I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.05.2016 10:00 do: 11.05.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 41/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2014, č. j. Ncp 4575/2013-54
Stručná charakteristika: práva účastníka soudního řízení; věcná příslušnost soudu
Označení navrhovatelů:  Česká kancelář pojistitelů
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 byl Správou železniční dopravní cesty, státní organizace (vedlejší účastník) proti stěžovatelce uplatněn nárok na zaplacení částky 2 885 704 Kč s příslušenstvím z titulu ustanovení § 24 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění ke dni škodné události. Přípisem obvodního soudu byla stěžovatelka vyzvána k vyjádření se k námitce o tom, že věcně příslušným k tomuto řízení je podle § 9 odst. 3 písm. r) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, Městský soud v Praze. Stěžovatelka k této výzvě sdělila, že námitka věcné nepříslušnosti není důvodná a že dle jejího názoru je věcně příslušným Obvodní soud pro Prahu 4, neboť mezi ní a vedlejší účastnící se nejednalo o spor z podnikatelské činnosti. Obvodní soud pro Prahu 4 podle § 104a odst. 2 o. s. ř. předložil věc k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Jeho ústavní stížností napadeným usnesením bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.

Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že v nyní projednávané věci nejsou splněny předpoklady věcné příslušnosti krajských soudů. Stěžovatelka je podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla profesní organizací sdružující pojišťovny mající na území České republiky oprávnění provozovat pojištění odpovědnosti. Předmětem sporu je částka, která se opírá o originární právo poškozeného založené zvláštním právním předpisem, nejedná se proto o právo na náhradu škody. Plnění stěžovatelky rovněž nelze považovat za plnění z titulu odpovědnosti za škodu.  Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.05.2016 10:00 do: 12.05.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3235/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 6 Tdo 703/2015-70 ze dne 16. 7. 2015, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 12/2015 ze dne 3. 3. 2015, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 6 T 32/2014-590 ze dne 27. 10. 2014 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 6 T 32/2014-774 ze dne 14. 9. 2015
Stručná charakteristika: presumpce neviny
Označení navrhovatelů: S. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu, kterého se dopustil tak, že v prosinci 2013 v době kolem 6:00 hodiny ranní ve svém rodinném domě v prostoru vstupní haly vystřelil v úmyslu jiného usmrtit ze své legálně držené zbraně přes neprůhledné vstupní dveře směrem ven, kde stáli příslušníci Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky, kteří se v rámci domovní prohlídky snažili vstoupit do domu a za tím účelem naráželi tzv. beranidlem do vstupních dveří, přičemž střela narazila do rámu dveří, pronikla jím a zasáhla za nimi se nacházejícího příslušníka URNA do opasku a ochranné vesty a způsobila mu tečné střelné poranění v oblasti lopaty kosti kyčelní vpravo, přičemž zraňující efekt střely byl snížen předchozím průnikem rámem dveří. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let. Vrchní soud v Praze částečně vyhověl odvolání stěžovatele a snížil trest odnětí svobody na čtyři roky. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné.

Porušení svých základních práv stěžovatel spatřuje ve vícero rovinách. Předně argumentuje protiústavností trestněprávního postihu jednání, jež nebylo vedeno úmyslem jiného usmrtit, nýbrž směřovalo k ochraně vlastního života i životů členů rodiny, a to za situace, kdy byl stěžovatel náhle probuzen neočekávanými silnými podněty, hlukem a použitím síly neznámými osobami proti vstupním dveřím jeho rodinného domu, což vyhodnotil jako bezprostřední útok. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími soudy porušily základní zásadu nullum crimen sine lege, neboť v rozporu se zákonem posoudily jeho jednání jako trestný čin vraždy, ačkoli jednoznačně naplňovalo znaky putativní nutné obrany. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, konkrétně zejména právo na život, právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zásada rovnosti účastníků řízení, právo na veřejné projednání své věci bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a právo vyjádřit ke všem prováděným důkazům.