II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.08.2015 10:00 do: 17.08.2015 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3496/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2013, č.j. 30 Cdo 2308/2012-212, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.1.2012, č.j. 44 Co 375/2010-188, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21.5.2010, č.j. 20 C 110/2007-132
Stručná charakteristika: Běh promlčecí doby v civilním řízení
Označení navrhovatelů: J. K., L. V., B. K. a J. K., všichni zast. Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou se sídlem Brno, Hradiska 5
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se svou žalobou domáhali, aby České republice – Ministerstvu spravedlnosti (zde vedlejší účastník) byla uložena povinnost uhradit každému ze stěžovatelů 1), 2) a 4) částku ve výši 2.000.000,- Kč a stěžovateli 3) částku ve výši 850.000,- Kč představující přiměřené zadostiučinění na vzniklou nemajetkovou újmu, která měla být stěžovatelům způsobena nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), spočívajícím v tom, že řízení o rozvod manželství a řízení o výchově a výživě tehdy nezletilého stěžovatele 2) trvalo nepřiměřeně dlouho (více než 12 let). O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně, tak, že žaloba byla zamítnuta. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba stěžovatelů na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. byla podána až dne 4. 6. 2007, a dále s přihlédnutím k procesní obraně vedlejšího účastníka pak soud prvního stupně uzavřel, že nárok stěžovatelů je promlčen, neboť byl u soudu uplatněn až po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty (§ 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Ve vztahu ke stěžovatelům 3) a 4) pak uvedl, že tito navíc nebyli účastníky předmětných řízení, s přihlédnutím k čemuž uzavřel, že jejich nárok je třeba zamítnout též z důvodu nedostatku jejich aktivní legitimace. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně potvrzeno, byť odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby zčásti z jiných důvodů než soud prvního stupně. Dovolání stěžovatelů bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, neboť dovolací soud neshledal, že by dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam.
Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Krajského soudu v Brně a rozsudku Městského soudu v Brně, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.08.2015 09:15 do: 18.08.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2839/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 č. j. 21 Cdo 1863/2013-416, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2013 č. j. 16 Co 389/2012-393 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2012 č. j. 38 C 257/2003-333 ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 5. 2012 č. j. 38 C 257/2003-346.
Stručná charakteristika: nedobrovolná dražba
Označení navrhovatelů: CHMP VELKOMORAVIA, spol. s r. o.,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se domáhal, aby mu žalovaní, 1. GE Money Bank, a. s. a 2. GAREN dražební s. r. o. „v likvidaci,“ společně a nerozdílně zaplatili částku 8 611 469,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že 2. žalovaný provedl dne 7. 10. 2001 na návrh 1. žalovaného veřejnou nedobrovolnou dražbu předmětných nemovitostí k uspokojení pohledávky z úvěru, který stěžovateli poskytl 1. žalovaný ve výši 6 000 000,- Kč a který byl zajištěn zástavním právem zřízeným k těmto nemovitostem podle zástavní smlouvy ze dne 3. 9. 1997. Nemovitosti vydražil Ing. B. H. za cenu 4 600 000,- Kč, přičemž vyvolávací cena činila 1 750 000,- Kč, neboť nemovitosti byly oceněny soudním znalcem Ing. L. V. částkou 3 500 000,- Kč. Stěžovatel tvrdil, že skutečná hodnota nemovitostí je nepoměrně vyšší. Podle názoru stěžovatele mu následkem prodeje nemovitostí ve veřejné nedobrovolné dražbě vznikla škoda ve výši rozdílu mezi „reálně a minimálně dosažitelnou kupní cenou“ ve výši 12 500 000,- Kč, kterou stěžovateli nabídl např. Tukový průmysl Praha, a. s., a částkou 4 244 265,10 Kč, kterou provedením dražby dostal stěžovatel „jako neplnohodnotný ekvivalent“, tj. ve výši 8 255 734,90 Kč; a ve výši 355 734,90 Kč, představující náklady dražby uhrazené z ceny dosažené vydražením. Stěžovatel tvrdil, že oba žalovaní porušili tzv. prevenční povinnost podle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 21. 12. 2002 a 2. žalovaný nezajistil řádné ocenění nemovitostí, jak mu ukládá § 13 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Soud prvého stupně žalobu stěžovatele zamítl, když dospěl k závěru, že 1. žalovaný při uspokojování své pohledávky a 2. žalovaný při provádění dražby své povinnosti neporušili a stěžovatel tedy nemá právo na požadovanou náhradu škody. Ve věci pak opakovaně rozhodoval odvolací i dovolací soud, Ústavní soud následně nálezem sp. zn. III. ÚS 384/08 tato rozhodnutí zrušil. Obvodní soud pro Prahu 4 poté nyní posuzovanou ústavní stížností napadeným rozsudkem řízení co do částky 3 493 449,42 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, žalobu o dalších 5 118 020,38 Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že se Nejvyšší soud nevypořádal se závazným názorem Ústavního soudu obsaženým v uvedeném nálezu a zjednodušujícím formalistickým výkladem závěry Ústavního soudu popřel. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.08.2015 14:00 do: 18.08.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 6/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení nařízení Obce Vojkovice č. 1/2014, kterým se vydávají pravidla pro prodej zboží a poskytování služeb na území Obce Vojkovice
Označení navrhovatelů: JUDr. Věra Vojáčková, MPA, ředitelka Krajského úřadu Jihomoravského kraje
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
JUDr. Věra Vojáčková, MPA, ředitelka Krajského úřadu Jihomoravského kraje podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení Obce Vojkovice č. 1/2014, kterým se vydávají pravidla pro prodej zboží a poskytování služeb na území Obce Vojkovice, neboť k jeho vydání mělo dojít v rozporu s § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Čl. I. napadeného nařízení podmínky podle § 18 odst. 1 písm. a) až e) živnostenského zákona nestanovuje. Čl. II. napadeného nařízení pak stanoví, že „[n]a území obce je možno mimo provozovnu k tomuto účelu určenou zvláštním předpisem nabízet a prodávat zboží a poskytovat služby pouze na místech, která k tomu účelu Obec Vojkovice zvlášť určí nebo vyhradí.“. Místa pro nabídku, prodej zboží a poskytování služeb podle § 18 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona a bodu 25 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/06 ze dne 24. 3. 2009 (N 66/52 SbNU 649; 119/2009 Sb.) musí být vymezena přímo v tržním řádu, a to výslovně a jednoznačně. Napadené nařízení však taková místa nijak nevymezuje. Navrhovatelka proto dospěla k závěru, že napadené nařízení je z těchto důvodů v rozporu se zákonem.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.08.2015 14:30 do: 18.08.2015 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 1/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Přerov č. 2/2010 ze dne 14. června 2010, o stanovení některých povinností při přepravě sypkých a obdobných materiálů na území statutárního města Přerova
Stručná charakteristika: Obec - působnost samostatná vyhl. obce
Označení navrhovatelů: Ministerstvo vnitra
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ministerstvo vnitra podalo k Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Přerov č. 2/2010 ze dne 14. června 2010, o stanovení některých povinností při přepravě sypkých a obdobných materiálů na území statutárního města Přerova pro rozpor se zákonem. Obec při vydávání obecně závazných vyhlášek nemůže dle navrhovatele upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, anebo otázky, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného či soukromého, pokud se předmět a cíl obojí regulace překrývají. Navrhovatel dospěl k závěru, že vyhláškou stanovená povinnost provozovatele vozidla při přepravě po pozemních komunikacích v obci přepravovat sypký nebo obdobný materiál v uzavřeném nákladovém prostoru nebo jiným vhodným způsobem bránit úletům prachu a zabránit úletům nebo úsypům tuhých částí přepravovaného materiálu (zejména zaplachtováním nákladového prostoru) z vozidla nebo přípojného vozidla, které s tímto vozidlem tvoří jízdní soupravu, se ocitá v kolizi s úpravou zakotvenou v ustanovení § 52 odst. 6 zákona o silničním provozu, dle kterého při přepravě sypkých substrátů musí být náklad zajištěn tak, aby nedocházelo k jeho samovolnému odlétávání. Z věcného hlediska se dle navrhovatele obě právní úpravy překrývají.