II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.04.2017 09:00 do: 20.04.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4266/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2016, č. j. 46 T 9/2014-1523, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 To 29/2016-1602, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. 7 Tdo 1337/2016-55.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, presumpce neviny
Označení navrhovatelů: J. E.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl pravomocně uznán vinným trestným činem vraždy, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, a dále mu bylo uloženo sexuologické ústavní ochranné léčení. Podle skutkových zjištění obecných soudů se stěžovatel dopustil trestného činu vraždy tím, že v přesně nezjištěné době od 20:50 hodin dne 21. 10. 2009 do 06:45 hodin dne 22. 10. 2009 v Brně, v rodinném domě užívaném poškozenou, která v něm provozovala prostituci, poté, kdy jí za nezjištěných okolností svázal horní a dolní končetiny nezjištěným svazujícím předmětem, který jí vedl i přes ústa, ji následně, v důsledku jeho poruchy sexuální preference s patologicky sexuálně agresivním až sadistickým obsahem, napadl s cílem ji usmrtit. Poškozená na místě zemřela na následky zhmoždění a otoku mozku při mnohočetných zlomeninách klenby a spodiny lební a krvácení do mozkových obalů a komor.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, usnesení Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje především v porušení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, kdy v napadených rozhodnutích lze nalézt extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. právními závěry. Konkrétně stěžovatel zpochybňuje také závěry soudů ohledně provedených pachových zkoušek, kdy připomíná, že hodnocení samotných pachových stop není možné, jelikož byly již zničeny samotnými orgány činnými v trestním řízení. Navíc stěžovatel zpochybňuje též samotné získání jeho pachových stop, které označuje za ryze účelové.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.04.2017 10:00 do: 20.04.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 564/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. prosince 2016 sp. zn. 7 To 411/2016
Stručná charakteristika: Právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: Ing. M. K., Ing. O. P., MBA a Mgr. J. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
První a druhý stěžovatel a třetí stěžovatelka byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 podruhé zproštěni obžaloby pro přečiny zneužití pravomoci úřední osoby účastenstvím ve formě organizátorství či spolupachatelství. Podle obžaloby měla stěžovatelka jako vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky na podzim roku 2012 zosnovat a usměrňovat protiprávní použití zpravodajských prostředků za účelem sledování tehdejší manželky předsedy vlády České republiky, v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch spočívající v získání osobních informací, a současně jí způsobit jinou závažnou újmu spočívající v tom, že proti ní bude protiprávně použita zpravodajská technika a bude protiprávně sledována. Téhož jednání se měla dopustit na jaře roku 2013 vůči dvěma zaměstnancům Úřadu vlády ČR v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch spočívající v získání osobních informací o těchto osobách. O sledování měla požádat druhého stěžovatele, v té době ředitele Vojenského zpravodajství, a později prvního stěžovatele, který byl od 1. 11. 2012 novým ředitelem Vojenského zpravodajství. Škoda na majetku státu, která byla kladena za vinu prvnímu stěžovateli, pak měla být způsobena nákupem výstupů soukromé bezpečnostní agentury ze sledování dvou zaměstnanců Úřadu vlády ČR. Městský soud v Praze rozsudek prvostupňového soudu ústavní stížností napadeným usnesením zrušil a nařídil, aby tato trestní věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Městský soud zejména konstatoval, že i přes důvody, které jej vedly ke zrušení předchozího zprošťujícího rozsudku, obvodní soud opětovně uvedl, že ani jeden z provedených důkazů nevede k závěru, že obžalovaní naplnili skutkovou podstatu zažalovaných přečinů, ačkoliv obhajoba obžalovaných je v diametrálním rozporu s řadou provedených důkazů.
Ústavní stížnosti stěžovatelů byly podány samostatně a původně byly vedeny pod různými spisovými značkami. Plénum Ústavního soudu však v zájmu hospodárnosti řízení rozhodlo o jejich spojení ke společnému řízení, neboť se jedná o stížnosti, které směřují proti stejnému rozhodnutí. Stěžovatelé tvrdí, že výrokem napadeného usnesení, kterým městský soud nařídil, aby byla věc projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem, bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce, garantovaná článkem 36 odst. 1 a článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.