Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 18. týden roku 2017

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.05.2017 10:30 do: 02.05.2017 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3682/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2016 č. j. 20 Cdo 3080/2016-331
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  R. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka uzavřela jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky, s tím, že postupitel bude pohledávku vymáhat svým jménem na účet stěžovatelky do právní moci směnečného řízení a poté bude pohledávku vymáhat sama stěžovatelka jako oprávněná. Na návrh stěžovatelky byla usnesením Okresního soudu v Rakovníku nařízena exekuce, kterou však soud z podnětu manželky povinného zastavil, neboť dospěl k závěru, že uvedená smlouva o postoupení není platná, a že stěžovatelka tedy není aktivně legitimována k vymáhání pohledávky ze směnečného platebního rozkazu. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, a to z důvodu, že na stěžovatelku nepřešla práva ze směnky v době, kdy probíhalo směnečné řízení, neboť na ni nebyla směnka platně převedena. Stěžovatelka následně podala dovolání, jehož přípustnost odůvodnila odchýlením odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně existencí otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl, neboť podle něj neobsahovalo údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že odmítnutím jejího dovolání bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy jsou při posuzování podání povinny volit postup vstřícnější k právům účastníků na soudní ochranu, resp. na přístup k soudu. Stěžovatelka se domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2017 09:00 do: 03.05.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2357/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016 č. j. 29 Co 115/2016-145
Stručná charakteristika: neoprávněná exekuce za nezaplacený dluh vůči osobě se zdravotním postižením, porušení práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů:  V. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je těžce zdravotně postiženou osobou, pobírá invalidní důchod třetího stupně pro dětskou mozkovou obrnu ve spojení s praktickou slepotou, a proto je držitelem průkazu ZTP/P s nárokem na bezplatnou dopravu. V řízení před obecnými soudy byla proti stěžovateli jako povinnému nařízena exekuce na základě vykonatelného soudního rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena povinnost uhradit dluh za jízdu v pražské veřejné hromadné dopravě bez platného cestovního dokladu. Stěžovatel podal návrh na zastavení exekuce, neboť namítal, že dosud neměl o vedení exekuce žádné informace, protože mu nebylo doručeno rozhodnutí o jejím nařízení a ani rozhodnutí nalézacího soudu. Navíc je exekuce vedena pro dluh, který neexistuje a nikdy nemohl vzniknout, protože je stěžovatel od roku 1994 držitelem průkazu ZTP/P a žádný cestovní doklad při jízdě hromadnou dopravou nepotřebuje. Stěžovatel má pro vzniklou situaci jediné vysvětlení, a to že byl při kontrole černý pasažér ztotožněn jako stěžovatel na základě jeho rodného listu, který v rozhodném období ztratil. Obvodní soud pro Prahu 5 návrhu na zastavení exekuce nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že doručování všech písemností proběhlo podle platných právních předpisů a stěžovatel tak měl svoje námitky proti oprávněnosti vymáhané pohledávky uplatnit již v původním nalézacím řízení. V exekučním řízení již nelze zpětně přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, nicméně Městský soud v Praze se ztotožnil s názorem obvodního soudu a napadené usnesení potvrdil.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2017 09:30 do: 03.05.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1351/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti exekučnímu příkazu Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2016 č. j. EP 17/2016-9, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provádění srážek z účtu stěžovatele zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky – Věznicí Karviná
Stručná charakteristika: právo na ochranu vlastnictví; exekuce prováděná srážkami z invalidního důchodu uloženého na kontě odsouzené osoby, vedeném Vězeňskou službou
Označení navrhovatelů:  L. P., zastoupen Mgr. Marianem Sikorou, advokátem, se sídlem Štefánikova 134/8, 737 01 Český Těšín
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení exekučního příkazu Krajského soudu v Brně, jímž bylo uloženo Vězeňské službě České republiky – Věznici v Karviné, aby od okamžiku doručení exekučního příkazu prováděla „z konta úložek dlužníka“ stanovené srážky až do výše vykonatelného nedoplatku v částce 13 000 Kč a 81 060,80 Kč a nevyplácela sražené částky dlužníkovi, a dále, aby po vyrozumění o tom, že exekuční příkaz nabyl právní moci, vyplácela částky sražené „z konta úložek dlužníka“ na účet nadepsaného správce daně (Krajského soudu v Brně). Náklady na nařízení daňové exekuce činily ke dni vydání exekučního příkazu 1 880 Kč. Stěžovatel dále brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci – věznice, jenž má spočívat v provádění srážek z účtu („konta úložek“) stěžovatele vedeného věznicí od doručení exekučního příkazu, tj. od 11. března 2016, nad rámec jedné poloviny peněžních prostředků zaslaných na účet, a tedy v rozporu s § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Napadeným exekučním příkazem a popsaným jiným zásahem orgánu veřejné moci mělo podle stěžovatele dojít k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek ve smyslu článku 10 odst. 1 Listiny a k zásahu do práva na sociální zabezpečení podle článku 30 odst. 1 Listiny.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.05.2017 09:00 do: 04.05.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 795/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2015, č. j. 21 Co 17/2012-293, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2015 č. j. 25 Cdo 4402/2015-325,
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, vlastnické právo
Označení navrhovatelů:  TERMA a. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody způsobené poškozením vozidla (po dopravní nehodě). Obecné soudy jí ovšem nakonec – mj. po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu – nepřiznaly nárok na náhradu škody v plném požadovaném rozsahu. Stěžovatelka nechala předmětné vozidlo (po jeho poškození v důsledku dopravní nehody) opravit. Ani po provedené opravě ovšem hodnota vozidla nedosáhla obvyklé tržní ceny před jeho poškozením, což stěžovatelka doložila i znaleckými posudky. Z nich mj. vyplynulo, že tržní cenu vozidla významně ovlivňuje i samotná skutečnost, že vozidlo bylo havarováno. Tržní cena totiž nereflektuje toliko „technickou hodnotu vozidla“, která mohla být opravou obnovena na původní úroveň. Stěžovatelce ovšem byly pojišťovnou proplaceny pouze náklady opravy, nikoliv však v plné výši, nýbrž snížené o amortizaci náhradních dílů. Proto se stěžovatelka před obecnými soudy domáhala náhrady škody ve výši 101.461 Kč, která se skládala zejména z rozdílu mezi tržní cenou vozidla před havárií a jeho tržní cenou po opravě (100.200 Kč) a dále z nákladů vynaložených na pořízení znaleckého posudku. Stěžovatelka se v tomto řízení opírala o právní názor, podle něhož i předmětný rozdíl mezi tržními cenami vozidla představuje škodu ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Obecné soudy však vycházely z právního názoru opačného, tedy že rozdíl mezi obecnou cenou vozidla žalobkyně před poškozením a částkou, za kterou může být po provedené opravě případně prodáno, skutečnou škodu na vozidle nepředstavuje.

Stěžovatelka proti tomuto právnímu názoru brojí s tím, že nevidí žádný důvod, proč by se rozdílu mezi cenou vozidla, kterou mělo před poškozením a po poškození, nemohla domáhat souběžně cestou spočívající v požadavku na úhradu nákladů ceny opravy poškozené věci a v případě, že se ani provedenou opravou (byť by se jí dosáhlo dokonce stejné či vyšší technické hodnoty věci jako před poškozením) nedosáhne obvyklá tržní cena věci obvyklou tržní cenu věci před poškozením, aby se nemohla domáhat úhrady tohoto rozdílu, jako v předmětné věci. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.05.2017 09:30 do: 04.05.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1584/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016 č. j. 24 Co 10/2016-230.
Stručná charakteristika:  Ustanovení opatrovníka
Označení navrhovatelů:  Město Smečno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Kladně rozhodl, že se vedlejší účastnice jako posuzovaná neomezuje ve svéprávnosti, a změnil tak usnesení Okresního soudu v Kladně z května 1962, jímž byla posuzovaná částečně zbavena svéprávnosti. Opatrovníkem vedlejší účastnice byl ponechán stěžovatel. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro opatrovnictví podle § 469 občanského zákoníku, neboť absentuje návrh posuzované osoby, která není schopna formulovat svou vůli k takovému návrhu. Vzhledem k rozsahu duševní poruchy posuzované má proto za to, že je třeba ji omezit ve svéprávnosti vzhledem k riziku hrozící újmy. Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatel jako hmotněprávní opatrovník posuzované se dostává do konfliktu zájmů mezi posuzovanou a jím samotným. Vzhledem k tomu odvolací soud ustanovil posuzované pro řízení kolizního opatrovníka – advokáta. Soudem ustanovený procesní opatrovník vzal odvolání posuzované v plném rozsahu zpět. Zpětvzetí odvolání odůvodnil tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně dostatečně chrání posuzovanou a není tedy splněno hledisko nezbytnosti pro omezení svéprávnosti posuzované. Krajský soud v Praze napadeným usnesením odvolací řízení zastavil.

Stěžovatel spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces (a potažmo posuzované), tak i vůči němu jako opatrovníkovi, v tom, že odvolací soud jej jako hmotněprávního opatrovníka posuzované vyřadil z řízení, když posuzované jmenoval kolizního opatrovníka, ačkoli v daném případě nebyl dán konflikt zájmů mezi posuzovanou a stěžovatelem jako opatrovníkem. Sama skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí se způsobem vyřízení věci či rozhodnutím soudu prvního stupně uvedený konflikt zájmů nezakládá. Dále zejména namítá, že postupem odvolacího soudu bylo podle stěžovatele porušeno i právo posuzované na spravedlivý proces, neboť jí byla prakticky odepřena spravedlnost.