I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.10.2014 14:00 do: 07.10.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 501/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012 č. j. 25 Cdo 975/2012-256 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2011 č. j. 17 Co 409/2011-237
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces ve věci náhrady škody na zdraví
Označení navrhovatelů: P. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje správností rozsudku soudu prvního stupně, který jí přiznal z titulu nároku na náhradu škody na zdraví 93 600 Kč s příslušenstvím na náhradě bolestného (v tomto rozsahu není věc předmětem ústavního přezkumu, neboť rozhodnutí o tomto nároku nebylo stěžovatelkou zpochybněno) a dále 9 684 600 Kč s příslušenstvím na náhradě za ztížení společenského uplatnění, což představovalo osminásobné zvýšení bodového ohodnocení této náhrady. Soud prvního stupně podle ní správně posoudil její životní situaci včetně přiznání plné invalidity pro následky utrpěného úrazu. Stěžovatelka, která je upoutána na invalidní vozík, není schopna bez pomoci další osoby vykonávat ani nejběžnější a nejzákladnější lidské potřeby. Její úraz, takřka vylučující jakoukoli možnost životního uplatnění, má z lékařského hlediska zhoršující se zdravotní prognózu. Stěžovatelka je zcela vyřazena z práce, ze společenských i zájmových (dříve zejména sportovních) aktivit. Je přesvědčena, že přiznání náhrady za škodu na zdraví soudem prvního stupně ve výši osminásobku bodového ohodnocení bylo oprávněné. Jestliže přezkumné soudy rozhodly jinak – odvolací soud náhradu podstatnou měrou snížil a dovolací soud její dovolání zamítl –, pak tímto postupem bylo zasaženo do jejích výše označených základních práv. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.10.2014 14:30 do: 07.10.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1123/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1159/2013
Stručná charakteristika: vazba
Označení navrhovatelů: D. V. Q., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že pokud Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, a nerozhodl o vazbě, měl být stěžovatel neprodleně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, neboť nebyl žádný právní základ pro ponechání ve výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v Plzni namísto propuštění stěžovatele na svobodu informoval Nejvyšší soud, že opomenul rozhodnout o vazbě a trestní spis odeslal zpět Nejvyššímu soudu. Ten se pokusil zahladit své pochybení vydáním rozhodnutí o vazbě, k čemuž však již neměl žádné oprávnění, neboť tak učinil více než s měsíčním zpožděním po rozhodnutí o dovolání. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení vazebního usnesení, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.10.2014 09:00 do: 08.10.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2331/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2014 č. j. 41 Az 5/2014-19 a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 19. května 2014 č. j. OAM-191/ZA-ZA15-ZA15-2014, spojené s návrhem na zrušení § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního a návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra
Stručná charakteristika: Svoboda pohybu a pobytu Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: M. A. A., zastoupený advokátem Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., se sídlem Praha 9, Čihákova 871/15,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 2. května 2014 požádal stěžovatel, občan Libyjské republiky, o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Stěžovatel je držitelem platného schengenského krátkodobého víza vydaného Republikou Malta s platností ode dne 20. února 2014 do 18. srpna 2014. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, svým rozhodnutím ze dne 19. května 2014 konstatovalo, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. b) zákona o azylu. Současně podle § 25 písm. l) téhož zákona zastavilo předmětné řízení a určilo, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 tzv. nařízení Dublin III“, je Republika Malta. Uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou, o níž je v současnosti vedeno řízení před Krajským soudem v Brně. Zároveň navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Podle jeho názoru brání jeho přemístění na Maltu skutečnost, že podmínky pro žadatele o mezinárodní ochranu jsou v tomto státě v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie, podle něhož nesmí být nikdo mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu, a že tam dochází k vážným nedostatkům v oblasti azylového řízení. Krajský soud v Brně ovšem splnění podmínek pro odkladný účinek neshledal a svým usnesením jej nepřiznal. Ztotožnil se s vyjádřením Ministerstva vnitra, podle něhož stěžovatel neprokázal svá tvrzení ohledně nepoměrně větší újmy, která mu hrozí v případě přemístění. V tomto vyjádření bylo dále uvedeno, že Republika Malta je jako členská země Evropské unie povinna v souladu s nařízením Dublin III posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany v meritu věci, objektivně a nestranně, v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva.
Stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Ministerstva vnitra z důvodu, že jimi měla být porušena jeho základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 ve spojení s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Současně navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil nesoulad § 104 odst. 3 písm. c) soudního řádu správního s uvedenými ustanoveními, a rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.10.2014 13:00 do: 08.10.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2095/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2010, č.j. 33 C 187/2007 - 52, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2012, č. j. 49 Co 179/2010-8 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, č. j. 29 Cdo 2222/2012-101
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces, vlastnické právo, smlouva o smlouvě budoucí
Označení navrhovatelů: V. P.Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel uzavřel s vedlejším účastníkem dne 25. 3. 1997 dle ustanovení § 50a občanského zákoníku smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž účastníci měli „po vyřešení majetkoprávních vztahů k pozemkům náležejícím k obytnému domu“ uzavřít kupní smlouvu o blíže specifikované bytové jednotce. Stěžovatel se žalobou ze dne 13. 8. 2007 domáhal stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu mezi ním a vedlejším účastníkem vyplývající z této dříve uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí (časová podmínka pro její uzavření nastala v únoru 2007). Městský soud tuto žalobu shora napadeným rozsudkem zamítl, neboť vedlejšímu účastníkovi (žalovanému) povinnost uzavřít kupní smlouvu nevznikla. K tomuto závěru dospěl na základě zhodnocení inkriminované smlouvy o smlouvě budoucí, kterou považoval za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, poněvadž v ní absentovaly podstatné náležitosti dle ustanovení § 50a občanského zákoníku. Tento rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, které krajský soud rozsudkem napadeným nyní projednávanou ústavní stížností neshledal důvodným a rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. potvrdil (změnil pouze výrok II. týkající se nákladů řízení). Následné dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud, když neshledal napadené rozhodnutí právně významným. Rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud považoval za souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž především vytkl, že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, ale nelze jím doplňovat projev vůle.
Stěžovatel spatřuje porušení základního práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek zejména v porušení principu ochrany dobré víry účastníka závazkového vztahu, v porušení uznávaných zásad závazkových vztahů a ve zjevné nespravedlnosti, pramenící z ryzího formalismu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.10.2014 13:30 do: 08.10.2014 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2121/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2014, č. j. 13 Co 36/2014 - 83
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, zvýšení výživného na zletilé dítě
Označení navrhovatelů: J. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě, kterým bylo rozhodnuto o zvýšení výživného synovi stěžovatele J. F. ml. (ročník nar. 1991) (dále též „vedlejší účastník“). Protiústavnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v tom, že se krajský soud (a stejně tak okresní soud) vůbec nezabývaly jeho tvrzením, že vyživovací povinnost vůči vedlejšímu účastníkovi již netrvá, jelikož tento řádně nepokračuje ve studiu, když opakovaně studuje školu stejného stupně, jaký již v minulosti absolvoval. Stěžovatel sice uznává, že v řízení o zvýšení výživného soud zkoumá pouze skutečnosti, k nimž došlo od posledního rozhodnutí, tento princip však nelze vztahovat na zkoumání základních předpokladů pro existenci vyživovací povinnosti. Bylo totiž např. opakovaně judikováno, že za řádnou přípravu na zaměstnání nelze považovat opakované studium školy stejného stupně (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1805/11 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Zjištění, jestli se vedlejší účastník svým studiem řádně připravuje na budoucí zaměstnání či nikoliv, je proto pro závěr o existenci vyživovací povinnosti naprosto klíčové. Stěžovatel nesouhlasí rovněž s názorem krajského soudu, že pro posouzení trvání vyživovací povinnosti je nepodstatné, s jakými výsledky vedlejší účastník studuje.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2014 10:00 do: 09.10.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3012/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 26 Cdo 2343/2012-253, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2011, č. j. 51 Co 224/2011-197, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 11. 2010, č. j. 28 C 216/2008-144
Stručná charakteristika: nedoplatek na nájemném
Označení navrhovatelů: 1) A. P., 2) Ing. J. P., 3) Ing. J. P., všichni zast. Janem Kalvodou, advokátem se sídlem Praha 6, Bělohorská 35
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se svou žalobou domáhali po vedlejší účastnici, Komerční bance, a.s., zaplacení částky 2.214.866,34 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nedoplatku na nájemném ze smlouvy o nájmu veškerých nebytových prostor v konkrétně specifikované nemovitosti v Praze ze dne 25. 9. 1991, a to za období čtvrtého čtvrtletí roku 2005. Tato žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 11. 2010 zamítnuta, a dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatelů s poukazem na absolutní neplatnost předmětné nájemní smlouvy. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2011, když odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a dospěl i ke správnému právnímu posouzení věci. Dovolání stěžovatelů proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam a naopak poukázal na to, že toto rozhodnutí je zcela v souladu s ustálenou soudní praxí.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti vylíčili vlastní skutkovou verzi případu a poukázali na to, že skutková zjištění obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Stěžovatelé se domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení, zákonného soudce a soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2014 10:00 do: 09.10.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 786/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2013 č. j. 10 Co 347/2013-89, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění „Povinnost uhradit příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě podle věty první Kanceláři prokázáno, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu s tímto zákonem.“
Stručná charakteristika: - příspěvek podle § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů; spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: I. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 3. 5. 2013 zamítl žalobu vedlejšího účastníka - České kanceláře pojistitelů (dále jen ČKP), aby mu stěžovatelka zaplatila 27 240 Kč s příslušenstvím z titulu příspěvku podle § 24c odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek soud odůvodnil zjištěním, že v rozhodném období (od 22. 1. 2010 do 21. 4. 2010) na ni registrované vozidlo již stěžovatelka nevlastnila. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným rozsudkem toto rozhodnutí změnil, a žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, když přihlédl k tvrzení a důkazům předloženým stěžovatelkou až po uplynutí lhůty stanovené v § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.; podle jeho názoru jde o lhůtu prekluzivní a jejím marným uplynutím právo prokazovat skutečnosti svědčící o tom, že vozidlo nebylo provozováno, zaniká. S ohledem na to, že stěžovatelka byla v době, za kterou je příspěvek vymáhán, vedena v Centrálním registru vozidel jako vlastnice nepojištěného vozidla a nepodařilo se jí – takto – prokázat, že vlastnictví pozbyla, je její povinnost vůči ČKP opodstatněna.
Stěžovatelka s tímto výkladem ustanovení § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. v ústavní stížnosti nesouhlasí a považuje jej za exces takového rozměru, že v jeho důsledku došlo k zásahu do sféry jejích ústavním pořádkem chráněných základních práv a svobod. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. S ústavní stížností spojila návrh na zrušení poslední věty § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.10.2014 10:30 do: 09.10.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1674/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014, č. j. 17 C 59/2014-17
Stručná charakteristika: náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů: Mgr. J. C., zast. Mgr. Šárkou Petráňovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Lannova 2
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Podstatou řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích byla žaloba stěžovatele, kterou se domáhal po žalované (v tomto řízení vedlejší účastnici) zaplacení částky 1 800,- Kč s příslušenstvím, představující smluvní oboustranně dohodnutou odměnu za zpracování dodatku ke kupní smlouvě ze dne 24. 6. 2013 o koupi a prodeji nemovitosti ve výši 3 600,- Kč. Žalobce (stěžovatel) uplatňuje po žalované polovinu dohodnuté odměny ve výši 1 800,- Kč, neboť druhá polovina již byla uhrazena bývalým manželem žalované. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci vydal platební rozkaz, který však pro neúspěšné doručení do vlastních rukou žalované byl zrušen a dne 15. 4. 2014 proběhlo ve věci jednání, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila a ani se k podané žalobě nevyjádřila. Okresní soud v Českých Budějovicích žalobě stěžovatele vyhověl a výrokem I. uložil žalované sjednanou odměnu zaplatit. Výrokem II. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci (stěžovateli) přiznal podle pravidla úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu částku 1 000,- Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku, neboť tuto částku považuje za účelně vynaložený výdaj. Nepřiznal mu však náklady v podobě odměny za právní zastoupení a náhradu paušálních výdajů, neboť zastává názor, že je-li žalobce advokátem s generální právní praxí, bylo v jeho silách podání žaloby a účast u soudního jednání ve stejné kvalitě obsáhnout sám a nebylo za tímto účelem zapotřebí sjednávat právní zastoupení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především poukazuje na neexistenci právního předpisu, který by zakazoval advokátovi nechat se při uplatňování svých práv, ať již plynoucích z podnikatelské (advokátní) činnosti nebo soukromoprávního vztahu zastupovat jiným advokátem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku o nákladech řízení v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na právní pomoc a právo zaručující rovnost účastníků.