III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.05.2017 09:00 do: 23.05.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3289/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. července 2014 č. j. 4 Azs 115/2014-37, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2014 č. j. 32 A 34/2014-33, rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, ze dne 16. března 2014 č. j. KRPB-68710-30/ČJ-2014-060027-50A
Stručná charakteristika: podmínky omezení osobní svobody a právo na rodinný život
Označení navrhovatelů: 1) B. G., 2) nezl. A. G. a 3) nezl. R. G.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
První stěžovatel je otcem stěžovatelů 2) a 3), jimž bylo v rozhodné době tři a šest let (všichni státní občané Kosova). Stěžovatelé byli podle svého tvrzení převedeni ze Srbské republiky do Maďarska, kde byli zadrženi a podali žádost o azyl. Následně vycestovali vlakem směrem do Německa, ale byli v nočních hodinách zadrženi policií na železniční stanici Břeclav. Stěžovatel 1) byl zajištěn a následně Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odbor cizinecké policie vydal napadené rozhodnutí o zajištění stěžovatele 1), kterým byl tento zajištěn za účelem předání podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států („nařízení Dublin III“). Na základě tohoto rozhodnutí byl stěžovatel 1) společně se stěžovateli 2) a 3) umístěn dne 16. 3. 2014 do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Dne 5. 5. 2014 došlo k předání stěžovatelů do Maďarska, příslušnému k posouzení jejich žádostí o mezinárodní ochranu podle nařízení Dublin III. Stěžovatelé se proti rozhodnutí o zajištění neúspěšně bránili u Krajského soudu v Brně a následně u Nejvyššího správního soudu.
Podle stěžovatelů správní orgán i správní soudy nesprávně vyhodnotily zásah v podobě jejich zajištění v ZZC Bělá-Jezová do jejich práva na ochranu rodinného života. Takový zásah musí v souladu s čl. 8 odst. 2 Úmluvy vždy a) být v souladu se zákonem, b) sledovat legitimní cíl vymezený v tomto odstavci a c) být nezbytný v demokratické společnosti, tedy odpovídat naléhavé společenské potřebě a být této potřebě přiměřený. V případě stěžovatelů nebyl naplněn požadavek nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti. Vzhledem k materiálním podmínkám a prostředí, které je naprosto nevhodné pro pobyt rodin s dětmi, dále samotné délce zajištění na 50 dnů, psychickému dopadu zajištění do života rodiny, nejistotě ohledně budoucnosti, neznámému prostředí, absenci aktivit a her s ostatními dětmi a při existenci dostupných alternativ rozhodnutí o zajištění v testu proporcionality nemůže obstát. Legitimního účelu tohoto opatření bylo totiž možno dosáhnout i jiným prostředkem – umístěním celé rodiny do přijímacího zařízení v Zastávce u Brna. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, rozsudku Krajského soudu v Brně a rozhodnutí policie, neboť se domnívají, že jimi došlo k porušení čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 7, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 3, 5, 8, 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a 2, čl. 37 písm. a) a b) Úmluvy o právech dítěte.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.05.2017 09:00 do: 24.05.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 2/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších přepisů.
Stručná charakteristika: veřejné zdravotní pojištění cizinců
Označení navrhovatelů: Městský soud v Praze
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Městský soud v Praze se domáhá zrušení ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel má za to, že uvedená zákonná ustanovení, která vymezují osobní rozsah veřejného zdravotního pojištění v České republice a stanoví podmínky vzniku a zániku účasti na něm, jsou rozporná s článkem 1, s článkem 3 a s článkem 32 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť ve svém důsledku bezdůvodně vedou k diskriminaci cizinců v jejich možnosti úhrady zdravotní péče ze systému veřejného zdravotního pojištění. Návrh na zrušení shora uvedených ustanovení zákona byl podán v souvislosti s řízením ve správním soudnictví, vedeným u Městského soudu v Praze. Návrh na zrušení stejných ustanovení obdržel Ústavní soud i od Obvodního soudu pro Prahu 6, ten byl však odmítnut jako nepřípustný, a to z důvodu překážky litispendence. Obvodní soud má proto v tomto řízení postavení vedlejšího účastníka, de facto jde o druhého navrhovatele.
Žalobkyně v řízení vedeném u Městského soudu v Praze je ukrajinskou státní občankou. Na území České republiky byla zaměstnána od roku 2008, přičemž naposledy jí bylo vydáno povolení k zaměstnání s platností do 31. ledna 2013. V průběhu roku 2012 otěhotněla a dne 17. prosince 2012 jí vznikla pracovní neschopnost z důvodu rizikového těhotenství. Pracovní poměr skončil dnem 31. ledna 2013, kdy skončila platnost jejího povolení k zaměstnání [§ 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce]. Protože přestala být zaměstnancem a neměla na území České republiky trvalý pobyt, zaniklo jí dnem 31. ledna 2013 zdravotní pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění.
V řízení před městským soudem se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí ředitele VZP ČR. Žalobkyni se v březnu 2013 narodilo dítě a ke dni jeho narození pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Povolení k trvalému pobytu jí bylo uděleno následně v červnu 2013. Žalobkyně podala na RP VZP ČR žádost o určení trvání veřejného zdravotního pojištění, správní orgán však dospěl k závěru, že účast žalobkyně na veřejném zdravotním pojištění skončila ke dni 31. ledna 2013. Jinými slovy se žalobkyně dle navrhovatele ocitla v situaci, kdy několik let platila pojistné na veřejné zdravotní pojištění, a v momentě, kdy hrozila pojistná událost (tj. potřeba zdravotní péče spojené s porodem), jí bylo pojištění ukončeno. Žalobkyně tak podle slov navrhovatele učinila jediné, co pro dosažení účasti na veřejném zdravotním pojištění mohla udělat, tedy podala žádost o povolení k trvalému pobytu. Ta byla sice vyřízena kladně, ale až poté, co žalobkyně porodila a musela si tedy zdravotní péči spojenou s porodem hradit sama.
V druhém případě jde o řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 ve věci žalobce - Ústavu pro péči o matku a dítě proti žalované – ukrajinské státní občance - o zaplacení částky 682 158 Kč s příslušenstvím. Z důvodů zjištěných zdravotních komplikací v terminální fázi těhotenství byla žalovaná převezena do Ústavu pro péči o matku a dítě, kde v situaci hrozícího úmrtí jejího dítěte podepsala smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. V žalobě se příspěvková organizace domáhá po žalované zaplacení ceny za lékařskou péči, poskytnutou jejímu synovi v době od jeho narození do skončení hospitalizace. Hospitalizace nezletilého proběhla zdárně, avšak v době jejího trvání nebyl on sám účasten veřejného zdravotního pojištění a žádná z komerčních zdravotních pojišťoven neměla povinnost pojistit jeho léčebné výlohy. Žalující příspěvkové organizaci tak vznikly náklady, které nyní vymáhá po matce dítěte, která se ve smlouvě o poskytnutí zdravotní péče uzavřené s žalobcem zavázala uhradit náklady na zdravotní péči o své dítě. Obvodní soud má za to, že shora popsaná situace svědčí o protiústavnosti napadených zákonných ustanovení. Zdůrazňuje, že se žalovaná v době narození svého dítěte účastnila jako poplatník systému veřejného zdravotního pojištění v situaci, kdy legálně pobývala na území České republiky. Navzdory tomu se její dítě narozené v České republice účastníkem veřejného zdravotního pojištění nestalo, a to na rozdíl od dětí občanů České republiky, které se stávají účastníky veřejného zdravotního pojištění z titulu jejich státního občanství a nabytí trvalého pobytu narozením dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a § 3 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 věty první zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2017 09:00 do: 25.05.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3122/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2016 č. j. 32 Co 180/2016-136 a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 2. 2016 č. j. 11 Nc 707/2014-95
Stručná charakteristika: žaloba biologického otce o určení otcovství, právo na soukromý a rodinný život, účinný prostředek nápravy
Označení navrhovatelů: J. I. E.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal určení otcovství k nezletilé (nar. 2013). Matka nezletilé (v tomto řízení vedlejší účastnice) se se stěžovatelem, pocházejícím z Nigérie, seznámila na internetu a po krátké známosti s ním otěhotněla. O skutečnosti, že biologickým otcem dcery mohl být stěžovatel, svědčí její tmavá pleť. Stěžovatel se však nestal jejím právním otcem. Vzhledem k tomu, že se nezletilá narodila do existujícího manželství, stal se podle tzv. první zákonné domněnky otcovství jejím otcem manžel. Stěžovatel se se vzniklou právní situací nechtěl smířit, a proto podal žalobu na určení otcovství. Soudy uvedly, že pokud se dítě narodí za trvání manželství, určuje se otcovství podle první domněnky právě narozením. Proto se zde nelze následně domáhat určení otcovství k dítěti soudní cestou. Může nastat situace, že matrikové otcovství neodpovídá faktickému stavu. Pro takové případy zákon dává matrikovým rodičům možnost otcovství popřít. Právo popřít otcovství však ponechává pouze matce a matrikovému otci. Aktivní legitimaci k podání žaloby na popření otcovství nemá muž, který není matrikovým otcem a označuje se za biologického otce. Popěrná lhůta oběma aktivně legitimovaným subjektům v daném případě navíc uplynula.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že sama matka nezletilé pokládala stěžovatele za otce. Stěžovatel nemá důvod si myslet, že nezletilá není jeho biologickou dcerou, protože je tmavé pleti. Matka nezletilé nikdy neuvedla ani nedoložila žádný důkaz o tom, že by stěžovatel otcem nezletilé nebyl. Za otce však podle svých slov považuje svého současného manžela. Stejně matrikového otce podle matky údajně vnímá i samotná nezletilá. Stěžovatel je toho názoru, že mu nelze upírat právo na soukromý a rodinný život a právo na účinný prostředek nápravy podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Mělo by proto dojít k uznání otcovství, aby dítě, které by se po dlouhé době mohlo stýkat se svým biologickým otcem, mohlo realizovat svá práva. Postup podle první domněnky otcovství, pokud matrikový otec není schopen se vyjádřit ve věci popření otcovství a prakticky pečovat o nezletilou či ji vychovávat, vede k porušení výše zmíněných základních práv stěžovatele. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburku.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2017 09:30 do: 25.05.2017 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1795/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016 č. j. 21 Co 464/2015-109 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 9. 2015 č. j. 25 C 168/2012-80
Stručná charakteristika: prekluze přestupkového řízení, náhrada škody vůči státu za právní zastoupení v tomto řízení, respekt k právnímu názoru Ústavního soudu
Označení navrhovatelů: Ing. P. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vzniklá škoda vyčíslená na 14 686,54 Kč s příslušenstvím podle něj odpovídá výši jím vynaložených nákladů na své právní zastoupení v přestupkovém řízení, které bylo nakonec zastaveno, neboť od spáchání přestupku totiž uplynul jeden rok a odpovědnost za něj proto zanikla. V řízení před obvodním a městským soudem však neuspěl. Ústavní soud ovšem nálezem sp. zn. II. ÚS 3005/14 ze dne 5. 5. 2015 rozhodnutí obecných soudů zrušil, neboť jejich interpretace zákona o odpovědnosti státu nebyla ústavně konformní. Jako součást obiter dicti uvedl, že nelze v praxi vyloučit, že by uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku bylo přímým důsledkem obstrukční procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce. Takové jednání pod rozsah ochrany ústavně zaručeného práva na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod podřadit nelze. Obvodní soud následně žalobu opět zamítl a toto rozhodnutí potvrdil také odvolací městský soud, Ve své argumentaci tvrdil, že nárok žalobce nemůže obstát s ohledem na právní názor Ústavního soudu. Z obsahu přestupkového spisu totiž zjistil, že zákonná prekluzivní lhůta k projednání přestupku uplynula v důsledku procesní taktiky stěžovatele a jeho právního zástupce, založené na obstrukčním jednání. Stěžovatel podával odvolání „do všeho“, postupně vznášel námitky podjatosti a navrhoval opravy písemného vyhotovení protokolu.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy pominuly konstatování Ústavního soudu v nálezu sp. zn. II. ÚS 3005/14, že v projednávané věci byly splněny předpoklady odpovědnosti státu za způsobenou škodu, spočívající ve vynaložených nákladech za právní zastoupení v rámci přestupkového řízení. Stěžovatel se dle svého názoru žádného obstrukčního jednání nedopustil a pouze využil prostředků k obraně svých práv. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, právo na náhradu škody a právo na rovnosti účastníků řízení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2017 10:00 do: 25.05.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 378/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2016, č. j. 20 Co 337/2016-277, a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2016, č. j. 40 Nc 2502/2016-209
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: 1) J. J. J., zastoupený JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, a 2) nezletilý D. Š. J., zastoupený JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Městského soudu v Brně bylo stěžovateli nařízeno, aby navrátil nezletilého do místa jeho obvyklého bydliště na území Francie do 20 dnů od doručení rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, že v případě, že stěžovatel nezletilého na území Francie nenavrátí, je matka nezletilého oprávněna po uplynutí stanovené lhůty nezletilého syna převzít za účelem jeho navrácení do Francie. Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen s tím, že stěžovatel je povinen navrátit nezletilého do místa jeho obvyklého bydliště na území Francie do 31. 1. 2017.
Konkrétní porušení ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel především v tom, že v předcházejícím řízení nebyla zachována rovnost účastníků, zejména nezletilého, který nebyl právně zastoupen, a jeho názor byl zjištěn bez přítomnosti opatrovníka i důvěrníka dítěte za přítomnosti pro něj cizí osoby, ke které si nemohl vytvořit během výslechu pozitivní vztah. Soudy obou stupňů taktéž ignorovaly předložená varování a důkazy, neprozkoumaly řádně podmínky návratu nezletilého, a ačkoliv k tomu navržené důkazy byly odvolacím soudem provedeny, v odůvodnění jeho rozhodnutí byly pouze vyjmenovány, aniž by soud doložil, jaké skutečnosti vzal z takto provedených důkazů za prokázané a jak se následně promítly do jeho zjištění o skutkovém stavu; odůvodnění odvolacího soudu je proto v tomto směru nepřezkoumatelné.