III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.01.2016 08:30 do: 26.01.2016 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1391/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015 č. j. 30 Cdo 3719/2014-86
Stručná charakteristika: náhrada škody způsobená výkonem veřejné moci
Označení navrhovatelů: Mgr. O. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl ode dne 26. 1. 2003 trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu podvodu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011 bylo toto stíhání zastaveno z důvodu jeho promlčení. Městský soud dospěl k závěru, že jednáním obžalovaných nemohly být naplněny znaky trestného činu podvodu, nýbrž trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. U tohoto trestného činu je však jiná, a sice pětiletá promlčecí lhůta jeho trestnosti. Ta v daném případě uplynula a městskému soudu tedy nezbylo, než trestní stíhání obžalovaných zastavit. Zároveň však v odůvodnění uvedeného usnesení uvedl, že zjištěné skutečnosti umožňují „učinit závěr o tom, že obžalovaní (…) spáchali trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu ustanovení § 255 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 1997“. Stěžovatel se následně neúspěšně domáhal po státu náhrady škody vzniklé tímto stíháním. Prvostupňový i odvolací soud shodně dospěly k závěru, že nárok na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání lze stíhanému přiznat pouze za situace, kdy bylo trestní stíhání vedeno pro jednání dovolené, případně pro trestné jednání, kterého se však nedopustil obviněný. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl, odkázal přitom na svou jednoznačnou a ustálenou judikaturu, v níž v opoře o smysl a systematiku zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, zastává názor o vyloučení možnosti náhrady škody v případech, kdy je sice trestní stíhání zastaveno, avšak z trestního řízení je zřejmé, že se pachatel protiprávního jednání dopustil.
Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv a svobod v ústavně nepřijatelném posouzení jeho nároku na náhradu škody způsobené jeho dlouholetým trestním stíháním. Nezákonnost předmětného stíhání dovozuje stěžovatel mimo výsledku, tedy jeho zastavení pro nemožnost stěžovatelova odsouzení, také ze skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení již od roku 1999 věděly, že stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu ustanovení § 255 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákona není z důvodu promlčení možné. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena celá řada jeho základních práv, zejména právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, právo na ochranu soukromého a rodinného života a právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.01.2016 09:00 do: 26.01.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2018/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 27. března 2015 č. j. 118 C 48/2014-114
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: J. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení vedeném před Okresním soudem v Berouně se stěžovatel žalobou domáhal toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 3 973 Kč. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že dne 13. 7. 2012 obdržel vyúčtování nákladů na otop, teplou užitkovou vodu a studenou vodu za období let 2002 – 2011 v detailu po jednotlivých uživatelích bytového domu. Protože žalovaná nenahlásila rozšíření výměry započitatelné plochy svého bytu (v důsledku úprav tohoto bytu v roce 2006), které vyúčtování provádělo, došlo k nesprávnému rozpočítání nákladů na výše uvedené položky, čímž mělo dojít k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor stěžovatele. Soud žalobu stěžovatele zamítl a byla mu uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 500 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že nejpozději v roce 2007 se stěžovatel dozvěděl, že žalovaná užívá větší započitatelnou obytnou plochu a že tedy dochází nebo může docházet k bezdůvodnému obohacení. Stěžovatel se však obrátil na soud až v roce 2014. K námitce promlčení, vznesené žalovanou, tak okresní soud dospěl k závěru, že celý nárok byl promlčen. Právně okresní soud hodnotil věc dle § 451 a 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), z titulu bezdůvodného obohacení a promlčení tohoto práva, kdy právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ze strany okresního soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces jednak tím, že nebyl respektován princip právní jistoty a předvídatelnosti práva, a jednak tím, že se při rozhodování dopustil libovůle. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku okresního soudu a dále navrhuje zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.01.2016 09:30 do: 26.01.2016 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3042/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. 12. 2013 č. j. 55 To 440/2013 - 836 a proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2013 č. j. 3 PP 283/2010-688
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces - doručování datovou schránkou
Označení navrhovatelů: L. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v České Lípě rozhodl tak, že stěžovatel vykoná zbytek z trestu odnětí svobody, jenž mu byl původně uložen v trvání 28 měsíců pro trestné činy podvodu a krádeže, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn. Proti tomuto usnesení podal odsouzený stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že stížnostní námitky byly uplatněny v elektronické podobě. Datová zpráva je podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Je tak mimo jakoukoli pochybnost, uvedl krajský soud, že existence elektronického podpisu je nezbytným zákonným předpokladem pro závěr, že podání učiněné v elektronické podobě bylo učiněno v souladu se zákonnými požadavky stanovenými v § 59 odst. 1 trestního řádu. Podle krajského soudu však v tomto konkrétním případě takto postupováno nebylo, a to z důvodu absence elektronického podpisu.
Podle stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci postupoval nezákonně, pokud stížnost nepovažoval za písemný a podepsaný úkon. Stěžovatel má za to, že krajský soud posuzoval jeho podání jako obyčejný e-mail bez zaručeného elektronického podpisu, zatímco ve skutečnosti šlo o podání do datové schránky, které se řídí zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Podle stěžovatele byly splněny všechny zákonné požadavky kladené na formu a včasnost podání stížnosti proti usnesení Okresního soudu v České Lípě. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2016 10:30 do: 27.01.2016 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2841/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 7. 2015 č. j. 33 C 385/2014-30
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces; rovnost účastníků
Označení navrhovatelů: K. F., zastoupená Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se sídlem Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Česká kancelář pojistitelů žalovala stěžovatelku jako vlastníka motorového vozidla o zaplacení částky 4.740 Kč s příslušenstvím, představující nezaplacený příspěvek dle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, za dobu od 10. 6. 2010 do 7. 9. 2010 a náklady spojené s uplatněním nároku. Okresní soud v Mostě vydal dne 14. 7. 2014 elektronický platební rozkaz, který stěžovatelka v zastoupení advokátkou, včas a řádně napadla odporem. V něm tvrdila, že v žalovaném období nebyla vlastníkem vozidla, a na podporu svých tvrzení předložila soudu listiny, ze kterých bylo podle ní zřejmé, že v žalovaném období neměla povinnost platit požadovaný příspěvek. Okresní soud v Mostě vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, a vyzval žalobkyni, aby předložila další listinné důkazy k prokázání svých tvrzení; výzva byla zaslána k rukám stěžovatelky. Následně dne 3. 7. 2015 Okresní soud v Mostě vyhlásil ústavní stížností napadený rozsudek, z jehož odůvodnění je zřejmé, že skutkový stav byl zjištěn provedením důkazů navržených pouze žalobkyní. Rozsudek byl doručen k rukám stěžovatelky dne 21. 7. 2015, poté soud vydal opravné usnesení, kterým doplnil do záhlaví rozsudku jméno a adresu právní zástupkyně stěžovatelky, které následně doručil rozsudek do datové schránky dne 28. 7. 2015. Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě nebylo odvolání přípustné. Součástí spisu je úřední záznam ze dne 24. 7. 2015 (č. l. 30), ve kterém se konstatuje, že ze systému CEPR (centrální elektronický platební rozkaz) nebyly vytištěny a do spisu založeny stěžovatelkou navržené důkazy a plná moc její tehdejší právní zástupkyně.
Stěžovatelka vytýká soudu, že zcela pominul jí předložené důkazy, kterými prokazovala nedostatek své pasivní legitimace. Příčinu těchto závažných pochybení stěžovatelka zjistila po nahlédnutí do soudního spisu po ukončení řízení z úředního záznamu soudu, podle kterého nebyly ze systému CEPR vytištěny a do spisu založeny jí navržené listinné důkazy a plná moc její tehdejší právní zástupkyně. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v důsledku zjevně chybného administrativního postupu nemohl Okresní soud v Mostě o nároku žalobkyně řádně rozhodnout. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Mostě, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.01.2016 10:00 do: 28.01.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 750/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 40 Nc 34/2008-2464 ze dne 12. 11. 2014 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 486/2014-2480 ze dne 19. 12. 2014
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces, svoboda projevu
Označení navrhovatelů: Mgr. Z. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město, týkajícím se výchovy nezletilých dětí, stěžovatel vystupoval jako obecný zmocněnec otce. Během ústního jednání vznesl námitku podjatosti vůči samosoudkyni a následně byl usnesením vyzván k jejímu odůvodnění. Písemné odůvodnění námitky podjatosti pak bylo okresním soudem shledáno hrubě urážlivým ve smyslu § 53 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť obsahovalo invektivy jednoznačně osobní povahy, a stěžovateli byla napadeným usnesením uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč. 2. Proti tomuto usnesení se stěžovatel odvolal. Namítal, že nerozumí, proč mu byla udělena pokuta za vyjádření, které si soud sám vyžádal. Uvedl, že pokutu není schopen vzhledem k výši svých příjmů zaplatit, a poukázal na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o hrubé urážlivosti stěžovatelova podání, neboť obsahovalo invektivy jednoznačně osobní povahy ve vztahu k soudkyni, které neměly žádný vztah k předmětu řízení. Z protokolu o jednání navíc vyplynulo, že stěžovatel byl opakovaně vyzván, aby nezasahoval do jednání, a to pod hrozbou uložení pořádkové pokuty. Stěžovatel přijal od otce nezletilých dětí plnou moc k zastupování při řízení, a tak bylo na místě zaujmout profesionální přístup, navenek projevovaný úctou a zdvořilostí při komunikaci se soudem. Podání učiněné stěžovatelem však bylo pravým opakem takového postupu. Protože však při úvaze o výši pořádkové pokuty je podle odvolacího soudu namístě přihlédnout i k majetkovým poměrům dotčené osoby, byla pořádková pokuta snížena na 25 000 Kč.
Stěžovateli byla podle jeho názoru uložena vysoká pokuta, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Rozhodnutí okresního soudu je podle stěžovatele zcela neurčité, nejasné a nepřezkoumatelné, protože v něm není uvedeno, za jaké konkrétní výroky byla stěžovateli udělena pokuta. Stěžovatel dále uvádí, že uložená pokuta je pro něj likvidační, přitom pouze realizoval své právo vznést námitku podjatosti za situace, kdy podle něj chování soudkyně znaky podjatosti vykazovalo. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí okresního i krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, především právo na spravedlivý proces.