Přehled jednání Ústavního soudu pro 22. týden roku 2016

20.05.2016

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.05.2016 08:30 do: 24.05.2016 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1538/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014 č. j. 21 Cdo 4215/2013-86, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013 č. j. 10 Co 250/2013-47 a usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 16. ledna 2013 č. j. 6 C 22/2012-23
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces - nepřezkoumatelné rozhodnutí
Označení navrhovatelů:  V. Z. (nezl.), právně zastoupen Mgr. Janem Boučkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Jeseníku rozhodl ve věci projednání dědictví po otci stěžovatele tak, že stěžovateli jako jedinému zákonnému dědici (v I. dědické skupině), jenž neodmítl dědictví, potvrdil nabytí celého dědictví (předluženého ve výši – 2 960 206 Kč) a to s tím, že do výše nabytého dědictví odpovídá za dědické dluhy; usnesení nabylo právní moci téhož dne. Matka stěžovatele (družka otce) totiž jako zákonná zástupkyně stěžovatele při prvním projednání dědictví u notářky - pověřené soudní komisařky po poučení prohlásila, že dědictví za stěžovatele neodmítá a vyzvání věřitelů nežádá. Při druhém projednání po poučení a po sdělení ze strany soudní komisařky výše aktiv a pasiv dědictví, uznala za stěžovatele dluhy zemřelého otce co do jejich důvodu i výše. Stěžovatel následně (prostřednictvím advokáta, jemuž udělila za stěžovatele plnou moc stěžovatelova matka jako zákonná zástupkyně), podal proti dědickému usnesení žalobu pro zmatečnost z důvodu, dle kterého neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Namítl, že jej matka nemohla v řízení o dědictví zastupovat pro kolizi zájmů, neboť byla spoluvlastnicí nemovitostí a současně namítl, že matka potřebovala k úkonu přijetí dědictví za stěžovatele souhlas opatrovnického soudu. Okresní soud žalobu zamítl a uvedl, že důvod zmatečnosti naplněn nebyl, neboť stěžovatel byl jediným účastníkem dědického řízení a v souladu s § 20 odst. 1 a § 22 občanského soudního řádu ve spojení s § 36 zákona o rodině jej zastupovala matka jako zákonná zástupkyně. Konstatoval (bez dalšího odůvodnění), že zájmy stěžovatele a jeho matky v kolizi nebyly. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Jeseníku, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.05.2016 09:00 do: 24.05.2016 09:25

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2520/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015, č. j. 20 Co 156/2015-98
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů: PhDr. G. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se domáhala zaplacení částky z titulu náhrady za omezení jejího vlastnického práva za období tří let s odůvodněním, že vedlejší účastník – Hl. město Praha užívá některé její pozemky jako součást místních komunikací. Obvodní soud pro Prahu 9 její žalobě vyhověl, k odvolání vedlejšího účastníka však byla žaloba Městským soudem v Praze zamítnuta.

Stěžovatelka nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze, který na rozdíl od soudu prvního stupně na základě závěrů vyplývajících z nálezu sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1. 7. 2014 dovodil, že stěžovatelka jakožto současný vlastník pozemků je povinna bezúplatně strpět omezení svého vlastnického práva. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.05.2016 09:30 do: 24.05.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: I: ÚS 3363/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 8. 2013 č. j. 2 T 133/2011-242, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2014 č. j. 50 To 429/2013-263 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 č. j. 4 Tdo 893/2014-21
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, princip rovnosti stran, výpočet výše škody v trestním řízení (neoprávněný odběr elektrické energie)
Označení navrhovatelů:  A. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Tachově stěžovatele uznal vinným ze spáchání zločinu krádeže, kterého se měl dopustit neoprávněným odběrem elektřiny. Poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., tím měl způsobit škodu ve výši 1 182 810 Kč. Krajský soud v Plzni odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku zamítl a Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl.

Stěžovatel soudu prvního stupně vytýká, že nevyhověl návrhu obhajoby na doplnění dokazování. Podle stěžovatele dále došlo k porušení zásady rovnosti ochrany vlastnického práva. Ke zjištění částky způsobené škody prvoinstanční soud dospěl výhradně a jen ze zprávy společnosti ČEZ Měření s. r. o. Soud prvního stupně pak odkázal na § 51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle něj se škoda vypočte způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, pokud ji nelze stanovit jinak. Tímto právním předpisem byla v posuzované věci vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění účinném pro projednávanou věc. Podle odvolacího soudu zjistil soud prvního stupně výši škody v souladu se zákonem. Nevyhověl ani námitce stěžovatele o nutnosti stanovení škody znaleckým posudkem. Soudy obou stupňů tak zcela opomenuly zjistit, byť potenciálně, skutečnou škodu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Tachově, Krajského soudu v Plzni a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2016 09:00 do: 25.05.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2766/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. dubna 2015 č. j. 70 C 42/2014-130 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015 č. j. 13 Co 209/2015-160
Označení navrhovatelů:  J. B., zastoupený JUDr. Janou Ventovou, advokátkou se sídlem Václavské nám. 37, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení vedeném před civilním soudem stěžovatel v postavení žalobce uplatnil pohledávku, původně ve výši 68 580 Kč, z titulu vypořádání mezi podílovými spoluvlastníky podle § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Předmětem spoluvlastnictví byl rodinný dům a jednalo se o náhradu za užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu za období od 24. 2. 2011 do 10. 12. 2013. V průběhu řízení byl vypracován znalecký posudek, který stanovil obvyklé nájemné z předmětného bytu užívaného žalovanou na 5 000 Kč, a proto stěžovatel upravil žalobu tak, že požadoval částku 41 875 Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 stěžovateli částečně vyhověl co do částky 25 687 Kč. Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně s tím, že o bezdůvodné obohacení v dané věci nejde. Byl toho názoru, že ekvivalent náhrady za užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu stanovil soud prvního stupně správně. Jediný dopad má jiné právní posouzení věci na promlčecí dobu, když v tomto případě je třeba užít promlčecí dobu obecnou tříletou podle ustanovení § 101 občanského zákoníku. Potom ovšem není námitka promlčení, kterou vznesla žalovaná, důvodná a náhradu je třeba přiznat i za období od 23. 2. 2012, což představuje částku 1 027 Kč. Tuto částku tedy odvolací soud cestou změny rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu stěžovateli přiznal.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ze strany obecných soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces tím, že nebyl respektován princip právní jistoty a předvídatelnosti práva a při rozhodování došlo k libovůli. Napadenými rozhodnutími bylo dle jeho názoru také porušeno jeho základní právo vlastnit majetek.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2016 09:30 do: 25.05.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2741/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2014 č. j. 19 Co 587/2013-630
Stručná charakteristika:  Překážka věci rozsouzené; náležité odůvodnění
Označení navrhovatelů:  L. H. a Z. H., zastoupeni JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Zbraslavské nám. 458
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V projednávané věci stěžovatelé, již měli v řízení o žalobě obchodní společnosti INTERINVEST Praha s.r.o. (vedlejší účastnice) o zaplacení částky 469 026 Kč s příslušenstvím postavení žalované, využili možnosti podat vzájemný návrh podle § 97 občanského soudního řádu, kterým se po ní domáhali zaplacení částky 1 761 799 Kč. Soud prvního stupně tento návrh pravomocně zamítl co do částky 565 700 Kč, přičemž ve vztahu k zbytku nároku řízení dále pokračovalo. Odvolací soud, který ve věci opakovaně rozhodoval, následně sice uznal, že ve zbylé části, která zůstala předmětem řízení, je tento vzájemný návrh v převažujícím rozsahu důvodný, napadeným rozsudkem však výši přiznaného nároku snížil o částku 565 700 (neshledal ji v tomto rozsahu důvodnou), neboť o ní již mělo být pravomocně rozhodnuto.

Stěžovatelé mají za to, že odvolací soud v napadeném rozsudku nesprávně posoudil výši jejich oprávněného nároku, když od něj odečetl částku 565 700 Kč z důvodu, že o ní již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem prvního stupně. Jejich vzájemný návrh byl z tohoto důvodu zamítnut ve výši 634 941 Kč, což se jako procesní neúspěch promítlo i do nákladového výroku.