I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.02.2017 14:00 do: 06.02.2017 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3533/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 297/2016 ze dne 9. 8. 2016 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 17015/2016 ze dne 29. 6. 2016
Stručná charakteristika: Předstižná vazba
Označení navrhovatelů: R. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli bylo 1. prosince 2015 zahájeno trestní stíhání pro zločin kuplířství. Bezprostředně poté byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, tedy obavy z opakování trestné činnosti. Napadeným usnesením z 29. června 2016 obvodní soud rozhodl tak, že ponechal stěžovatele ve vazbě; argumentoval přetrvávajícími vazebními důvody, přičemž pouze odkázal na předchozí vazební rozhodnutí. Obvodní soud svým rozhodnutím připustil možnost složení peněžité záruky ve výši 1.000.000 Kč a odkázal na předchozí rozhodnutí městského soudu ve věci stěžovatele, který tuto možnost také připustil. Městský soud v reakci na stížnost státního zástupce napadeným rozhodnutím v tomto bodě zrušil výrok obvodního soudu a neumožnil složení peněžité záruky. Obavu z opakování trestné činnosti městský soud odůvodnil obdobně jako obvodní soud, tedy vlastně jen odkazem na typově shodnou předchozí trestnou činnost. Obvodní soud pro Prahu 4 shledal stěžovatele nepravomocně vinným 30. listopadu 2016, proti čemuž se stěžovatel odvolal.
Stěžovatel s rozhodnutím soudů ohledně ponechání ve vazbě nesouhlasí, poukazuje na to, že má dostatek finančních prostředků, žije skromně, a proto nemá důvod páchat trestnou činnost. Stěžovatel polemizuje s obviněními, která vůči němu byla vznesena. Dále upozorňuje na délku své vazby a v souvislosti s tím na doktrínu zesílených důvodů vytvořenou Ústavním soudem. Stěžovatel namítá, že vazba v jeho případě není dostatečně odůvodněna a poukazuje na svou péči o nemocnou matku. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na osobní svobodu a právo na rovnost účastníků.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.02.2017 14:30 do: 06.02.2017 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3909/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 8 To 401/2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 2016 č. j. 1 Nt 1310/2016-21
Stručná charakteristika: Vazba
Označení navrhovatelů: V. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Obvodní soud pro Prahu 2 vzal stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta městským soudem v neveřejném zasedání. Zhruba po dvou měsících bylo stěžovateli doručeno vyrozumění, že u něj odpadl vazební důvod uvedený v § 67 písm. b) trestního řádu, stěžovatel požádal o propuštění z vazby. Městské státní zastupitelství v Praze návrhu nevyhovělo a věc předložilo obvodnímu soudu spolu s vlastním návrhem na ponechání stěžovatele ve vazbě. Obvodní soud bez konání vazebního zasedání napadeným rozhodnutím stěžovatele ponechal ve vazbě z důvodu § 67 písm. a) i c) trestního řádu a zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Podle obvodního soudu stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody, což je hlavním argumentem pro útěkovou vazbu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, ve které mimo jiné argumentoval, že nebyl vyrozuměn o tom, že soud bude rozhodovat o jeho vazbě a neměl tak možnost požádat o konání vazebního zasedaní; že mu nebyl doručen návrh státního zástupce na jeho ponechání ve vazbě; a že soud nerozhodl o jeho nabídce peněžité záruky. Městský soud v neveřejném zasedání napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl.
Stěžovatel namítá, že napadenými usneseními byl zbaven osobní svobody, aniž by se mohl vyjádřit k podstatným skutečnostem, které mohly mít zásadní vliv na rozhodnutí. Obvodní soud totiž nekonal vazební zasedání ani stěžovateli nezaslal k vyjádření návrh státního zástupce na ponechání stěžovatele ve vazbě. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu a obvodního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na osobní svobodu a právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.02.2017 09:30 do: 07.02.2017 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: IV. ÚS 204/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. listopadu 2015 č. j. 40 C 265/2014-51
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: MUDr. M. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 24. 10. 2014 podal stěžovatel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro zaplacení částky 15 092 Kč. S ohledem na to, že po podání návrhu, dne 7. 11. 2014, došlo k uhrazení části pohledávky ve výši 7 500 Kč, stěžovatel vzal dne 10. 11. 2014 svůj návrh částečně zpět. Zdůraznil, že částečné zpětvzetí je zaviněno žalovanou ve smyslu § 147 odst. 1 občanského soudního řádu, a proto žádal o přiznání nákladů z celé žalované částky. Okresní soud v Liberci vydal dne 31. 3. 2015 platební rozkaz, jímž stěžovateli přiznal částku 7 592 Kč s příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení ve výši 9 620,90 Kč. Po podání odporu proti platebnímu rozkazu rozhodoval ve věci Okresní soud v Liberci, který dne 10. 11. 2015 výrokem I rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 694 Kč spolu s příslušenstvím, výrokem II, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení, výrokem III, že se žaloba v rozsahu částky 3 898 Kč s příslušenstvím zamítá, a výrokem IV, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 356 Kč. Vzhledem k tomu, že rozsudek obsahoval zjevnou nesprávnost v datu podání žaloby a zároveň se z důvodu částečné úhrady žalované jednalo o bagatelní spor, podal stěžovatel dne 23. 11. 2015 návrh na opravu rozsudku pro zjevnou nesprávnost podle § 164 o. s. ř. Ke změně výroku ohledně náhrady nákladů řízení však nedošlo, a to ani ze strany krajského soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem okresního soudu bylo zasaženo do jeho práv tím, že náklady řízení, v němž byl stěžovatel úspěšný v částce 11 194 Kč, z celkem žalované sumy 15 092 Kč, mu soud nejenže nepřiznal vůbec (stěžovateli díky cestovnému vznikly náklady ve výši 21 442,60 Kč s DPH), ale navíc byl zavázán uhradit žalované částku 4 356 Kč. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.02.2017 10:00 do: 08.02.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3308/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 2. 2015 č. j. 30 C 67/2012-169, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2015 č. j. 20 Co 221/2015-210 a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 7. 2016 č. j. 30 Cdo 530/2016-235
Stručná charakteristika: Lichva
Označení navrhovatelů: A. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení vlastnického práva k jí obývanému bytu, směřující proti vedlejší účastnici jako žalované. Stěžovatelce byla rovněž uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním a krajským soudem (v celkové výši 131.940 Kč). Stěžovatelka tvrdila, že k prodeji bytové jednotky třetí osobě, která ji posléze převedla na další osoby, od nichž ji nabyla vedlejší účastnice, byla donucena pod nátlakem subjektů, které ji v tísni přiměly uzavřít nevýhodné smlouvy o půjčce. Nejvyšší soud pak odmítl jako nepřípustné dovolání stěžovatelky, ve kterém poukazovala na to, že z důvodu její tísně a nemravného jednání jejích věřitelů jsou předmětné smlouvy absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy, že vedlejší účastnice nemohla být při koupi v dobré víře a že její finanční morálka není podstatná pro posouzení neplatnosti jednání jejích věřitelů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecné soudy porušily její základní práva na majetek a na soudní ochranu. Má za to, že na ni soudy kladly nároky, které se rozumem průměrného člověka jeví jako nepřiměřené s ohledem na to, že věřitelé získali na její úkor prospěch právě proto, že její finanční a právní gramotnost nebyla na tak dobré úrovni, aby si mohla uvědomit nekalost jejich jednání. Pokud by soudy rozhodovaly spravedlivě, musely by dojít k závěru, že jednání jejích věřitelů bylo v rozporu s dobrými mravy a směřovalo k tomu, připravit ji o byt za neúměrně nízkou částku, když za byt oceněný znalcem na částku 1.000.000 Kč ve skutečnosti obdržela pouze částku 300.646 Kč. Nejvyšší soud pak dle názoru stěžovatelky pochybil, když napadená rozhodnutí nezrušil a neposuzoval věc meritorně.