I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2014 13:00 do: 04.08.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1694/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 27/2014 ze dne 18. 3. 2014
Stručná charakteristika: vazba
Označení navrhovatelů: D. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl obviněn pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatel údajně zabezpečoval organizační a finanční stránku pěstírny rostlin konopí, ve které bylo při prohlídce nalezeno konopí obsahující 1 551 g omamné látky. Stěžovatel byl dne 9. 11. 2012 vzat rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město do vazby z důvodů § 67 písm. a) trestního řádu (vazba útěková). Vazba byla následně stěžovateli prodlužována a jeho žádosti o propuštění zamítány. Dne 7. 11. 2013 byla na něj podána obžaloba. Následně došlo opakovaně k zamítnutí žádostí stěžovatele o propuštění z vazby. Dne 9. 6. 2014 Krajský soud v Plzni shledal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. c) a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a zároveň byl stěžovatel zproštěn obžaloby z přečinu úplatkářství, rozsudek dosud nenabyl právní moci.
Podle stěžovatele není jeho útěková vazba odůvodněna ničím jiným než pouhou hrozbou vysokého trestu a přitom tato hrozba sama nemůže být jediným důvodem pro útěkovou vazbu. Navíc soudy se od samého počátku nevypořádaly s námitkou stěžovatele, že při rozhodování o útěkové vazbě není podstatná typová trestní sazba, ale trestní sazba, která stěžovateli skutečně hrozí. Stěžovatel také namítá, že byla překročena nejdelší přípustná délka trvání vazby v přípravném řízení a že celé trestní řízení bylo nestandardní. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2014 13:30 do: 04.08.2014 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1744/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012 č. j. 28 Cdo 1526/2010-73, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009 č. j. 22 Co 349/2009-51 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 3. 2009 č. j. 9 C 394/2008-32
Stručná charakteristika: náhrada škody proti státu
Označení navrhovatelů: Ing. K. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před obecnými soudy se stěžovatel vůči České republice – Českému zeměměřickému a katastrálnímu úřadu jako žalované domáhal náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem – konkrétně příliš dlouhým vkladovým řízením před katastrálním úřadem – ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Škodu, vyplývající z nemožnosti očekávaného výkonu vlastnického práva a představující ušlý zisk z užívání nemovitosti, stěžovatel vyčíslil na částku 1.092.000 Kč. Jeho žaloba byla ohledně celé částky zamítnuta, což bylo potvrzeno též rozhodnutím odvolacího soudu, který přitom žalovaný nárok ve výši 205.488 Kč shledal promlčeným. Dovolání stěžovatele bylo poté odmítnuto v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu týkajícímu se části žalované částky ve výši 205.488 Kč, ve zbylém rozsahu byly rozsudky odvolacího i nalézacího soudu zrušeny a věc vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, a to v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně částky 205.488 Kč, neboť tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem státního orgánu. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem zákonných norem upravujících počátek a běh promlčecí lhůty, jak byl proveden obecnými soudy. Krom toho považuje stěžovatel samu námitku promlčení vznesenou žalovanou za nemravnou a její akceptaci ze strany obecných soudů pokládá za rozpornou se svým právem na spravedlivý proces. Navíc podle něj byla tato námitka uplatněna až před odvolacím soudem, a promítla se teprve do jeho rozhodnutí, pročež byla pro stěžovatele překvapivou a došlo též k porušení zásady dvojinstančnosti civilního procesu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2014 14:00 do: 04.08.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2557/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013 č. j. 33 Cdo 1548/2013-71, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2013 č. j. 20 Co 731/2012-37 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2012 č. j. 13 C 161/2012-28
Stručná charakteristika: osvobození od soudních poplatků
Označení navrhovatelů: M. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Hradci Králové usnesením zamítl stěžovatelův návrh na osvobození od soudních poplatků dle ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, v řízení zahájeném návrhem na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky 75 000 Kč. Stěžovatel svůj návrh na osvobození od soudních poplatků odůvodnil odkazem na své majetkové a výdělkové poměry. Soud prvního stupně konstatoval, že při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků se nelze omezit jen na skutečnost, zda účastník řízení disponuje peněžními prostředky, ale musí zkoumat taktéž jeho poměry v celé šíři. V projednávaném případě však soud návrh stěžovatele neshledal důvodným. Soud poukázal na skutečnost, že stěžovatel již v minulosti poskytl žalované finanční půjčky ve výši 150 000 Kč, 120 000 Kč a 300 000 Kč, přičemž v době splatnosti zmíněných závazků žalovaná stěžovateli peníze nevrátila. Ten tak mohl předpokládat, že pokud žalované půjčí další finanční prostředky, žalovaná mu je nevrátí a stěžovatel se jich bude muset domáhat soudní cestou. Mohl tedy ze svého příjmu našetřit prostředky k úhradě soudního poplatku. Tvrzení o nemajetnosti nadto působí jako málo přesvědčivé, neboť poskytoval žalované půjčky až do výše 1 milionu Kč. Proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové stěžovatel podal odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že tvrzení, dle kterého mohl předpokládat, že mu žalovaná peníze nevrátí a mohl si tak na případné soudní poplatky našetřit, je mylné. Ze spisu dle stěžovatele vyplývá, že žalovaná v minulosti jiný svůj dluh vůči stěžovateli uhradila, byla navíc jeho blízkou přítelkyní. Dále stěžovatel namítá, že soud prvního stupně dovodil schopnost stěžovatele uhradit soudní poplatek z hrubého měsíčního výdělku, čistý výdělek vzal na vědomí až soud odvolací, ani ten však z něj neodečetl částku 6500 Kč, kterou musí stěžovatel měsíčně hradit na výživné. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2014 14:30 do: 04.08.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: II. ÚS 1430/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2114/2012-112 ze dne 13. 2. 2013, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 33/2010-89 ze dne 6. 12. 2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26 C 251/2008-47 ze dne 12. 11. 2009
Stručná charakteristika: náhrada škody proti státu
Označení navrhovatelů: O. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 5. 10. 1998 stěžovatel podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí dlužníka k uspokojení své pohledávky ve výši 3 mil. Kč. Již dříve jiní dva věřitelé podali shodný návrh k uspokojení svých dluhů v souhrnné výši cca 1,5 milionu korun. Okresní soud pro Prahu-západ nařídil výkon rozhodnutí pro tyto tři oprávněné dne 23. 9. 1999. Usnesením ze dne 19. 3. 2001 byla stanovena cena nemovitostí na 7 726 480 Kč. Dne 30. 10. 2003 okresní soud vydal dražební vyhlášku. Avšak v mezidobí, dne 30. 7. 2003, byl na majetek povinného vyhlášen konkurz. Proto bylo dne 12. 9. 2006 řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí zastaveno. Nemovitosti byly v konkurzu dražbou prodány za 3,5 mil. Kč. Vydražitel je následně, již bez dluhů, věcných břemen, či jiných právních povinností, prodal za 5,5 mil. Kč. V konkurzu stěžovatel nakonec získal za svou pohledávku 177 392 Kč. Stěžovatel následně podal proti státu žalobu na náhradu škody za nesprávný úřední postup z důvodu průtahů v exekučním řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Argumentoval, že kvůli průtahům k výkonu rozhodnutí nedošlo před vyhlášením konkurzu. Pokud by k výkonu došlo, dosáhl by jistě uspokojení své pohledávky v plné výši. Škodu tedy vyčíslil na 5 397 971 Kč, což byla výše jeho pohledávky včetně úroků z prodlení ponížená o částku, kterou získal v konkurzu.
Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatele zamítl, neboť neshledal, že by v exekučním řízení došlo k průtahům a nesprávnému úřednímu postupu. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Oproti obvodnímu soudu shledal, že v exekučním řízení došlo k neodůvodněným průtahům, neboť okresní soud byl v období mezi 19. 3. 2001 a 30. 10. 2003 nečinný. Neshledal však, že by stěžovatel prokázal výši škody vzniklé v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele.
Stěžovatel se zásadně neztotožňuje s tvrzením, že není dána a že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody na straně stěžovatele pochybením soudu spočívajícím v průtazích v soudním řízení. Dle jeho názoru právě a jedině v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nečinnosti soudu, byl zbaven možnosti realizovat své právo přiznané pravomocným soudním rozhodnutím. Namítá, že jsou vydaná rozhodnutí nezákonná jednak z důvodu nezákonné aplikace platného práva a jednak z důvodu rozporu s dobrými mravy. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.