Přehled jednání Ústavního soudu pro 12. týden roku 2017

17.03.2017

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.03.2017 09:30 do: 21.03.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1669/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti platebním rozkazům Okresního soudu v Pardubicích č. j. 17 C 137/2008-12 a 17 C 126/2008-19 ze dne 27. 11. 2008.
Stručná charakteristika: Povinnost soudu ustanovit opatrovníka nezletilé
Označení navrhovatelů: N. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích byl vydán platební rozkaz, jímž byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 007,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 8 454,- Kč. Stejného dne byl vydán i platební rozkaz, jímž byla rovněž žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 007,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 8 454,- Kč. Žalované částky představovaly nezaplacené jízdné a část nezaplacené přirážky k jízdnému, neboť stěžovatelka se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy neprokázala pověřenému pracovníkovi právního předchůdce žalobkyně platným cestovním dokladem. Žalobkyně se stala nabyvatelem pohledávky na základě jejího postoupení od původního věřitele. V době podání žalob bylo žalované stěžovatelce 11 let. Usneseními Okresního soudu v Pardubicích byla žalované ustanovena jako zákonná zástupkyně matka nezletilé. Oba platební rozkazy byly doručeny do vlastních rukou matky žalované. Platební rozkazy nabyly právní moci dne 1. 1. 2009, neboť matka nezletilé proti nim nepodala odpor.

Stěžovatelka poukazuje na to, že od svých deseti let žila v dětském domově. Až v roce 2014 náhodně zjistila, že jsou proti ní vedeny dvě exekuce, a to aniž by jí kdykoli bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Stěžovatelka namítá, že soud jednal pouze s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, ačkoliv mu musely být známy okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly. Těmito okolnostmi byl v prvé řadě střet zájmů mezi matkou a stěžovatelkou ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, neboť to měla být matka, která měla povinnost žalovanou částku za stěžovatelku zaplatit. Pokud matka stěžovatelky nebyla schopna se o nezletilou stěžovatelku postarat a zajistit jí alespoň základní potřeby, pročež byla stěžovatelka svěřena do ústavní výchovy, tím spíše nemohla matka stěžovatelky ani hájit její zájmy v probíhajícím soudním řízení. Soud, kterému byla z jeho vlastní činnosti známa situace stěžovatelky, měl stěžovatelce ustanovit s ohledem na nejlepší zájem dítěte opatrovníka, nejlépe advokáta.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.03.2017 09:00 do: 22.03.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 129/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, č. j. 21 Cdo 3190/2015-442, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. 23 Co 406/2012-386, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 21 Cdo 2305/2013-352
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces - výklad pojmu "dobré mravy"
Označení navrhovatelů:  České dráhy, a. s., zast. advokátem JUDr. Karlem Muzikářem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Bývalý náměstek generálního ředitele pro personální záležitosti (v tomto řízení vedlejší účastník) zažaloval svého zaměstnavatele - České dráhy, a. s. (v tomto řízení stěžovatelka) o zaplacení odstupného ve výši 8.680.000,- Kč. V manažerské smlouvě bylo ujednáno, že vedlejšímu účastníkovi, jestliže se vzdá svého vedoucího místa po uplynutí 12 měsíců ode dne, kdy zahájil výkon práce na vedoucím místě, náleží jednorázová peněžní úhrada ve výši čtyřiadvacetinásobku zlomku, v jehož čitateli bude součet všech mzdových plnění, na která vznikl vedlejšímu účastníkovi nárok před vzdáním se vedoucího místa, a to po celou dobu, kdy vedlejší účastník zastával vedoucí místo. Vedlejší účastník, který u stěžovatelky působil od 1. 5. 2008, se vzdal svého vedoucího pracovního místa dne 13. 5. 2009 a vyzval stěžovatelku k vyplacení jednorázové peněžité náhrady ve výši shora uvedené žalované částky, stěžovatelka však odmítl požadované plnění poskytnout. Městský soud v Praze nejprve žalobu zamítl, a to pro rozpor požadavku odstupného s dobrými mravy. Rozsudek městského soudu byl zrušen napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu, který je odůvodněn mimo jiné tím, že z okolností případu a z toho, co bylo dokazováním zjištěno, nelze úspěšně dovozovat, že by cílem právního jednání vedlejšího účastníka nebylo dosažení zaplacení jeho pracovněprávní pohledávky, ale - aniž by vedlejší účastník sledoval smysl a účel splnění dluhu stěžovatele - přímý úmysl způsobit stěžovateli újmu. V této souvislosti Nejvyšší soud odkázal na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, ze kterého podle dovolacího soudu vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákoníku práce, lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Poté ve věci znovu rozhodoval Městský soud v Praze, který ústavní stížností napadeným rozsudkem ve výroku pod bodem I. potvrdil co do částky 6.516.000,- Kč rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o věci samé, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 8.680.000,- Kč s příslušenstvím. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Co do zbývající částky 2.164.000,- Kč městský soud napadeným rozsudkem ve výroku pod bodem II. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení, ve kterém Obvodní soud pro Prahu 1 žalobě vedlejšího účastníka vyhověl. O odvolání zatím městským soudem nebylo rozhodnuto.

Rozhodnutí obecných soudů jsou podle stěžovatele zatížena extrémním rozporem s požadavkem ústavnosti, spočívajícím ve flagrantně nesprávném právním posouzení věci, když obsah zásady dobrých mravů byl omezen na případy, kdy je výkon práva veden úmyslem poškodit jiného. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.03.2017 10:00 do: 23.03.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2750/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2016 č. j. 23 Cdo 511/2016-570 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2015 č. j. 12 Co 102/2015-535
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: Kooperativa pojišťovna, a. s., zast. advokátem JUDr. Jiřím Machourkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Právní předchůdkyně žalobkyně Obaly Morava, a. s. (vedlejší účastnice řízení) se domáhala po žalované stěžovatelce zaplacení 9 011 956 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, vzniklé požárem průmyslové budovy v katastrální území Otrokovice. Obvodní soud pro Prahu 1 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení částku 1 238 201 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), co do částky 7 773 755 Kč s příslušenstvím v tomto výroku konkretizovaným žalobu zamítl (bod II. výroku) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit státu částku 84 951 Kč (bod III. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod IV. výroku). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 239 355 Kč s příslušenstvím potvrdil (bod I. výroku), v zamítavém výroku II. jej změnil tak, že uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici řízení částku 7 773 755 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod II. výroku) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit státu částku 84 951 Kč (bod III. výroku). Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl.

Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zcela zásadně změnil, přičemž se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a sjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné hodnocení důkazů. Zatímco soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel z výpočtů nákladů spojených s pořízením věci nové metodou položkového rozpočtu, jako metody, která je přesnější. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že škodu nebylo možno vyčíslit položkovým rozpočtem, neboť pro tento postup chyběla projektová dokumentace a dále, že cena vypočtená podle položkového rozpočtu je značně nepřesná, proto je třeba vycházet z výpočtu provedeného tzv. kubíkovou metodou. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí městského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.