Přehled jednání Ústavního soudu pro 36. týden roku 2015

28.08.2015

V tomto týdnu je nařízeno sedm veřejných vyhlášení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.09.2015 08:30 do: 01.09.2015 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1265/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2014 č. j. 3 Ads 29/2013-22
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy
Označení navrhovatelů:  Zentiva, k. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy a správními orgány bylo rozhodování o výši a podmínkách úhrady léčivého přípravku RAMIL z veřejného zdravotního pojištění. Rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv byla stanovena výše základní úhrady referenční skupiny č. 25/2, a tedy i úhrada předmětného přípravku RAMIL. Stěžovatelka napadla rozhodnutí Ústavu (správního orgánu) odvoláním. Rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví České republiky bylo odvolání stěžovatelky zamítnuto a rozhodnutí Ústavu bylo potvrzeno. Stěžovatelka se proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR (odvolacího správního orgánu) bránila správní žalobou, podanou k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze žalobu zamítl s tím, že stěžovatelka, která je držitelem rozhodnutí o registraci léčivého přípravku RAMIL, není rozhodnutím Ústavu o výši úhrady předmětného přípravku přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech, neboť není účastníkem pojistného vztahu a žádná veřejná subjektivní práva, o kterých je v řízení rozhodováno, nemá. Následně Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti stěžovatelky v ústavní stížností napadeném rozsudku vyslovil (s rozhodnutím Městského soudu v Praze shodný) právní závěr, že stěžovatelce je možno poskytnout soudní ochranu pouze v rozsahu procesních práv.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutími obecných soudů jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o nesprávnou částku hrazenou na léčivo (tj. na předmětný přípravek) z veřejného zdravotního pojištění a netransparentní postup správních orgánů, který nemá oporu v platných právních předpisech. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a zákonného soudce.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.09.2015 09:00 do: 01.09.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 870/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013 č. j. 25 Cdo 3419/2012-11
Stručná charakteristika: náhrada škody na zdraví, náhrada nákladů spojených s léčením poškozeného, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  1) A. C. 2) V. C.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba o náhradu škody, které se žalobci (stěžovatelé) domáhali po žalované Česko-německé horské nemocnici Krkonoše, s. r. o. jako náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s celodenní péčí o nezletilého syna, který je těžce zdravotně postižen z důvodu chybně vedeného porodu v Krkonošské nemocnici ve Vrchlabí, právní předchůdkyni žalované. Náhrada nákladů byla požadována za období od 2. 7. 2006 do 3. 7. 2008. Stěžovatelka v Krkonošské nemocnici ve Vrchlabí v únoru 1991 porodila syna, v důsledku nesprávného vedení porodu nemocnicí došlo k vážnému poškození zdraví dítěte, a to k těžké formě dětské mozkové obrny s postižením hybnosti horních a dolních končetin, zraku a psychických funkcí (pozn.: syn stěžovatelů je kvadruplegik).

Ve věci bylo vedeno řízení o náhradu škody na zdraví před Okresním soudem v Trutnově, odpovědnost nemocnice za škodu byla v tomto řízení prokázána a rozsudkem byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 253 750 Kč. Stěžovatelé se dále obrátili na soud s požadavkem náhrady nákladů léčení podle § 449 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů proti Česko-německé horské nemocnici Krkonoše, s. r. o. Náhrada škody byla požadována v částce 891 162 Kč. Obvodním soudem pro Prahu 4 byl v roce 2009 vydán mezitímní rozsudek s výrokem, že základ žalobního nároku je opodstatněný. Městský soud v Praze rozsudkem mezitímní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, s výjimkou dílčí výhrady k rozsahu náhrady škody za dobu od 2. 7. 2006 do 6. 7. 2006. Nejvyšší soud k dovolání žalované nemocnice rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze poté, vázán právním názorem dovolacího soudu, změnil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá. Žalované nemocnici nepřiznal náhradu nákladů řízení. Nejvyšší soud posléze dovolání žalobců (stěžovatelů) zamítl. Nejvyšší soud v ústavní stížností napadeném rozsudku dovodil, že žalobci v souvislosti s péčí o zdravotně postiženého syna přímo nevynaložili náklady, jejichž náhrady se domáhají, a k uplatnění nároku na náhradu nákladů spojených s péčí o poškozeného syna nejsou aktivně věcně legitimováni. Dovolacím soudem bylo uvedeno, že judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu se shoduje v právním názoru, že osoby poskytující poškozenému péči po skončení léčby právo na peněžní náhradu za tuto péči podle rozhodné právní úpravy nemají.

Stěžovatelé namítají, že pod náklady spojené s léčením podle § 449 odst. 1 a odst. 3 obč. zák. je možno podřadit i následnou péči o poškozeného, např. po ukončení hospitalizace, je-li tato vedena snahou o zlepšení jeho zdravotního stavu. Ocenění ošetřovatelské péče o příbuzného má přiměřeně vycházet z odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu. Nárok na náhradu účelných nákladů spojených s léčením podle § 449 odst. 3 obč. zák. potom vzniká přímo osobám, které náklady vynaložily, byť je daný nárok součástí celkového nároku poškozeného na náhradu škody proti škůdci. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.09.2015 09:00 do: 02.09.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2280/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2014 č. j. 30 Co 534/2013-167
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  F. P., zastoupen Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem, Komenského nám. 56/10,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici domáhal úhrady částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla představovat zbývající dluh za opravy zemědělské techniky v jejím vlastnictví, provedené v letech 2001 a 2002. Původní výše dluhu, který měla vedlejší účastnice uznat v roce 2003, činila až 250 000 Kč, v letech 2006 až 2007 však měl být tento dluh postupně splacen až do výše 200 000 Kč. Uvedený rozsudek byl k odvolání stěžovatele zrušen usnesením Krajského soudu v Praze, kterým bylo zároveň rozhodnuto o zastavení řízení. Odvolací soud považoval nárok uplatněný stěžovatelem za stejný, jakým se soud prvního stupně zabýval již v jiném řízení.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož mělo uplatnění námitky započtení v předchozím řízení založit překážku věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k řízení o jeho žalobě. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.09.2015 09:30 do: 02.09.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2574/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 33 Cdo 2673/2013-97, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2012 č. j. 57 Co 597/2012-76 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 4. 2012 č. j. 12 C 105/2011-52
Stručná charakteristika: jednání starosty za obec
Označení navrhovatelů: Město Frenštát pod Radhoštěm, se sídlem náměstí Míru 1, Frenštát pod Radhoštěm, zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Teplého 2786, Pardubice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy se stěžovatel jako žalobce domáhal na vedlejším účastníkovi a dalším žalovaném zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím coby smluvní pokuty sjednané v rámci kupní smlouvy, kterou stěžovatel jako prodávající uzavřel s žalovanými jako kupujícími. Obecné soudy žalobě nevyhověly, neboť dospěly k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, jelikož bylo do předmětné smlouvy doplněno samotným starostou, bez schválení zastupitelstvem či radou obce, přičemž starosta tak překročil meze svých oprávnění dle zákona o obcích.

Podle stěžovatele byla napadenými rozhodnutími obecných soudů porušena jeho ústavně zaručená základní práva, a to právo na samosprávu dle čl. 8, 100 a 101 Ústavy České republiky a čl. 2 Evropské charty místní samosprávy, právo na spravedlivý proces dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k uvedené evropské Úmluvě. Stěžovatel, s odkazy na konkrétní judikaturu Ústavního soudu, kritizuje zejména nesprávné právní posouzení věci obecnými soudy, respektive jejich přepjatý formalismus. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.09.2015 09:30 do: 02.09.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 415/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014 č. j. 30 Cdo 3709/2014-834 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2014 č. j. 12 Co 25/2013-689
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: T. J. a Š. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soud v Plzni, jimiž byl rozhodován spor o určení vlastnictví k blíže specifikovaným nemovitostem v k. ú. Velká Hleďsebe a v k. ú. Stará Voda u Mariánských Lázní. Stěžovatelé namítají porušení svého práva na spravedlivý proces, práva na rovné postavení účastníků v řízení a vlastnického práva, přičemž uvádí, že do jejich práv obecné soudy zasáhly upřednostněním ochrany vlastnického práva žalobce (prvního vedlejšího účastníka řízení) před ochranou jejich dobré víry při nabývání předmětných nemovitostí. Akceptování výkladu učiněného soudem stran řešení právní otázky nabytí vlastnictví od nevlastníka by znamenalo, že žádný vlastník, který nabyl vlastnictví na základě zneplatněné smlouvy, event. i v případě existence takové smlouvy, která byla v řetězci kupních smluv uzavřena jako první, by si nemohl být svým vlastnictvím jist, což ve svém důsledku neodpovídá zásadě materiálního pojetí právního státu a obecnému principu spravedlnosti. Stěžovatelé mají za to, že v případech, kdy dochází ke kolizi dvou základních práv, a to práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku a vlastnického práva původního vlastníka, musí tato dobrá víra nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, a to s ohledem na princip právní jistoty a princip ochrany nabytých práv.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.09.2015 09:00 do: 04.09.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 705/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2012, č. j. 29 Co 529/2010-437, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, č. j. 21 Cdo 875/2013-469
Stručná charakteristika: výpověď z pracovního poměru
Označení navrhovatelů:  V. S., zast. JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Horní Lán 1328/6
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Jablonci nad Nisou v roce 2010 částečným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným stěžovateli dopisem ze dne 15. 10. 1996 podle § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, je neplatná. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ústavní stížností napadeným rozhodnutím jako soud odvolací rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným stěžovateli je neplatná, zamítl. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne dovolání stěžovatele odmítl.

Spor mezi stěžovatelem a žalovaným probíhá již od roku 1997. Soudy se nejprve zabývaly otázkou členství stěžovatele ve výboru odborové organizace a platností výpovědi, která byla stěžovateli dána dne 8. 10. 1996. V těchto otázkách nakonec dospěly k závěru, že stěžovatel neprokázal, že byl platně zvolen za člena výboru základní organizace odborového svazu a že výpověď ze dne 8. 10. 1996 byla neplatná. Za zásadní problém stěžovatel považuje skutečnost, že obecné soudy v jeho věci nepostupovaly v intencích platného práva a použily právní předpis, který podle stěžovatele na danou problematiku naprosto nedopadá, resp. předpis, který podle něj nikdy nestanovoval obecně závazným způsobem kvalifikační předpoklady pro výkon funkce hrázného a měl dopad pouze do sféry odměňování. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.09.2015 09:30 do: 04.09.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1593/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2015, č. j. 71 Co 64/2012-159
Stručná charakteristika: náklady soudního řízení
Označení navrhovatelů:  M. Z. M., zast. Mgr. Věrou Matoušovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Nádražní 18
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se svou žalobou vůči vedlejšímu účastníku řízení domáhala určení, že je dědičkou po zůstavitelce. O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku tak, že žalobě bylo vyhověno (výrok I.) a vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 12.500,- Kč (výrok II.). Krajský soud v Ostravě poté, co jeho původní rozhodnutí bylo rozsudkem Nejvyššího soudu zrušeno, rozhodnutí soudu prvního stupně svým rozsudkem ve výroku I. potvrdil (výrok I.), přičemž změnil pouze výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že stěžovatelce se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl, že stěžovatelce se nepřiznává ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Výroky II. a III. rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní odvolacímu soudu vytkla, že tento přesto, že byla ve sporu úspěšná a dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti namítla, že odvolací soud účastníky řízení neupozornil na to, že ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení zvažuje aplikaci § 150 občanského soudního řádu, v důsledku čehož stěžovatelka neměla možnost se k možnému použití tohoto ustanovení vyjádřit.