Přehled jednání Ústavního soudu pro 23. týden roku 2017

02.06.2017

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.06.2017 09:00 do: 06.06.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2599/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2015, č. j. 24 Co 180/2015-321, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2016, č. j. 28 Cdo 5015/2015-366, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové
Stručná charakteristika: ochrana vlastnictví, přechod majetku z vlastnictví státu do vlastnictví obce
Označení navrhovatelů: Město Semily
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy se žalobkyně Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových domáhala určení, že je vlastnicí blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území Semily. Okresní soud v Semilech žalobu zamítl s tím, že nahlíženo judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu z poloviny devadesátých let minulého století, sice nemohlo dojít k přechodu pozemků podle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí na stěžovatele, neboť tento s nimi fakticky nehospodařil (stál na nich totiž dům patřící z velké části Stavebnímu bytovému družstvu Semily), nicméně stěžovatel je nabyl vydržením. K odvolání žalobkyně a Stavebního bytového družstva (vedlejší účastník na její straně), krajský soud rozsudkem napadeným nyní projednávanou ústavní stížností změnil rozsudek okresního soudu a určil, že vlastníkem pozemků je žalobkyně. Připustil, že podmínky vydržení by byly v případě stěžovatele splněny, avšak až na nedostatek dobré víry. Podle krajského soudu je totiž § 1 odst. 1 citovaného zákona výkladově jasný, a to minimálně od vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, kde Ústavní soud vyložil podmínku faktického užívání. Faktickému užívání pozemku ze strany stěžovatele pak podle krajského soudu brání jeho funkční spojení s domem stojícím na ostatních (s těmito závěry krajského soudu se přitom zcela ztotožnil i Nejvyšší soud, který odmítl dovolání stěžovatelky).

Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že celá devadesátá léta minulého století jeho vlastnictví k předmětným pozemkům (a zápis vedený v katastru nemovitostí) nikdo nezpochybňoval. Z toho důvodu bylo překvapující skutečností, když 11. 6. 2012 obdržel od České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pozvánku na jednání týkající se vlastnictví těchto pozemků. V návaznosti na shora uvedená věcná východiska rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu se pak stěžovatel domnívá, že oba soudy podmínku reálného hospodaření s pozemky hodnotily v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, neboť v řízení bylo prokázáno, že stěžovatel se prostřednictvím své organizace (Technických služeb města Semily) podílel minimálně na údržbě veřejné zeleně na těchto pozemcích. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na ochranu vlastnictví, právo na spravedlivý proces právo na zákonného soudce a právo na územní samosprávu.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.06.2017 14:30 do: 06.06.2017 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3039/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. prosince 2010, č. j. 17 C 487/2010-21, a rozsudku téhož soudu ze dne 15. února 2010, č. j. 19 C 463/2009-15
Stručná charakteristika:  porušení základních práv
Označení navrhovatelů:  L. Ž. zastoupená Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 15. února 2010 byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci Plzeňské městské dopravní podniky, a. s. částku ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné ve výši 6 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, neboť žalovaná se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy dne 23. října 2008 neprokázala při přepravní kontrole platným jízdním dokladem. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. prosince 2010 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci  částku ve výši 3 018 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné ve výši 18 Kč (3 x 6 Kč) a přirážku k jízdnému ve výši 3 000 Kč (3 x 1 000 Kč) za 3 jízdy městkou hromadnou dopravou bez platného cestovního dokladu ve dnech 1. října 2009 a 6. října 2009. V době podání žalob bylo žalované 7, resp. 8 let, pročež byla žalovaná v řízení zastoupena zákonným zástupcem, a to svojí matkou. Zákonná zástupkyně žalované však v řízení zůstala zcela pasivní, neboť na výzvy k vyjádření k žalobám vůbec nereagovala a jednání se nezúčastnila, a proto bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti.

Stěžovatelka poukazuje na to, že je dosud nezletilá a předběžným opatřením byla umístěna do dětského domova a následně jí byla nařízena ústavní výchova. O ústavní stížností napadených rozhodnutích se dověděla teprve v té době. Zásah do práva na spravedlivý proces spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen v projednání věci spatřuje v tom, že soud s ní v řízení vůbec nejednal, o žalobách se vůbec nedověděla a nemohla se tedy vůbec vyjádřit k žalobním tvrzením a prováděným důkazům a neměla možnost sama navrhovat důkazy a uvádět rozhodné skutečnosti. Místo toho soud jednal s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, přestože existovaly okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly. 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.06.2017 09:30 do: 07.06.2017 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 3/15
Jednací místnost:  sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 15 odst. 12 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení; cenu nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu“, a ustanovení přílohy č. 3 oddílu C tohoto zákona v částech, kde jsou definovány symboly úhradových limitů „A“ a „B“ a kde je těmito symboly limitována výše úhrady jednotlivých typů zdravotnických prostředků
Stručná charakteristika:  Stanovování výše úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění
Označení navrhovatelů:  skupina 20 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupená JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Křenova 438/7
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Návrh skupiny 20 senátorů Senátu Parlamentu České republiky požaduje zrušení § 15 odst. 12 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), ve slovech „v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení; cenu nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu“, a ustanovení přílohy č. 3 oddílu C tohoto zákona v částech, kde jsou definovány symboly úhradových limitů „A“ a „B“ a kde je těmito symboly limitována výše úhrady jednotlivých typů zdravotnických prostředků.

Napadená ustanovení upravují způsob, jakým má být stanovena výše úhrady konkrétního zdravotnického prostředku z veřejného zdravotního pojištění. Podle navrhovatele tak ale činí příliš neurčitě, čímž umožňují zdravotním pojišťovnám, aby si fakticky samy určovaly, zda a v jaké výši budou hradit určitý zdravotnický prostředek. Tento stav se dle navrhovatele negativně dotýká jednak práv pojištěnců, jejichž přístup k zdravotnickým prostředkům závisí ve skutečnosti na rozhodnutí zdravotní pojišťovny, jednak práv dodavatelů zdravotnických prostředků a poskytovatelů zdravotních služeb, kteří nemohou podnikat v předvídatelném prostředí. K rozhodování zdravotních pojišťoven o úhradách zdravotnických prostředků prý navíc dochází bez toho, aby se k němu dotčené subjekty mohly vyjádřit a podrobit je kontrole, potažmo soudnímu přezkumu.

 


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.06.2017 13:30 do: 07.06.2017 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1501/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. dubna 2015 č. j. 24 T 163/2014-887 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2015 sp. zn 7 To 247/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2016 sp. zn. 8 Tdo 1504/2015
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu Osobní svoboda Ochrana soukromého a rodinného života
Označení navrhovatelů:  Mgr. P.P., zastoupen JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl odsouzen za přečin nadržování k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Jeho odvolání bylo zamítnuto a dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Stěžovatel tvrdil, že v jeho případě došlo ze strany soudů obou stupňů ke zjištění takového skutkového stavu, který je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Popřel, že by se skutku, jímž byl uznán vinným, dopustil, a uvedl, že nenaplnil znaky skutkové podstaty přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. Stěžovatel se dále domnívá, že interpretace zákona, kterou provedly trestní soudy v jeho případě, je v rozporu s Ústavou České republiky a ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces tím, že byl postižen za jednání, které nemá trestně právní aspekty a které byly účelově ovlivněny. Soudy údajně jeho věc nesprávně právně posoudily a dokazovaní bylo neúplné, když neprovedly řadu navržených zásadních důkazů.

Stěžovatel též poukazuje na výsledek důkazního řízení před trestními soudy a na vyvozené právní závěry, které jsou  - dle jeho tvrzení - s nimi v extrémním rozporu. Dále stěžovatel požádal Ústavní soud o přednostní projednání jeho ústavní stížnosti.