II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.03.2017 09:00 do: 07.03.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1738/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 8. 2014, č. j. 22 C 235/2007-174, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, č. j. 15 Co 561/2014-219, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 23 Cdo 4020/2015–243.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Moravia Garten s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala po České pojišťovně, a. s. (vedlejší účastnici) náhrady škody v podobě ušlého zisku z titulu porušení povinnosti vyplatit v ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb. stanovené lhůtě pojistné plnění. Obvodní soud pro Prahu 1 následně po provedeném dokazování žalobu stěžovatelky o zaplacení částky 465.954 Kč v pořadí druhým rozsudkem zamítl jako nedůvodnou, protože „nebylo prokázáno, že škoda, kterou (stěžovatelka) požadovala, vznikla v příčinné souvislosti s porušením zákonných povinností (vedlejší účastnice řízení) a nebylo prokázáno, že za dobu trvání pojistné smlouvy nastala nahodilá skutečnost vyvolaná sjednaným pojistným nebezpečím, záplavou nebo povodní.“ Městský soud v Praze pak k odvolání stěžovatelky rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, když konstatoval, že pokud stěžovatelka v dovolání polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, „uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“

Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že neprovedly některé z jí navrhovaných důkazů, konkrétně výslech likvidátora pojistné události, který považovaly za nadbytečný. Dále je stěžovatelka toho názoru, že obecné soudy své právní závěry založily na „nesprávné a svévolné aplikaci“ ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a zatížily je vadou protiústavnosti v podobě jejich extrémního nesouladu se skutkovými zjištěními, přičemž při jejich formulaci vycházely ze „svévolného“ hodnocení provedených důkazů. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, městského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.03.2017 09:00 do: 07.03.2017 09:20

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1020/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2016 č. j. 28 Cdo 1303/2015-204 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2014 č. j. 23 Co 428/2014-169
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  V. R.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy se žalobce (v tomto řízení vedlejší účastník a)) domáhal po žalovaných - stěžovatelce a jejím tehdejším manželovi (v tomto řízení vedlejší účastník b)) - zaplacení částky 3 190 506 Kč. Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu ohledně částky 1 175 000 Kč, ohledně částky 2 015 506 Kč byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace vedlejšího účastníka a), který jako žalobce platby v hotovosti ve výši 1 013 006 Kč neprokázal a částka 1 002 500 Kč byla na úvěrový účet žalovaných zaslána z účtu jeho družky. Okresní soud konstatoval, že ohledně částky 1 175 000 Kč nebyla mezi žalobcem a žalovanými uzavřena smlouva o půjčce, zatímco dohoda o budoucím převodu nemovitosti byla uzavřena ústně a z důvodu nedostatku písemné formy je neplatným právním úkonem. Jestliže žalobce na základě tohoto neplatného úkonu plnil, došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaných. Soud však uznal jako důvodnou námitku promlčení, kterou vznesli žalovaní. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit částku 1 175 000 Kč, jinak rozsudek okresního soudu potvrdil. Ohledně částky 2 015 506 Kč shledal krajský soud rozsudek okresního soudu věcně správným, ztotožnil se i se závěrem, že žalovaní získali bezdůvodné obohacení z neplatného právního úkonu na úkor vedlejšího účastníka a), přičemž tento závazek vznikl za trvání manželství žalovaných a patří tak do společného jmění manželů. Krajský soud však shledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že zánik nároku v důsledku promlčení by byl nepřiměřeně tvrdým postihem. Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti rozsudku krajského soudu odmítl pro nepřípustnost. Úvahy krajského soudu stran posouzení nemravnosti námitky promlčení shledal v souladu s ustálenou judikaturou a nepovažoval je za zjevně nepřiměřené.

Stěžovatelka tvrdí, že ve věci nebyla pasivně legitimována, uzavření jakékoli smlouvy s žalobcem od počátku popírala (neměla dispoziční oprávnění k účtu, na nějž byly peníze zaslány, šlo o závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, k němuž nedala souhlas), jednalo se proto o výlučný závazek vedlejšího účastníka b). Stěžovatelka mj. nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že námitka promlčení byla podána v rozporu s dobrými mravy a je tak projevem zneužití práva na úkor žalobce. Domnívá se, že pro všechny subjekty soukromoprávních vztahů platí zásada „bdělým náležejí práva“, přičemž žalobce nečinil žádné relevantní kroky k naplnění (respektive alespoň formalizaci) smluvního vztahu, jehož vznik se celé řízení snaží prokázat. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.03.2017 09:20 do: 07.03.2017 09:50

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2916/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2015 č. j. 13 To 252/2015-674 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. dubna 2015 č. j. 3 T 106/2014-626
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  M. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vystupovala jako poškozená podle ustanovení § 43 a násl. trestního řádu, a domáhala se přiznání nároku na náhradu škody v adhezním řízení. V uvedeném trestním řízení byl obžalovaný, v té době manžel stěžovatelky, pravomocně uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle ustanovení § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody. V přípravné fázi trestního řízení byla stěžovatelka písemně poučena o možnosti připojit se jako poškozená k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Poté, co se konalo hlavní líčení, při jehož zahájení nebyla stěžovatelka přítomna v jednací síni, neboť využila svého práva být vyslýchána v nepřítomnosti obžalovaného, zaslala okresnímu soudu podání, kterým se jako poškozená připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 50 000 Kč. Okresní soud rozhodl o vině a trestu, nicméně o předmětném nároku stěžovatelky nebylo rozhodnuto a ani jeho uplatnění nebylo v rozhodnutí zmíněno. Na základě odvolání obžalovaného i odvolání státní zástupkyně byl tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Praze, okresní soud pak rozhodoval podruhé, nárokem stěžovatelky se opět nezabýval a shledal znovu obžalovaného vinným ze spáchání výše uvedeného trestného činu. K odvolání obžalovaného bylo rozhodnutí potvrzeno krajským soudem.

Stěžovatelka namítá, že využila svého práva podle ustanovení § 17 zákona o obětech trestných činů, chránícího jí před tzv. druhotnou újmou. Stěžovatelka požádala okresní soud, aby učinil potřebná opatření k zabránění jakémukoliv jejímu kontaktu s obžalovaným a její žádosti bylo v plném rozsahu vyhověno. Při příchodu do soudní budovy na ni čekala justiční stráž, která ji odvedla do kanceláře soudce, kde čekala až do zahájení své výpovědi, která se konala bez přítomnosti obžalovaného. V rozhodující okamžik pro uplatnění nároku na náhradu škody podle ustanovení § 43 odst. 3 trestního řádu tak jej stěžovatelka nemohla uplatnit, protože v době, kdy soudce vznesl dotaz na uplatňovaný nárok, byla ze zákonných důvodů mimo soudní síň a v tento okamžik nebylo objektivně možné adekvátně a právně relevantně reagovat. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu a rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.03.2017 13:00 do: 07.03.2017 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2944/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného Krajským soudem v Hradci Králové dne 19. 8. 2016, č. j. 7 T 2/2013-1419, jakož i proti úkonům s vydáním tohoto příkazu souvisejícím
Stručná charakteristika:  Podmínky nástupu výkonu trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů:  Ing. P. P. zast. advokátkou Mgr. Annou Vejmelkovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry dle ustanovení § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl stěžovatel zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v délce trvání pěti let. Stěžovatel proti odsuzujícímu rozsudku Vrchního soudu v Praze podal dovolání, v němž navrhl odklad výkonu trestu, což odůvodnil tím, že jím podané dovolání je důvodné, a proto bude napadený rozsudek vrchního soudu zrušen. Krajský soud v Hradci Králové adresoval stěžovateli výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Tato výzva se nikdy nedostala do sféry stěžovatele, a ten se tak nemohl seznámit s jejím obsahem, neboť provozovatel poštovních služeb výzvu, již měl doručit stěžovateli do vlastních rukou, z důvodu nezastižení stěžovatele a neexistence poštovní schránky, kam by mohl výzvu vhodit, vrátil odesílateli. Když stěžovatel ve stanovené lhůtě výkon trestu odnětí svobody nenastoupil, nařídil krajský soud příkazem ze dne 19. 8. 2016 dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody, které bylo dne 25. 8. 2016 realizováno. 

Stěžovatel v ústavní stížnosti mj. uvádí, že nebyly splněny zákonné podmínky k vydání napadaného příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, a to zejména s ohledem na to, že výzva k dobrovolnému nástupu k výkonu trestu odnětí svobody nebyla stěžovateli řádně doručena. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného krajským soudem a úkonů s vydáním tohoto příkazu souvisejících, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho základních práv.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.03.2017 09:30 do: 09.03.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1610/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016 č. j. 22 Cdo 3669/2015-220 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2015 č. j. 9 Co 408/2014-195
Stručná charakteristika: rozhodování o nákladech řízení; moderační právo podle § 150 o.s.ř.; kontradiktornost řízení
Označení navrhovatelů: obec Proboštov, zastoupena JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem v Teplicích, ul. 28. října 851/26
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Teplicích zamítl žalobu, kterou se statutární město Teplice proti první žalované a proti druhé žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových domáhalo určení vlastnictví ke  specifikovaným pozemkům v k. ú. Proboštov u Teplic. Výrokem II nalézací soud uložil žalobci povinnost zaplatit první žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, neboť dospěl k závěru, že nelze vycházet z požadované tarifní hodnoty 7 782 000 Kč, ale z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), protože v řízení jde o věc, jejíž hodnotu lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání první žalované do výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek nalézacího soudu ve výroku II změnil tak, že žalobce je povinen nahradit první žalované náklady řízení ve výši 36 154 Kč k rukám jejího právního zástupce. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady právního zastoupení, které první žalovaná vyúčtovala ve výši 361 548,- Kč, jsou naprosto nepřiměřené délce sporu, vynaloženému úsilí první žalované na svou obranu i chování žalobce v průběhu sporu. Po zvážení všech okolností odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě použití § 150 občanského soudního řádu a úspěšné první žalované zčásti právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Nejvyšší soud dovolání první žalované proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl (výrok I) a první žalované uložil povinnost nahradit Statutárnímu městu Teplice (žalobce) náklady dovolacího řízení ve výši 3 485 Kč (výrok II).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud jí nedal žádným způsobem předem najevo, že má v úmyslu použít pro posouzení náhrady nákladů řízení ustanovení § 150 o. s. ř. a náhradu jí nepřiznat. Dále tvrdí, že důvody zvláštního zřetele, které jsou předpokladem aplikace citovaného ustanovení, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.