Přehled jednání Ústavního soudu pro 1. týden roku 2017

02.01.2017

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 08:45 do: 03.01.2017 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3055/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. listopadu 2011 č. j. 11 C 127/2011-25
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: nezl. N. L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město bylo stěžovateli jako žalovanému uloženo zaplatit vedlejší účastnici (Plzeňským městským dopravním podnikům, a. s.) jako žalobkyni částku 1 006 Kč s příslušenstvím, jež představovala dlužné jízdné a přirážku k němu, a také náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Stěžovatel uvádí, že jako osmiletý měl v lednu 2011 údajně cestovat prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným vedlejší účastnicí bez platné jízdenky, čímž se dopustil porušení přepravních podmínek, a že teprve v červenci 2016, kdy mu byl doručen napadený rozsudek, zjistil, že byl v řízení zastoupen svou matkou jako zákonnou zástupkyní. Ta se o něho nedokázala postarat, a proto byl předběžným opatřením umístěn do dětského domova. Jeho matka jej v řízení řádně nezastupovala.

Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je protiústavní v důsledku zásahu do práva na spravedlivý proces, jenž byl způsoben odnětím možnosti jednat před soudem a být přítomen projednání své věci. V době vydání rozsudku mu bylo 9 let, okresní soud v době řízení nejednal přímo s ním, ale s jeho matkou jako zákonnou zástupkyní, ač existovaly okolnosti, které ji ze zastupování vylučovaly, protože mezi nimi existoval střet zájmů, který spočíval v tom, že péče řádného hospodáře v rámci rodičovské zodpovědnosti zahrnuje i řádné plnění závazků a povinností, v daném případě zaplatit žalovanou částku.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 09:00 do: 03.01.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1765/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Z. M., zastoupená Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V několika případech bylo stěžovatelce jako žalované uloženo zaplatit vedlejší účastnici (CFS - FINANCIAL SERVICES, s. r. o.) jako žalobkyni dlužné jízdné za jízdy v hromadné dopravě bez platného cestovního dokladu. V době podání žalob bylo žalované 13, resp. 14 let, pročež bylo rozhodnuto, že žalovaná musí být v řízení zastoupena zákonným zástupcem, a to matkou. Zákonná zástupkyně žalované však povětšinou zůstala v řízení pasivní, když na podané žaloby buď vůbec nereagovala, anebo reagovala pouze tak, že souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

Stěžovatelka poukazuje na to, že mezi třináctým a osmnáctým rokem žila v dětském domově, kam byla svěřena do ústavní výchovy. Zásah do práva na spravedlivý proces spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen v projednání věci spatřuje v tom, že soud s ní v řízení vůbec nejednal, o žalobách se vůbec nedověděla a nemohla se tedy vůbec vyjádřit k žalobním tvrzením a prováděným důkazům, ale místo toho jednal s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, ačkoliv mu musely být známy okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 09:00 do: 03.01.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3067/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2013 č. j. 30 Cdo 3377/2011-435, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2011 č. j. 1 Co 89/2011-402 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2011 č. j. 23 C 60/2005-354
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: 1. T. M., 2. nezl. J. M., 3. M. S. a 4. K. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé, tj. manžel, syn a rodiče M. M., se žalobou domáhali na vedlejší účastnici (společnosti M-VIA NOVA spol. s r. o.) ochrany osobnosti s náhradou nemajetkové újmy v penězích (každý ve výši 1 000 000 Kč) za zásah do soukromí a práva na rodinný život, přičemž tvrdili, že M. M. v prosinci 2003 porodila ve zdravotnickém zařízení vedlejší účastnice, avšak při jejím ošetřování nebyl dodržen správný léčebný postup, v důsledku čehož téhož dne zemřela. Krajský soud v Ostravě jejich žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že vedlejší účastnice jednala non lege artis, ale nebylo prokázáno, že by toto jednání bylo v příčinné souvislosti s úmrtím. Vrchní soud v Olomouci tento rozsudek zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Krajský soud následně ústavní stížností napadeným rozsudkem znovu žalobu zamítl a rozhodl o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelé se znovu odvolali, vrchní soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné pro neexistenci zásadního právního významu.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu namítají, že věc má tzv. zásadní význam, neboť právní otázka povahy požadované „kvality a kvantity“ příčinné souvislosti a jejího prokázání jím nebyla ještě nikdy řešena a obecnými soudy je dosud tato otázka zjevně posuzována rozdílně; nadto má být posouzena odlišně, než jak byla vyřešena obecnými soudy rozhodujícími v této věci. Dále stěžovatelé namítají, že pokud by byla léčebná péče poskytovaná M. M. bezchybná, měla by 20% a vyšší šanci na přežití. Tato šance byla zmařena či minimálně snížena právě protiprávním zásahem a tento protiprávní zásah je jednou z příčin jejího úmrtí. Taková „ztráta šancí“ je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti stěžovatelů. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků vrchního soudu a krajského soudu, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 09:30 do: 03.01.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1047/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2015 č. j. 5 Tdo 839/2015-I.-180, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2014 sp. zn. 3 To 8/2014-8000 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2013 č. j. 1 T 8/2012-7588
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů:  P. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl stěžovatel spolu s několika dalšími obviněnými uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, byl mu uložen peněžitý trest ve výši 5 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv na dobu devíti roků a šesti měsíců. Stěžovatel neuspěl se svým odvoláním u Vrchního soudu v Olomouci, a později ani s dovoláním k Nejvyššímu soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že napadená rozhodnutí jsou zatížena prvky svévole, a to v takové intenzitě, že došlo k porušení jeho ústavních práv. Tvrdí, že soud prvního stupně a soud odvolací řádně neprovedly řadu důkazů, z napadených rozhodnutí není seznatelné, jak byly tyto důkazy vyhodnoceny. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel rovněž spatřuje v porušení svého práva na obhajobu a v doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že postupem soudu prvního stupně došlo rovněž k porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť v roce 2012 nedošlo u soudu prvního stupně obsahem rozvrhu práce k žádnému rozdělení přísedících do jednotlivých oddělení, čímž byl zcela eliminován požadavek na transparentnost popsaného procesu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 14:00 do: 03.01.2017 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3966/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. prosince 2010 č. j. 39 C 1068/2010-5
Stručná charakteristika: práva účastníka soudního řízení; ochrana dětí a mladistvých
Označení navrhovatelů: V. K., zast. advokátkou Mgr. Alenou Vlachovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Nezletilá stěžovatelka (nar. 1999) žije v dětském domově, kam byla umístěna na základě předběžného opatření, vydaného usnesením Okresního soudu Plzeň – město. Stěžovatelka dle svého tvrzení zcela náhodně zjistila, že je proti ní vedena exekuce, a to aniž by jí bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Stěžovatelka proto ze své vlastní iniciativy začala pátrat po existenci možného exekučního titulu a podařilo se jí získat kopii platebního rozkazu Okresního soudu Plzeň – město. Tímto platebním rozkazem bylo stěžovatelce jako žalované uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení (Plzeňským městským dopravním podnikům, a. s.) jako žalobci částku 1 006 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Uvedený platební rozkaz však stěžovatelce nikdy nebyl soudem doručen.

Podstatou ústavní stížnosti jsou námitky stěžovatelky proti postupu Okresního soudu Plzeň - město, kdy jí byla odňata možnost jednat před soudem, a tedy bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 14:30 do: 03.01.2017 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3507/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1427/2016-209 ze dne 16. 8. 2016 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 401/2014-182 ze dne 9. 11. 2015
Stručná charakteristika:  Vady dovolání
Označení navrhovatelů:  €UROCLEARINGBANK, s. r. o., se sídlem Textilní 6, Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem U Hadovky 3, Praha 6
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze se stěžovatelka domáhala po společnosti L A G L A S, spol. s. r. o. zaplacení částky 438.515 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení části kupní ceny za dodávku stojanů. Krajský soud na základě provedeného dokazování došel k závěru, že dodávka těchto stojanů byla prokázána, a žalobě tak vyhověl. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se však se závěry krajského soudu neztotožnil a konstatoval, že sporná objednávka neměla náležitosti kupní smlouvy, tudíž nelze požadovat vydání kupní ceny. Rozsudek krajského soudu v návaznosti na to změnil tak, že žalobu zamítl. Proti rozhodnutí vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání, ve kterém rozsudek vrchního soudu napadla z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Senát Nejvyššího soudu však dovolání odmítl jako vadné, jelikož stěžovatelka neuvedla, v čem spatřuje naplnění předpokladu pro přípustnost dovolání spočívajícího v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť ve svém dovolání pouze poukázala na judikaturu Ústavního soudu.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že ve svém dovolání řádně a určitě vymezila rozhodovací praxi, od které se vrchní soud odchýlil, přičemž odmítnutí tohoto dovolání mělo za následek odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku vrchního soudu a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 15:00 do: 03.01.2017 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2000/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Přípustnost dovolání
Označení navrhovatelů:  M. V., zastoupen Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal po městu Kuřim zaplacení částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup Městského úřadu Kuřim, daný dle stěžovatele neoprávněně vedenou exekucí téhož úřadu. Nálezem sp. zn. II. ÚS 3330/13 ze dne 27. 1. 2015 byl zamítavý rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen. Krajský soud v Brně následně rozsudkem ze dne 23. 9. 2015, č. j. 44 Co 149/2011-341, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.), ve výroku II. jej změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 400 Kč (výrok II.) a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení odvolacího a dovolacího ve výši 10 200 Kč (výrok III). Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se skutečností, že Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako nepřípustné z důvodu nedostatečně vymezeného dovolacího důvodu. Stěžovatel namítá, že ve svém dovolání uvedl, že se odvolací soud odchýlil od předchozího kasačního nálezu Ústavního soudu, a proto aplikací § 237 občanského soudního řádu výkladem a minori ad maius (tedy nejen na rozhodnutí dovolacího, ale i Ústavního soudu) nelze než dovodit, že dovolací důvod byl vymezen dostatečně jasně, zřetelně a jednoznačně. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Svou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení § 236 - § 243g zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2017 15:30 do: 03.01.2017 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 934/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Právo na řádný proces
Označení navrhovatelů:  E. P., zastoupená JUDr. Markem Ivičičem, Ph.D., advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, byla stěžovatelka v roce 2006 zbavena způsobilosti k právním úkonům. V roce 2013 se návrhem domáhala vrácení svéprávnosti. Obvodní soud pro Prahu 4 tento návrh zamítl.  Proti rozsudku soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se svéprávnost stěžovatelky omezuje v tom směru, že je pouze způsobilá nakládat s částkou do výše 4 000 Kč měsíčně, a k jiným právním úkonům způsobilá není. Omezení svéprávnosti stanovil na dobu tří let od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu jako nepřípustné odmítnuto.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že odvolací soud omezil její svéprávnost tak, že mimo nakládání s peněžními prostředky do částky 4 000 Kč není způsobilá jednat v žádných dalších záležitostech. Soud tedy použil negativní vymezení, aniž by konkrétně uvedl rozsah omezení. Pro paušální omezení, které fakticky nahrazuje zbavení svéprávnosti, by však měly být dle stěžovatelky dány zcela zvláštní okolnosti, které však v posuzovaném případě zjištěny nebyly, soud ani neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by opravňovaly vydat rozhodnutí o „omezení“ svéprávnosti stěžovatelky téměř při všech právních jednáních.  Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků obvodního soudu a městského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, zejména do způsobilosti mít práva, práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména, práva na ochranu před zasahováním do soukromého a rodinného života a práva na spravedlivý proces.