Přehled jednání Ústavního soudu pro 51. týden roku 2015

11.12.2015

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2015 09:30 do: 15.12.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 118/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2014 sp. zn. 12 To 134/2014
Stručná charakteristika:  Vazba - důvody Opravné prostředky - řádné Doručování Lhůta
Označení navrhovatelů:  L. V. D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2014 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2014 z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu vzat do vazby. Naposledy bylo o vazbě rozhodováno dne 14. 8. 2014, kdy byl stěžovatel usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ponechán ve vazbě podle § 72 odst. 1 trestního řádu. Městský soud v Praze následně rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 19. 11. 2014 v trestní věci stěžovatele tak, že se podle § 72 odst. 3 trestního řádu stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Proti výše uvedenému usnesení podal stěžovatel dne 24. 11. 2014 stížnost, neboť je přesvědčen, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro ponechání ve vazbě. Dne 22. 12. 2014 bylo stěžovateli doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2014, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí podané stížnosti. Z jeho odůvodnění vyplývá, že napadené usnesení bylo vyhlášeno dne 19. 11. 2014, opravným prostředkem proti němu je stížnost, kterou bylo možno podat v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 trestního řádu do tří dnů od jeho oznámení, tzn. posledním dnem k podání stížnosti bylo pondělí dne 24. 11. 2014, jak vyplývá z razítka na obálce připojené ke stížnosti. Stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 25. 11. 2014, tj. po vypršení třídenní lhůty.

Podle náhledu stěžovatele došlo postupem Vrchního soudu v Praze k zásahu do jeho základních práv a svobod, neboť mu byla pro opožděnost zamítnuta stížnost, která však byla podána řádně a včas.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2015 14:00 do: 15.12.2015 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 10/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: návrh I. senátu Ústavního soudu na vyslovení protiústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení
Stručná charakteristika:   Osvojení dítěte partnerem rodiče
Označení navrhovatelů:  I. senát ÚS
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele L. P., namítajícího porušení jeho základních práv v řízení, ve kterém soudy zamítly jeho návrh na zrušitelné osvojení syna jeho družky s odůvodněním, že takové osvojení zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, nepřipouští. I. senát Ústavního soudu, jemuž byla stížnost přidělena, usnesením sp. zn. I. ÚS 3283/14 řízení o ústavní stížnosti přerušil a podal návrh plénu Ústavního soudu na vyslovení rozporu ustanovení § 72 odst. 1 věty první zákona o rodině s ústavním pořádkem.

První senát Ústavního soudu dospěl k názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů se jeví jako porušující právo stěžovatele na ochranu rodinného života, zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a též jako rozporná s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“. Zároveň však podle I. senátu Ústavního soudu nebylo možno ústavní stížnosti bez dalšího vyhovět, neboť obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 věty první zákona o rodině, jež osvojení dítěte družky v důsledku vylučuje. Podle tohoto ustanovení „osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou“. V případě osvojení nezletilého stěžovatelem by tak zanikl právní vztah mezi nezletilým a jeho matkou, což jednak stěžovatel ani nepožaduje a jednak by to bylo v rozporu se zájmy a právy nezletilého i jeho matky.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2015 15:00 do: 15.12.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2307/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 17/2015-1074
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  M. T. zastoupený JUDr. Petrem Novákem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v roce 2001 uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky a pokusem trestného činu podvodu a byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Stěžovatel byl dodán do výkonu trestu poté, co byl zadržen dne 13. 10. 2004  v nemocnici na oddělení respiračních chorob. Ze zdravotních důvodů mu byl opakovaně přerušen výkon trestu, neboť se léčil pro vážnou plicní chorobu. V říjnu 2013 stěžovatel požádal o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Soud si vyžádal lékařskou zprávu a na základě jejích závěrů dospěl k závěru, že stěžovatel je stižen těžkou nemocí a jsou dány podmínky pro další přerušení výkonu trestu do 31. 7. 2014. Následně obhajoba předložila znalecký posudek, na základě něhož soud rozhodl o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí je patrné, že soud vzal úvahu závažnost nemoci stěžovatele a její průběh, možnosti věznice zajistit odpovídající léčebnou péči i délku nevykonaného zbytku trestu a dospěl k závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro upuštění od výkonu zbytku trestu. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením z podnětu stížnosti státního zástupce usnesení soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl tak, že návrh stěžovatele na upuštění od nevykonaného zbytku trestu odnětí svobody v délce 1544 dnů zamítl. Onemocnění stěžovatele lze dle odvolacího soudu hodnotit jako vážné, avšak léčitelné i ve vězeňském prostředí, při případném zajištění spolupráce s civilními léčebnými zařízeními.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces, právo na ochranu zdraví, tvrdí, že byl porušen zákaz podrobení nelidskému či ponižujícímu trestu a v konečném důsledku bylo ohroženo právo na život.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2015 15:30 do: 15.12.2015 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3323/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2013, č. j. 49 Co 352/2012-83 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, č. j. 21 Cdo 1684/2014-120.
Stručná charakteristika: spravedlivý proces, pracovní poměr na dobu určitou
Označení navrhovatelů:  L. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal určení, že jeho pracovní poměr (sjednaný na dobu určitou a postupně prodlužovaný až do 31. 12. 2011) trvá. Podle stěžovatele totiž s ním jeho zaměstnavatel sjednal pracovní poměr na dobu určitou v rozporu s § 39 odst. 2 až 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel proto ve smyslu § 39 odst. 5 zákoníku práce zaměstnavateli oznámil, že trvá na tom, aby jej dále zaměstnával; zaměstnavatel se však nadále zdráhal stěžovateli přidělovat práci. Stěžovatel proto podal zmíněnou určovací žalobu ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Okresní soud v Třebíči stěžovatelově žalobě vyhověl, když určil, že pracovní poměr mezi stěžovatelem a žalovaným stále trvá. K odvolání žalovaného změnil Krajský soud v Brně prvostupňový rozsudek tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.

Z vybraných rozsudků Nejvyššího soudu stěžovatel dovozuje, že judikatura Nejvyššího soudu není v otázce přípustnosti žaloby na určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. v situaci neplatného sjednání pracovního poměru na dobu určitou jednotná a proto bylo jeho dovolání přípustné. Dovodil-li Nejvyšší soud ve stěžovatelově věci opak, porušil tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na práci zakotvené v čl. 6 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2015 16:00 do: 15.12.2015 16:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2390/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 4. 2015, č. j. 21 C 302/2013-141.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, zákonný soudce
Označení navrhovatelů:  Travel Service, a. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodní soud uložil stěžovatelce jako žalované zaplatit každému z žalobců – S. F. a J. F. (vedlejší účastníci) – částku 250 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobci se takto specifikovaného nároku domáhali s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 17. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Žalobu odůvodnili tím, že dne v červnu 2012 byli cestujícími na letecké lince z Burgasu do Prahy v délce přes 1320 km, přičemž tento let byl zpožděn o 4 hodiny a 5 minut. Ke zpoždění došlo v důsledku nasátí ptáka do motoru letadla. Nárok žalobců soud vyhodnotil jako oprávněný s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení.

Stěžovatelka zejména tvrdí, že soudem nebyla řádně přezkoumána aktivní legitimace žalobců. Jejich účast na dotčeném letu vzal totiž soud za prokázanou pouze z pokynů k odletu, které prý však v žádném případě neprokazují, že se žalobci předmětného letu skutečně zúčastnili. Stěžovatelka rovněž údajně prokázala, že jí přijaté opatření, to je nasazení náhradního letounu, bylo jediné možné, když v době zjištění nasátí ptáka a poškození letounu, nebylo již možné změnit naplánované a nahlášené rotace pro následujících 24 hodin, aniž by u nich došlo k podstatnému zpoždění. Tuto skutečnost však soud podle stěžovatelky nebral v potaz. V napadeném rozsudku prý soud nezohlednil ani judikaturu evropských soudů. Stěžovatelka dále odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2782/14 z 20. 11. 2014. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2015 08:30 do: 16.12.2015 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 663/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014 č. j. 30 Cdo 4879/2014-367 a rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 18. prosince 2012 č. j. 54 Co 588/2012-325
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo vlastnit majetek
Označení navrhovatelů:  1. L. M. a 2. P. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před soudem prvního stupně se žalobce domáhal žalobou určení vlastnictví k blíže specifikovaným nemovitostem v k. ú. Město Žďár. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou prvním rozsudkem ve věci žalobu zamítl. K odvolání žalobce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že se má mj. zabývat okolnostmi uzavření kupních smluv a smluv o půjčkách, uzavřených dne 3. 11. 2003 mezi žalobcem a společností Rentier Group s. r. o., resp. zda těmito smlouvami nebyly sjednány tzv. propadné zástavy. Následně okresní soud v pořadí druhým rozsudkem žalobu zamítl. K odvolání žalobce byl rozsudek okresního soudu změněn napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, a to tak, že žalobce se určuje vlastníkem předmětných nemovitostí. Jakkoli stěžovatelé vzniklou situaci nezapříčinili, jejich dobrá víra nemůže mít jakýkoli vliv na závěr o neplatnosti kupních smluv, kterými předmětné nemovitosti nabyli. Krajský soud zároveň neshledal, že by stěžovatelé vlastnické právo nabyli jiným způsobem (vydržením). Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné. Ve stručném odůvodnění uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení otázky nabytí nemovité věci od neoprávněného v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že do jejich práv obecné soudy zasáhly upřednostněním ochrany vlastnického práva žalobce před ochranou jejich dobré víry při nabývání předmětných nemovitostí. Stěžovatelé nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem na podkladě kupní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem dne 19. 3. 2004. V době převodu nemovitostí byl předchozí vlastník (společnost STYL.REAL s. r. o.) v evidenci nemovitostí řádně zapsán jako výlučný vlastník.
Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a vlastnického práva.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2015 09:00 do: 16.12.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1603/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Mgr. M. Š., zastoupený JUDr. Jaroslavem Nejtkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v postavení žalobce v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal osvobození od soudních poplatků v rámci odvolacího řízení o žalobě na zaplacení dlužné částky. Odvolací soud řízení zastavil právě z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění napadeného odmítavého usnesení Nejvyššího sodu vyplývá, že dovolací soud vyšel z toho, že usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku již v době před podáním dovolání nabylo právní moci, neboť stěžovatel, ač řádně poučen, nepodal proti tomuto usnesení odvolání. Dle jeho názoru tak v důsledku pravomocného zastavení odvolacího řízení nabyl právní moci i rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba. Uzavřel, že za této situace se dovolání stalo v důsledku okolností nastalých po vydání rozhodnutí bezpředmětným.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutím dovolacího soudu mu byla odepřena spravedlnost. Za zásadní pochybení s ústavněprávním přesahem označuje omyl tohoto soudu při posouzení, zda byl či nebyl podán opravný prostředek proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, v důsledku něhož došlo k odmítnutí jeho dovolání. Bylo mu tak upřeno, aby dovolací soud korektně posoudil, zda lze v odvolacím řízení pokračovat i bez toho, aby soudy nižších stupňů formalisticky lpěly na zaplacení soudního poplatku z odvolání, na který stěžovatel – v procesním postavení žalobce – evidentně nemá. Stěžovatel se domnívá, že usnesením Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2015 10:00 do: 16.12.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 5/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015, eventuálně na zrušení jejího § 4 odst. 1 ve slovech „12 až“, bodu 3 části A její přílohy č. 1 a jejích příloh č. 12 a 13
Stručná charakteristika: návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015, eventuálně na zrušení některých jejich ustanovení
Označení navrhovatelů:  Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ústavní soud obdržel návrh skupiny 17 senátorů na zrušení vyhlášky č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 (tzv. „úhradová vyhláška“), eventuálně na zrušení pouze bodu 3 části A její přílohy č. 1. Podle navrhovatele je tato vyhláška v rozporu s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i principem rovnosti podle čl. 1 Listiny a principem legality podle čl. 2 odst. 3 Listiny, neboť nedostatečně zohledňuje finanční požadavky poskytovatelů zdravotních služeb v geograficky a demograficky znevýhodněných oblastech. Místo toho vůči nim působí likvidační účinky, čímž nepřímo ohrožuje i realizaci práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny. V průběhu řízení o návrhu navrhovatele obdržel Ústavní soud návrh skupiny 16 senátorů (vedlejší účastník), za kterou jedná senátorka RNDr. Jitka Seitlová. Tento návrh směřoval ke zrušení § 4 odst. 1 ve slovech „12 až“ a příloh č. 12 a 13 úhradové vyhlášky, stanovujících koeficienty přechodu pojištěnců, jež vyjadřují meziroční změny počtu pojištěnců jednotlivých zdravotních pojišťoven podle krajů k 1. lednu srovnávaných kalendářních roků. Podle vedlejšího účastníka má jejich použití při výpočtu celkové výše úhrad, na které vznikl poskytovateli nárok za hrazené služby, za následek nespravedlivé nastavení podmínek nákupu těchto služeb zdravotními pojišťovnami. V jeho důsledku totiž dochází k jeho zvýšení nebo snížení výlučně v závislosti od počtu pojištěnců zdravotní pojišťovny v kraji, aniž by bylo zohledněno, zda se tato změna promítla i do rozsahu poskytnutých zdravotních služeb. Tato skutečnost tak má mít za následek nesoulad těchto ustanovení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, právem na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny, právem na bezplatnou zdravotní péči z veřejného zdravotního pojištění podle čl. 31 Listiny a zásadou rovnosti podle čl. 1 Listiny.

Řízení o posledně uvedeném návrhu bylo původně vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 19/15, usnesením ze dne 26. srpna 2015 však došlo k jeho odmítnutí z důvodu litispendence. Ústavní soud se tak otázkou souladu některých ustanovení napadené vyhlášky, jejichž zrušení bylo podstatou odmítnutého návrhu, musel zabývat v dříve zahájeném řízení o návrhu navrhovatele, a to i z hlediska argumentace posléze uvedené skupiny senátorů. Tato skupina získala v tomto řízení postavení vedlejšího účastníka.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2015 15:00 do: 16.12.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1955/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, č. j. 19 Co 413/2012-229, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 30 Cdo 1047/2013-248.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  M. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se u obecných soudů neúspěšně domáhala částky 770 tis. Kč po České republice – Ministerstvu spravedlnosti a také po soudním exekutorovi, neboť tvrdila, že exekutor prodal její movité věci (dříve zabavené na základě exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného, s nímž stěžovatelka žila v jeho domě), a to přesto, že věděl, že podala tzv. excindační žalobu, jíž se domáhala, aby její věci byly z exekuce vyloučeny.

Porušení svých práv stěžovatelka spatřuje zejména ve skutečnosti, že soudy provedené důkazy hodnotily dle své libovůle a v rozporu se zákonem a jejich rozhodnutí porušily princip právní jistoty a předvídatelnosti práva. Odvolací soud měl poté, co neshledal nesprávnost úředního postupu na straně exekutora, zkoumat splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu z hlediska postupu Okresního soudu pro Prahu – západ v exekučním řízení. Odpovědnost státu za způsobenou škodu je totiž odpovědností objektivní, takže stát ji nese i v případě, kdy stěžovatelka uplatňovala nárok na náhradu škody s poukazem na nesprávný úřední postup exekutora, avšak na základě ustálené judikatury je nyní dovozováno, že v případech prodeje movitých věcí exekutorem po podání vylučovací žaloby je dána odpovědnost státu na základě nesprávného postupu exekučního soudu, který měl výkon rozhodnutí odložit. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.12.2015 15:30 do: 16.12.2015 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 385/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  P. V., zastoupený JUDr. Reginou Soukupovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobou ze dne 4. 11. 2008 se Správa Pražského hradu (vedlejší účastník) domáhala určení, že M.H. - právní předchůdkyně stěžovatele, není vlastníkem pozemku p. č. 381/4 v k. ú, Hradčany, obec Praha, a bylo tak nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 29. 8. 2008. Vedlejší účastník opřel svou žalobu o tvrzení, že nebyl naplněn restituční titul podle § 6 písm. n) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, když z předložených listinných důkazů lze osvědčit, že náhrada za vyvlastnění pozemku ve výši 9 630 Kč byla vyplacena. Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu s odůvodněním, že bylo prokázáno, že za zestátněný pozemek byla původní vlastnici přiznána náhrada ve výši 9 630 Kč (nepředstavující ani dvojnásobek ročního pachtovného, které stát s původní vlastnicí smluvně sjednal), ale nikoli to, že náhrada byla skutečně vyplacena. K odvolání vedlejšího účastníka Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že M. H. není vlastníkem předmětných nemovitostí, a v tomto směru nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s postupem Nejvyššího soudu, který se v napadeném rozhodnutí pouze omezil na formální stránku věci a bez dalšího dovolání stěžovatele odmítl, aniž by své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Stěžovatel také namítá, že pro závěr Městského soudu v Praze, že zástupce oprávněné ke dni 10. 1. 1957 musel vědět, resp. věděl, že bylo v mezidobí pravomocně rozhodnuto Usnesením vlády Republiky československé ze dne 19. 12. 1956 č. 2816 negativně o odvolání O. Š. a že po 4. 3.1957 byla uložena na bezúročný běžný účet částka 8 610 Kč pro O. Š., nemá oporu v provedeném dokazování. Z žádného dokumentu, který byl v řízení předložen k důkazu, totiž nevyplývá, že by byl doručen po dni 10. 1. 1957 zástupci O. Š. jakýkoliv doklad, ze kterého by vyplývalo, že je pro ni připravena částka náhrady na konkrétním účtu u konkrétní banky. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.