III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.08.2016 08:30 do: 16.08.2016 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 157/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. prosince 2015 č. j. 18 C 12/2015-27
Stručná charakteristika: náhrada škody
Označení navrhovatelů: A. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým stěžovatelce nařídil provedení udržovacích prací k zajištění stability stavby plotové zdi. Toto rozhodnutí bylo na základě odvolání stěžovatelky zrušeno a řízení bylo zastaveno. Dalším rozhodnutím stavební úřad stěžovatelce nařídil provedení neodkladného odstranění části stavby plotové zdi, a to do jednoho měsíce od jeho doručení; k odvolání stěžovatelky bylo toto rozhodnutí rovněž zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání (posléze bylo řízení zastaveno, protože stavební úřad zjistil, že stěžovatelka oplocení opravila). Stěžovatelka byla v řízeních zastoupena advokátem a za úkony právní služby zaplatila částku 8 640 Kč, jejíž náhrady se domáhá. Žalovaná Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti žalované za škodu. Obvodní soud konstatoval, že již první podmínka vzniku odpovědnosti žalované za škodu není splněna, což odůvodnil tvrzením, že rozhodnutí stavebního úřadu nemají povahu nezákonného rozhodnutí, neboť byla zrušena v rámci instančního postupu nadřízeným orgánem na základě řádného opravného prostředku, a proto žalobu zamítl.
Ústavní stížnost odůvodňuje stěžovatelka námitkou, že soud nesprávně věc posoudil, když hodnotil její nárok podle § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, který upravuje nárok na náhradu škody způsobené nezákonným pravomocným rozhodnutím, ač měl věc posoudit podle § 31 zákona o odpovědnosti za škodu, a že věc neposoudil správně ani podle § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, neboť rozhodnutí o neodkladném odstranění stavby je vykonatelné bez ohledu na právní moc, tudíž lze nárok na náhradu škody uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.08.2016 09:00 do: 16.08.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1716/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2016 sp. zn. 48 T 4/2006 a proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze při vyřizování podnětu stěžovatelek č. j. KZV 212/2003-321 a postupu Vrchního státního zastupitelství při vyřizování podnětů stěžovatelek sp. zn. 1 VZT 249/2016 a 1 VZN 2689/2016, jakož i proti nečinnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 4/2006
Stručná charakteristika: postavení poškozeného v řízení o obnově řízení v neprospěch obviněného
Označení navrhovatelů: Z. K., R. T. a PhDr. J. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Otec a manžel stěžovatelek zemřel v roce 2000 násilnou smrtí a tělo se v té době nenašlo. Po šesti letech byli z vraždy obžalováni dva muži, kteří však byli soudem prvního i druhého stupně zproštěni obžaloby, neboť skutek se nepodařilo prokázat. V roce 2014 byly ostatky poškozeného nalezeny náhodou na dně Orlické přehrady, ke ztotožnění došlo až v roce 2015. Jedna ze stěžovatelek se snažila iniciovat prostřednictvím státního zastupitelství povolení obnovy řízení, návrh byl podán, nicméně Městský soud v Praze obnovu řízení nepovolil. Státní zástupce stížnost proti tomuto rozhodnutí nepodal. Stěžovatelky se obrátily na Vrchní státní zastupitelství v Praze se žádostí o výkon dohledu, avšak na ni nebylo nikterak reagováno.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozhodnutím a postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jejich základních práv, zejména práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.08.2016 09:30 do: 16.08.2016 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3570/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. září 2015 č. j. 10 To 278/2015-927 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. června 2015 č. j. 2 T 45/2013-908
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí
Stručná charakteristika: povinnost k náhradě nákladů zastoupení poškozeného
Označení navrhovatelů: A. O.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Okresního soudu v Jičíně byla stěžovateli a dalším třem osobám uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení ve výši 30 447 Kč. Okresní soud napadené usnesení vydal na základě stěžovatelova odsouzení rozsudkem okresního soudu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví („tím, že napadl jiného“) podle ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toto usnesení napadl stěžovatel stížností, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl.
Uložení povinnosti nahradit poškozenému jím vynaložené náklady považuje stěžovatel za protiústavní, neboť v trestním řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by stěžovatel způsobil poškozenému jakoukoliv škodu, když odsouzen byl za pokus udeřit jinou osobu násadou a za dva zásahy pěstí do obličeje další osoby, nikoliv poškozeného. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu a usnesení okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.08.2016 14:00 do: 16.08.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 20/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, č. j. 28 Cdo 644/2015–153
Stručná charakteristika: Výklad "podústavního" práva - posouzení charakteru lhůty k uplatnění vlastnického práva dle § 8 odst. 1 zák. č. 172/91 Sb.
Označení navrhovatelů: Obec Němčice
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Okresní soud zamítl žalobu stěžovatelky na určení vlastnického práva k nemovitosti podanou na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění novely č. 173/2012 Sb., totiž stanoví, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle ustanovení § 1, § 2, § 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu; nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. Konec lhůty byl tedy zákonodárcem pevně stanoven na konkrétní datum, přičemž v těchto případech neplatí zásada, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Krajský soud se s důvodem zamítnutí žaloby ztotožnil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.
Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že uvedené ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. je v příkrém rozporu s ústavním pořádkem, neboť odporuje čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobd, resp. čl. 11 odst. 4 Listiny tím, že plně odnímá vlastnické právo obcím ke specifickému majetku, přičemž obcím není v těchto případech poskytnuta přiměřená náhrada ani odpovídající časový prostor pro zachování jejich vlastnického práva. Stěžovatelka v této souvislosti upozorňuje též na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2176/13, dle něhož Ústavní soud zastává názor, že se jeví jako nepřiměřené trestat obec za její pasivitu pozbytím práva ve prospěch státu, který již jednou obci vlastnictví odňal, ale později se rozhodl způsobenou křivdu napravit. Stěžovatelka upozorňuje, že by se dle jejího názoru mělo i na hodnocení charakteru dotčené lhůty nahlížet prismatem zásady výkladu in favorem restitutionis opakovaně vyslovené Ústavním soudem, která se dotýká interpretace právních norem a postupů orgánů veřejné moci v restitučních věcech. Rozhodnutí Nejvyššího soudu dle stěžovatelky porušilo její základní právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.08.2016 10:00 do: 17.08.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3456/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof. Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, č. j. 6 Tdo 615/2015-34, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 To 25/2015-235
Stručná charakteristika: Výše náhrady za duševní útrapy poškozených v trestním řízení
Označení navrhovatelů: T. F., zast. advokátem JUDr. Petrem Šustkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově uznán vinným trestným činem usmrcení z nedbalosti, kterého se dopustil tím, že nezvládl v důsledku nepřiměřeně vysoké rychlosti řízení a způsobil tak nehodu, v jejímž důsledku jeho spolujezdec na předním sedadle utrpěl mnohočetná zranění neslučitelná se životem, kterým na místě podlehl. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Stěžovateli byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání sedmi let. Tři poškození (pozůstalí), kteří v rámci adhezního řízení uplatnili nárok na náhradu škody za duševní útrapy a v podobě nákladů pohřbu, byli rozsudkem okresního soudu odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že pro rozhodnutí o náhradě škody dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, by s ohledem na větší počet poškozených a více uplatněných nároků bylo třeba vést poměrně rozsáhlé dokazování. Poškození podali do výroku o náhradě škody odvolání, kterému Krajský soud v Českých Budějovicích vyhověl a nově rozhodl tak, že stěžovatel je podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinen nahradit poškozeným duševní útrapy podle § 2959 občanského zákoníku v celkové výši 2.575.000,- Kč. Se zbytkem uplatněných nároků byli poškození podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné, neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny a trestu, ale pouze rozhodování o nároku poškozených na náhradu škody a tudíž se stěžovatele bezprostředně netýká.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval o odvolání poškozených v rámci jediného jednání, v jehož rámci neprovedl žádný důkaz, přičemž ke změně rozhodnutí okresního soudu přistoupil na základě důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně, tj. výpovědí poškozených. Uvedeným postupem odvolací soud překvapivě změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž znemožnil stěžovateli na tento obrat v hodnocení důkazu adekvátně reagovat. Stěžovatel dále namítá, že napadené rozhodnutí krajského soudu zasáhlo i do jeho práva na majetek tím, že v rozporu s principem proporcionality nebyly v řízení při rozhodování o přiznání odškodného a o jeho výši zkoumány jeho osobní a majetkové poměry. Stěžovatel také poukazuje na to, že trestní řád nepřípustnost dovolání proti rozhodnutí vydanému v adhezním řízení nestanoví. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku.