III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2014 09:15 do: 29.04.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: III. ÚS 1678/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Označení navrhovatelů: AMÁDEUS REAL, a. s., IČ 27241131, se sídlem Dlouhá 13, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2013 č. j. 51 Co 78/2013-56
Eventuální akcesorické návrhy:  návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2012 byl v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem zamítnut návrh žalobkyně Mayfair Asset Management, s. r. o., na vydání předběžného opatření, aby stěžovatelce jako žalované byla uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv demoličních a stavebních úprav na budově č. p. XXX a výkopových prací a stavebních úprav na parcele č. XXX v k. ú. Staré Město a obci Praha, aby bylo stěžovatelce zakázáno pověřit danými pracemi jiný subjekt a aby jí bylo zakázáno zcizit předmětné nemovitosti po dobu soudního sporu, a dále byla žalobkyni jednak uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, jednak jí byla vrácena složená jistota ve výši 50 000 Kč. Dlužno dodat, že šlo o v pořadí druhý návrh na nařízení předběžného opatření, přičemž první návrh stejného znění obvodní soud usnesením ze dne 1. 8. 2012 zamítl. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že stěžovatelka je povinna zdržet se jakýchkoliv demoličních a stavebních úprav a výkopových prací na předmětných nemovitostech, dále pak jím bylo rozhodnuto, že je stěžovatelka povinna po dobu trvání předběžného opatření zdržet se pověření danými pracemi jiný subjekt a předmětné nemovitosti zcizit. Usnesením obvodního soudu ze dne 23. 5. 2013 byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zrušení výše uvedeného předběžného opatření. Usnesením obvodního soudu ze dne 6. 6. 2013 bylo nařízené předběžné opatření zrušeno, jde-li o zákaz demoličních a stavebních úprav, resp. výkopových prací na předmětných nemovitostech, jakož i zákaz pověření jiného subjektu těmito pracemi, a dále jím byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení předběžného opatření „v rozsahu, v němž jí bylo žalované uloženo předmětné nemovitosti zcizit“. Usnesením městského soudu ze dne 11. 9. 2013 bylo výše uvedené usnesení obvodního soudu částečně potvrzeno a výrok o „zcizení nemovitostí“ byl opraven tak, že stěžovatelce bylo uloženo zdržet se zcizení předmětných nemovitostí. Usnesením obvodního soudu ze dne 27. 11. 2013 bylo zrušeno předběžné opatření i v té části, kde bylo stěžovatelce uloženo zdržet se zcizení předmětných nemovitostí. Usnesením městského soudu ze dne 4. 3. 2014 pak bylo uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a podle úředního sdělení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 22. 3. 2014.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí jakožto osobě povinné z nařízeného předběžného opatření byla odňata možnost jakkoli hájit svá práva v rámci řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení, a dále navrhuje odložení účinnosti napadeného usnesení.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2014 14:00 do: 29.04.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: IV. ÚS 4604/12
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Označení navrhovatelů: S. H., zastoupena JUDr. Věrou Neradovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Francouzská 4
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika:  správní řízení, spravedlivý proces - přítomnost u jednání, Opatrovník

V roce 2001 bylo proti stěžovatelce zahájeno správní řízení ve věci povinnosti stěžovatelky k finančnímu plnění vyplývajícímu ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb u mobilní telekomunikační stanice, sítě GSM Paegas, v celkové výši 26.878,- Kč. Vyrozumění o zahájení správního řízení nebylo stěžovatelce doručeno. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu bylo rozhodnuto o ustanovení opatrovníka. Toto rozhodnutí nebylo stěžovatelce opět doručeno. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu uložil Český telekomunikační úřad stěžovatelce povinnost uhradit výše uvedenou dlužnou částku, a to včetně úroků z prodlení. Toto rozhodnutí bylo doručeno opatrovníkovi. V roce 2012 obdržela stěžovatelka usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 jímž byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky k uspokojení pohledávky oprávněné T-Mobile Czech Republic, a. s. Náhledem do exekučního spisu se stěžovatelka dověděla o existenci výše uvedeného správního řízení. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu odvolání, které však bylo rozhodnutím téhož úřadu zamítnuto jakožto opožděně podané. Stěžovatelka se dále odvolala do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, přičemž do podání předmětné ústavní stížnosti nebylo o této věci soudem rozhodnuto.

Stěžovatelka namítá, že se o probíhajícím správním řízení nedověděla a neměla tudíž možnost se k věci vyjádřit a porušení je pak umocněno tou skutečností, že nikdy neuzavřela žádnou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, její podpis na smlouvě není jejím podpisem. Stěžovatelka má za prokázané, že měla původně na území ČR povolen přechodný pobyt a posléze od roku 1999 trvalý pobyt. ČTÚ se pokusil zjistit její adresu pouze jedním způsobem, přičemž v roce 2012 jí bylo bez problému doručeno rozhodnutí soudu. Porušení práv spatřuje stěžovatelka mimo jiné i v tom, že jí opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně ČTÚ, která efektivně a náležitě nehájila její práva. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, neboť tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2014 15:00 do: 29.04.2014 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 2219/12
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Označení navrhovatelů: B. T. T. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 č. j. 30 Cdo 544/2012-304, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2011 č. j. 14 Co 359/2011-160 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 13. 1. 2011 č. j. 17 C 697/2010-99
Stručná charakteristika:  nabytí vlastnického práva k nemovitosti

Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město bylo v rámci sporu o určení vlastnictví ke konkrétním nemovitostem (pozemku a budově na něm stojící) rozhodnuto o tom, že vlastníkem je žalobce a nikoliv stěžovatelka jako druhá žalovaná. Její vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo soudy potvrzeno s odkazem na skutečnost, že osoba, od níž měla vlastnické právo nabýt, – v řízení před obecnými soudy (první) žalovaný – nebyla řádným vlastníkem nemovitostí, oprávněným vlastnické právo k nim převést na jiného. Žalovaný se totiž vlastníkem měl stát na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené mezi ním a žalobcem (jako doprovodné smlouvy ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi týmiž osobami), nicméně uvedená smlouva byla podle názoru obecných soudů neplatná, tudíž žalovaný na jejím základě nemohl vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabýt, a tedy pak ani platně převést na stěžovatelku.

Stěžovatelka zdůraznila, že s žalovaným uzavřela dne 1. 8. 2008 kupní smlouvu na dané nemovitosti, a to v dobré víře, že žalovaný je jejich vlastníkem. Žalovaný byl v dané době jako jejich vlastník zapsán v katastru nemovitostí, navíc prodej nemovitostí byl zprostředkován realitní kanceláří. Stěžovatelka též poukázala na investice, které již vynaložila v souvislosti s údržbou a rekonstrukcí předmětných nemovitostí. V neposlední řadě pak připomněla dosavadní judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 143/07 a sp. zn. II. ÚS 165/11; a též úpravu provedenou novým občanským zákoníkem). Soudy dle stěžovatelky neodůvodněně upřednostnily ochranu vlastnického práva žalobce před ochranou stěžovatelky, respektive její dobré víry při nabývání předmětných nemovitostí. Prostřednictvím ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, kterými mělo dojít k porušení jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces. 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2014 08:30 do: 30.04.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 2299/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Označení navrhovatelů: Obec Vranovice zast. advokátem JUDr. Radkem Machem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 6 Cm 106/2010 ze dne 29.6.2010, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.11. 2011 sp.zn. 6 Cm 106/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2013, sp.zn. 29 Cdo 642/2012
Stručná charakteristika:  restituce a ochrana nabyti vlastnictví od nevlastníka

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že nabyla nemovitost - budovu č. p. XX na pozemku parc. č. st. XX zapsanou na LV č. XX, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov, katastrální území Vranovice nad Svratkou, obec Vranovice, na základě kupní smlouvy ze dne 15. dubna 1996 od pana Z. K. a paní V. K., kteří ji nabyli kupní smlouvou ze dne 30. 7. 1992 od předchozí majitelky, paní M. H. Vlastnické právo paní M. H. bylo odvozeno z dohody o vydání nemovitosti ze dne 6. 2. 1992, v níž figurovalo jako vydávající Agrodružstvo Vranovice. Vlastnické právo stěžovatelky počalo být sporné v roce 2000, kdy se správce konkurzní podstaty domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi určení, že je vlastníkem předmětné nemovitosti. Žaloba správce byla zamítnuta s odůvodněním, že správce konkurzní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem úpadce. Poté zahrnul správce konkurzní podstaty nemovitost do konkurzní podstaty úpadce. Stěžovatelka za těchto okolností iniciovala řízení o vyloučení předmětné nemovitosti z konkurzní podstaty úpadce, její žaloba však byla zamítnuta. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nabyla vlastnické právo k nemovitosti od fyzických osob, jejichž vlastnické právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, např. na nálezy sp. zn. I. ÚS. 143/07 ze dne 25. 2. 2009, a sp. zn. Pl. ÚS 75/04 ze dne 13. 06. 2006, z nichž vyplývá ochrana dobré víry nabyvatele. Obecné soudy se však otázkou dobré víry v nabytí práva třetí osoby nezabývaly, ani nevzaly v potaz relevantní judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatelka zastává názor Ústavního soudu vyjádřený v jeho nálezu ze dne 31. 10. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 78/06, dle něhož, pakliže vztah mezi smluvními stranami, včetně odstoupení od smlouvy, zanikl, je možné, aby se důsledky zániku projevily pouze mezi těmito účastníky. Stěžovatelka taktéž argumentuje zásadou materiální publicity katastru nemovitostí a v této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 05. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3322/2010 a 28 Cdo 3324/2010. Závěrem stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatuje, že zhodnotila budovu částkou 3 307 958 Kč, vloženou investici přitom nelze vymáhat po jejích právních předchůdcích. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2014 13:00 do: 30.04.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 3502/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Označení navrhovatelů: MONSTERA INTERNATIONAL, a. s., se sídlem Londýnská 57/376, Praha 2
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013 sp. zn. 11 To 114/2013 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 7. 2013 č. j. 7 VZV 13/2012-4663
Stručná charakteristika:  omezení zajištění peněžních prostředků

Stěžovatelka s odkazem na porušení svých ústavně zaručených práv domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jako nedůvodné stížnosti společností MONSTERA INTERNATIONAL a. s. a Monstera Development s.r.o. proti napadenému usnesení státního zástupce vrchního státního zastupitelství, kterým byly zamítnuty žádosti jmenovaných společností jako majitelek bankovních účtů o omezení zajištění peněžních prostředků na těchto účtech, které byly policejním orgánem zajištěny jako výnos z trestné činnosti v trestní věci jiné obviněné fyzické osoby.

Napadeným rozhodnutím stěžovatelka vytýká porušení základních ústavních principů a svých ústavně zaručených práv, a to práva vlastnit majetek, práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost a práva na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zásah do svých ústavně zaručených práv stěžovatelka spatřuje v tom, že v rozporu s krátkodobým charakterem zajišťovacího institutu podle § 79a trestního řádu jsou již 23 měsíců zajištěny veškeré její peněžní prostředky, přičemž dozorující státní zástupce bez řádného odůvodnění stěžovatelce neumožňuje takovou dispozici se zajištěnými prostředky, která by jí umožnila uhradit konkretizované smluvní závazky a provozní náklady, a to prostřednictvím procesního postupu dle § 79a odst. 3 trestního řádu o zrušení nebo omezení zajištění. Stěžovatelka přitom odkazuje i na výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 2/1998 a též na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 642/07). Podle stěžovatelky tak postupem Vrchního státního zastupitelství v Praze vůči ní ve vztahu k zajištění jejích peněžních prostředků byly překročeny meze proporcionality mezi zájmem na vyšetření stíhané trestné činnosti a právem na nerušené užívání vlastnictví a právem na podnikání, a to až do té míry, že daná situace může vést k insolvenci stěžovatelky. Stěžovatelka dále zdůraznila, že její ústavní stížnost nesměřuje proti důvodnosti vedení trestního řízení.