IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.12.2015 09:30 do: 08.12.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3900/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.9.2014 sp. zn. 14 Co 148/2014
Stručná charakteristika:  Právo dítěte Právo rodičovské Důkaz-hodnocení Spravedlivý proces - odůvodnění
Označení navrhovatelů:  N. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala udělení souhlasu se změnou příjmení svého nezletilého syna. Zatímco soud prvního stupně stěžovatelce vyhověl a ke změně příjmení nezletilého přivolil, odvolací soud rozhodnutí změnil tak, že návrh zamítl. Podle náhledu stěžovatelky není rozhodnutí krajského soudu řádně odůvodněno a zcela vybočuje ze zjištěných skutkových okolností. K podání návrhu na změnu příjmení přistoupila matka po zralé úvaze a ztotožňuje se s ním nejen nezletilý syn, ale též jeho opatrovník. Krajský soud dle jejího názoru odsoudil návrh do pouhé roviny přání nezletilého a jeho zájmy, na rozdíl od okresního soudu, nevzal v úvahu, nijak se jim nevěnoval a zájmy nezletilého zcela ignoroval. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno právo nezletilého, plynoucí z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a tím i ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.12.2015 15:00 do: 08.12.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2196/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2011, č. j. 23 C 21/2011-13, proti rozsudku Městského sodu v Praze ze dne 20. 12. 2011, č. j. 70 Co 473/2011-23, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, č. j. 30 Cdo 1511/2012-31.
Stručná charakteristika:  nárok na náhradu nemateriální újmy
Označení navrhovatelů:  V. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba - uplatnění nároku stěžovatelem na zaplacení zadostiučinění ve výši 800.000 Kč podle zákona č.  82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Stěžovatel byl totiž dne 30. 8. 1983 vzat do vyšetřovací vazby, kde byl zadržován do 28. 7. 1987. Trestní stíhání však pokračovalo dále a stěžovatel byl zproštěn obžaloby teprve rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 1998, podle ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 9. 2010 byla vyslovena účast stěžovatele na soudní rehabilitaci. Obvodní soud pro Prahu 2 tuto žalobu stěžovatele zamítl, když konstatoval, že stěžovatelem uplatněný nárok lze opřít výhradně o čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože nelze aplikovat zákon č. 119/1990 Sb. a také ani zákon č. 82/1998 Sb. Podle Úmluvy však lze postupovat jen v případě nemajetkové újmy vzniklé po její závaznosti v právním řádu České republiky, tzn. od 1. 1. 1993 (resp. jejího státoprávního předchůdce, tzn. od 18. 3. 1992), nikoliv však za újmu vzniklou vězněním v letech 1983-1987. Městský soud v Praze následně k odvolání stěžovatele potvrdil napadený rozsudek obvodního soudu, když se zcela ztotožnil s jeho právními závěry. Nejvyšší soud usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností odmítl dovolání stěžovatele.

Stěžovatel proto podal ústavní stížnost, podle níž sporná otázka spočívá v tom, zda osoba nevinně vězněná přede dnem 18. 3. 1992 má nárok na náhradu nemateriální újmy. Stěžovatel k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3438/11, podle něhož jestliže dosavadní právní úprava umožňovala nahrazovat toliko škodu hmotnou, bylo povinností soudů přednostně aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy, který dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva právo na nemateriální újmu zakotvuje. Stran účinnosti Úmluvy přitom nemá být určující, kdy byl poškozený osobní svobody zbaven, nýbrž kdy dosáhl zproštění obžaloby, resp. vydání rozhodnutí o úplné rehabilitaci. Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutím obvodního soudu, městského soudu a Nejvyššího soudu byla porušena jeho základní práva a domáhá se jejich zrušení.