Přehled jednání Ústavního soudu pro 43. týden roku 2015

15.10.2015

V tomto týdnu je nařízeno šest veřejných vyhlášení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2015 13:30 do: 20.10.2015 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2731/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. července 2014 č. j. 5 To 251/2014-843 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. června 2014 č. j. 3 T 55/2009-830
Stručná charakteristika: obnova řízení
Označení navrhovatelů:  V. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v září 2009 uznán vinným ze spáchání trestného činu znásilnění a trestného činu soulože mezi příbuznými, jichž se měl dopustit tak, že v jím užívaném bytě vykonal na své zletilé dceři soulož i přes její nesouhlas. Za tento skutek byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Stěžovatel podal návrh na povolení obnovy řízení, který opřel zejména o čestné prohlášení poškozené dcery, ve kterém tato uvádí, že její předchozí výpověď byla nepravdivá a obvinění ze znásilnění si vymyslela. Městský soud v Brně návrh stěžovatele zamítl, přičemž poukázal na to, že stěžovatel již v předchozích návrzích navrhoval výslech poškozené. Těmto návrhům nebylo vyhověno, neboť soud považoval původní výpověď poškozené, učiněnou v přípravné fázi trestního řízení, za věrohodnou. Krajský soud v Brně se s argumentací soudu I. stupně ztotožnil.

Dle stěžovatele trpí napadená rozhodnutí nedostatečným a nelogickým odůvodněním. Již v původním řízení poukazovaly provedené důkazy (zejména znalecké posudky) na špatný duševní stav poškozené a její sníženou obecnou věrohodnost, jakkoliv znalkyně dospěla k závěru, že výpověď poškozené vykazuje znaky svědčící pro její specifickou věrohodnost. Soudy dle stěžovatele v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nedostály své povinnosti srozumitelně ozřejmit, jakým způsobem hodnotí vztahy mezi jednotlivými důkazy. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2015 14:00 do: 20.10.2015 14:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2887/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2014 č. j. 1 To 48/2014-38 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2014 č. j. 8 Nt 601/2014-19, ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy „spáchané po 5. květnu 1945“ a ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 4 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy „spáchané po 5. květnu 1945“
Stručná charakteristika: aplikace zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci; posouzení otázky, zda k nezákonnému vzetí do vazby došlo v souvislosti s vyšetřováním trestných činů spáchaných po 5. květnu 1945; právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Ing. A. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal vyslovení účasti na soudní rehabilitaci svého otce. Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že jeho otec zemřel za nevyjasněných okolností ve vězení v Uherském Hradišti dne 6. května 1951 poté, co byl v březnu téhož roku zajištěn Státní bezpečností a dva měsíce vězněn v uvedeném vězeňském zařízení. Uvedl, že jeho otec nebyl nikdy z ničeho obviněn, obžalován ani odsouzen a nebyl ani oficiálně vězněn. Navrhovatel, jako jeho syn, soudu navrhl jeho rehabilitaci dle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci. Okresní soud ve věci provedl rozsáhlá šetření a dospěl k závěru, že věc je možno projednat ve smyslu zákona o soudní rehabilitaci a proto věc postoupil podle věcné příslušnosti Krajskému soudu v Brně. Krajský soud rozhodl tak, že otec navrhovatele není účasten soudní rehabilitace podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, což odůvodnil tím, že z kusých podkladů, které byly shromážděny a které v současné době již není možné doplnit, vyplývá, že otec stěžovatele byl StB realizován pro svoji činnost u firmy Baťa, která se týkala období za první republiky a za okupace, tedy období před 5. květnem 1945, přičemž konkrétní skutky, z nichž měl být podezřelý, nebyly z podkladů zjištěny. Vrchní soud následně zamítl stížnost, když se přiklonil k závěrům krajského soudu o nemožnosti účasti na rehabilitaci.

Stěžovatel považuje argumentaci obecných soudů za formalistickou a zcela rozpornou s principy, na kterých spočívá materiálně právní stát. Dále stěžovatel poukazuje na to, že obecné soudy vyšly z podkladových dokumentů StB, které nikterak nekonfrontovaly s objektivní realitou, nýbrž které pouze mechanicky vyložily v neprospěch stěžovatele. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení celé řady jeho ústavně zaručených práv, zejména pak práva na soudní ochranu. Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení části ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy „spáchané po 5. květnu 1945“ a zrušení části ustanovení § 4 téhož zákona vyjádřené slovy „spáchané po 5. květnu 1945“, a to pro rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, článkem 8 a 10 Všeobecné deklarace lidských práv a článku 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ve spojení s článkem 1 odst. 1 Ústavy České republiky a s článkem 4 Ústavy České republiky.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2015 15:00 do: 20.10.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1257/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2013, č. j. 37 C 136/2011–183, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2014, č. j. 1 Co 309/2013–218, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, č. j. 30 Cdo 3871/2014–240,
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Mgr. R. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobou na ochranu osobnosti podanou k Městskému soudu v Praze se stěžovatel domáhal po žalovaném – GE Money Bank, a. s. (vedlejší účastník) omluvy za způsob, jakým s ním bylo zacházeno při ukončení pracovního poměru dohodou. Stěžovatel byl přesvědčen, že jednáním vedlejšího účastníka na pracovišti, následujícím po ukončení pracovního poměru, došlo k neoprávněnému zásahu do jeho práva na ochranu cti, důstojnosti a dobré pověsti, přičemž toto jednání mělo vliv také na jeho další profesní život. Městský soud žalobu zamítl, neboť shledal, že v jednání vedlejšího účastníka nelze spatřovat neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, byť uznal, že okolnosti odchodu stěžovatele z dotčeného pracovního poměru byly dramatické a nedůstojné, a to nejenom subjektivně z pohledu stěžovatele, nýbrž též objektivně (tak, jak jej vnímalo okolí), a přisvědčil stěžovateli, že jednání vedlejšího účastníka mělo i na jeho budoucnost velmi negativní následek. Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatele zčásti zrušil rozsudek soudu I. stupně a v této části řízení zastavil, ve zbytku pak rozsudek městského soudu potvrdil. V odůvodnění soud uvedl, že městský soud sice postupoval správně, pokud žalobu stěžovatele zamítl, zároveň však odmítl jeho závěry, že by okolnosti odchodu stěžovatele z pracovního poměru byly nedůstojné a dramatické a že chování vedlejšího účastníka bylo nevhodné. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele pro nepřípustnost odmítl a uvedl, že dovolání stěžovatele v posuzované věci není způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání, neboť i přes relativní obsáhlost dovolání neformuluje takovou právní otázku, která by nebyla podřaditelná pod řešení, která dosavadní judikatura dovolacího soudu nabízí při řešení sporů na ochranu osobnosti.

Stěžovatel odmítá meritorní posouzení jeho žaloby, kdy dle jeho názoru soudy k věci přistupovaly jako ke sporu o důvodu rozvázání pracovního poměru a z tohoto pohledu hodnotily přiměřenost postupu vedlejšího účastníka. Nejvyššímu soudu stěžovatel vytýká, že z odůvodnění nelze vůbec zjistit, z jakého důvodu stěžovatelem vznesená právní otázka nesplňuje předpoklady přípustnosti dovolání, případně jaká jsou řešení této otázky podle judikatury Nejvyššího soudu (odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž žádnou dosavadní judikaturu tohoto soudu necituje). Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na osobní čest a dobrou pověst.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.10.2015 09:30 do: 22.10.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 883/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 25 C 283/2009 ze dne 10. 8. 2011
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces - přítomnost u jednání Výkon rozhodnutí Vlastnictví Rovnost Spravedlivý proces - odůvodnění
Označení navrhovatelů:  Bc. H. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group (vedlejší účastnice) se po stěžovatelce domáhala žalobou zaplacení dlužného pojistného ve výši 549 Kč s příslušenstvím. Okresní soud vydal platební rozkaz, který byl zrušen, protože se ho nepodařilo stěžovatelce doručit (bylo doručována na adresu trvalého pobytu zjištěnou z CEO). Okresní soud poté usnesením vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž je upozornil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. V návaznosti na to okresní soud přistoupil k vyhlášení rozsudku, kterým žalobě vyhověl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 549,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 67,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 6.669,- Kč. Obě shora uvedené písemnosti, tj. výzvu i napadený rozsudek, soud stěžovatelce zasílal na adresu, na níž však nebyla zastižena a písemnosti si ani později nevyzvedla. Okresní soud je tak považoval za doručené uplynutím lhůty 10 dnů. Jelikož stěžovatelka neměla na uvedené adrese dle sdělení doručujícího orgánu schránku ani zvonek, tj. nebylo možno zásilky vložit do adresátem užívané schránky, v souladu s § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (o. s. ř.) byly tyto vráceny soudu a sdělení o tom vyvěšeno na úřední desce soudu.

Stěžovatelka namítá porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, k němuž mělo dojít rozhodnutím soudu bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř., kdy k tomuto postupu nebyly z důvodu exekučním soudem popsaného pochybení při doručování písemností splněny podmínky. Stěžovatelka tak neměla možnost být účastna soudního řízení, ve kterém bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech a jež ve výsledku vedlo k zásahu do jejího práva na majetek.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.10.2015 10:00 do: 22.10.2015 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3572/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2014 č. j. 2 Aos 2/2013-69
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu Právo vlastnit majetek, nabývání majetku Právo na příznivé životní prostředí
Označení navrhovatelů:  1) Okrašlovací spolek Zdíkovska se sídlem Zdíkov 235, 2) JUDr. R. E., všichni zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo usnesením č. 293/201l/ZK-26 Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (ZÚR). Zásady byly vydány jako opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti dne 1. 10. 2011. Stěžovatelé se návrhem podaným dne 19. 11. 2012 u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhali zrušení ZÚR v následujících částech: lokalita Špičák (původně SR 16, následně SR/A), silniční napojení Špičák (původně D60, následně D/Q), železniční napojení Špičák (původně D 68, následně D/O), propojení Klápa - Hraničník (původně záměr SR 17 - lyžařský areál Smrčina - Nová Pec, následně D83), železniční napojení Nová Pec - Klápa (původně D 69, následně D/P), Šumavská elektrická dráha (koridor D16), silnice Nová Pec - Zadní Zvonková (D65), nadregionální biokoridor Vltavská niva - Dívčí kámen (NRBK 174). Krajský soud v Českých Budějovicích uvedený návrh v části návrhu stěžovatele 1) odmítnul z důvodu nedostatku aktivní žalobní legitimace a v části návrhu stěžovatelky 2) zamítl (přičemž aktivní žalobní legitimaci stěžovatelce přiznal pouze vůči záměru Šumavské elektrické dráhy (Dl6), který je vymezen z části na pozemcích ve spoluvlastnictví stěžovatelky 2). Stěžovatelé podali proti rozsudku kasační stížnost, Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 Aos 2/2013 ze dne 18. 9. 2014 kasační stížnost zamítl.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť jím mělo dojít k porušení jejich ústavně zaručených práv na soudní a jinou právní ochranu a v důsledku toho také práva na příznivé životní prostředí. Zásah do práva na spravedlivý soudní proces spatřují stěžovatelé v úplném odmítnutí aktivní žalobní legitimace.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.10.2015 10:00 do: 23.10.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1811/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, č. j. 25 Cdo 1678/2011-255, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2010, č. j. 44 Co 7/2009-227, a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 C 938/2004-172
Stručná charakteristika: běh promlčecí doby v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. D. Š., zast. Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal, aby byla žalovaným (1. obec Drnovice a 2. J. S.) uložena povinnost společně a nerozdílně oplotit stěžovatelův pozemek – ovocný sad. Domáhal se tak náhrady škody uvedením do předešlého stavu ve smyslu § 442 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění, neboť v letech 2000 až 2002 docházelo k četným poškozením plotu, která vyústila v odstranění celého oplocení. Stavební úřad na hranici předmětných parcel povolil dvě stavby, a to stěžovatelův plot (formou ohlášení) a plynovou přípojku druhého žalovaného. Okresní soud v Blansku svým již v pořadí druhým rozsudkem dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu (žalobci žádná škoda nevznikla), avšak zabýval se též otázkou promlčení, neboť tuto námitku vznesli oba žalovaní. Dospěl k závěru, že nároky žalobce byly promlčeny. Krajský soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k odlišným závěrům ohledně vzniku škody na straně žalobce (stěžovatele) oproti soudu prvního stupně, avšak ztotožnil se s posouzením promlčení, jak jej provedl soud prvního stupně. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že odstraněním oplocení a dalšími zásahy do oplocení sadu ke škodě došlo. Odvolací soud konstatoval, že i přesto, že žalobci vznikla škoda a osoby žalovaných lze ztotožnit se škůdci, stran promlčení práva na náhradu škody je třeba přisvědčit soudu prvního stupně. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné.

Stěžovatel brojí především proti tomu, jak obecné soudy posoudily otázku promlčení jím uplatněného nároku. Obecné soudy podle něj nesprávně odvodily počátek běhu promlčecích lhůt, když otázku existence škody fakticky řešily pět let následujících po datu škodné události. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu majetku.