Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 25. týden roku 2016

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.06.2016 09:00 do: 14.06.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2748/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. září 2011, č. j. 37 EC 4292/2009-33.
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  O. V., zastoupená Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Ústí nad Labem poté, co předcházející elektronický platební rozkaz byl zrušen z důvodu jeho nedoručení žalované (v době podání žaloby měla 13 let), resp. její zákonné zástupkyni – matce, uložil rozsudkem žalované (stěžovatelce) zaplatit žalobci (BAZCOM, a. s.) částku ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 8.220 Kč k rukám jeho právního zástupce rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná částka představovala nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Žalobce se stal nabyvatelem pohledávky na základě jejího postoupení od původního věřitele. Zákonné zástupkyni byla žaloba s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, doručena, tato na ni nijak nereagovala. Na nařízené jednání se nikdo z účastníků nedostavil, soud vydal ústavní stížností napadený rozsudek, který se zákonné zástupkyni nepodařilo doručit, a proto byl doručen náhradním způsobem – vyvěšením na úřední desce soudu. Právní moci nabyl 2. prosince 2011. Právní zástupkyně stěžovatelky požádala v červenci 2015 okresní soud o doručení všech písemností, neboť stěžovatelka žádné nikdy neobdržela. Zároveň právní zástupkyně podala žalobu pro zmatečnost a ústavní stížnost. 
Stěžovatelka namítá zásah do práva na spravedlivý proces spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem a být přítomen projednání věci, neboť soud s ní v řízení vůbec nejednal, místo toho jednal s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, ačkoliv mu musely být známy okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly. Soud, kterému byla z jeho vlastní činnosti známa situace stěžovatelky, měl stěžovatelce ustanovit s ohledem na nejlepší zájem dítěte opatrovníka, nejlépe advokáta. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv podle čl. 38 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jakož i podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.06.2016 09:30 do: 14.06.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3316/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, č. j. 29 Co 10/2015-132, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, č. j. 26 Cdo 3156/2015-232
Stručná charakteristika:  Podstata dovolacích námitek
Označení navrhovatelů:  J. M. a M. M., oba zast. Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Benešově byla zastavena exekuce. Exekučním titulem bylo rozhodnutí městského úřadu, vydané v řízení o obnovení pokojného stavu podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spočívajícího v umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu veřejnosti po cestě z Klisince do Kováčova, okr. Písek, přes Oboru Pekárkův Mlýn, odstraněním pohyblivých (otevíracích) plotových dílů – vrat umístěných v oplocení Obory Pekárkův mlýn v místech pojezdových roštů na cestě z obce Klisinec do obce Kovářov. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatelé povinnost podle exekučního titulu splnili ještě před nařízením exekuce. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesení změnil tak, že se exekuce nezastavuje. Podle závěru krajského soudu nebyla první část výroku exekučního titulu splněna, nedošlo ani k obnovení pokojného stavu. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelů odmítnuto.

Podle stěžovatelů napadené usnesení odvolacího soudu tím, že jím byl jejich návrh na zastavení exekuce zamítnut, ačkoliv ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem, tj. k odstranění pohyblivých plotových dílů, již došlo, vytváří situaci, kdy je soudní exekutor nucen k tomu, aby prováděl exekuci mimo či nad rámec pověření. Tím je podle stěžovatelů narušen princip právní jistoty a dochází k porušení práva na spravedlivý proces. Protiústavnost usnesení Nejvyššího soudu spatřují stěžovatelé v tom, že ačkoliv v dané věci šlo výhradně o právní posouzení věci, především o posouzení otázky, jaká je povinnost vymezená v exekučním titulu a v pověření, Nejvyšší soud přesto dovolání stěžovatelů odmítl, čímž se dopustil odepření spravedlnosti a zasáhl do práva stěžovatelů na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.06.2016 15:00 do: 14.06.2016 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1605/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 25. 2. 2015, č. j. 59 Co 500/2014-290, ve výrocích II., III. a IV., ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. 4. 2015, č. j. 59 Co 500/2014-302
Stručná charakteristika:  Přiznání nákladů řízení v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů:  TJ Sokol Rokytnice, zast. advokátem Mgr. Miroslavem Remešem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobci se proti stěžovatelce neúspěšně domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky blíže specifikované parcely v k. ú. Rokytnice u Slavičína. Okresní soud jejich žalobu zamítl a stanovil jim povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení, neboť stěžovatelka byla ve věci plně úspěšná. Odvolací soud – Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně - posléze potvrdil rozsudek soudu I. stupně, nicméně jej změnil v nákladovém výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že se z úřední povinnosti zabýval možností aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu, tedy tím, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zčásti nebo zcela přiznat. Takové důvody shledal v okolnostech případu spočívajících v tom, že řízení bylo vyvoláno žádným z účastníků nezaviněným duplicitním zápisem vlastnického práva k předmětnému pozemku, přičemž odstranění uvedené duplicity v zápisu bylo v zájmu všech účastníků řízení, když podstata vzniklého sporu (a ostatně i neúspěšnosti žalobců) spočívala ve vydání vadného správního rozhodnutí.

Podle přesvědčení stěžovatelky bylo postupem krajského soudu a vydáním napadeného rozsudku porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i zásada rovnosti účastníků řízení zaručená čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka uvádí, že žalobci nebyli ve sporu úspěšní a proto má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů celého řízení. Napadený rozsudek krajského soudu stěžovatelka považuje za překvapivý.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.06.2016 15:30 do: 14.06.2016 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2635/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 12. 2012, č. j. 17 C 99/2006-147, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 68 Co 301/2013-182, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, č. j.30 Cdo 626/2014-197
Stručná charakteristika:  Náhrada škody za průtahy v restitučním řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. D. P., M. M., Mgr. I. J., Ing. A. P., všichni zast. advokátkou JUDr. Ilonou Křížkovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se neúspěšně domáhali žalobou vůči žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti náhrady škody podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), a to z důvodu porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, resp. přiměřené lhůtě, neboť stěžovatelé jsou přesvědčeni, že v soudním řízení v restituční věci došlo k neodůvodněným průtahům v délce minimálně tří let (řízení celkově trvalo více než 11 let), a proto uplatnili nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku z pronájmu předmětných nemovitostí za dobu překračující přiměřenou délku soudního řízení. Nejvyšší soud v dané věci rozhodoval již dvakrát, poprvé rozsudkem, kterým vrátil věc Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu k dalšímu řízení. Ve věci znovu rozhodující Obvodní soud pro Prahu 2, poté co mu byla věc Městským soudem vrácena k dalšímu řízení, dospěl ústavní stížností napadeným rozsudkem k jinému závěru, než k jakému dospěl ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a to s odkazem na následné rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, kterým byl v mezidobí názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu překonán. Podle citovaného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu by stěžovatelům vznikl nárok na náhradu jimi tvrzené škody až teprve ve chvíli, kdy by nemohli dosáhnout jeho uspokojení vůči primárnímu dlužníkovi. Městský soud v Praze rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem uvedený rozsudek soudu I. stupně potvrdil s odůvodněním, že je nutno respektovat právní názor obsažený v mezidobí vydaném rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud napadeným usnesením následné dovolání stěžovatelů odmítl.

Stěžovatelé namítají, že pokud by soudy rozhodly v předcházejícím restitučním sporu v přiměřené lhůtě, žádná škoda by z tohoto titulu nevznikla. Pokud by bylo v jejich restitučním sporu rozhodnuto o tři roky dříve, což jsou průtahy, které stěžovatelé namítají, povinná osoba by byla nucena věci vydat a stěžovatelé by se těžko mohli domáhat jakéhokoliv nároku z tohoto titulu. Skutečnou příčinou vzniku škody je proto v posuzovaném případě porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva na soudní ochranu, právní jistotu a ochranu legitimního očekávání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2016 09:00 do: 15.06.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3173/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, č. j. 55 Co 232, 233/2015-1183
Stručná charakteristika: ztráta podání soudem
Označení navrhovatelů:  M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného a vyhověl návrhu jeho dcery na zvýšení výživného. Zároveň stanovil stěžovateli povinnost doplatit výživné zpětně a nahradit státu náklady řízení ve výši poloviny znalečného, jehož výši stanovil v samostatném usnesení. Proti oběma uvedeným rozhodnutím nalézacího soudu podal stěžovatel dne 25. 1. 2015 prostřednictvím elektronické podatelny Obvodního soudu pro Prahu 6 dvě odvolání, která však nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem ani v zákonné lhůtě 3 dnů doplněna předložením originálu, případně podáním shodného znění; k těmto podání proto soud v souladu s § 42 odst. 2 občanského soudního řádu nepřihlédl. Stěžovatel následně podal zmíněná odvolání znovu dne 30. 1. 2015, tedy stále v odvolací lhůtě, tentokrát v listinné podobě, a to osobně na podatelně soudu – tato podání však nejsou ve spise založena. Dne 18. 2. 2015 byl stěžovatel nalézacím soudem vyzván k předložení kopií odvolání podaných dne 30. 1. 2015 opatřených podacím razítkem soudu, k čemuž mu byla stanovena lhůta pěti dnů. Dne 24. 2. 2015 proto stěžovatel soudu dodal pouze okopírované titulní strany odvolání opatřené podacím razítkem, a následně byla soudem vyžádána vyjádření ostatních účastníků k odvolání. Městský soud v Praze následně opakovaně vrátil spis obvodnímu soudu s tím, že odvolání nelze za této situace věcně projednat. Obvodní soud vyzval stěžovatele k doplnění odvolání - z obsahu vyjádření lze vyvodit, že zástupce stěžovatele si nebyl vědom skutečnosti, že soud jeho podání ze dne 30. 1. 2015 nemá k dispozici v kompletní podobě. Odvolací soud 26. 8. 2015 obě odvolání stěžovatel odmítl, neboť nebyly ve lhůtě odstraněny vady podání.

Stěžovatel je přesvědčen, že došlo ke ztrátě jím podaných odvolání dne 30. 1. 2015 a domáhá se zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2016 09:00 do: 15.06.2016 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 682/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014 č. j. 30 Cdo 3394/2013-231 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013 č. j. 55 Co 477/2012-240
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  K. Ř.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze byla vydána v exekučním řízení, v němž stěžovatel vystupuje jako povinný, a to konkrétně v návaznosti na jeho návrh na zastavení exekuce. Městský soud jako soud odvolací napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl stěžovatelův návrh zamítnut. Nejvyšší soud posléze stěžovatelovo dovolání napadeným rozhodnutím odmítl jako nepřípustné. Stěžovatel svůj návrh opíral zejména o tvrzení, že oprávněný (vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) v daném případě není aktivně legitimován, neboť exekvovanou pohledávku měl nabýt smlouvou o postoupení pohledávky, která je však podle stěžovatele neplatná. Osoba, jež oprávněnému měla dotčenou pohledávku postoupit, totiž k tomu nebyla oprávněna, neboť sama pohledávku měla od původního věřitele stěžovatele nabýt smlouvou o postoupení pohledávky, která je absolutně neplatná. Dále stěžovatel uváděl, že navíc s původním věřitelem již dříve uzavřel dohodu o narovnání, čímž exekvovaná pohledávka podle něj zanikla. Obecné soudy však dospěly k závěru, že námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky stěžovateli jako dlužníkovi vůbec nepřísluší. Tvrzenou dohodu o narovnání mezi stěžovatelem a původním věřitelem pak posoudily jako absolutně neplatnou s tím, že ještě před jejím uzavřením byla sporná pohledávka postoupena na jiné subjekty.

Obecné soudy se podle stěžovatele zejména řádně nevypořádaly s jeho námitkami a argumenty uplatněnými v řízení a bez jakéhokoli odůvodnění nezkoumaly rozhodné skutečnosti věci; městský soud dokonce místo vlastního odůvodnění odkázal na jiné rozhodnutí, pročež jeho rozhodnutí je podle stěžovatele nepřezkoumatelné. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnického práva.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2016 09:15 do: 15.06.2016 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3564/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1048/2014-99 ze dne 17. 9. 2015, usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 15 Co 484/2013-74 ze dne 8. 11. 2013 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 18 C 131/2012-61 ze dne 23. 9. 2013
Stručná charakteristika:  Právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  Děti Země — Plzeň (pobočný spolek spolku Děti Země)
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel s vedlejší účastnicí - společností InterCora, spol. s r. o. - v roce 2008 uzavřel Smlouvu o minimalizaci a kompenzacích negativních vlivů obchodního centra U Prazdroje v Plzni na životní prostředí. V části II. bodě 1 této smlouvy se vedlejší účastnice zavázala zajistit, aby „ke dni zahájení provozu obchodního centra byly v ulici U Prazdroje postaveny a uvedeny do provozu vyhrazené jízdní pruhy pro veřejnou dopravu (MHD)“ podle ve smlouvě specifikovaného projektu. V části V. bodě 1 pak vedlejší účastnice prohlásila, že si je vědoma toho, že splnění tohoto závazku nezávisí pouze na její vůli, ale že jej i přesto přijímá. Konečně vedlejší účastnice svým podpisem souhlasila i s ustanovením v části V. bodě 4, podle kterého „smlouva zavazuje i případné právní nástupce obou smluvních stran stejně, jako smluvní strany“, přičemž se zavázala o tomto závazku své případné právní nástupce informovat. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň – město v roce 2012 se stěžovatel s odkazem na předmětné smluvní ujednání neúspěšně domáhal vydání rozsudku, který by vedlejší účastnici uložil povinnost „zajistit, aby do dne uvedení do provozu vyhrazených jízdních pruhů pro veřejnou dopravu (MHD) [podle blíže specifikovaného projektu] nebylo provozováno Obchodní centrum U Prazdroje v Plzni [postavené na blíže specifikovaných pozemcích]“. Okresní soud žalobu odmítl z důvodu neurčitosti žalobního petitu, pročež nelze v řízení pokračovat. S tímto názorem se ztotožnil i odvolací a dovolací soud.

Stěžovatel má za to, že vydáním napadených rozhodnutí bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a také právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto že by měla být tato rozhodnutí zrušena. Soudy se podle stěžovatele dopustily při posuzování jeho podání přepjatého formalismu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2016 09:30 do: 15.06.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 529/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2015, č. j. 67 A 15/2014-551
Stručná charakteristika: náhrada nákladů; moderační právo soudu; odměna při zastupování více osob; odepření aplikace určitého ustanovení
Označení navrhovatelů:  Ing. I. M. Ing. M. S. Ing. J. O. ... a další ...
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Brně zrušil změnu územního plánu města Brna „Aktualizace ÚPmB“ vydanou zastupitelstvem města Brna dne 17. 6. 2014 opatřením obecné povahy č. 3/2014. Navazujícími výroky rozhodl o nákladech řízení: výrokem II. uložil Statutárnímu městu Brnu jako odpůrci povinnost nahradit stěžovatelům jako navrhovatelům náklady řízení ve výši 95 570 Kč, a dále výrokem III. ohledně odpůrce a výrokem IV. ohledně osob zúčastněných na řízení před správními soudy (NEUMANN bytový dům, a. s. a Mgr. Lenky Zukalové) vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 7 As 35/2015-63, zamítl kasační stížnost NEUMANN bytový dům a. s. proti rozsudku krajského soudu. Nákladový výrok II. krajský soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního, z něhož dovodil, že stěžovatelům, kteří měli ve věci plný úspěch, přísluší náhrada nákladů řízení proti odpůrci, který ve věci úspěch neměl. Za důvodně vynaložené pokládá vedle zaplacených soudních poplatků ve výši 75 000 Kč (15 navrhovatelů x 5 000 Kč) náklady právního zastoupení. Vyšel z úvahy, že právní služby sice byly formálně uskutečněny ve vztahu k patnácti stěžovatelům, avšak spočívaly v jednotné argumentaci. Krajský soud přiznal stěžovatelům odměnu za 5 úkonů právní služby a nepoužil pravidlo pro zastupování více osob podle § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v tehdy účinném znění (dále jen „advokátní tarif“); odpůrci tak uložil k náhradě 17 000 Kč, navýšených o 3 570 Kč jako částku odpovídající dani z přidané hodnoty, celkem 20 570 Kč. Další 2 úkony neuznal za náklady důvodně vynaložené.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení výroku II. rozsudku krajského soudu, neboť se domnívají, že jím bylo zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a do vlastnického práva. Zatímco stěžovatelé náklady řízení vyčíslili na 428 199 Kč jako odměnu za 7 úkonů právní služby při společném zastupování patnácti stěžovatelů, přezkumný soud přiznal ve vztahu k odměně zástupce náhradu, jakoby byl zastupován stěžovatel jediný. Takový postup hodnotí jako překvapivý a svévolný; výrok navíc nebyl odpovídajícím způsobem odůvodněn. Krajský soud nepoužil § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a rovněž paušální náhradu podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky přiznal pouze za jediného stěžovatele.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.06.2016 10:15 do: 15.06.2016 10:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3559/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. 23 Cdo 4260/2014-466, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2014, č. j. 4 Cmo 70/2014-414, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 9. 2013, č. j. 20 Cm 12/2012-342
Stručná charakteristika:  Náhrada nákladů za zastoupení v řízeních započatých za účinnosti přísudkové vyhlášky
Označení navrhovatelů:  Veolia Komodity ČR, s.r.o., 28. října 3337/7, Ostrava
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zamítl žalobu stěžovatelky o náhradu škody proti vedlejším účastníkům, neboť dospěl k závěru, že smlouvy o dodávkách silové elektřiny nebyly uzavřeny a neshledal žádné porušení smluvní či zákonné povinnosti, které by zakládalo povinnost vedlejších účastníků k náhradě škody. Pokud stěžovatelka nakoupila elektřinu v době, kdy neměla zajištěn její další prodej, je to nutno chápat jako její neuvážené rozhodnutí a případnou škodu za podnikatelské riziko. S ohledem na skutečnost, že s účinností ke dni 7. 5. 2013 byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/2012 zrušena vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen přísudková vyhláška), určil nalézací soud výši nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně meritorně potvrdil; výrok o nákladech řízení před nalézacím soudem změnil odvolací soud tak, že snížil náhradu nákladů nalézacího řízení o sedm režijních paušálů á 300 Kč + DPH. O nákladech odvolacího řízení rozhodl rovněž podle advokátního tarifu, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, podle kterého se může po zrušení přísudkové vyhlášky při stanovení výše nákladů řízení (právního zastoupení) použít advokátní tarif. Dovolací soud dovolání stěžovatelky odmítl.

Stěžovatelka napadá jak věcné posouzení věci ze strany obecných soudů, tak rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka především argumentuje nedodržením zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání, protože nemohla předvídat ani zrušení přísudkové vyhlášky, ani způsob, jakým budou soudy poté náklady řízení počítat a domáhá se zrušení rozhodnutí krajského soudu, vrchního soudu i Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.06.2016 10:00 do: 16.06.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: IV. ÚS 856/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku I rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2015 č. j. 30 Cdo 3972/2013-45, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2013 č. j. 18 Co 224/2013-33 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. února 2013 č. j. 23 C 131/2012-20
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v roce 1955 odsouzen pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně a ke ztrátě čestných práv občanských na dobu 3 let. Rozsudek byl v 90. letech zrušen, Nejvyšší soud však v roce 2011 rehabilitační rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání. Ten původní rozsudek z roku 1955 zrušil a zastavil trestní stíhání, neboť žalovaný skutek není trestným činem. Ministerstvo spravedlnosti přiznalo stěžovateli dodatečné odškodnění, ale ne zadostiučinění za nemateriální újmu. Ministerstvo tento svůj postup odůvodnilo tím, že náhrada nemateriální újmy „nemá oporu v zákoně o soudní rehabilitaci, který je ve vztahu speciality k zákonu č. 82/1998 Sb.“ Stěžovatel se poté u obecných soudů neúspěšně domáhal zadostiučinění za nemateriální újmu. Ústavní stížností napadeným výrokem I rozsudku Nejvyššího soudu bylo rozhodnuto k dovolání stěžovatele o změně rozsudku nalézacího soudu, a to tak, že trestním stíhání žalobce, jeho odsouzením a výkonem trestu bylo porušeno jeho právo na svobodné přesvědčení, názor a jeho projev, právo na spravedlivý proces a v konečném důsledku jeho uvězněním a výkonem trestu právo na svobodný život a osobní bezpečnost. Žaloba na zaplacení částky 412 200 Kč byla týmž výrokem zamítnuta.

Stěžovatel poukazuje na to, že řadě osob v obdobném právním postavení náhrada nemateriální újmy byla soudními rozsudky pravomocně přiznána a byla vyplacena. Stěžovatel je toho názoru, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nerespektoval závazný výrok II sjednocujícího stanoviska Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14, došlo i k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.06.2016 10:00 do: 16.06.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 4/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh Ministerstva vnitra na zrušení čl. 2 odst. 2 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Chrastava č. 2/2014, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích, kterou se stanovuje kratší doba nočního klidu, výjimečné případy, ve kterých lze rozhodnutím vymezit dobu nočního klidu kratší, a vymezují činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek v obci, včetně omezení těchto činností
Označení navrhovatelů:  Ministerstvo vnitra
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ministerstvo vnitra (navrhovatel) podalo návrh na zrušení čl. 2 odst. 2 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Chrastava č. 2/2014, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích, kterou se stanovuje kratší doba nočního klidu, výjimečné případy, ve kterých lze rozhodnutím vymezit dobu nočního klidu kratší, a vymezují činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek v obci, včetně omezení těchto činností, pro rozpor s principem materiálního právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a dále s čl. 104 odst. 1 a odst. 3 Ústavy. V čl. 2 odst. 1 vyhlášky se uvedeno, že je doba nočního klidu je vymezena zvláštním právním předpisem od 22:00 hodin do 6:00 hodin, v odst. 2 jsou stanoveny výjimky, pod písm. e) je konkrétně uvedeno, že v době konání společenských a kulturních akcí pořádaných městem Chrastava je doba nočního klidu vymezena dobou od 02:00 hodin do 06:00 hodin. Napadeným ustanovením si dle navrhovatele město Chrastava pro sebe udělilo výjimku a samo sebe vyňalo z povinnosti nechat své záměry posoudit v rámci vyhláškou pro ostatní subjekty zavedeného povolovacího řízení. Podle navrhovatele však toto není možné, jelikož výjimku nelze vázat na samotného pořadatele akce, neboť tak dochází k porušování ústavních principů ve smyslu nepřípustného zásahu zastupitelstva obce do kompetence orgánů výkonné moci v rámci posuzování naplnění kritéria veřejného zájmu při rozhodování v konkrétních věcech.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.06.2016 10:30 do: 16.06.2016 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 955/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. února 2016 č. j. 8 As 175/2015-54
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na zrušení § 55 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Stručná charakteristika: posouzení včasnosti kasační stížnosti
Označení navrhovatelů: V. P., zastoupený Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 4 – Podolí, Ve svahu 531/1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva obrany, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel považoval prvně uvedené rozhodnutí za nezákonné, pročež proti němu podal žalobu, jež byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze. Navazující kasační stížnost pak odmítl Nejvyšší správní soud usnesením jako podanou opožděně.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jeho kasační stížnost byla odmítnuta jako opožděná v důsledku administrativní chyby Nejvyššího správního soudu. Dne 2. prosince 2015 sice podal kasační stížnost prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu, a to jak na elektronickou adresu Nejvyššího správního soudu, tak Městského soudu v Praze, dne 6. prosince 2015 nicméně odeslal prostřednictvím poštovního přepravce její písemné vyhotovení, jež adresoval Městskému soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že podle § 106 odst. 4 soudního řádu správního lze podat kasační stížnost i u krajského soudu, který napadené rozhodnutí vydal, bylo toto doplnění učiněno řádně a Nejvyšší správní soud k němu měl přihlédnout. Pakliže tak neučinil a kasační stížnost odmítl pro opožděnost, měl stěžovateli odepřít přístup k soudu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Zároveň navrhuje, aby Ústavní soud zrušil § 55 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.