Přehled jednání Ústavního soudu pro 39. týden roku 2015

18.09.2015

V tomto týdnu je nařízeno šest veřejných vyhlášení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2015 09:15 do: 22.09.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1518/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. dubna 2015 sp. zn. 37 Nt 5825/2015 a usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, ze dne 18. března 2015 č. j. OKFK-4596-172/TČ-2013-251202-C
Stručná charakteristika: příslušnost soudu
Označení navrhovatelů:  V. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní byla stěžovateli podle ustanovení § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), uložena pořádková pokuta 5 000 Kč, neboť stěžovatel odmítl podat svědeckou výpověď v trestní věci vedené mimo jiné proti jednateli obchodní společnosti MERX spol. s r. o., u níž byl stěžovatel v rozhodném období zaměstnán. Stěžovatel u výslechu odmítl vypovídat s tím, že by výpovědí způsobil trestní stíhání své osobě. Vzhledem k charakteru stíhané trestné činnosti, která má spočívat v daňových podvodech, a vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna žádná vazba stěžovatele na stíhané osoby, ani jeho účast na obchodní činnosti uvedené společnosti, vyhodnotil policejní orgán odepření výpovědi jako nezákonné a přistoupil k uložení pořádkové pokuty. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, kterou Městské státní zastupitelství v Praze zaslalo k vyřízení Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který stížnost napadeným usnesením zamítl. S odkazem na odbornou literaturu a judikaturu Ústavního soudu dospěl obvodní soud k závěru, že k uložení pokuty došlo v souladu s právem, neboť výpovědí o předmětu výslechu si stěžovatel nemohl přivodit trestní stíhání.

Stěžovatel především namítá, že o jeho stížnosti rozhodoval nepříslušný soud. Podle ustanovení § 146a odst. 2 trestního řádu měl o podané stížnosti rozhodovat Městský soud v Praze, neboť dozor v dané trestní věci vykonává městské státní zastupitelství. Obvodní soud tak dle stěžovatele není věcně příslušným soudem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 a usnesení Policie České republiky, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména práva na spravedlivý proces, právo odepřít výpověď a právo na zákonného soudce.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2015 08:30 do: 23.09.2015 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 13/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: Ústavnost sazby odměny znalce
Označení navrhovatelů: Skupina senátorů Senátu PČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 16 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (navrhovatelé) se domáhá zrušení ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatelé zdůrazňují, že předmětná vyhláška provádí úpravu odměňování a poskytování náhrady nákladů spojených s výkonem znalecké činnosti, a to na základě zmocnění obsaženého v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 26 mimo jiné ukládá Ministerstvu spravedlnosti upravit způsob odměňování a poskytování náhrady nákladů znalců a tlumočníků a způsob kontroly odměňování. Napadené ustanovení je pak jejím stěžejním ustanovením, neboť stanoví sazby odměn za znalecké posudky. Obsahuje tedy vymezení základního rozpětí, v němž může znalec účtovat odměnu za hodinu své práce, přesněji řečeno limity, v nichž může orgán veřejné moci, který posudek na znalci vyžádal, odměnu přiznat. Je to hodnota, z níž se vychází při případném zvyšování odměny (§ 20 vyhlášky), snižování odměny (§ 21 vyhlášky) či při výpočtu odměny pro znalecké ústavy (§ 15a vyhlášky). Vytýkaným problémem napadeného ustanovení je dle navrhovatelů právě konkrétní nastavení hodnot (finančních částek), které při rozhodování o odměně za podaný posudek může orgán veřejné moci, provádějící příslušné řízení, znalci přiznat, což ve svém návrhu podrobně rozvádějí. Výše sazeb v napadeném ustanovení nicméně zůstaly beze změny více než dvanáct let, ačkoliv podle údajů Českého statistického úřadu hrubý domácí produkt, průměrná měsíční mzda, minimální hodinová odměna, ale i všechny náklady, které znalec musí financovat ze své odměny, vzrostly za dané období velmi výrazně.
Navrhovatelé mají za to, že v České republice dochází k zásadnímu podfinancování odměn za znalecké posudky a dochází tak k popření základního práva znalců podnikat, dochází k porušení zákazu nucených prací anebo služeb a principu rovnosti v právech.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2015 09:00 do: 23.09.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 18/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 264 odst. 4 věty první a druhé zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Stručná charakteristika: Změna zákonné úpravy lhůty pro stanovení daně z hlediska nepravé retroaktivity
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Navrhovatel – Nejvyšší správní soud – přerušil řízení o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 4 Afs 105/2014 a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 264 odst. 4 věty první a druhé zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, neboť dospěl k závěru, toto ustanovení není v souladu s ústavním pořádkem.

Dle navrhovatele za situace, kdy prekluzivní lhůta pro stanovení daně začala běžet za účinnosti zákona o správě daní a poplatků, je třeba v jejím prodloužení na základě pozdější právní úpravy – v důsledku oznámení rozhodnutí o doměření daně podle § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu – spatřovat výjimečný případ ústavně nepřípustné nepravé retroaktivity a to z toho důvodu, že předmětná lhůta časově vymezuje existenci právního vztahu mezi správcem daně a daňovým subjektem, do něhož by se nemělo zasahovat stanovením jiných pravidel, mají-li mít za následek její prodloužení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.09.2015 09:00 do: 24.09.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 290/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2014 č. j. 2 Cmo 233/2014-118
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, ručení ze směnky
Označení navrhovatelů:  R. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Městský soud v Praze rozhodl o námitkách stěžovatele jako žalovaného č. 2 proti směnečnému platebnímu rozkazu tak, že směnečný platební rozkaz ve vztahu ke stěžovateli zrušil. Směnečným platebním rozkazem bylo stěžovateli společně s O. Š. a att firm s. r. o. jako žalovanými č. 1 a č. 3 a dvěma vedlejšími účastníky řízení o ústavní stížnosti uloženo, aby do 8 dnů od jeho doručení zaplatili unimatic europe s. r. o. jako žalobci a vedlejšímu účastníku řízení o ústavní stížnosti společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 48 000 Kč spolu s 6 % úrokem z téže částky od 7. 4. 2010 do zaplacení, a dále směnečnou odměnu ve výši 160 Kč. Vrchní soud v Praze změnil rozsudek městského soudu tak, že směnečný platební rozkaz vůči stěžovateli ponechal v platnosti. V odůvodnění rozsudku vrchní soud na rozdíl od městského soudu neshledal přípustnými námitky stěžovatele směřující do směnkou zajištěného kauzálního vztahu.

Vrchní soud podle stěžovatele postupoval přehnaně formalisticky a nepřiměřeně lpěl na striktním výkladu příslušných ustanovení zákona směnečného a šekového, čímž porušil stěžovatelova ústavně zaručená práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.09.2015 09:30 do: 24.09.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 878/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. 33 Cdo 2894/2014-127
Stručná charakteristika: náležitosti dovolání, právo na spravedlivý proces, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů:  Ingres group, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se u obecných soudů domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem, jež nabyla od vlastníka – Z. B. - na základě kupní smlouvy ze dne 6. 10. 2011. V předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně M. B. domáhala proti svému synovi (žalovanému Z. B.) určení vlastnického práva z důvodu splnění podmínek pro vrácení daru. Okresní soud v Šumperku žalobě vyhověl a určil, že M. B. je vlastníkem předmětných nemovitostí. Žaloba stěžovatelky na určení vlastnictví byla rozsudkem Okresního soudu v Šumperku zamítnuta z důvodu, že kupní smlouvou nabyla nemovitosti od nevlastníka Z. B., který v době uzavření kupní smlouvy byl již vyzván k vrácení daru. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, o kterém Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl tak, že napadený rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelka podala rovněž dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu, jež je napadeno touto ústavní stížností, odmítnuto, neboť stěžovatelka v něm dle dovolacího soudu nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že podle jejího přesvědčení dovolání splňovalo veškeré náležitosti, které jsou na něj kladeny, a proto mělo být řádně přezkoumáno. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.09.2015 08:00 do: 25.09.2015 08:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2288/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2015 č. j. 7 To 48/2015-149 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č. j. Nt 61/2014-129
Stručná charakteristika:  řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci, v níž byl odsouzenému uložen trest vyhoštění; vznesena námitka, že vyhoštěnému hrozí v zemi původu další trestní stíhání za činy, ohrožené trestem smrti; pochybnosti o pravé identitě odsouzeného; právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  N. V. T., alias L. V. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze a usnesení Krajského soudu v Praze, jimiž tyto soudy zamítly jeho žádost o povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze. Tímto rozsudkem byl stěžovatel společně s dalšími třemi obviněnými uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. V dovolání proti rozsudku vrchního soudu stěžovatel brojil mimo jiné proti uložení trestu vyhoštění. Vrchní soud se podle něj řádně nevypořádal s jeho tvrzením, že mu v případě vyhoštění do země původu hrozí trest smrti. Dovolání odsouzeného proti rozsudku soudu druhého stupně Nejvyšší soud odmítl. Proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal odsouzený ústavní stížnost, v níž převážně zopakoval své námitky, uvedené již v dovolacím řízení. Tu Ústavní soud usnesením ze dne 7. května 2014 sp. zn. II. ÚS 3328/13 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel po právní moci rozhodnutí o uložení trestu vyhoštění neuposlechl výzvy k vycestování z České republiky, byl na základě příkazu Krajského soudu v Praze zatčen a vzat do vyhošťovací vazby. V rámci vazebního zasedání jeho obhájce poprvé zmínil odlišnou totožnost stěžovatele, jakož i to, že obhajoba má k dispozici rozsudek vietnamského soudu, v němž jsou uvedeny skutečnosti, které by mohly vést k jeho odsouzení v zemi původu a případnému ohrožení absolutním trestem. Následně podal stěžovatel Krajskému soudu v Praze návrh na povolení obnovy řízení, v němž uvedl, že se mu podařilo získat nové důkazy prokazující, že v případě realizace trestu vyhoštění bude vystaven hrozbě trestu smrti. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítl. Proti usnesení krajského soudu podal odsouzený stížnost, v níž namítal nedostatečné odůvodnění napadeného usnesení a jeho nepřezkoumatelnost. Vrchní soud v Praze nepřisvědčil námitkám odsouzeného, nýbrž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a stížnost zamítl.

Stěžovatel se domnívá, že usnesením prvostupňového soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost na povolení obnovy řízení, jakož i následným zamítnutím stížnosti proti tomuto usnesení, bylo zasaženo do jeho základních práv.