I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2014 08:00 do: 27.08.2014 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 28/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2013 sp.zn. 21 Cdo 3754/2012 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.7.2012, sp.zn. 37 Co 149/2011
Stručná charakteristika: Soudní prodej zástavy (náklady řízení)
Označení navrhovatelů: T. Y., zast. advokátkou Mgr. Bernardovou Soňou, Koliště 55, Brno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla usnesení Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně a k věci uvedla, že dne 17. 12. 2010 vydal Okresní soud v Blansku usnesení, kterým nařídil prodej zástavy nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky. Na základě jejího odvolání krajský soud prvostupňové usnesení potvrdil (výrok I.) a uložil ji povinnost nahradit náklady odvolacího řízení (výrok II.). Stěžovatelka podala dovolání, které Nejvyšší soud odmítl a uložil jí povinnost nahradit náklady dovolacího řízení. Podle stěžovatelky došlo v řízení před Nejvyšším soudem a před krajským soudem k porušení ústavně zaručených základních práv, a to zejména ve smyslu čl. 11 odst. 3, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky. V další části ústavní stížnosti brojí stěžovatelka proti posouzení nepřípustnosti jejího dovolání a odůvodnění; zejména tvrdí, že Nejvyšší soud se nezabýval dovoláním v celém jeho rozsahu, čímž zkrátil její právo na spravedlivý proces, že s jednou z jejích námitek se vypořádal tvrzením o skutkové povaze této námitky (k čemuž údajně došlo „zkomolením“ či dezinterpretací) a že soudy přiznaly zástavnímu věřiteli nárok na náhradu nákladů řízení, ačkoliv pro takové přiznání není v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy prostor.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2014 10:00 do: 27.08.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3196/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 12 To 32/2012 ze dne 12.6.2012
Stručná charakteristika: Podvod - dědictví neadoptovaného syna
Označení navrhovatelů: L. Č., zast. advokátem JUDr. Ing. Václavem Školoutem, Na Příkopě 22, Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel, který v daném trestním řízení vystupoval jako poškozený, prostřednictvím ústavní stížnosti napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2012, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu v celém rozsahu zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2012, jímž byl R. Č., původně uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, a bylo nově rozhodnuto tak, že obžalovaný byl obžaloby zproštěn.
Velmi zjednodušeně řečeno skutek měl spočívat v tom, že se během dědického řízení obžalovaný vědomě vydával za syna zůstavitele a to opakovaně při všech souvisejících jednáních a to dokonce přesto, že byl notářskou koncipientkou poučen, že oprávněni dědit a tedy i uzavírat dohodu dědiců jsou toliko děti (to jest dcery či synové) zůstavitele. Výstupem dědického řízení pak byla dohoda, kterou uzavřel obžalovaný vydávající se za syna zůstavitele s polorodým bratrem L. (stěžovatel), jenž nevěděl, že R. není synem zůstavitele a jen díky tomuto omylu s uzavřením dohody souhlasil. Na základě předmětné soudně schválené dohody o vypořádání dědictví (a jejích dodatků) obžalovaný získal věci a hodnoty specifikované ve výroku rozsudku městského soudu na úkor jediného oprávněného dědice (poškozeného). V rámci dědického řízení obžalovaný předložil občanský průkaz zesnulého (starý typ - knížečka), kde byl v rozporu se skutečností dopsán záznam (neznámo kým a na základě jakých podkladu), že L. a R. jsou oba synové zůstavitele. V ten okamžik nicméně obžalovaný musel vědět, že záznam je nepravdivý a ve skutečnosti měl zesnulý J. Č. syna (a tedy i oprávněného dědice) toliko jednoho a to L. Č. Vrchní soud však takovýto závěr o vině obžalovaného odmítl s tím, že obžalovaný sice musel vědět, že není vlastním synem zůstavitele, avšak nepodařilo se vyvrátit jeho obhajobu, že si o sobě myslel, že je osvojený, a že tedy nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu.
Stěžovatel s takovýmto závěrem vrchního soudu nesouhlasí, kdy má za to, že vrchní soud dostatečně pečlivě nezvážil všechny skutečnosti a důkazy. Stěžovatel též poznamenává, že obžalovaný R. Č. neprojevuje jakoukoliv lítost nad svým jednáním a jeho důsledky, byť ve své obhajobě hovoří o „omylu“ a tím nepřímo potvrzuje, že si je vědom neoprávněného nabytí dědictví. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2014 13:00 do: 27.08.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 962/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2013, sp.zn. 21 Cdo 3791/2013, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.2.2013, sp.zn. 64 Co 320/2010 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.4.2010 sp.zn. 8 C 61/2006
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces při posuzování dovolacích důvodů Nejvyššího soudu
Označení navrhovatelů: V. L., zast. advokátem Václavem Markem, Nad Lávkou 5, Praha 6
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel tvrdil, že paní J. H. získala v r. 1999 z titulu dědictví vlastnictví ke konkrétnímu domu v kat. úz. Chodov. Tento dům byl odstraněn (demolován) a paní H. uzavřela smlouvu o dílo se stěžovatelem (v postavení dodavatele), který podle této smlouvy postavil na stejném místě nový dům. Účastníkem stavebního řízení byla paní H. a rovněž tak jenom ona byla účastníkem smlouvy o dílo na straně objednatele a jí byla také stavba dne 31. 7. 2001 předána. Po téměř dvou letech - dne 10. 3. 2003 - se s oběma žalovanými (vedlejšími účastníky v řízení o ústavní stížnosti), kteří jsou jejími sourozenci, dostavila k notáři a všichni tři před ním učinili prohlášení, že se na demolici původního i výstavbě nového domu podíleli společně a že se tudíž originárním způsobem stali spoluvlastníky takto nově zhotovené věci, a to v poměru J. H. 1/5, P. V. 3/4 a M. W. 1/20. Na základě tohoto prohlášení pak dosáhli zápisu svého vlastnictví k domu. Návazně na to dne 7. 4. 2004 J. H. opět formou notářského zápisu darovala 87/100 své stavební parcely o výměře 243 m2 a přilehlé zahrady o výměře 293m2 vedlejšímu účastníkovi a 1/20 těchto pozemků vedlejší účastnici. Třetím notářským zápisem ze dne 18. 6. 2004 paní H. darovala vedlejšímu účastníkovi 12/100 domu, takže ve výsledku v době podání určovací žaloby byla vlastníkem 8/100, vedlejší účastník 87/100 a vedlejší účastnice 1/20 všech uvedených nemovitostí. Po podání žaloby pak v r. 2008 ještě převedla svůj zbylý podíl na těchto nemovitostech na svého vnuka. Postup paní H. a vedlejších účastníků byl podle přesvědčení stěžovatele účelový a jeho cílem bylo zastřít darování a zejména znemožnit stěžovateli, aby se exekučně domohl úhrady své pohledávky z titulu nedoplatku ceny díla, o kterou se s paní H. dosud soudí.
Stěžovatel podal proti vedlejším účastníkům (panu P. V. a paní M. W.) žalobu, podle níž se domáhal určení neúčinnosti právních úkonů, jimiž nabyli spoluvlastnických práv ke konkrétnímu domu v kat. úz. Chodov a souvisejícím pozemkům. Obvodní soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 s odůvodněním, že žalovaní nevěděli o tom, že jejich sestra žalobci dluží a že by mohlo dojít ke zkrácení věřitele. Ve druhém stupni se věcí zabýval městský soud a rozhodl rozsudkem ze dne 7. 2. 2013 tak, že úkony, jimiž došlo k převodům pozemků a úkony, týkající se vedlejší účastnice, jsou vůči žalobci neúčinné, zatímco úkon, jímž vedlejší účastník nabyl ¾ budovy nikoliv. Své rozhodnutí v potvrzující části odůvodnil tak, že vedlejší účastník se podílel na financování stavby, neboť na účet paní H., z něhož byly prováděny platby na stavbu domu, postupně zaslal celkem 292.555,82 švýcarských franků, což odpovídá jeho většinovému podílu na budově. Prohlášení stavebníka J. H. a vedlejších účastníků sepsané formou notářského zápisu ze dne 10. 3. 2003 uznal za platné a konstatoval, že stavebník může k nově postavěné stavbě uzavřít dohodu s dalšími osobami o vlastnickém právu, nehledě na to, že odpůrčí žalobu lze uplatnit pouze ve vztahu k platným právním úkonům. Proti výroku rozsudku městského soudu, pokud jím byla potvrzena zamítavá část výroku obvodního soudu, podal stěžovatel dovolání. Toto dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 12 .2013 odmítl. Odmítnutí mimořádného opravného prostředku stěžovatele stručně odůvodnil tak, že v dovolání byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ust. § 241a odst. 1 občanského soudního řádu.
Stěžovatelova stížnost směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, pokud jím bylo odmítnuto jeho dovolání stěžovatele a do výroků rozhodnutí obou soudů v nalézacím řízní, pokud jím byla stěžovatelova žaloba zamítnuta. Stěžovatel v postupu dovolacího soudu spatřuje odmítnutí práva (denegatio iustitiae) a tím porušení jeho základního práva zaručeného ústavním pořádkem.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.08.2014 08:30 do: 28.08.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 835/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2013, sp.zn. 11 Tvo 34/2013
Stručná charakteristika: Užití analogie v trestním právu
Označení navrhovatelů: Martek Elektronik, s.r.o. zast.: advokátkou JUDr. Dalilou Pelechovou, Ostrava-Moravská Ostrava
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Opravovaným usnesením bylo rozhodnuto podle § 81a za použití § 80 odst. 1 trestního řádu o vydání v něm blíže specifikovaných nemovitostí v obci Sudice ve vlastnictví A. T., stěžovatelce jakožto poškozené, s tím, že o právu stěžovatelky na tyto nemovitosti není pochyb. Při vyhotovení tohoto usnesení však došlo k písařským chybám a jiným zřejmým nesprávnostem ve výroku. V jejich důsledku příslušný katastrální úřad následně odmítl na základě takto vadného usnesení provést příslušný záznam do katastru nemovitostí. Vrchní soud v Olomouci proto za užití § 131 odst. 1 trestního řádu, dle kterého předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen, a § 138 trestního řádu, dle kterého se k opravě usnesení přiměřeně užije citovaná právní úprava pro opravy rozsudku, vydal opravné usnesení.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že opravné rozhodnutí nemělo být vydáno, neboť základním předpokladem provedení opravy postupem podle § 131 odst. 1 trestního řádu je zjištění rozporu mezi obsahem vyhlášeného rozhodnutí a obsahem jeho písemného vyhotovení, respektive jeho opisů, a o takovou situaci v posuzované věci nejde, neboť opravované usnesení nebylo vyhlášeno, když je učinil předseda odvolacího senátu mimo jednání, a proto je pojmově vyloučeno, aby vznikl, či existoval nějaký rozpor mezi vyhlášeným rozhodnutím (k vyhlášení rozhodnutí vůbec nedošlo) a jeho písemným vyhotovením, popřípadě opisy. Analogická aplikace dle Nejvyššího soudu nepřichází v úvahu. Opravné usnesení proto Nejvyšší soud zrušil.
Stěžovatelka však s takovýmto rozhodnutím Nejvyššího soudu nesouhlasí a má jej za projev svévole v podobě interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na majetek.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.08.2014 09:00 do: 28.08.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2889/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012 č. j. 64 Co 453/2011-113 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 11. 2009 č. j. 36 Nc 17100/2009-21,
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu Práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: Dr. J. R., zastoupený JUDr. Wandou Krygielovou, advokátkou se sídlem V. P. Čkalova 478/18, 160 00 Praha 6
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 27. 11. 2009 nařídil Obvodní soud pro Prahu 3 podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu exekuci na majetek povinného a pověřil Mgr. Jaroše provedením exekuce. Proti tomu podal stěžovatel odvolání, v němž namítal doručování směnečného platebního rozkazu na špatnou adresu, kde nikdy nebydlel. Souběžně směřoval stěžovatel Městskému soudu v Praze námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, který je podle jeho názoru nepravomocný a nevymahatelný, jelikož mu nikdy nebyl řádně doručen. Napadeným usnesením ze dne 16. 5. 2012 městský soud usnesení soudu I. stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že směnečný platební rozkaz není pravomocný a vykonatelný, a proto není řádným exekučním titulem a tedy výkon rozhodnutí na jeho základě nikdy neměl být nařízen. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 a rozhodnutí Městského soudu v Praze jsou proto dle stěžovatele nezákonná a zásadním způsobem zasahují do základních práv stěžovatele. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.08.2014 10:30 do: 28.08.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3849/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2011, sp.zn. 32 Cdo 4439/2009, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16.4.2009, sp.zn. 27 Co 444/2007 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12.1.2007, sp.zn. 41 C 65/2006
Stručná charakteristika: Poučovací povinnost soudu jako důležitý princip spravedlivého procesu
Označení navrhovatelů: Š. H. zast. advokátem Mgr. Zdeňkem Pokorným, Anenská 8, Brno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 12. 1. 2007 vyhověl žalobě společnosti LOANINVEST LIMITED, se sídlem Walkers SPV Limited, Walker House, Mary Street, P. O. Box 908, George Town, Kajmanské ostrovy (dále také „žalobce“), o zaplacení částky 97 965 Kč včetně příslušenství. Soud prvního stupně zjistil, že Česká spořitelna, a. s. (dále také „banka“) uzavřela dne 27. 10. 2000 s Pavlem I. (dále také „dlužník“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě dlužník čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž tento úvěr měl splácet od prosince 2000 po částkách 2 500,- Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla zajištěna ručitelským prohlášením stěžovatelky. Protože dlužník prakticky nezačal splácet, postoupila banka svou pohledávku na žalobce, který ji začal vymáhat vůči dlužníkovi a stěžovatelce soudní cestou. Soud prvního stupně měl za prokázané, že dlužník ani stěžovatelka nesplnili svou smluvní povinnost, a proto žalobcovu nároku vyhověl. Stěžovatelka proti rozsudku podala odvolání, Krajský soud v Brně rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil, Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatelka namítá, že jí obecné soudy odepřely prokázání námitky o neexistenci tvrzeného ručitelského závazku. Odvolací soud a Nejvyšší soud se dále řádně nezabývaly její námitkou ohledně ryze formálního průběhu jednání u soudu prvního stupně, zejména co se týče poučovací povinnosti ve smyslu § 119a občanského soudního řádu, přičemž Nejvyšší soud námitku odbyl pouze obecnou větou: „Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, odvolací soud se námitkami žalované zabýval a vypořádal se s nimi v dostatečném rozsahu“ a odvolací soud námitku označil jako účelovou a nepravdivou. Dle stěžovatelky tak obecné soudy postupovaly nepřípustně formalisticky. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.