Přehled jednání Ústavního soudu pro 27. týden roku 2014

27.06.2014

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2014 08:45 do: 01.07.2014 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1824/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. dubna 2013 č. j. 29 INS 16639/2012-B-12
Stručná charakteristika:  právo stěžovatelů na ochranu majetku
Označení navrhovatelů:  1. G. A. K., 2. J. B., 3. D. U., 4. K. U., 5. L. M., 6. Z. N., 7. T. N., 8. L. P., 9. P. P. W., 10. J. Š., 11. L. T. a 12. Work Finance s. r. o.,IČ 29120331, se sídlem Kollárova 11, Plzeň
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatelé přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení ve věci dlužníka JM GRAND CREDIT s. r. o. Dne 17. 4. 2013 proběhlo před Krajským soudem v Plzni přezkumné jednání. Insolvenční správce na něm popřel pohledávky stěžovatelů, a to pro pravost, přičemž uvádí jako důvod popření, že tyto pohledávky nevznikly. Právní zástupkyně stěžovatelů navrhla krátkou přestávku za účelem porady s klienty, soud proto jednání přerušil na dobu 10 minut. Soud poté zahájil schůzi věřitelů. V rámci ní projednal nejprve první bod, a to rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů popřených pohledávek a vyhlásil napadené usnesení, kterým se hlasovací právo věřitelům nepřiznává. Poté přešel k druhému bodu, a to zprávě insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti. Právní zástupkyně věřitelů se dotázala insolvenčního správce, z jakého konkrétního důvodu byly pohledávky všech věřitelů popřeny. Soudem jí však bylo na to sděleno, že k důvodům popření pohledávek se insolvenční správce již vyjádřil v rámci přezkumného jednání. Posléze v rámci třetího a čtvrtého bodu soud uvedl, že žádnému věřiteli nebylo přiznáno hlasovací právo, odpadá proto postup podle § 29 insolvenčního zákona ohledně možnosti insolvenčního správce odvolat, stejně jako možnost věřitelů zvolit věřitelský orgán.

Stěžovatelé namítají nedostatečnost odůvodnění a neopodstatněnost popření pohledávek insolvenčním správcem. V rámci přezkumného jednání se chtěli k popření pohledávek vyjádřit, ale to jim umožněno nebylo. Proto požádali o přestávku s tím, že chtěli mj. argumentovat proti popření pohledávek. To jim však soud nedovolil a po přestávce (po zahájení schůze věřitelů) stěžovatelům hlasovací práva nepřiznal. Toto své rozhodnutí soud neodůvodnil. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí krajského soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a ochranu majetku.

 


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2014 09:15 do: 01.07.2014 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 980/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012 č.j. 12 Cmo 273/2012-156, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 10 a § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový
Stručná charakteristika:  Směnečný rozkaz, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel uzavřel smlouvu o půjčce na 12.000,- Kč, jež měla být vrácena s poplatkem za poskytnutí půjčky ve stanovených splátkách. K zajištění závazku z výše uvedené smlouvy o půjčce vystavil blankosměnku s doložkou, která mohla být doplněna v údaji směnečné sumy částkou odpovídající dlužným závazkům dlužníka. V roce 2002 podal věřitel u Okresního soudu v Chomutově návrh na vydání platebního rozkazu na částku 14 150,- Kč a o dva roky později Okresní soud usnesením nařídil exekuci na majetek žalovaného. Žalovaný následně uhradil částku 14 150,- Kč, náklady nalézacího řízení a náklady exekuce. Směnka byla později doplněna směnečnou sumou v částce 30 592,- Kč s přísl.; při splatnosti dne 5. 3. 2008 nebyla zaplacena a byla převedena na žalobce. Na jeho návrh Krajský soud v Ústí nad Labem uložil směnečným platebním rozkazem žalovanému zaplatit žalobci 1. směnečný peníz v částce 30 592,- Kč 2. šestiprocentní úrok 3. odměnu ve výši 1/3 směnečného penízu v částce 102,- Kč, 4. náklady řízení. Žalovaný směnečný platební rozkaz napadl s tím, že směnku nepodepsal, že byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem, že dluh vůči remitentovi uhradil včetně úroků, nárok na smluvní pokutu za prodlení dlužníka nevznikl, že v ní není řádně uvedeno platební místo atd. Krajský soud proto směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III) s tím, že směnečný platební rozkaz byl zrušen vzhledem k důvodnosti kauzálních námitek žalovaného. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.

Podle názoru stěžovatele Vrchní soud v Praze nebyl nezávislým a nestranným soudem,  a zákon směnečný a šekový aplikoval chybně, v rozporu s jejího zněním, smyslem, v rozporu s  judikaturou Nejvyššího soudu ČR a obecně pojímanými zásadami morálky, spravedlnosti a dobrými mravy, čímž bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2014 14:00 do: 01.07.2014 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 3402/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 10. 2011 č. j. 6 C 605/2009-236, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012 č. j. 72 Co 130/2012-293 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013 č. j. 30 Cdo 1022/2013-363
Stručná charakteristika:  určení vlastnického práva k nemovitosti
Označení navrhovatelů:  M. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Obvodní soud zastavil řízení ve věci určení vlastnického práva. Stěžovatelka se domáhala určení, že je vlastnicí v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí s odůvodněním, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřená dne 14. 9. 2009 se žalovaným zájmovým sdružením CREDITOR, z. s. p. o., (vedlejší účastník) je absolutně neplatná. Soud za použití ustanovení § 106 odst. 1 občanského soudního řádu dovodil, že žalovaný po právu namítl nedostatek pravomoci soudu, neboť účastníci řízení mezi sebou ve smlouvách o půjčce a o zajišťovacím převodu vlastnického práva sjednali srozumitelně a vážně rozhodčí doložku o tom, že veškeré majetkové spory mezi nimi budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Smlouvy přitom obsahují přímé určení rozhodce ad hoc a odkazují na použití Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který je stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě § 19 odst. 1 zákona č. 301/1992 Sb. Stěžovatelce se nepodařilo prokázat, že by rozhodčí doložky byly neplatné z důvodů jejího jednání v duševní poruše; nejedná se o spotřebitelskou smlouvu a na daný případ tak ani nedopadá ustanovení § 57 odst. 3 občanského zákoníku, jímž stěžovatelka odůvodnila své odstoupení od smluv o půjčce a o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Městský soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a Nejvyšší soud podané dovolání zamítl.

Stěžovatelka s právními závěry soudů nesouhlasí a je přesvědčena, že její věc spadá do pravomoci soudů. Shodně jako v řízení u civilních soudů namítá, že předmětné rozhodčí doložky jsou neplatné v důsledku neplatnosti předmětných (hlavních) smluv o poskytnutí půjčky a smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, rozhodnutí Městského soudu v Praze a rozhodnutí Nejvyššího soudu a dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o uložení povinnosti k úhradě nákladů.

 

 
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2014 14:30 do: 01.07.2014 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2673/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013 č. j. 3 Co 58/2012-173.
Stručná charakteristika:  žaloba na ochranu osobnosti – náklady řízení
Označení navrhovatelů:  H. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Předmětem řízení u civilních soudů byla žaloba vedlejšího účastníka na ochranu osobnosti. Krajský soud žalobu vedlejšího účastníka zamítl v celém rozsahu a stěžovatelce, která měla plný úspěch ve věci, přisoudil náhradu nákladů řízení ve výši 26 800 Kč. K odvolání vedlejšího účastníka proti výroku soudu o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení s odkazem na ustanovení § 150 občanského soudního řádu změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelka Vrchnímu soudu v Praze vytýká pochybení v rozhodnutí o nákladech řízení, neboť má za to, že v daném případě nebyly dány důvody pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Především namítá, že o jeho použití Vrchní soud v Praze rozhodl, aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu a aniž by postup podle tohoto ustanovení přesvědčivě odůvodnil. Neuvedl žádné konkrétní skutečnosti nebo konkrétní zjištění, v nichž spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, ze kterých při svém rozhodování vycházel a na jejichž základě by bylo možné ustanovení aplikovat. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

 

  
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2014 15:00 do: 01.07.2014 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 548/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 10. 2013 č. j. 9 C 245/2011-299,a návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.
Stručná charakteristika:  propagace reklamy
Označení navrhovatelů:  M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Společnost UP PROMOTION s. r. o. (nyní vedlejší účastník) se vůči stěžovatelce domáhala zaplacení částky 3 090 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 9. 2008 účastníci uzavřeli smlouvu o propagaci reklamní plochy, kterou se společnost zavázala pro stěžovatelku zajistit a stěžovatelka se zavázala za tuto službu zaplatit. Žalobkyně tvrdila, že svůj závazek splnila, neboť pro stěžovatelku reklamní plochu inzerovala na portále www.bestoutdoors.cz , avšak stěžovatelka sjednanou částku nezaplatila a dnem 18. 9. 2008 se s její úhradou ocitla v prodlení. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení ceny za poskytnutou službu ve výši 1 890 Kč včetně DPH, dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a částku 200 Kč za písemnou upomínku k platbě. Okresní soud žalobě vyhověl, neboť stěžovatelka podle jeho názoru smlouvu neuzavřela v omylu a neprokázala, že se ze strany žalobkyně jednalo o nekalou praktiku ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb. Pokud jde o smluvní pokutu, neshledal důvod pro aplikaci moderačního práva.

Stěžovatelka namítá, že právní úkon, ze kterého soud dovozuje uzavření smlouvy, byl z její strany učiněn na základě omylu, který byl pro údajný právní úkon „uzavření smlouvy“ rozhodující a o kterém vzhledem k délce doby věcně totožného způsobu „podnikání“ vedlejší účastník musel vědět. Soud dle stěžovatelky při posuzování smlouvy (formulářového typu) nevzal v úvahu značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Benešově, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.07.2014 10:00 do: 03.07.2014 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1647/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 11 Co 20/2013
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces; pořádková pokuta
Označení navrhovatelů:  Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, zast. JUDr. Petrem Poledne, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Obvodní soud v exekučním řízení, zahájeném k návrhu oprávněného z rozhodčího nálezu ze dne 17. 8. 2012, vyzval stěžovatele svým přípisem ze dne 26. 11. 2012 k zapůjčení rozhodčího spisu sp. zn. Rsp 446/12. Stěžovatel byl exekučním soudem zároveň poučen o tom, že nezašle-li požadovaný rozhodčí spis soudu ve lhůtě jednoho týdne, bude splnění této povinnosti exekučním soudem vynucováno ukládáním pořádkových pokut ve smyslu § 53 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval svým dopisem ze dne 6. 12. 2012, v němž uvedl, že není oprávněn vyhovět výzvě exekučního soudu k předložení předmětného rozhodčího spisu, a to s poukazem na povinnost mlčenlivosti rozhodce zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, podle něhož platí, že rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Stěžovatel zároveň uvedl, že je připraven žádosti soudu vyhovět a požadovaný spis mu předložit, bude-li povinnosti mlčenlivosti zákonem předvídaným postupem zproštěn (§ 6 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení). Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nevyhověl výzvě exekučního soudu a nepředložil mu předmětný rozhodčí spis, byla mu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 uložena pořádková pokuta ve výši 50.000,- Kč. V odůvodnění tohoto usnesení exekuční soud uvedl, že stěžovatel svým postupem hrubě ztížil postup v exekučním řízení. Předmětné usnesení exekučního soudu bylo následně změněno usnesením Městského soudu v Praze tak, že výše pořádkové pokuty uložené stěžovateli byla snížena na částku 25.000,- Kč; jinak bylo usnesení exekučního soudu potvrzeno.

Dle názoru stěžovatele obecné soudy ustanovení § 124 občanského soudního řádu, jakož i zákonnou povinnost mlčenlivosti rozhodce, při svém rozhodování nerespektovaly, přičemž zároveň nevysvětlily, z jakého důvodu tak činí. Stejný postup, který stěžovatel považuje za protizákonný, pak obecné soudy vyžadovaly i po stěžovateli. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.07.2014 10:00 do: 04.07.2014 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 980/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 1159/2013-I.-82 ze dne 5. 3. 2014 a zásahu Krajského soudu v Plzni
Stručná charakteristika:  vazba
Označení navrhovatelů:  D.V. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl stíhán vazebně (tzv. útěková vazba) a byl Krajským soudem v Plzni uznán vinným ze spáchání trestného zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a odsouzen k trestu odnětí svobody a k trestu vyhoštění. Odvolací soud trest zmírnil, Nejvyšší soud pak 22. 1. 2014 oba rozsudky zrušil a věc vrátil krajskému soudu. O vazbě stěžovatele Nejvyšší soud rozhodl až v neveřejném zasedání dne 5.3.2014 tak, že rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby.
Podle stěžovatele Nejvyšší soud opomenul rozhodnout o jeho vazbě zároveň s dovoláním. Přitom o něm nemohl rozhodnout až následně, jak se stalo, neboť podle dikce § 265l odst. 4 trestního řádu Nejvyšší soud tak může učinit pouze zároveň s rozhodnutím o zrušení trestu odnětí svobody, což stěžovatel chápe ve smyslu pouze ve stejnou dobu. Rozhodnout o vazbě později mu již nepříslušelo. Proti obsahu napadeného usnesení stěžovatel namítá, že není dostatečně odůvodněné, neboť není nijak konkretizováno ve vztahu k jeho osobě. Dle něj nemůže stačit povrchní odkaz na důvody, které byly uváděny před dvěma lety. Dále dle stěžovatele není pravdou, že mu nadále hrozí vysoký trest odnětí svobody. Vykonal totiž již téměř polovinu Nejvyšším soudem zrušeného čtyřletého trestu. Z odůvodnění není zřejmé, v čem konkrétně je spatřována obava, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat. Krajský soud pak dle stěžovatele chyboval v tom, že měl ihned nařídit jeho propuštění, a nikoliv kontaktovat Nejvyšší soud a odeslat mu spis k novému rozhodnutí. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl vzat do vazby, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a spravedlivý proces.