Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 38. týden roku 2014

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2014 09:00 do: 15.09.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3859/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.9.2013, sp.zn. 56 Co 533/2013 a usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu ve Frýdku-Místku Mgr. Jaroslava Kocince ze dne 2.8.2013, sp.zn. 142 EX 01728/12
Stručná charakteristika:  exekuční řízení
Označení navrhovatelů:  JUDr. V.Ř., zast. advokátkou JUDr. Helenou Obeidovou, Voráčovská 14, Praha
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel (v původním exekučním řízení vystupující jako advokát povinného) v ústavní stížnosti uvádí, že výzvou ze dne 25. 1. 2013 byl soudním exekutorem požádán o poskytnutí součinnosti, spočívající mimo jiné ve sdělení údajů o probíhajících nebo již skončených soudních, správních či jiných řízeních, ve kterých klient stěžovatele, jakožto povinný v exekučním řízení, vystupoval a jejich výsledku. Soudní exekutor v rámci této výzvy požadoval toliko informace o řízeních ve věcech peněžitého plnění nebo jiných majetkových hodnot. Stěžovatel v reakci na zaslanou výzvu uvedl, že jej zavazuje povinnost mlčenlivosti ve smyslu ust. § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a předmětné výzvě k poskytnutí součinnosti tudíž nevyhověl. Dne 28. 5. 2013 pak soudní exekutor stěžovatele opětovně vyzval ke sdělení téhož, kdy poskytnutí předmětné součinnosti doplnil o výzvu k vyjádření, zda někdy stěžovatel podával přihlášky pohledávek klienta do insolvenčního řízení, popř. do jakého, a zda stěžovatel uzavíral jménem svého klienta splátkové kalendáře s jeho dlužníky. V případě, že by stěžovatel takové splátkové kalendáře uzavíral, požadoval soudní exekutor zaslání těchto listin, včetně sdělení aktuální výše pohledávek klienta za dlužníky, jež doposud svůj dluh nesplnili v plné výši. Tuto žádost k poskytnutí součinnosti pak soudní exekutor odůvodnil tím, že procesní zastupování klienta stěžovatele v nalézacích řízeních je správou majetku, neboť pohledávka je považována za majetkovou hodnotou a veškeré úkony směřující k zamezení promlčení by se daly za zachování majetku považovat. S tímto právním názorem soudního exekutora se však stěžovatel neztotožnil a argumentačně podpořen stanoviskem České advokátní komory opětovně odmítl soudnímu exekutorovi součinnost poskytnout. V důsledku toho pak byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, kdy usnesení soudního exekutora stěžovateli ukládá, nechť zaplatí Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku částku ve výši 500,- Kč, představující pořádkovou pokutu za nesplnění žádané součinnosti, uloženou v souladu s ust. § 53 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu. Napadeným usnesením odvolacího soudu pak bylo usnesení soudního exekutora potvrzeno.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení principu legality a práva na spravedlivý proces.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2014 14:00 do: 16.09.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl ÚS 52/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění účinném od 1.1.2012, ve slovech "nejméně však ve výši 250.000 Kč"
Stručná charakteristika:  Zákon o zaměstnanosti - dolní hraníce správní pokuty
Označení navrhovatelů:  Městský soud v Praze, Spálená 2, Praha 2
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Městský soud v Praze (dále jen navrhovatel) se u Ústavního soudu domáhá zrušení části ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a to ve slovech „nejméně však ve výši 250 000 Kč“, neboť se domnívá, že je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a to zejména s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť nerespektuje zásadu, aby uložení pokuty, byť i v minimální výši, nebylo pro delikventa likvidační. Jedná se o takový zásah do majetkových práv jednotlivce, který vzhledem ke své intenzitě představuje porušení zmíněného článku a současně zakládá porušení čl. 1 Listiny, neboť způsobuje zásadní nerovnost subjektů v oblasti sociální.

V projednávaném případě byla rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 27. 2. 2013 podle napadeného ustanovení uložena pokuta ve výši 300.000,- Kč společnosti KUBE-PLUS, v. o. s. za správní delikt podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kterého se společnost měla dopustit tím, že připustila výkon nelegální práce, když dne 19. 9. 2012 umožnila na specifikované stavbě vykonávat pomocné stavební práce dvěma cizincům ukrajinské státní příslušnosti na základě písemné pracovní smlouvy, avšak v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání, konkrétně s místem výkonu práce, uvedeným v tomto povolení. Společnost KUBE-PLUS podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 1. 7. 2013 tak, že odvolání bylo zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podala společnost KUBE-PLUS dne 5. 9. 2013 žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení o této žalobě probíhá u tohoto soudu pod sp. zn. 10 Ad 20/2013, soud však dospěl k závěru, že předmětné zákonné ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, proto řízení přerušil a podal Ústavnímu soudu tento návrh na zrušení právního předpisu.

V odůvodnění navrhovatel zejména uvedl, že uvedený text se stal součástí zákona na základě novely zákona o zaměstnanosti provedené zákonem č. 367/2011 Sb., přičemž sporný text zákona vstoupil do legislativního procesu na základě pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně. V důsledku toho důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 Sb. o důvodech zavedení spodní hranice pokuty nehovoří. Vzhledem k tomu, že zavedení spodní hranice bylo ale spojeno i se zvýšením horní hranice pro uložení pokuty, lze podle navrhovatele soudit, že důvodem zavedení spodní hranice pokuty bylo přesvědčení zákonodárce o nedostatečnosti doposud ukládaných sankcí. Navrhovatel dospěl k závěru, že výše sankce v projednávaném případě neodráží skutečnou výši stupně společenské nebezpečnosti projednávaného správního deliktu. Pro společnost s pouhými dvanácti zaměstnanci skutečně může zaplacení několikasettisícové sankce představovat významné existenční problémy, pokud nebude taková pokuta přímo likvidační, což ostatně ilustruje i skutečnost, že vlastní kapitál postiženého činí v daném případě jen 70.000,- Kč. Správní soud je sice oprávněn výši uložené pokuty za správní delikt snížit (pokud by to žalobce v průběhu řízení navrhl), avšak i v takovém případě je vázán spodní hranicí stanovenou zákonodárcem. Z hlediska dopadů na žalobce je přitom zdejší soud přesvědčen, že i snížení uložené pokuty na částku 250.000,- Kč, tedy na zákonem stanovené minimum, bude pro žalobce stále představovat sankci velmi citelnou, blížící se či dosahující likvidační výše a vzhledem ke společenské nebezpečnosti jeho jednání i sankci nepřiměřenou.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2014 15:30 do: 16.09.2014 16:00
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 2643/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2013, sp.zn. 30 Cdo 1376/2012, rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 2.11.2011 sp.zn. 70 Co 302/2011, rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2010, sp.zn. 38 Nc 1402/2009
Stručná charakteristika:  rodičovská zodpovědnost
Označení navrhovatelů:  Mgr. L. V., zast., advokátem Mgr. Václavem Bubeníkem, Cihlářova 167/4, Moravská Třebová
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Olomouci rozsudkem zbavil stěžovatele rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem k odvolání stěžovatele rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal, přejal jeho skutkové závěry a rozhodnutí potvrdil jako správné, byť z poněkud jiných důvodů.

Stěžovatel ve stížnosti zejména uvedl, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly prakticky provedeny žádné odborné důkazy a nebyl vypracován žádný posudek, který by mohl sloužit jako podklad pro skutková zjištění o zdravotním a zejména psychickém stavu dětí tak, aby soud mohl ve věci postupovat objektivně, nezávisle a při šetření práv všech zúčastněných. V ústavněprávní rovině se dle stěžovatele v dané věci jedná se o problém přiměřenosti prostředku a cíle, který je sledován. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to především práva na ochranu soukromého a rodinného života a právo na spravedlivý proces.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2014 09:00 do: 17.09.2014 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 35/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh Ministerstva vnitra na zrušení ustanovení poslední věty čl. III odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Chebu č. 6/2012, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích, ze dne 26. dubna 2012.
Označení navrhovatelů:  Ministerstvo vnitra
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ministerstva vnitra (dále jen navrhovatel) podalo k Ústavnímu soudu návrh na zrušení poslední věty ustanovení čl. III odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Chebu č. 6/2012, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích, ze dne 26. dubna 2012, pro rozpor se zákonem. Podle navrhovatele považuje město Cheb podle čl. II odst. 2 písm. d) vyhlášky provádění pyrotechnických efektů a ohňostrojů na vymezených veřejných prostranstvích za činnost, která by mohla narušit veřejný pořádek a vést k narušení bezpečnosti, zdraví a majetku. Jako takovou ji město předmětnou vyhláškou reguluje s cílem ochrany zmíněných statků, tj. veřejného pořádku, bezpečnosti, zdraví a majetku (tedy ve veřejném zájmu) prostřednictvím stanoveného zákazu. Své vlastní právní regulaci se ovšem, pokud by se měla dotknout jeho činnosti (jím pořádaných akcí), město a priori nepodřizuje. Z vyjádření města Chebu přitom podle navrhovatele není zřejmé, z jakých důvodů by provozování ohňostroje či pyrotechnických efektů, objedná li je město, nemělo být a priori potenciálně ohrožující pro vyhláškou chráněné hodnoty. Poslední větou čl. III. odst. 2 vyhlášky si město Cheb toliko pro sebe udělilo výjimku z vyhláškou zavedeného zákazu provádění pyrotechnických efektů a ohňostrojů na určitých veřejných prostranstvích a samo sebe tak napadenou právní úpravou vyňalo z povinnosti nechat své záměry posoudit v rámci vyhláškou pro ostatní subjekty zavedeného povolovacího řízení, v němž hodlá záměry jiných subjektů posuzovat z hlediska existence veřejného zájmu na jejich konání. Tento veřejný zájem by měl však být podle města Chebu dostatečně reprezentován již jen tím, že se bude jednat o akce veřejné, resp. veřejně přístupné.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2014 09:30 do: 17.09.2014 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 3501/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh Monstera Development, s. r. o. na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013 sp. zn. 11 To 114/2013 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 7. 2013 č. j. 7 VZV 13/2012-4663.
Stručná charakteristika:  Trestní řízení - zajištění peněžních prostředků.
Označení navrhovatelů:  Monstera Development, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se s odkazem na porušení svých ústavně zaručených práv domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jako nedůvodné stížnosti společností MONSTERA INTERNATIONAL a. s. a Monstera Development s.r.o. proti napadenému usnesení státního zástupce vrchního státního zastupitelství, kterým byly zamítnuty žádosti jmenovaných společností jako majitelek bankovních účtů o omezení zajištění peněžních prostředků na těchto účtech, které byly policejním orgánem zajištěny jako výnos z trestné činnosti v trestní věci jiné obviněné fyzické osoby.

Napadeným rozhodnutím stěžovatelka vytýká porušení základních ústavních principů a svých ústavně zaručených práv, a to práva vlastnit majetek, práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost a práva na spravedlivý proces. Zásah do svých ústavně zaručených práv stěžovatelka spatřuje v tom, že v rozporu s krátkodobým charakterem zajišťovacího institutu podle § 79a trestního řádu jsou již 23 měsíců zajištěny veškeré její peněžní prostředky, přičemž dozorující státní zástupce bez řádného odůvodnění stěžovatelce neumožňuje takovou dispozici se zajištěnými prostředky, která by jí umožnila uhradit konkretizované smluvní závazky a provozní náklady, a to prostřednictvím procesního postupu dle § 79a odst. 3 trestního řádu o zrušení nebo omezení zajištění. Stěžovatelka přitom odkazuje i na výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 2/1998 a též na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 642/07). Podle stěžovatelky tak postupem Vrchního státního zastupitelství v Praze vůči ní ve vztahu k zajištění jejích peněžních prostředků byly překročeny meze proporcionality mezi zájmem na vyšetření stíhané trestné činnosti a právem na nerušené užívání vlastnictví a právem na podnikání, a to až do té míry, že daná situace může vést k insolvenci stěžovatelky. Stěžovatelka dále zdůraznila, že její ústavní stížnost nesměřuje proti důvodnosti vedení trestního řízení. Stěžovatelka konečně poukázala na to, že Ústavní soud prakticky v téže věci týkající se stěžovatelky Monstera International, a. s. nálezem ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 stěžovatelce vyhověl a v důsledku zjištěného porušení jejího základního práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod obě napadená rozhodnutí zrušil.
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2014 09:00 do: 18.09.2014 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2086/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 3. 2014, č. j. 29 T 3/2014 - 682, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2014, č. j. 2 To 44/2014 - 709.
Stručná charakteristika:  Další trvání vazby, osobní svoboda, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  K. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2013 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů obsažených v ustanovení § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Usnesením téhož soudu ze dne 3. 1. 2014 byl stěžovatel ve vazbě ponechán z důvodů dle ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Stížnosti proti tomuto usnesení zamítl Krajský soud v Ostravě dne 23. 1. 2014 jako nedůvodné. Dne 7. 3. 2014 byl stěžovatel obžalován ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení § 283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Krajský soud proto musel do 30 dnů rozhodnout, zda se stěžovatel ponechává ve vazbě nebo se z vazby propouští. V  rozhodnutí napadeném nyní projednávanou ústavní stížností shledal důvodnost dalšího trvání vazby dle ustanovení § 67 písm. a) a písm. c) trestního řádu. Důvody pro ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu dle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba) spočívaly v ohrožení stěžovatele vysokým nepodmíněným trestem odnětí svobody a ve skutečnosti, že stěžovatel vykazuje pouze formální místo bydliště, ke kterému nemá žádné jiné vazby. Důvody tzv. předstižné vazby dle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu krajský soud shledal v důvodné obavě z pokračování v trestné činnosti (pěstování konopí), podtržené existencí vysokých dluhů stěžovatele. Soud přihlédl i k tomu, že již dříve se stěžovatel dopustil trestné činnosti, ze které získal majetkový prospěch a odmítl nahradit vazbu jiným zákonem předpokládaným institutem s ohledem na závažnost protiprávního jednání a jeho intenzitu. Podanou stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl, neboť také shledal důvody pro ponechání stěžovatele ve vazbě. Potvrdil, že důvody útěkové vazby spočívají ve skutečnosti, že je stěžovatel ohrožen vysokým trestem odnětí svobody a vykazuje pouze formální místo svého bydliště. Stejně tak vrchní soud souhlasil s úvahami krajského soudu týkajícími se předstižné vazby a nemožnosti nahradit institut vazby jiným zákonným opatřením.
Stěžovatel namítá, že soudy svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), neboť i přesto, že předložené důkazy ukazují na jeho nevinu, dospěly k závěru o důvodnosti pokračování vazby, aniž by uvedly, ze kterých konkrétních skutečností a proč je v daném případě vazba opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení. Dále stěžovatel uvádí, že dle napadených usnesení je fakticky jediným důvodem pro jeho ponechání ve vazbě hrozba vysokého trestu, neboť další důvody předestřené soudy se neopírají o zjištěné skutečnosti. Stěžovatel také napadá absenci náležitého odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2014 09:30 do: 18.09.2014 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 405/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. prosince 2013 č. j. 15 C 390/2013-11, ve znění opravného usnesení ze dne 11. března 2014 č. j. 15 C 390/2013-24
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Česká televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Kolíně ústavní stížností napadeným rozsudkem vyhověl žalobě, jíž se stěžovatelka domáhala po žalované zaplacení částky 1 485 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazených televizních poplatků. Výrokem II. okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když stěžovatelce dle názoru soudu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v tom, že právní závěry Okresního soudu v Kolíně (vztahující se k nákladům řízení, obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku, nevyplývají z provedeného dokazování a tento procesní exces je takového charakteru, že představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Stěžovatelka zejména nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že si z nabývání a následného vymáhání pohledávek sama učinila „předmět podnikání". Stěžovatelka uvádí, že je financována z valné většiny příjmem z poplatků od koncesionářů dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a je povinna poplatky řádně vybírat, spravovat a vymáhat. Stěžovatelka v této souvislosti upozorňuje, že již samotná evidence, správa poplatků, korespondence s poplatníky a zasílání výzev dlužníkům, uzavírání splátkových kalendářů a další činnosti jsou mimořádně nákladné jak z hlediska finančních výdajů, tak z hlediska vytvoření materiálně technického zabezpečení. Tyto činnosti stěžovatelka zajišťuje a financuje včetně nákladů na soudní poplatky v řádech milionů korun ročně. Vlastní soudní vymáhání pak provádí prostřednictvím právních služeb advokátní kanceláře a mnohokrát opakovaně poukazovala na to, že vytvoření vlastních personálních a materiálních předpokladů k zajištění této činnosti by bylo výrazně finančně náročnější než zvolený systém, kde advokáti jsou financováni výlučně z prostředků získaných přisouzením nákladů řízení proti neúspěšným dlužníkům a nejde tak o přesun prostředků od platících koncesionářů do „kapes soukromých subjektů“. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu v Kolíně, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2014 10:00 do: 18.09.2014 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1835/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. března 2014 č. j. 59 Co 25/2014-194
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  P. L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 12. 2011 byla nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů tak, že lichý týden bude v péči otce a sudý týden v péči matky. K návrhu otce na změnu výchovného prostředí Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 23. 9. 2013 změnil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 12. 2011 tak, že nezletilá se svěřuje do výchovy stěžovatele. Proti tomuto rozsudku podala matka nezletilé odvolání, na základě kterého odvolací soud, tedy Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil a nezletilou svěřil do péče matky.

Stěžoval má za to, že napadené rozhodnutí je v příkrém rozporu s provedeným dokazováním provedeným soudem prvního stupně, ale i odvolacím soudem. Jedná se zejména o ze znaleckého posudku nesprávně dovozený závěr odvolacího soudu, že oba rodiče mají stejné výchovné předpoklady. Stěžovatel taktéž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že na rozdíl od matky nezletilé nemá stabilní a pozitivní výchovné prostředí, i takový závěr je v rozporu s provedeným dokazováním provedeným soudy obou stupňů. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, v čl. 3 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.