Přehled jednání Ústavního soudu pro 4. týden roku 2017

20.01.2017

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.01.2017 09:30 do: 24.01.2017 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2741/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2016 č. j. 68 Co 215/2016-63 a proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. dubna 2016 č. j. 19 C 128/2016-39
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  I. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Výrokem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo zastaveno řízení o žalobě, kterou se vedlejší účastník po stěžovateli domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (představující podíl na zisku ze správy společné věci), a to z důvodu jejího zpětvzetí. Výrokem II. tohoto usnesení byla stěžovateli uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 6 400 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení obvodní soud aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatele, který po podání žaloby předmětnou částku zaplatil. Proti výroku II. usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. V něm uvedl, že žaloba byla podána bezdůvodně a předčasně, neboť vedlejšímu účastníkovi v době podání žaloby nevznikl nárok na vyplacení žalované částky, resp. že v době podání žaloby nebyla splatná. Usnesením Městského soudu v Praze byl výrok II. usnesení obvodního soudu potvrzen. Městský soud v odůvodnění uvedl, že stěžovatel procesně zavinil zastavení řízení, neboť po podání žaloby dlužnou částku zaplatil. Zavinění je podle městského soudu nutno posuzovat výlučně z procesního hlediska, a to i tehdy, pokud žalovaný zaplatí žalovanou částku, ač k tomu nemá právní povinnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti souhlasí se závěrem, že žaloba byla vzata zpět pro jeho chování, avšak současně upozorňuje, že celý podíl na zisku vyplatil jeden měsíc před jeho splatností. Z uvedeného má být zřejmé, že žaloba nebyla podána důvodně. Stěžovatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že podle § 143 o. s. ř. měla být náhrada nákladů řízení správně přiznána jemu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu a obvodního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.01.2017 09:45 do: 24.01.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3592/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016 č. j. 53 Co 202/2016-36 a proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. března 2016 č. j. 7 C 88/2016-17
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  I. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Výrokem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo zastaveno řízení o žalobě, kterou se vedlejší účastník po stěžovateli domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (představující podíl na zisku ze správy společné věci), a to z důvodu jejího zpětvzetí. Výrokem II. tohoto usnesení byla stěžovateli uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 8 804,50 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení obvodní soud aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatele, který po podání žaloby předmětnou částku zaplatil. Proti výroku II. usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. V něm uvedl, že žaloba byla podána bezdůvodně a předčasně, neboť vedlejšímu účastníkovi v době podání žaloby nevznikl nárok na vyplacení žalované částky, resp. že v době podání žaloby nebyla splatná. Dále uvedl, že nezavdal příčinu k podání žaloby a právo na náhradu nákladů řízení naopak náleží jemu. Usnesením Městského soudu v Praze byl výrok II. usnesení obvodního soudu potvrzen. Městský soud v odůvodnění uvedl, že stěžovatel procesně zavinil zastavení řízení, neboť po podání žaloby dlužnou částku zaplatil. Zavinění je podle městského soudu nutno posazovat výlučně z procesního hlediska, a to bez ohledu na to, že stěžovatel argumentoval neexistencí splatné pohledávky.

Stěžovatel v ústavní stížnosti souhlasí se závěrem, že žaloba byla vzata zpět pro jeho chování, avšak současně upozorňuje, že celý podíl na zisku vyplatil jeden měsíc před jeho splatností. Z uvedeného má být zřejmé, že žaloba nebyla podána důvodně. Stěžovatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že podle § 143 o. s. ř. měla být náhrada nákladů řízení správně přiznána jemu. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvádí, že právní názor obvodního i městského soudu připouštějící přiznání náhrady nákladů řízení i tehdy, byla-li žaloba podána před splatností pohledávky, představuje mimořádně nebezpečný precedens, neboť umožňuje tuto povinnost ukládat i osobám, které své pohledávky platí řádně a včas. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu a obvodního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.01.2017 09:00 do: 25.01.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3070/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2014, č. j. 8 Cmo 51/2014-781, a proti výrokům I. a III. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, č. j. 29 Cdo 4778/2014-838.
Stručná charakteristika: náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  1) DAY s.r.o., 2) J. J., 3) Ing. I. P., 4)K. H., 5) T. H., 6) prom. mat. T. H., 7) Ing. K. R., 8) M. S., 9) RNDr. M. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se u Krajského soudu v Ostravě domáhali určení neplatnosti valné hromady obchodní společnosti a vyslovení neplatnosti smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem. Svůj návrh později změnili tak, že se domáhali určení výše přiměřeného dorovnání na jednu akcii o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč ve výši 1.673,78 Kč (a na jednu akci o jmenovité hodnotě 10,- Kč pak ve výši 16,73 Kč). Dále se pak stěžovatelé domáhali zaplacení jednotlivých částek dorovnání, a to včetně příslušenství – konkrétně úroku z prodlení od 14. 9. 2005 do zaplacení. Věc prošla soudy všech stupňů. Krajský soud v Ostravě nakonec usnesením rozhodl tak, že stěžovatelům přiznal požadované úroky z prodlení od 6. 12. 2005 do zaplacení, a to ve výši, kterou stěžovatelé v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu upřesnili. Ohledně nároků na náhradu nákladů řízení Krajský soud v Ostravě konstatoval, že stěžovatelé byli – pokud jde o návrh na určení výše dorovnání – neúspěšní, avšak šlo o neúspěšnost nepatrnou, neboť nárok na zaplacení jednotlivých částek dorovnání úspěšný byl. Na základě této úvahy pak Krajský soud v Ostravě uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení, jejichž výši vypočetl dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vrchní soud v Olomouci k odvolání změnil (napadeným výrokem II.) výroky prvostupňového usnesení týkající se náhrady nákladů řízení. Dospěl totiž k závěru, že každý z účastníků měl v řízení přibližně stejný úspěch a neúspěch. V případě nároku na určení by podle Vrchního soudu v Olomouci měla plný úspěch a tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení vedlejší účastnice, zatímco ohledně nároku na plnění by měli nárok na plnou náhradu nákladů navrhovatelé. Dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Stěžovatelé především namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu [aprobované ve vztahu ke stěžovatelům 3) – 7) i napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu] spočívá na nesprávné úvaze, že projednává-li soud ve společném řízení více sporů nebo jiných právních věcí, je třeba při rozhodnutí o nákladech řízení posoudit úspěch účastníků ve vztahu k řízení jako celku. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení nákladových výroků usnesení Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi bylo zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.