Přehled jednání Ústavního soudu pro 40. týden roku 2016

23.09.2016

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.09.2016 09:00 do: 27.09.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 378/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3660/2015, a Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103
Stručná charakteristika:  Odpočet nákladů exekuce před vydáním výtěžku do insolvenčního řízení
Označení navrhovatelů:  JUDr. Tomáš Vrána, pověřený v době podání stížnosti vedením Exekutorského úřadu v Přerově, na jehož místo nastoupil s účinností od 1. 4. 2016 JUDr. Lukáš Jícha
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 
JUDr. Tomáš Vrána vedl jako soudní exekutor exekuci na majetek povinných, kteří v průběhu exekučního řízení, podali dlužnický insolvenční návrh. V rámci následného insolvenčního řízení bylo vydáno usnesení o předběžném opatření, jímž insolvenční soud exekutorovi povolil provést již nařízenou dražbu nemovité věci s omezením, aby byl výtěžek dosažený zpeněžením zde specifikované bytové jednotky po celou dobu k dispozici v probíhajícím insolvenčním řízení. Exekutor provedl týž den dražbu a udělil příklep vydražiteli s nejvyšším podáním ve výši 360 000 Kč. Následně byl insolvenčním soudem zjištěn úpadek a exekutor vydal usnesení, tzv. malý rozvrh podle § 337 a násl. občanského soudního řádu, kterým rozhodl o rozdělení výtěžku provedené exekuce – od vymožené částky 360 000 Kč podle § 46 odst. 7 exekučního řádu odečetl náklady exekuce ve výši 75 356 Kč a zbývající částku 284 644 Kč určil k vydání insolvenčnímu správci úpadců. Proti tomuto usnesení soudního exekutora se insolvenční správce odvolal a odvolací soud napadeným usnesením rozhodnutí změnil tak, že se insolvenčnímu správci vydává celá vymožená částka 360 000 Kč, tedy výtěžek dražby bez odpočtu nákladů exekuce. Exekutor a oprávněný z exekuce podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které dovolací soud odmítl, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a neshledal důvody, aby se od právního názoru plynoucího z uvedeného usnesení odchýlil.

Proti usnesení odvolacího a dovolacího soudu podal exekutor ústavní stížnost, v níž uvádí, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo, zejména právo na majetek a na spravedlivý proces. Obecné soudy se podle něj dopustily nepřípustného „normotvorného“ výkladu kogentního ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, které aplikovaly v rozporu s jeho zněním, resp. rozhodly se jej neaplikovat v celém jeho znění. Jejich výklad uvedeného ustanovení byl pro stěžovatele nepředvídatelný, nezohledňující vůli zákonodárce, specifické postavení exekutora ani princip zásluhovosti, který by měl ovládat rozhodování o nákladech exekuce.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.09.2016 13:00 do: 27.09.2016 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3710/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2015 č. j. 53 Co 275/2015-209
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Auditia, spol. s r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 
Stěžovatelka byla ustanovena ke zpracování znaleckého posudku a usnesením obvodního soudu jí bylo přiznáno znalečné v účtované výši 70 803 Kč. Proti tomuto usnesení podala žalovaná i žalobce odvolání, a stěžovatelka na ně následně reagovala svým vyjádřením.

Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zrušil rozhodnutí obvodního soudu a věc mu vrátil k opětovnému projednání. Konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí postrádalo řádné odůvodnění a bylo proto věcně nepřezkoumatelné. Při novém (v pořadí druhém) rozhodování o znalečném obvodní soud přiznal stěžovatelce znalečné opět ve výši 70 803 Kč a žalobce i žalovaná se znovu odvolali. Městský soud následně svým usnesením znalečné revidoval a snížil je na částku 46 424 Kč.  O tom, že je vedeno odvolací řízení, se stěžovatelka dle svého vyjádření dozvěděla teprve poté, co jí bylo doručeno v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu. Neměla tedy příležitost vyjádřit se k věci a obhájit výši uplatňovaného nároku na znalečné.

Stěžovatelka se proto domáhá zrušení napadeného usnesení Městského soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zahrnující též zásadu rovnosti účastníků před soudem a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.09.2016 13:30 do: 27.09.2016 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 212/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015 č. j. 21 Cdo 3539/2015-82, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2015 č. j. 5 Co 12/2015-64 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2015 č. j. 35 C 8/2013-37
Stručná charakteristika:  právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů:  ALKADO, spol. s r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti


Stěžovatelka usilovala o povolení vkladu vlastnického práva k pozemkům a rozestavěné budově na těchto pozemcích v katastrálním území Líšeň. Z hlediska katastru nemovitostí jde o jednu rozestavěnou budovu postavenou na dvou pozemcích, a stěžovatelka i druhá strana kupní smlouvy shodně deklarovaly zájem o převod vlastnického práva k pozemkům i této budově, byť je jedna budova v kupní smlouvě označena i v množném čísle (z hlediska stavebně technického je tvořena dvěma částmi, a to stavbou hlavní na jednom převáděném pozemku a přístavbou na pozemku druhém). Rozhodnutím katastrálního úřadu byl povolen vklad vlastnického práva k pozemkům, ale byl zamítnut návrh na vklad k rozestavěné budově. V odůvodnění katastrální úřad konstatoval popis převáděných nemovitostí v kupní smlouvě a v návrhu na vklad, přičemž překážkou je stav zápisů v katastru. Stěžovatelka i druhá strana kupní smlouvy reagovaly upřesněním návrhu tak, aby byl povolen a zapsán vklad k jedné rozestavěné budově. Tímto upřesněním ale vznikl nesoulad mezi návrhem a obsahem předložené smlouvy, kde jsou převáděny dvě rozestavěné budovy na dvou pozemcích, a proto Katastrální úřad návrh na vklad v této části zamítl pro nesoulad návrhu s obsahem předložené listiny.

Stěžovatelka nebyla úspěšná ani s žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně, ani s odvoláním k Vrchnímu soudu v Olomouci. Následně její dovolání odmítl i Nejvyšší soud. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že jí nebylo umožněno nakládat se svým majetkem. Ačkoli vůle obou účastníků kupní smlouvy byla nesporná a deklarována správnímu orgánu účastníky, z důvodu přepjatého formalismu nebylo umožněno realizovat převod vlastnického práv. Tím obecné soudy podle stěžovatelky zasáhly do jejích práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2016 10:00 do: 29.09.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3006/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 71/2014-29 ze dne 9. července 2015
Stručná charakteristika:  hmotné zabezpečení ve stáří
Označení navrhovatelů:  Žanna Trechová, zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Frajtem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatelka se jako právní nástupkyně svého zemřelého manžela se ve správním řízení neúspěšně domáhala, aby byly do vyměřovacího základu důchodového pojištění zahrnuty některé jeho mzdové nároky. V následném soudním řízení sice nároky stěžovatelky Krajský soud v Brně neuznal, ale po kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu musel o žalobě rozhodovat znovu. Krajský soud tedy doplnil dokazování a žalobu opět zamítl. Namítanou částku ve výši 1 000 USD totiž zaměstnavatel manželu stěžovatelky zřejmě vyplácel jako provizi, avšak neodváděl z ní žádné zákonné odvody, nebyla zúčtována a nebylo tedy možné ji zahrnout do vyměřovacího základu. K zápočtu částky 352 581 Kč se již vyjádřil Nejvyšší správní soud s tím, že do vyměřovacího základu nemůže být započtena, neboť byla přiznána rozsudkem, který po konkurzu a likvidaci zaměstnavatele nikdy nenabyl právní moci. Tento názor proto Krajský soud nepřehodnocoval. Následná kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivou odměnu za práci a práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Tvrdí dále, že obecné soudy pominuly její argumenty, které vyvracely předchozí nesprávné hodnocení věci.