Přehled jednání Ústavního soudu pro 24. týden roku 2017

09.06.2017

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.06.2017 08:30 do: 14.06.2017 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II.ÚS 2622/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2016 č. j. 33 Cdo 1699/2016-182
Stručná charakteristika:  Formální náležitosti dovolání
Označení navrhovatelů:  R. S., zastoupený JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jihlava, Husova 1288/25
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Opavě rozhodl rozsudkem pro uznání tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 97 323,75 Kč s příslušenstvím a dále částku 16 774 Kč jako náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Tento soud se sice zabýval námitkou stěžovatele, podle níž měl předmětné vyjádření odevzdat vězeňské službě k zaslání již dne 29. dubna 2014 (tedy ve lhůtě), neshledal ji však důvodnou, neboť z vyjádření vězeňské služby zjistil, že žádná takováto zásilka z tohoto data u ní nebyla evidována. V dovolání pak stěžovatel uvedl, že nikoli jeho vinou chybí přesné a prokazatelné doložení odevzdání písemnosti, převzetí odpovědným pracovníkem a odeslání písemnosti z věznice, přičemž tato nejednoznačnost nemůže jít v jeho neprospěch a s poukazem na nález ze dne 30. března 2006, sp. zn. III. ÚS 454/04, stěžovatel zpochybnil samotnou možnost, aby uznání nároku jako dispozitivní úkon účastníka řízení mohlo být obsahem právní fikce. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl z důvodu, že v něm nebylo uvedeno, v čem stěžovatel spatřuje vymezení předpokladů jeho přípustnosti.

Dle názoru stěžovatele z dovolání vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jsou v něm uvedeny důvody nesprávnosti tohoto právního posouzení. Tím, že dovolací soud řádně nevyhodnotil text dovolání, dopustil se při jeho odmítnutí jednoznačně nesprávného formalistického postupu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.06.2017 09:30 do: 14.06.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 155/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015 č. j. 25 Cdo 2275/2015-320
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, rozsah náhrady škody vzniklé na motorovém vozidle, zásada plného odškodnění
Označení navrhovatelů:  Česká kancelář pojistitelů
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy se jedná o spor o zaplacení peněžité částky z titulu regresního nároku stěžovatelky vůči vedlejšímu účastníku. Ten jako řidič a vlastník osobního automobilu s neplatnou zvláštní SPZ, k němuž neměl sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, způsobil dne 13. 2. 2000 na území České republiky dopravní nehodu, při níž bylo poškozeno vozidlo rakouského státního občana, trvale žijícího v Rakousku. Ten v řízení uvedl, že následně poškozený automobil prodal za částku v přepočtu cca 50 000 Kč. Škodní událost likvidovala (jakožto škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla) z pověření stěžovatelky Česká pojišťovna, a. s., která poškozenému vyplatila částku 397 252 Kč (na základě likvidace provedené formou „totální škody“). Uvedenou částku navýšenou o poplatek za zpracování stěžovatelka následně uhradila České pojišťovně, a. s., z garančního fondu. Stěžovatelka se úhrady této částky zvýšené o další vzniklé výdaje, celkem 440 878,30 Kč, domáhala po vedlejším účastníku žalobou podanou k Okresnímu soudu v Třebíči. Ten žalobě rozsudkem z roku 2006 zčásti vyhověl (co do částky 255 200 Kč) a zčásti (co do částky 185 678,30 Kč s příslušenstvím) ji zamítl. Přitom výši škody na vozidle vyčíslil na 232 000 Kč a dále stěžovatelce přiznal právo na zaplacení poplatku za vyřízení pojistné události ve výši 23 200 Kč. Odvolací soud k odvolání stěžovatelky i vedlejšího účastníka rozsudek Okresního soudu v Třebíči zčásti potvrdil a výrok, jímž byla žaloba stěžovatelky částečně zamítnuta, změnil tak, že vedlejšímu účastníku uložil zaplatit stěžovatelce navíc dalších 180 777 Kč s příslušenstvím (v částce 4 901,30 Kč s příslušenstvím zamítavý výrok potvrdil), neboť na rozdíl od soudu okresního vycházel z cenových poměrů vozidel v Rakousku zjištěných dle revizního znaleckého posudku. Dovolací soud následně rozhodl tak, že dovolání podanému vedlejším účastníkem vyhověl a věc vrátil do stadia řízení před nalézacím soudem. Vyslovil zároveň závazný právní názor, dle nějž se výše peněžité náhrady škody způsobené poškozením vozidla na území České republiky stanoví na podkladě cen platných v České republice a nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodnou událostí, kdy za takovou okolnost označil i státní občanství či bydliště poškozeného vlastníka vozidla, jemuž za škodu odpovídá osoba povinná k náhradě škody podle českého právního řádu. Při určení náhrady škody se vychází z obvyklé ceny věci k okamžiku zničení (poškození), popřípadě z nákladů na uvedení věci do původního stavu. Okresní soud v Třebíči proto žalobu na zaplacení požadované částky zamítl v příslušné části nároku (tj. 180 777 Kč s příslušenstvím). Krajský soud v Brně rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči potvrdil. Nejvyšší soud následně usnesením (napadeným ústavní stížností) stěžovatelkou podané dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně odmítl jako nepřípustné, což odůvodnil tím, že stěžovatelkou vznesenou právní otázkou (způsob určení výše náhrady škody) se Nejvyšší soud zabýval již ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí (dále odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2008 sp. zn. Tpjn 304/2005) a neshledal důvody, aby se od řešení dané otázky odchýlil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu zasáhlo do jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dle stěžovatelky je právní názor dovolacího soudu, podle nějž není pro výši odškodnění významná skutečnost, že poškozený je cizím státním občanem žijícím mimo území České republiky, v rozporu s principy odškodnění v soukromém právu a v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2017 10:00 do: 15.06.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 56/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2896/2014-55 ze dne 29. října 2014
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu; přípustnost dovolání
Označení navrhovatelů:  F. K., zast. Mgr. Martinem Vovsíkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud Plzeň-město usnesením zastavil exekuci pro úmrtí povinného. Krajský soud k odvolání stěžovatele jako oprávněného z exekuce rozhodnutí okresního potvrdil. Povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení a dědické řízení bylo zastaveno pro neexistenci majetku. Protože v řízení nebyl procesní nástupce, s nímž by bylo možné pokračovat, řízení bylo po právu zastaveno. Neskončené řízení o poddlužnické žalobě proti dlužníku povinného není důvodem pro pokračování exekučního řízení proti povinnému, neboť v případě úspěchu stěžovatele vyplatí dlužník povinného žalovanou částku přímo jemu. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl pro vady. Stěžovatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, neboť neuvedl, kterou otázku považuje za dosud nevyřešenou v rozhodovací činnosti dovolacího soudu. Tvrzení, že by právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, neodpovídá znění § 237 občanského soudního řádu.

Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud se odmítl zabývat dovoláním, byť z dovolání mohl a měl vyrozumět, kterou otázku procesního práva stěžovatel považuje za dosud nevyřešenou. Dovolání se zabývalo prakticky pouze otázkou, zda rozhodnutí okresního soudu nebylo předčasné za situace, kdy stěžovatel podal návrh na dodatečné projednání dědictví (a není tak jasné, zda povinný nebude mít procesního nástupce). Odmítnutí dovolání jen proto, že stěžovatel výslovně neoznačil tuto procesní otázku jako otázku, která dosud nebyla vyřešena, je svévolné. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2017 10:30 do: 15.06.2017 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3976/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5. května 2011 č. j. 39 C 735/2010-34, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. července 2011 č. j. 28 C 339/2010-44, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. září 2011 č. j. 34 C 682/2009-39, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 27. července 2012 č. j. 11 C 680/2010-58, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2015 č. j. 26 Cdo 4140/2015-130, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2015 č.j. 10 Co 145/2015-82 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. ledna 2015 č. j. 78 EXE 2468/2012-70
Stručná charakteristika:  práva účastníka soudního řízení; právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů:  J. T., zast. advokátkou Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město z července 2011 bylo žalovanému stěžovateli za neuhrazení jízdného při přepravě dopravním prostředkem městské dopravy uloženo zaplatit Plzeňským městským dopravním podnikům, a. s. (vedlejšímu účastníkovi) jako žalobci přirážku k jízdnému - částku 1 006 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč. Stejně bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze září 2011. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město z července 2012 bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 1 000 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 2 520 Kč.

Nezletilý stěžovatel žije v dětském domově, kam byl umístěn na základě předběžného opatření. Zcela náhodně zjistil, že je proti němu vedena exekuce, a to aniž by mu bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Teprve pomocí své právní zástupkyně se mu podařilo seznámit se s existencí exekučních titulů, tj. výše uvedených rozsudků. Stěžovatel namítá, že se v důsledku nesprávného postupu soudu vůbec nedozvěděl o tom, že je proti němu podána žaloba, neměl možnost se vyjádřit k žalobním tvrzením ani k prováděným důkazům, neměl možnost uvádět rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy, a rozsudky mu nebyly ani řádně doručeny. Okresní soud Plzeň - město se stěžovatelem, kterému tehdy bylo 12, resp. 13 let, vůbec nejednal; namísto s ním soud v jednom z případů jednal s matkou stěžovatele jako s jeho zákonnou zástupkyní. Zastoupení stěžovatele matkou však nebylo možno považovat za řádné zastoupení, a to z důvodu střetu zájmů mezi nimi.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2017 11:00 do: 15.06.2017 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3038/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. října 2009 č. j. 28 C 277/2009-11 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 2. srpna 2010 č. j. 36 C 319/2010-23
Stručná charakteristika: práva účastníka soudního řízení; právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů:  M. Ž., zast. advokátkou Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Plzeň – město z října 2009 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze srpna 2010; v řízeních před obecnými soudy byl stěžovatel žalován Plzeňskými městskými dopravními podniky, a. s. (vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem) o zaplacení částky 2 012 Kč a částky 4 024 Kč s příslušenstvím. Nezletilý stěžovatel žije v dětském domově, kam byl umístěn na základě předběžného opatření, vydaného usnesením Okresního soudu Plzeň - město. Stěžovatel zcela náhodně zjistil, že je proti němu vedena exekuce, a to aniž by mu bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Teprve pomocí své právní zástupkyně se mu podařilo seznámit se s existencí exekučních titulů, tj. výše uvedených rozsudků, které napadl ústavní stížností.

Stěžovatel namítá, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, a tedy bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. V době, kdy řízení u Okresního soudu Plzeň - město probíhalo, tj. roku 2009, bylo stěžovateli 9 let. Okresní soud Plzeň - město s ním vůbec nejednal; namísto s ním jednal s jeho matkou jako s jeho zákonnou zástupkyní. Zastoupení stěžovatele matkou však nebylo možno považovat za řádné zastoupení, a to z důvodu střetu zájmů mezi nimi.