Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 46. týden roku 2014

V tomto týdnu je nařízeno šest veřejných vyhlášení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2014 08:30 do: 12.11.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3489/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013 č. j. 13 Co 250/2013-131
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu Rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů:  Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze bylo za analogického použití § 220 a § 221a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), změněno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5 2013, kterým byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření. Městský soud toto rozhodnutí změnil tak, že stěžovatelce zakázal disponovat s v rozhodnutí vymezenými nemovitostmi. Stěžovatelka se o řízení o tomto návrhu dozvěděla až doručením napadeného rozhodnutí Městského soud v Praze do datové schránky dne 16. 9. 2013.

Stěžovatelka namítá, že Městský soud v Praze nemohl změnit rozhodnutí soudu prvního stupně za analogického použití § 220 a § 221a o. s. ř., přičemž poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.) zrušil ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř., které tuto možnost stanovovalo a dále, že ustanovení § 220 o. s. ř. se vztahuje na usnesení ve věci samé, avšak usnesení o předběžném opatření rozhodnutím ve věci samé. Dále poukazuje na to, že jí byla odepřena možnost ochrany jejích práv, když se o řízení o předběžném opatření dozvěděla až doručením rozhodnutí, jímž bylo předběžné opatření nařízeno. Stěžovatelka tak dle svých tvrzení nemohla uplatnit námitky proti nařízení předběžného opatření a ani využít opravné prostředky proti napadanému rozhodnutí, čímž dle jejího názoru získal navrhovatel v řízení oproti ní nepřiměřenou výhodu. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na rovnost účastníků a právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2014 09:00 do: 12.11.2014 09:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2503/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. dubna 2014 č. j. 18 C 226/2013-49
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  I. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo k žalobě České kanceláře pojistitelů rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici 4 740 Kč s příslušenstvím a dále na náhradě nákladů řízení 3 546 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že povinnost stěžovatelky zaplatit žalovanou částku plyne z ustanovení § 24c odst. 1, 2 a 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Vyšel z toho, že stěžovatelka měla povinnost v prekluzivní třicetidenní lhůtě prokázat vedlejší účastnici, že zákon neporušila, což stěžovatelka neučinila, a důkazy, které stěžovatelka uplatnila po uplynutí této lhůty, v soudním řízení již provést nelze, nadto nebylo prokázáno, že by vozidlo bylo v příslušném období odhlášeno z evidence motorových vozidel, a tudíž je stěžovatelka povinna daný příspěvek platit.

S poukazem na závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu ze dne 31. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2221/13 (tento nález i další rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz External link icon) stěžovatelka tvrdí, že závěr okresního soudu, že vozidlo bylo provozováno, nemá oporu v provedeném dokazování a je závěrem natolik „extrémním“, že má za následek zásah do jejího práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka se proto domáhá zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí okresního soudu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2014 09:20 do: 12.11.2014 09:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1920/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2014 č. j. 29 Co 51/2014-67
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces – náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  J. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2013 byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti České republice (v tomto řízení vedlejší účastnici) na zaplacení 277 870 Kč s příslušenstvím a dále stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici 35 283,60 Kč na náhradě nákladů řízení. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve (stěžovatelkou napadeném) výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Stěžovatelka uvádí, že se vůči České republice domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, přičemž Ministerstvo financí se bezdůvodně nechalo zastoupit advokátem, ačkoliv se jednalo o soudní spor, který se stejným právním základem vůči České republice vede přinejmenším několik desítek žalobců, v nichž žalovanou zastupuje stejný právní zástupce, který soudu předkládá argumentačně zcela totožná podání. Přitom pro přezkoumání uplatněného nároku před podáním žaloby Ministerstvo financí služeb advokáta nevyužilo. Dodává, že samotná vedlejší účastnice navrhla přerušit řízení do rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných sporech, čemuž sice soud prvního stupně nevyhověl, nicméně vyčkal na jejich vydání. Současně poukazuje na to, že se nejednalo ani o obzvláště složitý případ, ani o vysokou částku. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku I. usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.11.2014 10:00 do: 13.11.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2956/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 25 Cdo 2543/2012-193
Stručná charakteristika:  běh promlčecí lhůty
Označení navrhovatelů:  J. P., zast. Mgr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem Kladno, Váňova 3180
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Podstatou řízení před soudem prvního stupně byla žaloba vedlejšího účastníka proti stěžovateli o náhradu škody ve výši 169 358,03 Kč s příslušenstvím, spočívající v poškození motocyklu ve výši 101 115,03 Kč, poplatku za lékařské potvrzení ve výši 100,- Kč, náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 10. 5. do 6. 6. 2008 ve výši 16 321,- Kč, náhradě za motocyklistickou helmu ve výši 7 000,- Kč, za motocyklistickou bundu ve výši 7 000,- Kč, za motocyklistické rukavice ve výši 2 500,- Kč, za mobilní telefon Nokia ve výši 800,- Kč, za registrační značku motocyklu ve výši 250,- Kč a v nutných nákladech právního zastoupení v trestním řízení ve výši 23 772,- Kč. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí pouze proti položce – poškození motocyklu, proto se ostatními nároky Ústavní soud již dále nezabývá.

Stěžovatel poukazuje zejména na to, že Nejvyšší soud rozhodl v rozporu se zákonem, když neshledal porušení zákona ohledně řádně vznesené námitky promlčení. Stěžovatel po celou dobu v řízení poukazoval na to, že promlčecí lhůta počala běžet již dne 10. 5. 2008, tj. v den, kdy došlo k dopravní nehodě. Soud prvního stupně žalobu vedlejšího účastníka zamítl. Odvolací soud vyšel při určení počátku běhu promlčecí doby u předmětné položky (škoda na motocyklu) z data 11. 7. 2008, kdy žalobce v tomto podání škodu na motocyklu již vyčísluje. Nejvyšší soud se dle stěžovatele mýlí, pokud uvádí, že odvolací soud při určení počátku běhu promlčecí doby vyšel z data 10. 5. 2008 (den, kdy došlo k dopravní nehodě). Pokud by tomu tak bylo, tj. pokud by začala běžet promlčecí doba dne 10. 5. 2008, se zohledněním stavení promlčecí doby ve dnech 14. 7. 2008 až 22. 1. 2009, dvouletá promlčecí doba by musela uběhnout již před podáním žaloby dne 20. 1. 2011. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.11.2014 10:30 do: 13.11.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2417/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, č. j.25 Cdo 2981/2011-536, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2011, č. j. 28 Co 286, 602/2010-472
Stručná charakteristika:  povinnost k náhradě nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  P. K., zast. Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem Kladno, nám. Starosty Pavla 40
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se svou žalobou domáhala, aby vedlejšímu účastníku byla uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 111.000,- Kč, představující náhradu nákladů na její výživu ve smyslu § 448 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. částku ve výši 3.000,- Kč měsíčně za období od 21. 7. 2001 do 31. 7. 2004, a dále aby mu byla uložena povinnost hradit jí peněžitý důchod ve výši 3.000,- Kč měsíčně od 1. 8. 2004. Poukázala přitom na to, že vedlejší účastník byl pravomocně odsouzen pro trestný čin vraždy dle § 219 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění, při němž došlo k usmrcení jejího manžela, jenž jí poskytoval výživu.

Ve věci bylo několikrát rozhodováno soudem prvního i druhého stupně, poslední rozhodnutí odvolacího soudu ve věci a rozhodnutí soudu dovolacího stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní namítala, že soudy ve věci rozhodovaly zcela mechanicky, když vypočítaly výživné pro stěžovatelku z prokázaných příjmů jejích a jejího manžela za konkrétní období. Tento přístup je však dle názoru stěžovatelky v rozporu s principem obecné spravedlnosti, neboť neumožňuje, aby byl zohledněn nejen výdělek jejího zemřelého manžela, ale též skutečnost, že tento žil se stěžovatelkou ve společné domácnosti, na jejímž chodu se podílel osobní prací, péčí o děti atd. Stěžovatelka označila za nespravedlivé též to, že soudy přihlížely při stanovení výše náhrady nákladů na její výživu též k jejím příjmům. Stěžovatelka brojí též proti výroku odvolacího soudu, kterým jí byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení ve výši 65.822,40 Kč. Toto rozhodnutí stěžovatelka označila za odporující spravedlnosti. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.11.2014 11:00 do: 13.11.2014 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2972/10
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2010, č. j. 1 Ko 12/2010-148
Stručná charakteristika:  odměna správci konkursní podstaty
Označení navrhovatelů:  P. Č., zast. JUDr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem Liberec, Pražská 4
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2005 byl stěžovatel ustanoven do funkce správce konkursní podstaty úpadce SOLUTION 4 U, s. r. o. Dne 31. 5. 2007 soud schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce, z níž se podává, že příjmy podstaty činily 24 255,50 Kč a náklady podstaty 74 944,50 Kč (z toho odměna správce 65 450,- Kč a hotové výdaje 9 494,50 Kč). Dne 9. 7. 2007 soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku postačujícího k úhradě nákladů konkursu a uložil správci uzavřít účetní knihy. Následně byl stěžovatel zproštěn funkce správce konkursní podstaty.

Stěžovatel požádal soud o úhradu zbývající části odměny a hotových výdajů ve výši 41 194,50 Kč z rozpočtových prostředků soudu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2009 žádost stěžovatele zamítl. Zamítavý výrok odůvodnil tak, že pokud správce nesouhlasil s postupem soudu ohledně rozhodnutí o odměně a hotových výdajích, mohl využít opravného prostředku nejpozději do rozhodnutí o zrušení konkursu a domáhat se jiného rozhodnutí o své odměně. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2010 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když vyšel především z toho, že v době podání žádosti (9. 1. 2008) již bylo konkursní řízení pravomocně skončeno (poslední vydané usnesení o zproštění funkce správce ze dne 13. 9. 2007, v právní moci dne 17. 10. 2007). Odlišně od soudu prvního stupně považuje v souladu s judikaturou za možné, aby byly nároky konkursního správce v případě, kdy majetek podstaty neumožňuje jejich plné uspokojení, uspokojeny z prostředků státu, o tom však musí být rozhodnuto po dobu trvání konkursního řízení, tj. nejpozději při zproštění správce z funkce.

Stěžovatel nesouhlasí s formalistickým názorem soudů, že měl vznést požadavek na zaplacení odměny před skončením konkursního řízení nebo se dovolat do příslušných rozhodnutí. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 1816/08, kde Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud odvolací soud opírá své rozhodnutí pouze o závěr, že odměna správce konkursní podstaty může být vyplacena jen v konkursním řízení, je nutno považovat tento závěr za přehnaně formalistický a v důsledku toho porušující základní práva stěžovatele. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.