II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 09:00 do: 26.05.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2560/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 35/2013-46 ze dne 20. 6. 2013
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, elektronické doručování
Označení navrhovatelů: L. D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Nejvyšší správní soud pochybil, když odmítl jeho kasační stížnost s odůvodněním, že lhůta pro doplnění kasační stížnosti skončila dne 3. 6. 2013, zatímco doplnění kasační stížnosti bylo soudu doručeno až dne 4. 6. 2013 v 00.26.56 hod. Stěžovatel tvrdí, že doplnění kasační stížnosti poslal dne 3. 6. 2013 ve 23.38 hod., a to s elektronicky ověřeným podpisem. Zaslání elektronické zprávy s elektronicky ověřeným podpisem dle stěžovatele přitom probíhá tak, že odesílatel odešle zprávu, k té poskytovatel ověření podpisu připojí potvrzení, že se skutečně jedná o podpis odesílatele, a s tímto ověřením je zpráva odeslána adresátovi. Zákon podle něj výslovně stanoví, že zprávy s elektronicky ověřeným podpisem není třeba dále ověřovat. Opožděné přijetí doplnění stížnosti pak přičítá technickým nedostatkům na straně soudu, které není možné klást k tíži stěžovatele. Opačný postup by byl přepjatým formalismem a porušením práva na spravedlivý proces, protože zákon by dal sice podatelům možnost zaslat podání elektronicky, veškeré nebezpečí včasnosti doručení, a to včetně chyb a zavinění státních orgánů, by ale přenesl na podatele, který by měl minimální možnost ovlivnit okamžik, kdy soud elektronické podání příjme, což by vedlo k nejistotě účastníků a možné svévoli, kterýžto postup je dle podatele nepřijatelný a v rozporu se zásadami právního státu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, to zejména pro porušení ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 10:00 do: 26.05.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3764/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 7. 2012 č. j. 21 Cdo 4890/2010-123, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2010 č. j. 19 Co 1057/2010-85 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2010 č. j. 25 C 690/2009-48
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu Rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: Ing. Bc. M. K., CSc., zastoupený JUDr. Ing. Janem Kotilem, advokátem se sídlem Krajinská 251/16, 370 01 České Budějovice
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou na určení existence pracovního poměru domáhal toho, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi ním a žalovanou – Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích trvá, jelikož ustanovení § 73 odst. 6 zákoníku práce v tehdy platném znění přiznávalo kvalitativně odlišnou míru ochrany při odvolání z funkce zaměstnanců jmenovaných na dobu neurčitou na straně jedné, a zaměstnanců, jejichž pracovní poměr byl založen jmenováním na dobu určitou. Zároveň se domáhal toho, aby Okresní soud v Českých Budějovicích podal u Ústavního soudu návrh na zrušení § 73 odst. 6, věty první, část věty za středníkem zákoníku práce. Okresní soud v Českých Budějovicích napadeným rozhodnutím žalobu stěžovatele zamítl. Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance bylo stěžovateli doručeno dne 1. 4. 2009, výkon práce stěžovatele na pozici rektora – vedoucího zaměstnance žalované vysoké školy a tudíž i pracovní poměr stěžovatele u žalované skončil dnem následujícím po tomto doručení, tj. dnem 2. 4. 2009. Podle okresního soudu bylo rozporované ustanovení v souladu mj. se zásadou rovnosti v právech vyjádřené v článku 1 Listiny. Návrh na přerušení řízení byl proto jako nedůvodný zamítnut. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání stěžovatele rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele zamítnuto, ač dovolací soud připustil, že uvedená právní úprava může být vnímána jako nepřípadná. Stěžovatel podal dne 22. 6. 2012 žalobu na obnovu řízení, jelikož v řízení vedeném u Městského soudu v Praze bylo rozhodnutí prezidenta, kterým vyhověl návrhu Akademického senátu a odvolal stěžovatele z pozice rektora, zrušeno. Proto měl stěžovatel za to, že funkce rektora odvoláním z funkce nezanikla. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta, neboť pracovní poměr u Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích již musel skončit uplynutím čtyřletého funkčního období, na které byl žalobce do pozice rektora žalované jmenován, a proto nebyly podmínky, předpokládané ustanovením § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, kumulativně splněny. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesení soudu I. stupně věcně potvrdil.
Protiústavnost napadených rozhodnutí obecných soudů spatřuje stěžovatel v jejich nepřezkoumatelnosti, neboť se nedostatečně vypořádaly s podanou argumentací a námitkami týkajícími se jak uvedené neústavnosti předmětného ustanovení zákoníku práce, tak i vady řízení vyplývající z nedostatku kompetence Ing. M. V. MBA, Ph.D., jednat jménem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí okresního soudu, krajského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do zásady rovnosti zakotvené v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 10:30 do: 26.05.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1404/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2011 č. j. 25 Co 17/2009-330
Stručná charakteristika: Náležité odůvodnění; nabytí vlastnického práva
Označení navrhovatelů: Z. B., zastoupený JUDr. Jaroslavem Trunečkem, advokátem se sídlem Dobříš, Pleskotova 1698
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel i Obec Prosenická Lhota se považovali za výlučného vlastníka sálu – budovy č. p. 44 v obci Prosenická Lhota. Jako přístavba k budově pohostinství byl tento sál původně pouze její součástí, v důsledku stavebních úprav se však postupně oddělil a stal se samostatnou věcí v právním smyslu. Ještě předtím, než došlo k jeho oddělení, byla budova pohostinství předmětem dvou vlastnických převodů. Obec, aniž by tyto převody jakkoliv zpochybňovala, tvrdila, že byla vlastníkem sálu po celou dobu jeho existence. Právě ona byla totiž vlastníkem budovy pohostinství v době, kdy byl uvedený sál zbudován. Stěžovatel zas vlastnické právo k sálu odvozoval od kupní smlouvy, na jejímž základě koupil budovu pohostinství, byť tak učinil až po jeho faktickém oddělení. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno žalobě obce proti stěžovateli na určení jejího vlastnického práva k předmětnému sálu.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá porušení svého práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod v důsledku právního názoru o údajných mimořádných okolnostech případu, jež fakticky konstituují výjimku ze zásady, že součást věci sdílí osud věci hlavní, včetně vlastnických vztahů. Pochybení spatřuje stěžovatel také v tom, že okamžik vzniku stavby č. p. 44 jako věci samostatné nebyl jednoznačně zjištěn, resp. byl konstatován rozdílně, v širokém rozmezí tří až pěti let. Skutečnost, že za v zásadě shodně zjištěného skutkového stavu byla činěna odvolacím soudem i Nejvyšším soudem diametrálně odlišná skutková a právní hodnocení celé věci, zakládá podle názoru stěžovatele nepřezkoumatelnost a nepředvídatelnost rozhodování obecných soudů a je vyjádřením libovůle v rozhodování. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze, neboť jím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 11:00 do: 26.05.2014 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 44/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty: návrh skupiny 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 a ustanovení § 6i odst. 2 a § 6j zákona č. 311/2006 Sb. o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č. 234/2013 Sb. ze dne 26. června 2013, kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
Stručná charakteristika: kauce pro distributory pohonných hmot
Označení navrhovatelů: skupina 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 18 senátorů ve svém podání navrhuje, aby byla v § 6i odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o pohonných hmotách vypuštěna číslovka 20 000 000, která představuje výši kauce, resp. bankovní záruky pro distributory pohonných hmot. V odůvodnění svého návrhu mimo jiné navrhovatelé namítají, že takto jednotně stanovená kauce je diskriminační vůči tzv. malým distributorům, dále že pokud by měla právní úprava prosazená v novele vést ke zlepšení výběru daně z přidané hodnoty a ztížit páchání daňových deliktů, jde o krok akceptovatelný, nicméně ne již v tom směru, v jakém je z hlediska ústavních záruk třeba potřebnost zvoleného prostředku zkoumat z pohledu jeho šetrnosti ve vztahu k základnímu právu – tj. ke svobodnému podnikání. Dle navrhovatelů však této zásadě neodpovídá skutečnost, že zavedením kauce ve výši 20 mil. Kč je významná část osob, podnikajících jako distributoři pohonných hmot, vyřazena bez dalšího z účasti na podnikání v tomto oboru, přičemž z tohoto pohledu je aplikace konkrétní kauce na významnou, početně převažující polovinu existujících distributorských subjektů, likvidující. Přijaté znění novely zákona o pohonných hmotách ohledně částky kauce v ustanovení § 6i není dle navrhovatelů slučitelné s principy vnímání ustanovení čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 12:30 do: 26.05.2014 13:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1404/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 11. 2011 č. j. 14 C 275/2010-65, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2012 č. j. 15 Co 11/2012-81 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 1249/2012-99
Stručná charakteristika: vydržení vlastnického práva k tzv. historickému majetku obcí státem
Označení navrhovatelů: Město Žlutice, IČ 00255181, Karlovarský kraj, zastoupené JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2
Stěžovatel nabyl s účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tj. ke dni 24. 5. 1991, vlastnické právo k určitým nemovitostem, jež byly jeho historickým majetkem. Na předmětných pozemcích, jako jejichž vlastník byla v katastru nemovitostí stále zapsána Česká republika, nadále hospodařil státní podnik Lesy České republiky. Stěžovatel o vydání pozemků začal usilovat v roce 2009. Jeho komunikace s Lesy České republiky, s.p., ovšem nebyla úspěšná a k vydání nemovitostí nedošlo především s ohledem na tvrzení, že tyto byly státním podnikem vydrženy. Stěžovatel tedy podal žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Tato žaloba byla Okresním soudem v Karlových Varech zamítnuta. Rozhodnutí prvostupňového soudu bylo následně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatel namítá, že jeho majetkovému právu nebyla poskytnuta náležitá ochrana ze strany státu, neboť ten při vědomí existence vlastnického práva stěžovatele k předmětným nemovitostem vyplývajícího z povinnosti vést pozemkové knihy tvrdil, že je v dobré víře, považoval-li tyto nemovitosti za své a také tvrdí, že obecné soudy nerespektováním zásad spravedlivého procesu toto porušení jeho majetkových práv aprobovaly. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí okresního soudu, krajského soudu a Nejvyššího soudu.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 13:00 do: 26.05.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 35/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: Návrh na zrušení ustanovení § 250a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 151/2002 Sb.
Označení navrhovatelů: Obvodní soud pro Prahu 3
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Žalobou, v níž byla jako strana žalovaná označena Česká republika - Ministerstvo financí, se žalobci (pět fyzických osob) domáhají přiznání odškodnění za nemovitý majetek zanechaný jejich právním předchůdcem na Zakarpatské Ukrajině s tím, že Ministerstvo financí požadovanou náhradu nepřiznalo. O podaném rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhodl ministr financí dne 30. dubna 2009 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil. Aplikovaným právním předpisem byl zákon č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisejících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, a prováděcí předpisy vydané k tomuto zákonu.
Poté, co byla věc postoupena Obvodním soudem pro Prahu 1 místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 3, se tento zabýval okruhem účastníků řízení, přičemž dospěl k závěru, že ustanovení § 250a občanského soudního řádu, které by mělo být aplikováno, je v rozporu s ústavním pořádkem. Rozpor napadeného ustanovení s ústavním pořádkem spatřuje Okresní soud pro Prahu 3 v tom, že neumožňuje účast „žalovaného“ v soudním řízení, pročež mu je stejně jako žalobcům znemožněno domáhat se účinně svých práv. Povinným by v dané věci měl být stát zastoupený Ministerstvem financí, které ovšem ve správním řízení nevystupovalo v roli účastníka řízení, nýbrž v roli rozhodujícího správního orgánu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 13:00 do: 26.05.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 3112/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 27452/2012 ze dne 19. srpna 2013, učiněnému na schůzi věřitelů v insolvenční věci dlužníka AUTOSPACE s.r.o., se sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice 3, a uvedenému na straně 3 zápisu z uvedené schůze, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se věřiteli č. 16 - ZEROFIELD CORP., se sídlem Regent Street 23, Belize City, Belize přiznává hlasovací právo
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 a právo na ochranu majetku dle čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: ŠkoFIN s.r.o., zastoupen Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2013 byl zjištěn úpadek spol. AUTOSPACE s.r.o. (dlužník) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Stěžovatel přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka své pohledávky proti dlužníkovi vyplývající ze smluv uzavřených s dlužníkem v celkové výši 132.239.499,17 Kč, z toho 61.487.507,85 Kč představují pohledávky zajištěné zástavními právy k nemovitostem a směnkami. Dne 6. srpna 2013 byl v insolvenčním rejstříku uveřejněn ke dni 31. července 2013 aktualizovaný seznam přihlášených pohledávek, v němž insolvenční správce dlužníka soudu sdělil, že popírá co do pravosti veškeré zajištěné i nezajištěné pohledávky stěžovatele a dalších 15 věřitelů. Popřel mimo jiné i pohledávku vedlejšího účastníka (spol. ZEROFIELD CORP.), když má jít o pohledávku ve výši 310.901.100,38 Kč vyplývající ze smlouvy o společném podniku, kterou měl dne 5. srpna 2009 uzavřít vedlejší účastník s dlužníkem. Pohledávku vedlejšího účastníka popřel také stěžovatel a další věřitel – spol. EQUIPMENT ONE s.r.o. Dne 19. srpna 2013 se konala schůze věřitelů, na které byla mimo jiné řešena i otázka hlasovacích práv věřitelů, jejichž pohledávky byly popřeny. Dle zápisu ze schůze bylo z pléna navrženo, aby schůze umožnila hlasování všem věřitelům přítomným na přezkumném jednání, jejichž pohledávka byla popřena, s výjimkou věřitele č. 16 – vedlejšího účastníka, u kterého bylo navrhováno, aby mu schůze hlasovat neumožnila. Pro tento návrh hlasovali všichni věřitelé s hlasovacím právem, nikdo nebyl proti. Následně podle zápisu soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím podle ust. § 51 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, rozhodl, že přiznává vedlejšímu účastníkovi hlasovací práva. V zápise je přitom obsaženo usnesení, dle kterého soud přiznává hlasovací právo věřiteli č. 16, avšak není nijak odůvodněno.
Stěžovatel se domnívá, že jeho případ je v relevantních ohledech shodný s případem, v němž se Ústavní soud pod sp. zn. IV. ÚS 2372/11 zabýval nepřiznáním hlasovacích práv věřitelům v insolvenčním řízení a v němž shledal absenci odůvodnění napadených rozhodnutí a postupu insolvenčního soudu a to, že insolvenční soud se v odůvodnění napadených rozhodnutí prakticky vůbec nezabýval základními námitkami stěžovatelů, pročež napadená rozhodnutí jako nedostatečně odůvodněná a nepřezkoumatelná zrušil. Svévole na straně soudu je v daném případě podle stěžovatele o to větší, že jakékoli důvody pro přiznání hlasovacích práv vedlejšímu účastníkovi nejenže nejsou obsaženy v zápise, ale nezazněly ani ústně ze strany soudu v průběhu schůze. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 13:30 do: 26.05.2014 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 644/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. dubna 2012 č. j. 19 C 203/2010-59 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2012 č. j. 72 Co 330/2012-73
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a přiměřené odškodnění - čl. 36 odst.1,3 Listiny základních práv a svobod - čl. 6 odst.1, č. 5 odst. 5 Úmluvy
Označení navrhovatelů: Š. C., zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem na adrese Praha 5, Symfonická 1496/9
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rehabilitován podle zákona o soudní rehabilitaci. Poté neúspěšně žádal Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany České republiky o dodatečné odškodnění, mj. o náhradu nemajetkové újmy. Stěžovatel podal dne 20. července 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu, kterou se domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. Obvodní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok nelze uznat podle zákona o soudní rehabilitaci, podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ani podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť k omezení svobody stěžovatele došlo před účinností Úmluvy dne 18. března 1992 v právním řádu České republiky. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud zcela pominul nález Ústavního soudu ze dne 23. května 2012 sp. zn. I. ÚS 3438/11 (N 111/65 SbNU 497), ve kterém je překonána judikatura Nejvyššího soudu, na kterou v napadeném rozsudku odkazuje Městský soud v Praze. Stěžovatel dále poukázal na 11 jiných srovnatelných případů [neoprávněné věznění před 18. březnem 1992 a následná rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci], ve kterých bylo právo na náhradu nemateriální újmy městským soudem uznáno. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivé odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 14:00 do: 26.05.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 2265/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost , proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. října 2010 č. j. 27 C 201/2010-24, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2012 č. j. 18 Co 42/2012-43 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013 č. j. 30 Cdo 2916/2012-58
Stručná charakteristika: -právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst.1 Úmluvy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod -právo na přiměřené odškodnění dle čl. 5 odst.5 Úmluvy a čl. 36 odst.3 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: A. M., zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem na adrese Praha 5, Symfonická 1496/9
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rehabilitován podle zákona o soudní rehabilitaci, v návaznosti na to dne 27. prosince 2007 požádal stěžovatel Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany České republiky o odškodnění, žádosti bylo sdělením ze dne 10. května 2008 částečně vyhověno a stěžovateli byla přiznána částka ve výši 26 697 Kč jako dodatečné odškodnění za nezákonné odsouzení z roku 1950 a z roku 1952, ale v části spravedlivého zadostiučinění, kdy stěžovatel požadoval zaplacení 1 100 000 Kč, byla žádost odmítnuta. Následně podal stěžovatel u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu a po České republice – Ministerstvu spravedlnosti požadoval zaplacení částky 300 000 Kč jako nemajetkovou újmu. Obvodní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností žalobu zamítl. Na základě odvolání podaného stěžovatelem Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pro neoprávněné věznění stěžovatele z roku 1952 Úmluva žádné nároky zakládat nemůže a z obecného principu spravedlnosti či na základě principu rovnosti práv občanů ve smyslu čl. 1 Listiny základních práv a svobod, žádný nárok na odškodnění imateriální újmy pro stěžovatele nevyplývá. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 23. května 2012 sp. zn. I. ÚS 3438/11 (N 111/65 SbNU 497), ve kterém je překonána judikatura Nejvyššího soudu. Stěžovatel dále poukázal na dvanáct jiných srovnatelných případů, ve kterých bylo právo na náhradu nemateriální újmy ve srovnatelných případech Obvodním soudem pro Prahu 2 nebo Městským soudem v Praze uznáno a na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. března 2013 sp. zn. IV. ÚS 3439/11, ze dne 30. dubna 2013 sp. zn. IV. ÚS 662/12 a ze dne 30. května 2013 sp. zn. II. ÚS 4877/12. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na spravedlivé odškodnění podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy a právo na respektování závaznosti právního názoru vysloveného opakovaně Ústavním soudem podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2014 14:30 do: 26.05.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 515/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. října 2013, č.j. 11 Nt 296/2013-4, a Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2013, č.j. 9 To 527/2013-15
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, právo na osobní svobodu dle čl.8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: P. H., právně zastoupen Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Jihlavě k návrhu státního zástupce rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle ustanovení § 67 písmen a) a c) trestního řádu (tedy kvůli důvodné obavě, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, a že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil). Stížnost stěžovatele napadeným usnesením Krajský soud v Brně zamítnul.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že měl zájem zúčastnit se vazebního zasedání, v němž by bylo rozhodováno o jeho ponechání ve vazbě. Výslovně o ně však nepožádal, neboť neměl povědomí o tom, zda a kdy bude o jeho vazbě rozhodováno. V tom, že nebyl informován, shledal stěžovatel zkrácení ve svých právech a toto pochybení soudu prvého stupně nenapravil ani stížnostní soud. Stěžovatel k tomu odkázal na relevantní judikaturu [Nejvyššího soudu – usnesení ze dne 10. května 2012, č.j. 11 Tvo 9/2012-33; a Ústavního soudu – nález sp. zn. I. ÚS 573/02 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 3228/12 a sp. zn. III. ÚS 1549/13], ze které plyne povinnost sdělit obviněnému, že bude rozhodováno o jeho vazbě, aby mohl uplatnit svá práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a právo na soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2014 09:00 do: 27.05.2014 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 761/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. 46 T 9/2011, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2012 sp. zn. 11 To 118/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2013 č. j. 4 Tdo 1153/2013-207
Stručná charakteristika: trestní řízení ve věci nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, zákonnost domovní prohlídky, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: D. V. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012 uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu. Byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a současně mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. V této trestní věci bylo stíháno celkem 23 osob. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podali odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (v neprospěch obviněného) i obviněný. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2012 tak, že napadený rozsudek k odvolání obviněného zrušil ve výroku o trestu a znovu ve věci rozhodl tak, že obviněného, při nezměněném výroku o vině, odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Oproti prvoinstančnímu rozsudku nastala tedy změna v tom, že obviněnému nebyl druhoinstančním soudem uložen trest vyhoštění. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že příkaz k domovní prohlídce nebyl řádně odůvodněn, vadami trpí také nařízené a provedené telefonní odposlechy a dovolacímu soudu vytýká, se „odmítl zabývat ústavností a základními právy stěžovatele, a to z čistě formálních důvodů“. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jimiž mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a k porušení zásady legality trestního stíhání. Údajně nezákonným způsobem prokazování jeho viny prý orgány činné v trestním řízení porušily také čl. 2 Listiny a čl. 1 Ústavy České republiky.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2014 13:00 do: 27.05.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1838/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces – přezkoumatelnost rozhodnutí, náhrada nákladů řízení státu za zastupování advokátem
Označení navrhovatelů: BaTR, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným postupem, domáhala náhrady škody ve výši 6 500 000 Kč způsobené nesprávným úředním postupem, který měl podle stěžovatelky spočívat v tom, že Středisko cenných papírů v roce 1998 umožnilo převod cenných papírů majitelky A. F. na třetí osobu, ačkoli mu bylo rozhodnutím soudu nařízeno tento převod blokovat. V důsledku toho pak stěžovatelka nemohla z majetku A. F. uspokojit svou pohledávku. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu stěžovatelky zamítl. Úspěšné žalované, České republice – Ministerstvu financí, která byla zastoupena advokátem, nalézací soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 201 840 Kč. Podle nalézacího soudu byly s ohledem na složitost věci náklady na externí právní zastoupení vynaloženy účelně, ačkoli má vedlejší účastnice k dispozici samostatné právní oddělení. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Středisko cenných papírů bylo orgánem státu, který registrací převodu cenných papírů vykonával veřejnoprávní kompetence mu svěřené zákonem v souladu s ustanoveními § 55 – 70a zákona o cenných papírech. Registrace převodu cenných papírů mělo konstitutivní právní účinky a Středisko tímto postupem autoritativně a konstitutivně rozhodovalo o tom, zda se určitá osoba stane vlastníkem zaknihovaných cenných papírů. Stěžovatelka navíc poukazuje na ustanovení § 55 odst. 2 zákona o cenných papírech, podle něhož stát ručil za závazky Střediska a závazky právnických osob pověřených vedením části evidence střediska. Závěr soudů, podle nichž nebyla činnost Střediska úředním postupem, nebyl podle stěžovatelky řádně odůvodněn. Stěžovatelka dále s poukazem na judikaturu Ústavního soudu zpochybňuje rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu stran náhrady nákladů řízení. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2014 13:30 do: 27.05.2014 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1550/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: J. H. a V. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé vyzvali jako oprávněné osoby povinnou osobu k vydání nemovitého majetku (pozemků) dle zákona číslo 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Praha, rozhodlo, že stěžovatelé nejsou spoluvlastníky požadovaného nemovitého majetku, neboť kupní smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem 1) a právními předchůdci stěžovatele 2), na straně jedné, a státem, na straně druhé, na jejichž základě k převodu pozemků na stát došlo, nebyly uzavřeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, jak předpokládá § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Stěžovatelé podali proti tomuto rozhodnutí žalobu, přičemž Obvodní soud pro Prahu 5 jim částečně vyhověl (výrok I.) a částečně žalobu zamítl (výrok II.), neboť v posuzovaném případě měl soud za prokázané, že nároky na další podíly jinými osobami uplatněny byly, ovšem neúspěšně, na což se dle soudu § 21 zákona o půdě nevztahuje. Odvolací soud rozhodnutí soudu nalézacího změnil ve výroku I. tak, že žaloba na určení vlastnictví se zamítá. Ve výroku II., kterým byly zbylé nároky nalézacím soudem zamítnuty, byl rozsudek potvrzen. Po dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud dovolání zamítl v části týkající se změny rozhodnutí soudu prvého stupně (výrok I.) a odmítl v části týkající se potvrzení rozhodnutí soudu prvého stupně (výrok II.).
K porušení ústavních práv a svobod mělo dle stěžovatelů dojít tím, že obecné soudy nesprávně posoudily skutkové okolnosti případu, v důsledku čehož se stěžovatelé nedomohli svého tvrzeného restitučního nároku. Napadená rozhodnutí soudů považují stěžovatelé za příliš formalistická a v příkrém rozporu s účelem a cílem restitucí. V rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu pak spatřují prvky libovůle pro nedostatečné zdůvodnění závěrů těchto soudů. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť tvrdí, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 3, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a jejich legitimní očekávání zaručené čl. 1 odst. l Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2014 14:00 do: 27.05.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1962/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Město Loket
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Sokolově v řízení o určení vlastnictví rozhodl, že stěžovatel (v původním řízení žalobce) je vlastníkem pozemků v katastrálním území Dvory u Lokte p.č. 132/21 o výměře 13688 m2, p.č. 132/22 o výměře 47822 m2 a p.č. 132/23 o výměře 3726 m2 podle geometrického plánu č. 128-6006/2011 firmy GKS - Geodetická kancelář s.r.o. se sídlem v Sokolově, Chebská 53, schváleného Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov dne 7. 4. 2011 pod č. 210/2011. Na základě odvolání Lesů České republiky, s. p. (v původním řízení žalovaného) byl rozsudek nalézacího soudu změněn a žaloba zamítnuta. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, přičemž nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřoval zejména v závěru o vydržení vlastnického práva státem k předmětným nemovitostem a v nesprávném výkladu novelizovaného ustanovení § 8 zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Dovolací soud dovolání odmítl s argumentací, že otázkou vydržení vlastnického práva k obecnímu majetku nabytému podle zákona č. 172/1991 Sb. se již zabýval a odkázal na svá starší rozhodnutí.
Dovolací soud podle stěžovatele nedostál požadavkům na spravedlivý proces, neboť se omezil na konstatování, že se odvolací soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu s odkazem na pět rozhodnutí dovolacího soudu. Stěžovatel tak zásah do svých ústavně zaručených spatřuje v tom, že ačkoli v důvěře jednal a postupoval podle § 8 zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, podle kterého byly obce povinny do 31. 3. 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu, jinak vlastnictví k již restituovaného majetku přejde zpět na stát, obecné soudy tento postup stěžovatele sankcionovaly nepředvídatelným výkladem uvedeného ustanovení zřetelně rozporným s restituční judikaturou Ústavního soudu, čímž ve svém důsledku odepřely stěžovateli ochranu vlastnictví, narušily jeho legitimní očekávání a porušily jeho právo na spravedlivý proces, mj. též tím, že obsáhlou právní argumentaci stěžovatele ponechaly zcela bez reakce. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.05.2014 16:00 do: 28.05.2014 17:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 57/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení nařízení města Františkovy Lázně č. 1/2013, zákaz pochůzkového a podomního prodeje
Stručná charakteristika: zákaz pochůzkového a podomního prodeje
Označení navrhovatelů: Ing. Roman Rokůsek, ředitel Krajského úřadu Karlovarského kraje
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ředitel Krajského úřadu Karlovarského kraje podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení města Františkovy Lázně č. 1/2013, zákaz pochůzkového a podomního prodeje z důvodu, že k jeho vydání mělo dojít v rozporu se zmocněním podle § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel zastává názor, že odstavec 3 uvedeného ustanovení neumožňuje samostatně stanovit zákaz některých druhů prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu v obci nebo její části. V něm obsažený odkaz na odstavec 1 je totiž třeba vztáhnout nejen k formě nařízení obce, což by jej vzhledem k obdobnému znění první věty odstavce 1 úvodní části odstavce 3 činilo nadbytečným, nýbrž též k jím předpokládané regulaci, jejíž součástí je i vymezení míst, kde tato činnost může být provozována. Jak lze nakonec usuzovat již ze samotného pojmu „tržní řád“, jeho prostřednictvím by mělo být chování subjektů regulováno jak prostřednictvím restrikcí, tak i oprávnění. Kromě toho navrhovatel namítá, že zákaz pochůzkového a podomního prodeje nesmí být stanoven plošně, v souvislosti s čímž poukazuje na nález ze dne 31. ledna 2012 sp. zn. Pl. ÚS 19/11 (N 23/64 SbNU 223; 132/2012 Sb.; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná také na http://nalus.usoud.cz 
). Ustanovení § 18 odst. 1 živnostenského zákona představuje garanci, že bude existovat alespoň jedno místo v obci, kde bude možné nabízet a prodávat zboží a poskytovat služby mimo provozovnu, a tedy že nedojde ke znemožnění či nepřiměřenému paralyzování svobodného výkonu podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, v důsledku čehož by byla narušena svoboda garantovaná čl. 26 Listiny základních práv a svobod.