III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.03.2016 09:00 do: 29.03.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1237/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2015 č. j. 8 A 191/2014-74
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek a právo na podnikání
Označení navrhovatelů: M. J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský kraj a hl. m. Praha uložila stěžovateli jako podnikateli a provozovateli „Hotelu BAT“ (restaurantu „U Netopýra“) v Mladé Boleslavi pokutu 10 000 Kč za správní delikt dle § 6 ve spojení s § 24 odst. 7 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele; současně mu uložil povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč. Správního deliktu se měl stěžovatel dopustit tím, že při poskytování služeb v provozovně diskriminoval spotřebitele, neboť na dveře provozovny umístil nápis: „Tato restaurace není vhodná pro děti do 6 let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů. Vstup pouze pro dospělé a děti od 6 let v doprovodu rodičů.“ (dále jen „nápis“). Dle inspektorátu tím stěžovatel nepřípustně diskriminoval bez doprovodu rodičů přicházející spotřebitele ve věku do osmnácti let a rovněž rodiče přicházející s potomky mladšími šesti let. Odvolání stěžovatele zamítla Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát (vedlejší účastnice) rozhodnutím ze dne 3. 6. 2009; neshledala objektivní a přiměřené důvody pro paušální omezení vstupu takto specifikovaných skupin osob; nedůvodnou shledala námitku o umístění v provozovně velkoplošných obrazovek i námitku, dle které stěžovatel nápisem nevyloučil přístup osobám ve věku 15-18 let. Stěžovatel podal žalobu, ve které namítal neurčité vymezení místa deliktu správními orgány, dále rozporoval konkrétními žalobními námitkami závěry správních orgánů o diskriminaci. Městský soud v rozhodnutí vedlejší účastnice zrušil pro nepřezkoumatelnost. Ke kasační stížnosti ČOI byl rozsudek městského soudu Nejvyšším správním soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud pak v pořadí druhým rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo podnikat. Dle stěžovatele je tvrzení, že se dopustil diskriminačního jednání i vůči starším dětem, zejména adolescentům starším patnácti let, a to jen s poukazem na výslovné znění nápisu, pouze spekulativní; ve skutečnosti k žádnému omezení těchto starších dětí nedošlo a ani si na takové jednání nikdo nestěžoval, omezení přístupu dětem do šesti let věku rovněž není diskriminační.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.03.2016 10:00 do: 30.03.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 289/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: O. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka po 4 měsících od podání žaloby neobdržela žádnou reakci soudu na podanou žalobu, navštívil právní zástupce stěžovatelky Obvodní soud pro Prahu 8 a při nahlížení do spisu zjistil z úředního záznamu, že k žalobě stěžovatelky nebylo s odkazem na § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, přihlédnuto, neboť žaloba zaslaná prostřednictvím datové schránky nebyla elektronicky podepsána a ve lhůtě 3 dnů nebyl soudu doručen originál žaloby podepsaný stěžovatelkou (jakožto žalobkyní) nebo jejím právním zástupcem s procesní plnou mocí.
Porušení práva na spravedlivý proces dle stěžovatelky spočívá v tom, že Obvodní soud pro Prahu 8 v její věci odmítl jednat a rozhodnout o její elektronicky (prostřednictvím datové schránky) podané žalobě.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.03.2016 10:00 do: 31.03.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 469/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 168/2015 ze dne 11. prosince 2015 a jinému zásahu téhož soudu, spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci sp. zn. 24 T 168/2015
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: T. S., zastoupená Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla dne 9. 12. 2015 zadržena hlídkou policie a následně předána Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Ten ji trestním příkazem uvedeným v záhlaví a výroku tohoto nálezu shledal vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a uložil jí trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Výkon trestu soud podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Tohoto přečinu se stěžovatelka měla dopustit stručně řečeno tím, že se zdržovala na území České republiky, přestože jí dříve bylo uloženo správní vyhoštění a následně též trest vyhoštění trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 10. 2015. Stěžovatelka se na místě vzdala odporu proti tomuto příkazu a soud následně rozhodl o jejím propuštění ze zadržení. Ještě téhož dne stěžovatelka podala proti trestnímu příkazu odpor prostřednictvím svého obhájce. Soud obhájce stěžovatelky informoval o tom, že pokud nedoloží rozsudek o omezení svéprávnosti stěžovatelky, zůstává trestní příkaz v právní moci.
Proti uvedenému trestnímu příkazu a proti postupu obvodního soudu stěžovatelka se stěžovatelka brání ústavní stížností, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv. Porušení těchto práv stěžovatelka spatřuje v tom, že jako cizinka neporozuměla institutu odporu a následkům vzdání se práva odporu vůči trestnímu příkazu. Zároveň poukázala na skutečnost, že zadržení cizinci vystupují před soudem bez zastoupení advokátem a soudy v takových případech řádně neplní svou poučovací povinnost.