Přehled jednání Ústavního soudu pro 3. týden roku 2016

07.01.2016

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.01.2016 09:00 do: 12.01.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2682/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 10. 2014, č. j. 15 EC 448/2011-35.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, vlastnické právo
Označení navrhovatelů:  A. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti 

Okresní soud rozhodl ve věci Dopravního podniku města Liberce a Jablonce nad Nisou, a.s., jako žalobce, proti stěžovateli jako žalovanému, tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci částku 1.016 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 3.446 Kč. Ve věci bylo totiž podle soudu zjištěno, že E. F. nastoupila v červnu 2010 do vozidla žalobce v Liberci na lince číslo 12. Po započetí přepravy se neprokázala platným jízdním dokladem. Protože cestovala bez platné jízdenky, porušila žalobcem vydaný městský přepravní řád. Jmenovaná tak byla povinna vedle jízdného 16 Kč zaplatit navíc přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč. K dluhu žalované ovšem přistoupil téhož dne stěžovatel a zavázal se k jeho splnění. S ohledem na to, že prý stěžovatel ani žalovaná dlužnou částku neuhradili, soud žalobě vyhověl.
Stěžovatel s tímto rozhodnutím soudu nesouhlasí, neboť uvedený dluh uhradil po podání žaloby, což ostatně okresnímu soudu řádně doložil. Nadto soud nezasílal právnímu zástupci stěžovatele žádné přípisy během řízení, takže stěžovatel nemohl náležitě hájit svá práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.01.2016 09:30 do: 13.01.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 887/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015 č. j. 25 Cdo 4853/2014-103 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2014 č. j. 55 Co 121/2014-75
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů:  K. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se jako žalobkyně v řízení před obecnými soudy po žalované pojišťovně domáhala zaplacení částky 465.840 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody, která stěžovatelce byla způsobena v souvislosti s dopravní nehodou; z toho částku 450.000 Kč stěžovatelka požadovala z titulu ztížení společenského uplatnění a částku 15.840 Kč z titulu náhrady nákladů na právní zastoupení při vymáhání náhrady škody. Městský soud jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě plně vyhověno; ve věci samé jej výrokem I. potvrdil jen co do povinnosti žalované zaplatit stěžovatelce částku 135.000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl; dále jej výroky II. a III. změnil také ve výrocích o nákladech řízení, přičemž mimo jiné stěžovatelce přiznal nižší náhradu nákladů nalézacího řízení. Nejvyšší soud poté dovolání stěžovatelky napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.

Podle stěžovatelky je částka 135.000 Kč, již jí přiznal městský soud, vzhledem ke škodě způsobené na jejím zdraví nepřiměřená. Dále stěžovatelka městskému i Nejvyššímu soudu vytýká, že jí nebyly přiznány účelně vynaložené náklady za právní zastoupení a nesouhlasí ani s rozhodnutím městského soudu v nákladovém výroku, kterým jí byla snížena výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu zdraví.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.01.2016 10:00 do: 13.01.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2024/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1304/2015-3 ze dne 7. 5. 2015 vydané Okresním soudem ve Vsetíně
Stručná charakteristika: domovní prohlídka
Označení navrhovatelů:  Mgr. H. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka byla Policií ČR prověřována jako podezřelá ze spáchání přečinu pomluvy. Státní zástupce podal k okresnímu soudu návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor v místě, kde stěžovatelka trvale žije. Okresní soud tento příkaz vydal, prohlídka byla následně provedena Policií ČR za účasti nezúčastněné osoby a byl o ní sepsán protokol obsahující mimo jiné seznam vydaných věcí. Zajištěné věci byly stěžovatelce vráceny po tom, co byla elektronická data stažená na hmotné nosiče Policie ČR. Data byla policií dále zkoumána a jsou jí pořád k dispozici. Prověřovaná věc byla rozhodnutím policejního orgánu odložena, protože pachatel zůstal neznámý, resp. se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání.

Stěžovatelka namítá absenci zákonného odkazu a odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti v příkazu k domovní prohlídce, vydaného ve fázi prověřování trestné činnosti, pro kterou se vyžaduje pečlivé zkoumání a řádné zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu ještě před zahájením trestního stíhání. V příkazu dle ní dále absentuje odůvodnění, na základě jakých skutečností obecný soud pojal závěr, že podezřelou z prověřované trestné činnosti by měla být právě ona. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení příkazu okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí, a dále žádá o vyslovení zákazu Policii ČR pokračovat v porušování jejího základního práva.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.01.2016 10:00 do: 13.01.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2844/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014 č. j. 30 Cdo 2535/2013-529, ve výrocích I. a II., a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2012 č. j. 1 Co 157/2012-412, ve výrocích I. a II. (nesprávně označen jako I.)
Stručná charakteristika: právo na soukromí, náhrada škody na zdraví, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. N., Z. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelky (matka a sestra zemřelého) se prostřednictvím žaloby domáhaly u Krajského soudu v Ostravě náhrady nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, proti žalovanému Olomouckému kraji a Nemocnici Olomouckého kraje, a.s. (právní nástupce zrušené Nemocnice Prostějov, p. o.). Krajský soud jim částečně vyhověl, když uložil zaplatit žalovaným první stěžovatelce 1 700 000 Kč a druhé stěžovatelce 1 000 000 Kč, ve zbytku – tedy v částkách 4 300 000 Kč a 2 000 000 Kč – žalobu zamítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že bylo zasaženo do práva na soukromí obou žalobkyň smrtí syna prvé žalobkyně a bratra druhé žalobkyně, způsobenou v souvislosti s postupem lékařů Nemocnice Prostějov, p. o. non lege artis. Poškozený se podrobil plánované a z pohledu lékařské vědy rutinní laparoskopické operaci, lékaři se však při operačním zákroku i následné péči dopustili několika zásadních selhání, v jejichž důsledku došlo k úmrtí poškozeného. K odvolání všech účastníků rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že podstatně snížil přiznanou částku (první žalobkyni přiznal 1 000 000 Kč a druhé žalobkyni 600 000 Kč). Proti tomuto rozhodnutí podaly žalobkyně i žalovaní dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu částečně zamítnuto a částečně odmítnuto.

Stěžovatelky spatřují porušení svých ústavně zaručených práv především v tom, jakým způsobem rozhodly obecné soudy o náhradě nemajetkové újmy v penězích za zaviněné úmrtí jejich syna a bratra. Náhrada přiznaná stěžovatelkám je jako satisfakce za zpřetrhání nadstandardně dobrých rodinných vazeb zcela nedostatečná. Podle stěžovatelek je třeba obecným soudům vytknout též ignorování náhrad přiznaných v jiných věcech. Stěžovatelky se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení některých výroků rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.01.2016 10:30 do: 13.01.2016 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1587/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 44/2015-354 ze dne 11. 3. 2015, a proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 9 T 193/2014-326 ze dne 16. 12. 2014
Stručná charakteristika: odpovědnost rodiče při úrazu dítěte
Označení navrhovatelů:  A. T., K. K., J. T., A. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

První stěžovatel a druhá stěžovatelka jsou rodiči třetí a čtvrté stěžovatelky. Stěžovatelé vystupovali jako poškození v trestním řízení vedeném proti obviněnému P. K. o trestném činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti spáchaném vůči třetí a čtvrté stěžovatelce. P. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně shledán vinným, jeho přečin spočíval v tom, že obžalovaný v lednu 2014 v prostotu přechodu pro chodce, resp. v těsné blízkosti za ním, jako řidič vozidla bez předchozího snížení rychlosti srazil na vozovku třetí (tehdy ve věku pět a půl roku) a čtvrtou stěžovatelku (tehdy ve věku osm let), obě utrpěly vážná zranění. Obžalovaný byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, a k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Městský soud uložil trest ve spodní třetině sazby, když vzal mj. v potaz, že obě poškozené nebyly pro svůj věk v době nehody způsobilými plnohodnotně se účastnit silničního provozu a došlo též k porušení povinnosti ze strany otce, který měl obě poškozené v době dopravní nehody na starosti – proto nese na nehodě 50% podíl. Stěžovatelé v trestním řízení požadovali náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Městský soud přiznal stěžovatelům náhradu škody a bolestného, požadované částky však zkrátil o 50 %, neboť podle něj obžalovaný za škodu odpovídá pouze z 50 % a z 50 % za ni odpovídá otec dětí. S polovinou uplatněného nároku na náhradu škody a bolestného pak městský soud stěžovatele odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení je odkázal i ve zbytku jejich nároků. Přiznané částky činily pro prvního stěžovatele a druhou stěžovatelku společně a nerozdílně 51 337,91 Kč, pro druhou stěžovatelku za ušlou mzdu 40 917 Kč, pro třetí stěžovatelku za bolestné 124 383,60 Kč a pro čtvrtou stěžovatelku za bolestné 64 704,60 Kč. Krajský soud v Brně následně zamítl odvolání obžalovaného i stěžovatelů, kteří napadli výroky o náhradě škody.

Stěžovatelé namítají, že rozhodnutí obecných soudů o tom, že první stěžovatel nese poloviční odpovědnost za zranění svých dcer, je nesprávné a nedostatečně odůvodněné. Soudy dle nich vůbec nevyložily, jakou povinnost měl otec porušit. Dále namítají, že soudy pochybily, když je odkázaly v otázce náhrady nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení výroků rozhodnutí obou soudů, kterými bylo rozhodnuto o jejich nároku na náhradu újmy, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.01.2016 10:00 do: 14.01.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1680/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013 č. j. 28 Cdo 122/2012-110, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011 č. j. 70 Co 317/2011-94 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2011 č. j. 27 C 267/2008-78
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náhrada škody způsobené nezákonným rozhodnutím
Označení navrhovatelů:  Ing. J. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce (stěžovatel) po státu domáhal zaplacení částky 77 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody odpovídající znehodnocení akcií obchodní společnosti, které bylo podle tvrzení stěžovatele způsobeno nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (nejprve pro trestný čin podvodu, pak zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění) a uvalením vazby. Stěžovatel byl v celém rozsahu pravomocně zproštěn podané obžaloby rozsudkem Městského soudu v Brně. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozhodnutí soudu prvního ve věci samé potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu pro nepřípustnost odmítnuto. Obecné soudy dospěly k právnímu závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi trestním řízením, popř. vazbou stěžovatele, a vznikem škody. Stěžovateli mohla vzniknout škoda následkem bezúplatného převodu dobývacího prostoru Svatoňovice, který byl majetkem obchodní společnosti, na třetí osobu. Příčinou škody mohl být podle právního posouzení obecných soudů pouze postup likvidátora obchodní společnosti, který smlouvu o převodu dobývacího prostoru uzavřel. Za důvod vzniku škody tedy soudy nepokládaly vazbu a trestní stíhání stěžovatele.

Stěžovatel tvrdí, že se obecné soudy nevyrovnaly ústavně konformním způsobem s jeho nárokem na náhradu škody, když se dovolával náhrady škody nikoli pro převod dobývacího prostoru, nýbrž pro trestní stíhání a zabavení akcií v trestním řízení (které vedlo k nemožnosti vykonávat akcionářská práva, k nedostatku usnášeníschopnosti valné hromady i odklonu obchodních partnerů). Nesouhlasí s tím, že obecnými soudy byl vznik škody spojován toliko s postupem likvidátora. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu a právo na spravedlivý proces.