I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.09.2015 13:00 do: 07.09.2015 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3253/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013 č. j. 21 Co 80/2013-311, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2012 č. j. 8 C 42/2011-283 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2013 č. j. 25 Cdo 1868/2013-330
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náhrada škody na zdraví, důkaz znaleckým posudkem
Označení navrhovatelů: M. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V červnu 2009 se ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové narodila stěžovatelka (v řízení zastoupena svou matkou) a její dvojče. Kvůli předčasnému porodu a nízké porodní váze byly obě děti umístěny do inkubátoru. Pátý den se u stěžovatelky objevily zánětlivé ukazatele a o den později byl při lumbální punkci shledán pozitivní nález hnisavé nitrolební infekce, diagnóza byla stanovena jako infekce nozokomiální (nemocniční) nákazou. Podle lékařské zprávy klinické psycholožky byl psychomotorický vývoj dítěte nerovnoměrný, v důsledku závažného organického poškození mozku celkově v pásmu těžké vývojové retardace. V prosinci 2009 se uskutečnilo jednání s vedoucími zaměstnanci žalované nemocnice, kteří při něm měli dle rodičů stěžovatelky připustit, že nemocniční personál nejedná vždy podle svých povinností vztahujících se k ošetřování dítěte v inkubátoru, např. ohledně dezinfekce rukou ošetřující sestrou. Z toho dovozují, že stěžovatelku nakazila některá ze zdravotních sester, přičemž po stěžovatelce nelze spravedlivě požadovat, aby prokázání konkrétního jednání zaměstnankyně nemocnice bylo učiněno se stoprocentní jistotou. V každém případě došlo k procesní situaci, za níž strany souhlasně učinily výše citované skutečnosti důkazně nespornými. Toto doznání však nemocnice v průběhu sporu o náhradu škody na zdraví popřela a obecné soudy je dle stěžovatelky řádně důkazně nezhodnotily. Náhrada škody na zdraví byla požadována ve výši 7 548 000 Kč s příslušenstvím (48 000 Kč z titulu bolestného, 750 000 základní výměry se zvýšením na desetinásobek z titulu náhrady škody za ztížení společenského uplatnění). Okresní soud v Hradci Králové žalobu zamítl, Krajský soud v Hradci Králové k odvolání stěžovatelky rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky odmítl.
Ještě před řízením o náhradu škody na zdraví bylo zahájeno a již i ukončeno řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, v němž rodiče stěžovatelky požadovali zadostiučinění z titulu ochrany osobnosti s ohledem na zásah do soukromého a rodinného života v důsledku poškození zdraví své dcery po porodu, soud uložil žalované nemocnici zaplatit každému ze žalobců ve třech splátkách částku 1 500 000 Kč, co do téže částky požadované každým ze žalobců byla žaloba zamítnuta. Nemocnice se neodvolala, v řízení akceptovala osobností újmu žalobců, nikoliv však svou odpovědnost z titulu škody na zdraví.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.09.2015 09:00 do: 08.09.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2108/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2011, č. j. 26 Co 586/2006-367, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 521/2012.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: "F", družstvo
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Řízení před Městským soudem v Brně bylo zahájeno k žalobě o stanovení povinnosti stěžovateli (družstvo vzniklé mj. za účelem převádění bytových jednotek do vlastnictví svých členů, které je koupilo od předchozího vlastníka Teplárny Brno, a. s., který byty přiděloval svým zaměstnancům) uzavřít se žalobci (členové družstva a rovněž nájemci bytů, kteří stěžovateli poskytli finanční částku 1.005.000 Kč jako půjčku - půjčka jim byla v říjnu 1998 vrácena se 14% úrokem) ve stanovené lhůtě kupní smlouvu ohledně ideální části v žalobě označeného obytného domu. Povinnost uzavřít uvedenou kupní smlouvu žalobci opírali o smlouvu o smlouvě budoucí, jež byla mezi nimi a stěžovatelem uzavřena dne 3. 9. 1997. Podle této smlouvy měla být kupní smlouva se stěžovatelem uzavřena poté, co stěžovatel bude v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí.
Městský soud v Brně v pořadí již druhým rozsudkem žalobu zamítl s tím, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná. Dovodil rovněž překročení pravomocí předsedy a člena představenstva družstva při uzavírání smlouvy s tím, že žalobci v době jejího podpisu museli vědět, že představenstvo družstva překročilo mandát daný mu členskou schůzí. Krajský soud v Brně se s názory soudu prvního stupně neztotožnil a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Z podrobně rozvedených důvodů a s důrazem na to, že v době uzavření smlouvy dne 3. 9. 1997 nebyly v předmětných nemovitostech vymezeny bytové jednotky, nemohl dospět k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí se má týkat plnění nemožného, a z tohoto důvodu, že je neplatná. Dovolání podané stěžovatelem do rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem zamítnuto.
Stěžovatel namítá, že Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem umožnil, aby s majetkem stěžovatele bylo nakládáno bez jeho souhlasu, kdy nejenže o majetkových dispozicích členská schůze stěžovatele nerozhodla, ale dokonce o nich nebyla ani zpravena. Nadto stěžovatel opakovaně vznáší námitku rozporu zmiňované smlouvy o smlouvě budoucí kupní s dobrými mravy. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.09.2015 15:00 do: 08.09.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3855/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. 23 Co 274/2013-252, v části potvrzující výrok V. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2013, č. j. 23 C 32/2006-171, proti výroku V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. 23 Co 274/2013-252, a proti výroku V. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 2. 2013, č. j. 23 C 32/2006-171.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: PhDr. H. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí (respektive ústavní stížností napadené výroky těchto rozhodnutí) se stěžovatelka domáhala náhrady škody po svém zaměstnavateli (Národní památkový ústav), který se stěžovatelkou neplatně ukončil pracovní poměr (což konstatoval Okresní soud v Olomouci). I když však měl podle obvodního soudu žalovaný Národní památkový ústav úspěch ve věci jen částečný (byla mu tedy částečně uložena povinnost uhradit stěžovatelkou tvrzenou škodu), byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení podle ustanovení § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť byl neúspěšný jen v poměrně nepatrné části; obvodní soud ústavní stížností napadeným výrokem V. rozsudku stěžovatelce uložil povinnost uhradit žalovanému Národnímu památkovému ústavu náklady řízení ve výši 18.382 Kč. Tento výrok V. byl následně potvrzen výrokem II. napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Konečně ústavní stížností napadeným výrokem V. rozsudku tento soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 6.534 Kč. Náklady řízení Národnímu památkovému ústavu vznikly v souvislosti s právním zastoupením.
Stěžovatelka předně upozorňuje na to, že v celém řízení byla osvobozena od soudních poplatků z důvodu svých majetkových poměrů a byla jí ustanovena zástupkyně z řad advokátů. Přestože stěžovatelka v průběhu řízení poukázala na zneužití čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ze strany žalovaného Národního památkového ústavu, neboť ten nepotřebuje právní pomoc zástupce z řad advokátů, když jako subjekt hospodařící s veřejnými prostředky je personálně vybaven odbornými zaměstnanci (právníky, personalisty, mzdovými účetními), do jejichž gesce spadá problematika, jež byla řešena v daném řízení, soudy obou stupňů tyto argumenty stěžovatelky zcela ignorovaly, když nepřihlédly ani k důkazům stěžovatelkou navrhovaným. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroků o náhradě nákladů řízení rozsudku Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a bylo zasaženo do její majetkové sféry.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.09.2015 15:30 do: 08.09.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3664/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 Cmo 302/2014-301.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Ing. L. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V rámci řízení před soudem prvního stupně bylo nařízeno ústní jednání, k němuž byl předvolán i stěžovatel. Soud prvního stupně hodlal přistoupit k výslechu stěžovatele a poučil jej, že k provedení výslechu není třeba jeho souhlas. Stěžovatel však odmítl na dotazy soudu odpovídat, což vyhodnotil soud jako hrubé ztěžování průběhu řízení, a uložil proto usnesením stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 50.000,- Kč. V tomto usnesení byl stěžovatel označen jako účastník řízení. K výši pořádkové pokuty uvedl soud tolik, že je uložena „s ohledem na majetkové souvislosti projednávané věci“. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolání, v němž tvrdil, že ve věci bylo použito nesprávné znění občanského soudního řádu (bylo aplikováno znění účinné do 31. 12. 2003, zatímco dle stěžovatele mělo být aplikováno znění pozdější), že soud prvního stupně nerespektoval rovnost účastníků řízení a že výše pokuty byla nepřiměřená. Podle odvolacího soudu ovšem jediné pochybení, jehož se soud prvního stupně dopustil, spočívalo v tom, že stěžovateli uložil pořádkovou pokutu jako účastníku řízení a nikoliv jako statutárnímu orgánu účastníka řízení. Ostatním námitkám stěžovatele nepřitakal.
Stěžovatel Vrchnímu soudu v Praze vytýká, že se dopustil ústavněprávních pochybení při přezkumu usnesení soudu prvního stupně, jímž byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 50.000,- Kč. Tato pokuta totiž byla stěžovateli uložena proto, že se nepodrobil výslechu, k jehož provedení nebylo – dle právního názoru soudu – třeba jeho souhlasu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.09.2015 16:00 do: 08.09.2015 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1287/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, č. j. 29 Cdo 3404/2013-88, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č. j. 8 Cmo 16/2013-53
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, směnky
Označení navrhovatelů: M. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce CACTON LIMITED změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž soud prvního stupně zrušil svůj předchozí směnečný platební rozkaz, kterým původně uložil žalované (stěžovatelce) zaplatit žalobci částku 14 278 Kč s 6% úrokem od 1. května 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 48 Kč a náklady řízení tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti. Odvolací soud při posuzování věci vyšel z § 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci, nebo dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Následné dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže by šlo o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nejvyšší soud konstatoval, že spor o zaplacení směnky není sporem ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy. Skutečnost, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávky plynoucí ze spotřebitelské smlouvy, se může projevit v rozsahu kauzálních námitek, jež spotřebiteli v rámci obrany proti povinnosti směnku zaplatit náleží, avšak na přípustnost dovolání vliv nemá.
Stěžovatelka ve vztahu k rozsudku Vrchního soudu v Praze namítá, že důkazy hodnotil formálně, celou věc posoudil pouze z hlediska formalismu směnečného práva, a důkazy a tvrzeními předloženými stěžovatelkou se odmítl zabývat. Tím vybočil z principů, které jsou součástí práva na spravedlivý proces. Formalistický přístup při posuzování přípustnosti dovolání vytýká i Nejvyššímu soudu. Vyslovuje také přesvědčení, že odvolací i dovolací soud svými rozhodnutími poskytly ochranu podvodu a lichvě. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.09.2015 14:00 do: 09.09.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2215/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 1 Tm 10/2013 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 67 Tmo 11/2014
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces - právo na obhajobu Náklady řízení
Označení navrhovatelů: D. P., zastoupený advokátkou Mgr. Janou Hlaváčkovou, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Přesto, že byl stěžovatel v trestním řízení částečně zproštěn obžaloby, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 tak, že stěžovatel je povinen nahradit státu částku 78.129,70,- Kč, uhrazenou jako odměnu a hotové výdaje státem ustanovené obhájkyni, která stěžovatele zastupovala. Příslušný obvodní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, podle něhož uloží soud odsouzenému povinnost zaplatit státu stejnou částku, jakou soud předtím přiznal obhájci a posléze mu ji i vyplatil, tedy včetně DPH. Obvodní soud přitom neshledal důvody pro bezplatnou obhajobu. Proti předmětnému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, v níž se výslovně domáhal zohlednění skutečnosti, že byl zproštěn obžaloby z provinění loupeže. Tato stížnost byla usnesením Městského soudu v Praze zamítnuta s tím, že proti usnesení o přiznání odměny obhájkyni stěžovatel stížnost nepodal a ze spisu nevyplynulo, že by stěžovatel žádal o poskytnutí bezplatné obhajoby. Městský soud měl za to, že podmínky pro přiznání bezplatné obhajoby nejsou dány, kdy stěžovatel nijak nedoložil své výdělkové poměry ani potvrzení, že by nějaké peníze z brigádní činnosti vydělal a kolik.
Stěžovatel má za to, že podmínky pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu byly dány, a to už proto, že se v jeho případě jedná o mladistvého studujícího, který není vlastníkem žádného majetku. Obecné soudy měly při ukládání povinnosti nést náklady obhajoby vzít v potaz i tu skutečnost, že trestní stíhání bylo vedeno dlouhodobě, vyústilo ve zproštění obžaloby ze závažného provinění loupeže, a že k odsouzení z provinění krádeže došlo mimo jiné i na základě doznání stěžovatele. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 a usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.