III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2014 09:15 do: 17.06.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2428/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2013, č.j. 4 Ads 129/2012-44, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2012, č.j. 7 Ca 167/2009-57
Stručná charakteristika:  Skončení služebního poměru
Označení navrhovatelů:  J. V., zast. JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 709/33
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel obdržel dne 26. 1. 2009 rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru č. 66/2009 ze dne 23. 1. 2009, kterým byl stěžovatel ke dni 22. 1. 2009 propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, a to na základě ustanovení § 42 odst. 1 písm. m) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, které ředitel Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ve věcech služebního poměru zamítl rozhodnutím ze dne 20. 4. 2009. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 15. 10. 2012 zamítl. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí městského soudu bránil kasační stížností, která byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2013.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů srozumitelně a zřetelně nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, respektive, že jsou tyto závěry v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, pročež došlo k porušení práva na spravedlivý proces stěžovatele dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2014 13:00 do: 17.06.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1862/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014 č. j. 33 Cdo 2835/2013-354 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2013 č. j. 62 Co 512/2012-306 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013 č. j. 62 Co 512/2012-317
Stručná charakteristika:  právo účastníka řízení vyjádřit se k aplikaci § 150 o. s. ř
Označení navrhovatelů:  V. K., zastoupená JUDr. Lubošem Chalupou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18. 9. 2012 zamítl žalobu, kterou se vedlejší účastník domáhal, aby byla stěžovatelce uložena povinnost uzavřít s vedlejším účastníkem kupní smlouvu. Vzhledem k předchozím zrušovacím rozhodnutím odvolacího soudu přitom nalézací soud rozhodoval v dané věci již počtvrté. Ve výroku o nákladech řízení soud přiznal stěžovatelce částku 656 280 Kč. Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí napadeným rozsudkem v meritu věci potvrdil, v části o nákladech řízení rozhodnutí za použití § 150 občanského soudního řádu změnil tak, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Stejným způsobem pak rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Svůj postup odvolací soud odůvodnil tím, že stěžovatelka uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí za situace, kdy si musela být od počátku vědoma toho, že předmět budoucí kupní smlouvy (stavba) je určen k odstranění, a poté zcela záměrně a účelově zpochybnila svůj podpis na této smlouvě. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť stěžovatelka podle názoru Nejvyššího soudu neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného posouzení věci.

V ústavní stížnosti stěžovatelka obecným soudům vyčítá řadu procesních pochybení. Stěžovatelka především uvádí, že druhostupňové rozhodnutí je v rozporu s nákladovým výrokem soudu prvního stupně, ačkoli v rámci odvolacího řízení nebylo nařízeno ústní jednání a nebyly zopakovány či doplněny důkazy. Dále stěžovatelka rozporuje také samotná skutková zjištění odvolacího soudu, která jej vedla ke změně rozhodnutí o nákladech řízení a která údajně z dokazování provedeného v nalézacím řízení nevyplývají. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu, je podle stěžovatelčina názoru nutno za dovolací důvod nesprávného právního posouzení považovat i porušení kautel občanského soudního řízení vyplývajících z nálezů Ústavního soudu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně, a usnesení Nejvyššího soudu v části, v níž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky, z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv garantovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2014 13:30 do: 17.06.2014 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3876/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013 č. j. 29 Cdo 2719/2013-99, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2013 č. j. 4 Cmo 133/2013-77, usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2013 č. j. 43 Cm 45/2012-68 a směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2012 č. j. 43 Cm 45/2012-38, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí
Označení navrhovatelů:  Ing. A. V., zastoupený JUDr. Petrem Vališem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovateli byl dne 3. 11. 2012 doručen směnečný platební rozkaz, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozkazu podal dne 6. 11. 2012 námitky, které však omylem adresoval (elektronicky) Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočce v Olomouci, nikoli soudu, který směnečný platební rozkaz vydal. Dne 7. 11. 2012 podal návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek, jenž byl usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnut. K odvolání stěžovatele napadené rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Olomouci. Stěžovatelovo dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto pro vady, neboť podle názoru dovolacího soudu neobsahovalo vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že elektronická adresa Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, je velmi podobná adrese Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci. Možnost záměny tedy byla velmi vysoká, což je ještě umocněno tím, že stěžovatel nosí brýle. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012, jímž byla zrušena třídenní lhůta (stanovená v § 175 odst. 1 občanského soudního řádu) k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Obecné soudy však k tomuto nálezu nepřihlédly, a jejich rozhodnutí tak jsou nepředvídatelná, překvapivá a nesprávná. Podle stěžovatele není podstatné, že Ústavní soud zrušil část ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. až uplynutím dne 30. dubna 2013, neboť je zřejmé, že toto ustanovení bylo protiústavní i v době vydání nyní napadeného směnečného platebního rozkazu. Stěžovatel dále brojí také proti usnesení Nejvyššího soudu, neboť v dovolání výslovně uvedl, že jej podává proto, že „otázka prominutí zmeškání lhůty v daném případě je otázkou dosud nejudikovanou“. Domnívá se tedy, že přípustnost dovolání byla dostatečně odůvodněna. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2014 14:00 do: 17.06.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2782/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2013 č. j. 47 C 57/2012-3.
Stručná charakteristika:  propagace reklamy
Označení navrhovatelů:  T. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod  domáhá zrušení výroku I. rozsudku Městského soudu v Brně, kterým mu byla uložena povinnost uhradit společnosti BEZREKLAMKY s. r. o. (částku 2 190 Kč se stanoveným úrokem z prodlení, a výroku III., kterým mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 546,50 Kč (výrokem II. co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta). Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud rozhodoval bez nařízení jednání, a to za situace, kdy se k žalobě podrobně písemně vyjádřil a uvedl zcela konkrétní argumenty a důkazy zpochybňující nárok žalobkyně. Dále tvrdí, že je z uzavřené smlouvy jednoznačně patrné, že je obsahově výrazně směřována v neprospěch spotřebitele. Závazkem společnosti je pouze pasivní zajištění propagace reklamy, nikoliv samotná propagace, dále je stěžovatel povinen uhradit společnosti sjednanou částku bez ohledu na splnění povinnosti společnosti. Soudu dále vytýká nedostatek odůvodnění rozhodnutí. Vyjma námitky neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor se zákonem a rozpor s dobrými mravy (sjednaná smluvní pokuta představovala polovinu z ní zajištěné pohledávky) se soud stěžovatelem vznesenými námitkami nijak blíže nezabýval, právně je nehodnotil a ani neodůvodnil jejich irelevantnost. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se práva na řádné odůvodnění rozhodnutí a zákaz svévole.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2014 14:30 do: 17.06.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2369/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2013 č. j. 10 C 127/2012-185.
Stručná charakteristika:  propagace reklamy
Označení navrhovatelů:  L. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, kterým mu byla uložena povinnost uhradit společnosti Bezreklamky s. r. o. částku 3 590 Kč s úrokem z prodlení a povinnost uhradit náklady řízení vedlejšího účastníka ve výši 5 344 Kč. Dále navrhuje zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel namítá, že byl při uzavírání smlouvy uveden v omyl, když vedlejší účastník nabízel, že v důsledku uzavření smlouvy si stěžovatel může vydělat až 5 000 Kč měsíčně umístěním reklamy na daném vozidle, přičemž jednání společnosti u stěžovatele vyvolalo dojem o garanci výdělku. Stěžovatel má za to, že rozhodnutí soudu, kterým byl zavázán k zaplacení předmětných částek, je zjevně nespravedlivé, přičemž právní závěry soudu jsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Podle stěžovatele bylo v řízení prokázáno, že při uzavírání smlouvy jednal v omylu úmyslně vyvolaném vedlejším účastníkem. Vůle stěžovatele v žádném případě nesměřovala k uzavření smlouvy v té podobě, ve které ji vůči němu prezentoval vedlejší účastník.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2014 15:00 do: 17.06.2014 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2403/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2013, č. j. 64 C 22/2010 -158
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  E. P., zastoupená JUDr. Petrem Medunou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka podala u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, v jejímž petitu žádala soud o vydání rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto o tom, že jí mají být vydány nemovitosti v kat. obci Nové Město nebo v případě, že soud shledá, že vydání nemovitostí brání zákonné důvody dle zákona o půdě, že žalobkyně žádá vydání rozsudku, kterým bude rozhodnuto o přiznání náhrady žalobkyni dle zákona o půdě. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že, po změně právního zastoupení a v souvislosti s dosažením identifikace žalobou dotčených nemovitostí se pokusila o formální upřesnění žalobního petitu a jeho uvedení do souladu s procesními předpisy (odstranění jeho nesprávnosti způsobující jeho pozdější materiální nevykonatelnost při převzetí do výroku rozhodnutí). Toto formální upřesnění petitu zahrnula stěžovatelka do „doplnění žaloby“. Uvedené podání, které stěžovatelka považuje za doplnění žaloby, posoudil soud jako návrh na změnu žaloby, kterou ústavní stížností napadeným usnesením nepřipustil.

Podle stěžovatelky její legitimní snaha uvést žalobní petit do souladu s aktuálními zjištěními a procesním právem byla, byť pouze dílčím procesním rozhodnutím, nezákonně odmítnuta. Právo na úpravu žalobního petitu má však zásadní význam pro ochranu nároku, který je předmětem řízení před soudem prvního stupně. Stěžovatelka považuje napadané usnesení soudu za protiústavní zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť při vyloučení řádného opravného prostředku proti napadanému rozhodnutí, jakož i pro nezákonně chybějící odůvodnění, se stěžovatelka dostala do bezvýchodné situace, kdy její snaha o opravu petitu byla odmítnuta, přičemž tímto rozhodnutím byl v podstatě předurčen osud celé žaloby (meritu věci). Stěžovatelka se proto prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.06.2014 10:30 do: 19.06.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3367/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2011 sp.zn. 25 Cdo 2166/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp.zn. 25 Cdo 1704/2013, rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 21 Co 190/2012 ze dne 26. 2. 2013 a Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. 16 C 477/2003 ze dne 6.3.2010
Stručná charakteristika:  ztížení společenského uplatnění nesprávným lékařským postupem
Označení navrhovatelů: I. K., zast. JUDr. Marií Cilínkovou, Bolzanova 1, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 8. 2008 byla uložena vedlejšímu účastníkovi – Městské části Praha 10, povinnost zaplatit stěžovatelce z titulu náhrady škody na zdraví částku 4 083 014 Kč a 423,34 EUR s příslušenstvím, a dále povinnost platit stěžovatelce od 1. 7. 2008 měsíční rentu 18 193 Kč. (Jednalo se o poškození zdraví stěžovatelky v důsledku léku předepsaného obvodní lékařkou v 70. letech, za což byl soudy uznán objektivně odpovědným Okresní ústav národního zdraví). K odvolání vedlejšího účastníka byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009 rozsudek soudu l. stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 2 410 400 Kč s příslušenstvím potvrzen, ve zbývajícím rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl vedlejší účastník dovoláním. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, byly rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 8. 2008 ve vyhovujícím (potvrzujícím) výroku ohledně částky 2 410 400 Kč s příslušenstvím zrušeny a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve zbytku bylo dovolání odmítnuto. Rozsudkem ze dne 6. 3. 2012 Obvodní soud pro Prahu 10 uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce částku 500 000 Kč, ve zbytku byla žaloba odmítnuta. Proti rozsudku soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2013 rozsudek soudu l. stupně potvrdil. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, č. j. 25 Cdo 1704/2013-516 odmítnuto.  

V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 15. 6. 2011, že rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že tedy jde o věc zásadního právního významu.  Stěžovatelka má naopak za to, že se o věc zásadního právního významu nejedná, proto mělo být dovolání vedlejšího účastníka být jako nepřípustné odmítnuto. Stěžovatelka dále dovolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jí uplatněným nárokem na náhradu nákladů spojených s léčením, když tento dovoláním napadený výrok ani nepřezkoumával. Obecné soudy prvního a druhého stupně, ač byly zavázány doplnit v tomto směru dokazování, tak neučinily, důkazy založené do spisu o vynaložených lécích bagatelizovaly a vyslovily naprosto neopodstatněný závěr, že stěžovatelka jako žalobkyně jejich existenci nedoložila. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá rozsudku a usnesení Nejvyššího soudu, neboť tvrdí, že jimi bylo zasaženo do článku 31 a článku 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.