Ministerstvo spravedlnosti jeho žádosti dopisem částečně vyhovělo, avšak v položce zadostiučinění za nemateriální újmu jeho nárok odmítlo s odkazem na probíhající soudní řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 následně napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele na přiznání zadostiučinění za nemateriální újmu s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že v daném případě nelze stěžovateli vyhovět na základě aplikace norem podústavního práva ani na základě přímé aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť Úmluva vstoupila pro území České republiky v platnost dnem 18. 3. 1992, tedy po vydání původních rozhodnutí a poté, co stěžovatel byl vazebně držen a vykonal trest odnětí svobody. O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud tak, že napadeným výrokem I. rozsudek odvolacího soudu změnil v tom smyslu, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že trestním stíháním stěžovatele, jeho odsouzením a výkonem trestu bylo porušeno jeho právo na svobodné přesvědčení, názor a jeho projev, právo na spravedlivý proces, a v konečném důsledku jeho uvězněním a výkonem trestu právo na svobodný život a osobní bezpečnost a dále tímto výrokem I. rozhodl, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 494.100 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na výrok II. sjednocujícího stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 ze dne 25. listopadu 2014, v němž je jasně uvedeno, že čl. 5 odst. 5 Úmluvy se má aplikovat i na ty, kdo podali v obdobných věcech žalobu před uveřejněním tohoto stanoviska, což je i případ stěžovatele. Stěžovatel připomíná, že řadě osob v obdobném právním postavení byla náhrada nemateriální újmy soudními rozsudky pravomocně přiznána a vyplacena, přičemž i Ministerstvo spravedlnosti po vydání nálezu sp. zn. IV. ÚS 500/13 začalo finanční zadostiučinění vyplácet dobrovolně. Stěžovateli však nebylo přiznáno soudně ani mimosoudně. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu, rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

 

 

Upozornění pro zástupce médií: v období od 12. do 26. září bude tisková mluvčí Ústavního soudu čerpat dovolenou. V této době se můžete obracet na vedoucího odboru vnějších vztahů - Vlastimila Göttingera ( vlastimil.gottingerusoud..cz; mob. 728 177 507).