Přehled jednání Ústavního soudu pro 29. týden roku 2017

14.07.2017

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2017 11:00 do: 17.07.2017 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 349/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016 č. j. 28 Cdo 2497/2016-421, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015 č. j. 25 Co 128/2015-339 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 1. 2015 č. j. 15 C 3/2011-274
Stručná charakteristika:  Prolomení tzv. blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě ve prospěch restituenta
Označení navrhovatelů:  A. H.

Pozemkový fond České republiky (v řízení před obecnými soudy v postavení žalobce, po jeho zrušení bylo v řízení pokračováno s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem) se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 9 domáhal proti žalovanému stěžovateli zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž byl schválen smír mezi Pozemkovým Fondem České republiky a stěžovatelem o převodu pozemků. Obvodní soud pro Prahu 9 žalobě vyhověl, neboť zjistil, že dotčené pozemky tvořily historický majetek církevní právnické osoby, pročež jejich převodem došlo k porušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, a smlouvu tvořící obsah předmětného soudního smíru je tak nutno posoudit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Při zvažování relativního právního postavení obou účastníků nebylo dle soudu možno přehlédnout, že zatímco pro žalovaného představují dotčené pozemky pouhé náhradní plnění, z hlediska Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou (vedlejší účastník) se jedná o historický majetek, přičemž po přijetí zákona č. 428/2012 Sb. již nedisponuje pouhým legitimním očekáváním obnovy svého majetku, ale zcela konkrétním restitučním nárokem. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele prvostupňový rozsudek částečně změnil tak, že žalobu na neplatnost smíru v rozsahu týkajícím se některých pozemků zamítl, ve zbytku jej potvrdil. Dovolání stěžovatele i vedlejšího účastníka bylo následně Nejvyšším soudem odmítnuto.

Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud rezignoval na svou povinnost náležitě odůvodnit své rozhodnutí tak, aby bylo zřejmé, že věc posuzoval prizmatem individuálních okolností daného případu. Je přesvědčen, že mu obecné soudy odňaly vlastnické právo, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky. Obecné soudy dostatečně nezohlednily dobrou víru nabyvatele, ačkoli jednoznačně přiznaly, že ji měl. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu o ochraně nabyvatele v dobré víře, jež se opírá o zápis ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), a dovozuje z ní, že by měla být vzata i v jeho případě v potaz, neboť nevěděl, že se jednalo o původní majetek církve a majetek nabyl na základě autoritativního aktu státu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, soudní ochranu a právo na ochranu vlastnického práva.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.07.2017 09:00 do: 18.07.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I.ÚS 1760/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Blansku č. j. 1 T 267/2012-141 ze dne 24. listopadu 2015 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 67/2016-183 ze dne 2. března 2016
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces - doručování v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  R.V.

Napadeným usnesením Okresního soudu ze dne 24. listopadu 2015 byl u stěžovatele nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. S rozhodnutím soudu se stěžovatel dle vlastních slov seznámil až dne 29. ledna 2016, kdy mu bylo na jeho žádost doručeno do datové schránky. Následně ve třídenní lhůtě podal stížnost, kterou krajský soud usnesením ze dne 2. března 2016 pro opožděnost zamítl. Stěžovatel se tedy obrátil na Ústavní soud, kdy namítal, že mu předvolání k veřejnému zasedání ani usnesení okresního soudu o nařízení výkonu trestu nebylo doručováno zákonným způsobem, čímž ho soud zbavil možnosti účastnit se jednání a realizovat při něm svá práva. Stejného pochybení se pak měl dopustit i krajský soud, jestliže odmítl jeho stížnost jako opožděnou, aniž by se zabýval meritem věci.

Ústavní stížností se proto stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, chráněná čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod  a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.07.2017 09:30 do: 18.07.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 2456/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 111, 117/2016-194 ze dne 11. května 2016
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu - nepřiměřený formalismus
Označení navrhovatelů:  V. P.

Proti stěžovateli byla výše napadeným rozhodnutím nařízena exekuce k uspokojení pohledávky odpovídající jízdnému, přirážce k jízdnému za porušení přepravní smlouvy a nákladům řízení. Stěžovatel opakovaně usiloval o zastavení exekuce s tím, že exekuce je vedena pro dluh, který vzniknout nemohl. Řečené dovozoval ze skutečnosti, že je od roku 1994 držitelem průkazu ZTP/Pa a měl tedy nárok na bezplatnou dopravu spoji místní veřejné hromadné dopravy. Dále uváděl, že nemohl uplatnit své námitky proti oprávněnosti vymáhané pohledávky, protože o průběhu nalézacího řízení nebyl informován - doručení písemností proběhla fikcí a následně mu byl ustanoven opatrovník, který byl ve věci nečinný. Pro ztotožnění černého pasažéra se svou osobou měl stěžovatel vysvětlení, dle něhož byl zřejmě zneužit jeho rodný list, který v rozhodném období ztratil. Obvodní soud se s předloženými námitkami neztotožnil s tím, že žádný z důvodů pro zastavení výkonu exekuce nenastal. Měl za prokázané, že  doručování písemností proběhlo řádně a ostatní námitky stěžovatele bylo možné uplatnit jen v nalézacím řízení. Stěžovatel se obrátil na odvolací soud, který jeho odvolání odmítl pro nepřípustnost a usnesení soudu prvního stupně i obvodního soudu potvrdil jako věcně správné.

Ústavní stížností se proto stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, chráněná čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.07.2017 13:30 do: 18.07.2017 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 980/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2016 č. j. 26 Cdo 3861/2016-342 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2015 č. j 54 Co 50/2015-305
Stručná charakteristika:  Právo vlastnit majetek, nabývání majetku Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  R. N., zastoupený Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32,

Žalobou podanou u soudu v dubnu 2006 se původní žalobce a posléze stěžovatel, jakožto jeho právní nástupce, domáhal po žalované zaplacení částky 88 400 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi nájemným vybraným z blíže určeného bytu a nájemným obvyklým za dobu od 1. 5. 2003 do 31. 12. 2004. Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení částky 57 192 Kč spolu s 9% úroky z prodlení od 19. 7. 2007 do zaplacení, žalované nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a žalobci uložena povinnost zaplacení nákladů České republice ve výši 25 615,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost.

Stěžovatel obecným soudům vytýká, že jeho žalobu o náhradu za omezení vlastnického práva (v důsledku regulace nájemného) zamítly pro neunesení důkazního břemene, přestože dle svého názoru řádně prokázal výši náhrady a rozdíl mezi obvyklým nájemným a regulovaným nájemným (posudek zpracovaný soudním znalcem). Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku městského soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.07.2017 14:00 do: 18.07.2017 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: IV. ÚS 1146/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. 2 As 155/2015-84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. 7 A 251/2011-125
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na zrušení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „a veřejné instituce“,
Stručná charakteristika:  Výklad pojmu „veřejná instituce“ podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
Označení navrhovatelů:  ČEZ, a. s., se sídlem Praha 4, Duhová 1444/2, zastoupená Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46,

V červenci 2006 požádal Spolek V havarijní zóně JE Temelín, z. s., (vedlejší účastník) stěžovatelku ČEZ, a. s. podle § 17 odst. 1 písm. k) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), o poskytnutí informací vztahujících se k jaderné elektrárně Temelín. Sdělením ředitele OJ Temelín nebyly předmětné informace poskytnuty s ohledem na ochranu obchodního tajemství stěžovatelky. Vedlejší účastník následně proti uvedenému sdělení odvolání, v němž odkázal na zákon o svobodném přístupu k informacím. Protože stěžovatelka o něm odmítla rozhodnout, vedlejší účastník se proti jejímu postupu bránil žalobou, na jejímž základě jí měla být uložena povinnost vydat rozhodnutí. Správní soudy nakonec žalobě vyhověly a nařídily stěžovatelce ukončit její dosavadní nečinnost a vydat rozhodnutí o odvolání. Stěžovatelka odvolání vedlejšího účastníka zamítla. Vedlejší účastník se poté domáhal žalobou podle § 65 soudního řádu správního zrušení rozhodnutí stěžovatelky, kterým měla být podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítnuta jeho žádost o informaci. Této žalobě bylo rozsudkem Městského soudu v Praze vyhověno a napadená rozhodnutí byla zrušena. Následná kasační stížnost stěžovatelky byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.

Stěžovatelka se domnívá, že není veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, a tudíž není ani povinna poskytovat informace na základě tohoto zákona. Odlišný závěr, k němuž dospěly obecné soudy, naopak nemá zákonnou oporu, v důsledku čehož je povinnost opětovně ve věci rozhodnout, která vyplývá z napadených rozhodnutí, v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny se měly obecné soudy dopustit i tím, že nepředložily Soudnímu dvoru Evropské unie navrhovanou předběžnou otázku ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie a tento svůj postup řádně nezdůvodnily.  Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho základních práv podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i odpovídajících článků některých mezinárodních smluv. S ústavní stížností je spojen i návrh na zrušení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „a veřejné instituce“.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.07.2017 09:00 do: 19.07.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: II. ÚS 315/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 4 Ads 60/2013-73, spojené s návrhem na zrušení § 15 odst. 11 věta druhá zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 1. 1. 2013, a přílohy č. 3 oddílu C tohoto zákona v částech, které specifikují jednotlivá úhradová omezení a limitace úhrady pro typy zdravotnických prostředků uvedené pod položkami 15, 21, 22, 23, 24 a 26 dané přílohy a dále v části, která definuje symboly úhradových limitů „A" a „B".
Stručná charakteristika:  porušení základních práv
Označení navrhovatelů:  HARTMANN - RICO, a. s., zastoupená JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem.

Stěžovatelka se žalobou 28. 2. 2013 domáhala přezkumu úkonu České průmyslové zdravotní pojišťovny, Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, Zaměstnanecké pojišťovny Škoda a Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky ve věci snížení úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění od 1. 1. 2013 podle § 65 s. ř. s., případně se domáhala ochrany před nezákonným zásahem, k němuž mělo dojít snížením úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Rozsudkem ze dne 28. 5. 2013, Městský soud v Praze žalobu zamítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítnul.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 odst. 1, článku 26 odst. 1 a v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.07.2017 09:00 do: 20.07.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 1440/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014 č. j. 33 Cdo 3877/2013-107, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014 č. j. 33 Cdo 2199/2013-88 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013 č. j. 18 Co 6/2013-62
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, žalobní ochrana slabší smluvní strany
Označení navrhovatelů:  R. R., L. K.

Předmětem řízení před obecnými soudy byly žaloby o určení neplatnosti smluv o podpoře prodeje nemovitostí, které stěžovatelé uzavřeli s obchodní společností PROLUX Consulting Int. s. r. o., namísto níž pak do řízení nastoupila obchodní společnost BREDLEY AND SMITH, s. r. o. (nyní vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem). Žaloby byly odůvodněny tím, že předmětné smlouvy obsahují nepřípustná ujednání, a že byly uzavřeny v omylu. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smluv spatřovali stěžovatelé v tom, že vedlejší účastnice řízení bude požadovat plnění ze smluvního závazku před soudem nebo se domáhat tohoto plnění u rozhodčího soudu podle rozhodčí doložky dohodnuté ve smlouvách.
Ve vztahu ke stěžovatelce 1) obvodní soud rozsudkem o určení neplatnosti smlouvy pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítl a stěžovateli uložil povinnost nahradit žalované (vedlejší účastnici řízení) náklady řízení. Odvolací soud rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Ve výroku o nákladech řízení vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal a zároveň rozhodl o tom, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením pro nepřípustnost odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ve vztahu ke stěžovatelce 2) byla rozsudkem obvodního soudu určena neplatnost smlouvy o podpoře prodeje nemovitosti a  žalované (vedlejší účastnici řízení) byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce  náklady řízení. Odvolací soud rozsudkem toto rozhodnutí ve věci samé změnil tak, že žalobu stěžovatelky  na určení neplatnosti předmětné smlouvy zamítl. Zároveň rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před soudy obou stupňů. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením pro nepřípustnost odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podanými ústavními stížnostmi se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv na soudní ochranu, spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.07.2017 09:30 do: 20.07.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: II. ÚS 1577/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2016 č. j. 8 Cmo 90/2015-149
Stručná charakteristika:  rovnost účastníků, právo na přítomnost při jednání, doručování do datové schránky
Označení navrhovatelů:  P. M.

Předmětem řízení před obecným soudem byla žaloba Společenství vlastníků (nyní vedlejšího účastníka) proti stěžovateli o zaplacení částky 28 819 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku na úhradách nákladů spojených se správou domu a plnění poskytovaných s užíváním jednotky. Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2014 uložil stěžovateli povinnost zaplatit tuto částku včetně zákonného příslušenství. Proti rozsudku první instance podal stěžovatel odvolání. Vrchní soud v Praze stěžovateli v průběhu odvolacího řízení doručoval písemnosti prostřednictvím datové schránky, a to včetně předvolání k jednání, které bylo nařízeno na 11. 12. 2015. Toto jednání bylo na základě žádosti stěžovatele odročeno z důvodu jeho nemoci. Vrchní soud v Praze posléze nařídil jednání na 25. 1. 2016, přičemž změnil způsob doručování a předvolání bylo stěžovateli zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu. Toto předvolání bylo doručeno vložením do domovní schránky stěžovatele dne 16. 12. 2015. Takto nařízené jednání se před obecným soudem konalo a byl na něm v nepřítomnosti stěžovatele vyhlášen rozsudek. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Vrchní soud v Praze nepostupoval podle zákona, jestliže mu předvolání k jednání dne 25. 1. 2016 doručil prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ačkoliv mu mělo být vždy doručováno prostřednictvím datové schránky.

Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřoval v tom, že Vrchní soud v Praze svým postupem nerespektoval procesní předpisy, v důsledku čehož se stěžovatel bez svého zavinění nemohl účastnit jednání před tímto soudem. Současně tak podle stěžovatele obecný soud porušil jeho právo na účast při veřejném projednání věci.