Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 7. týden roku 2016

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.02.2016 09:00 do: 09.02.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2273/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 69 Co 742/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2687/2013
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces Důkaz - znalecký posudek¨ Náhrada škody
Označení navrhovatelů:  A. G., zastoupená advokátem JUDr. Petrem Grobelným, se sídlem Sokolská 21, Ostrava
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v lednu 2008 domáhala zaplacení náhrady škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění, neboť utrpěla vážný úraz, za který nesl odpovědnost žalovaný. Jak stěžovatelka, tak i obecné soudy považovaly pro posouzení vzniku nároku na odškodnění rozhodné zhodnocení otázky promlčení. K předmětnému úrazu přitom došlo dne 29. 12. 2004 a žaloba byla podána dne 15. 1. 2008. Ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění platí tříletá objektivní a dvouletá subjektivní promlčecí doba, která počíná běžet ode dne ustálení zdravotního stavu. K tomu dochází zpravidla po jednom roce od úrazu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že má po úrazu psychické problémy a úraz ji nepoznamenal pouze traumatem fyzickým, ale též psychickým. Soudem ustanovení znalec z oboru zdravotnictví pro odvětví chirurgie konstatoval, že psychická újma zde není a k ustálení zdravotního stavu došlo již v září 2005. Soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že je nárok již promlčen. K odvolání stěžovatelky krajský soud rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně na základě závěrů znaleckého posudku nově ustanoveného znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 223.200 Kč příslušenstvím a nákladů řízení. K odvolání žalovaného krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o zamítnutí žaloby. Důvodem byla především skutečnost, že podle jeho mínění došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně z hlediska somatického v září 2005. Okolnost, že se u žalobkyně vyvinula psychiatrická choroba po uplynutí tří a půl let od dopravní nehody, není podle krajského soudu důvodem pro závěr, že zdravotní stav žalobkyně při dřívějším hodnocení nebyl ustálen, nýbrž je důvodem k odškodnění nastalého nepředpokládaného zhoršení zdravotního stavu. Podle odvolacího soudu se tak jedná o nový, relativně samostatně vzniklý nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, který však není předmětem daného řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením odmítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se odvolací soud znaleckým posudkem znalce z odvětví psychiatrie vůbec nezabýval a dospěl tak ke zcela absurdním závěrům. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále poukázala na stabilní soudní judikaturu, podle níž je třeba zdravotní stav postiženého hodnotit jako celek a jako u celku také dochází k ustálení zdravotního stavu. Z výše uvedeného pak stěžovatelka dovozuje, že pokud došlo k ustálení zdravotního stavu z pohledu psychické újmy (která zde existovala po celou dobu), až po návštěvě psychiatra, pak je zjevné, že s ohledem na časové souvislosti nebyla žaloba podána opožděně a její nárok se nepromlčel. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.02.2016 09:30 do: 09.02.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1965/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku III. usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 6 T 149/2014-1238 ze dne 22. 12. 2014 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 109/2015-1409 ze dne 8. 4. 2015
Označení navrhovatelů:  Ing. M. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, zločin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a pro přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatel se již několikrát bránil ústavní stížností proti rozhodnutím, která obecné soudy v souvislosti s tímto trestním řízením vydaly. Ústavní soud žádné z těchto předchozích ústavních stížností nevyhověl. Nejprve byl stěžovatel vzat do tzv. útěkové vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu. Poté v rámci trestního řízení před okresním soudem stěžovatel učinil několik podání, v nichž uvedl, že předseda senátu ve spolupráci s policií manipuluje důkazními prostředky tak, aby bylo řízení vedeno a skončeno v neprospěch stěžovatele. Na základě toho předseda senátu podal na stěžovatele trestní oznámení pro podezření ze spáchání zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. e) trestního zákoníku. Následně okresní soud rozhodl, že předseda senátu je vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatele. Krajský soud v Ústí nad Labem ovšem poté ke stížnosti státní zástupkyně rozhodl, že předseda senátu z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci stěžovatele vyloučen není. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal ústavní stížnost, v níž namítal, že podle jeho názoru předseda senátu není schopen v jeho věci nestranně rozhodovat. Tuto ústavní stížnost Ústavní soud odmítl. Okresní soud dále v usnesení výrokem I. zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, výrokem II. zamítl jeho žádost o bezplatnou obhajobu a napadeným výrokem III. opět rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení. Stěžovatel totiž namítal, že předseda senátu se vůči němu dopustil trestného činu křivého obvinění tím, že na něho „nepravdivě podal trestní oznámení“ pro křivé obvinění. Předseda senátu podle okresního soudu v trestním oznámení a v původním rozhodnutí o svém vyloučení „vysvětlil, proč se vůči němu [stěžovatel] dopustil zločinu křivého obvinění“. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítl krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením. Stěžovatel se následně bránil proti těmto rozhodnutím ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti jako návrh, k jehož projednávání není Ústavní soud příslušný. Nyní stěžovatel podal další ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím, ale z jiných důvodů.

Stěžovatel ve své ústavní stížnost poukazuje na to, že předseda senátu v usnesení o svém vyloučení uvedl, že se subjektivně cítí podjatý, neboť „výtky obžalovaného velmi citelně a subjektivně zasáhly do [jeho] osobností a profesní sféry“, a že by již nemohl nestranně trestní věc rozhodnout a projednat. Stěžovatel se domáhá zrušení výroku III. usnesení Okresního soudu v Teplicích a zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na nezávislého a nestranného soudce podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.02.2016 14:00 do: 09.02.2016 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 15/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 264 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Stručná charakteristika:  Vázanost nalézacího soudu závazným právním názorem odvolacího soudu
Označení navrhovatelů:  Obvodní soud Praha 8
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Navrhovatel - Obvodní soud pro Prahu 8, za nějž jedná předseda senátu JUDr. Petr Novák - se domáhá zrušení ustanovení § 264 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a to pro jeho rozpor s ústavním pořádkem. Konkrétně má za to, že ustanovení § 264 odst. 1 trestního řádu o vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu je v rozporu s čl. 82 odst. 1 Ústavy, který zakotvuje nezávislost soudce při výkonu jeho funkce. Navrhovatel založil svou kritiku na tom, že „má-li být soudce nezávislý, musí se rozhodovat nezávisle a neměl by být vázán právními názory, se kterými odůvodněně nesouhlasí, neboť má být vázán jen zákonem“.
.
Předmětný návrh byl podán v souvislosti s rozhodováním navrhovatele o obžalobě podané na obviněného J. H. pro trestný čin lichvy. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že jednáním, blíže popsaným v obžalobě, zahrnujícím 46 jednotlivých dílčích útoků, způsobil ve prospěch společnosti ACM Money Česká republika, a. s., poškozeným škodu v celkové výši nejméně 29 284 456 Kč. Následně podala státní na obviněného v podstatě totožnou obžalobu pro trestný čin lichvy, která obsahovala popis 12 dílčích útoků, jimiž měl obviněný ve prospěch stejné společnosti způsobit poškozeným škodu v celkové výši nejméně 6 064 716 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 byl obžalovaný Hlaváček zproštěn (dříve podané) obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, tj. z důvodu že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Městský soud v Praze následně toto rozhodnutí potvrdil. Navrhovatel poté obžalovaného (v řízení vedeném pod jinou spisovou značkou) rovněž zprostil (v pořadí druhé) obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. K odvolání státní zástupkyně a jednoho poškozeného byl usnesením Městského soudu v Praze rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušen a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 byl posléze obžalovaný uznán vinným 46 dílčími útoky pokračujícího trestného činu lichvy dle § 253 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V odůvodnění rozsudku navrhovatel uvedl, že mu nezbylo, než uznat obžalovaného vinným, jak výše uvedeno, neboť je dle § 264 odst. 1 trestního řádu vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným v jeho usnesení, podle něhož obžalovaný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu lichvy dle § 253 odst. 1, 2 trestního zákona. Současně navrhovatel připomněl existenci rozhodnutí přijatých v trestní věci, v níž byl obžalovaný za jednání, které je považováno za pokračování v tomto řízení projednávaného trestného činu lichvy, pravomocně zproštěn obžaloby. Tento rozsudek byl opět zrušen odvolacím soudem a vrácen navrhovateli k novému rozhodnutí, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou dosud neúplná, nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v rozporu i s použitou právní kvalifikací. Navrhovatel přerušil řízení a věc předložil Ústavnímu soudu.

Navrhovatele právní argumentace Městského soudu v Praze obsažená v jeho usneseních nepřesvědčila o správnosti právního názoru, že 46 dílčích útoků z 58 dílčích útoků jednoho trestného činu lichvy, kterého se měl dopustit obžalovaný, je trestným činem. Naopak ve věci za přiléhavou shledává argumentaci použitou Městským soudem v Praze v usnesení, které bylo vydáno v řízení vedeném o první obžalobě. V tomto rozhodnutí vyjádřený právní názor, že 12 dílčích útoků trestného činu lichvy, kterého se měl dopustit obžalovaný Hlaváček, není trestným činem, pokládá navrhovatel za správný.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.02.2016 08:30 do: 10.02.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3599/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 8. října 2015 č. j. 6 C 176/2015-38
Stručná charakteristika: regulační poplatky za lůžkovou péči
Označení navrhovatelů: státní příspěvková organizace Psychiatrická léčebna Šternberk, IČ: 00843954, se sídlem Šternberk, Olomoucká 1848/173, zastoupená JUDr. Bronislavou Wittnerovou, MSc., advokátkou se sídlem v Olomouci, Jiřího z Poděbrad 9,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je poskytovatelem zdravotních služeb (zdravotnickým zařízením). V období od 29. června 2012 do 12. července 2012 poskytla vedlejšímu účastníkovi lůžkovou zdravotní péči, za kterou mu následně vyúčtovala regulační poplatek podle § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. prosince 2013, v celkové výši 1 100 Kč. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala zaplacení uvedené částky po vedlejším účastníkovi. Stalo se tak z toho důvodu, že žalovaný byl v době své hospitalizace (a nadále je) zbaven způsobilosti k právním úkonům (má omezenou svéprávnost) z důvodu svého mentálního postižení. Nebyl tedy způsobilý rozhodovat o tom, zda využije péči podléhající poplatku, a stejně tak neměl ani reálnou možnost ovlivnit to, aby za něj tento poplatek uhradila opatrovnice. Okresní soud v této souvislosti poukázal na nález ze dne 16. září 2015 sp. zn. II. ÚS 728/15, jehož právní závěry vztáhl na projednávanou věc v tom smyslu, že osobou pasivně legitimovanou k zaplacení poplatku není vedlejší účastník, ale jeho opatrovnice.

Stěžovatelka má za to, že okresní soud nijak nevysvětlil, z jakého důvodu se mají v její věci uplatnit závěry obsažené v nálezu sp. zn. II. ÚS 728/15. Jak zdůraznila ve své ústavní stížnosti, tento nález se týkal možnosti vymáhání regulačního poplatku po nezletilém dítěti, tedy situace zcela odlišné od případu vedlejšího účastníka, který byl v době své hospitalizace zletilý, byť s omezenou svéprávností. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a bylo zasaženo i její právo vlastnit majetek.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.02.2016 10:00 do: 10.02.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1869/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. května 2015, č. j. 17 C 171/2007-327, ve znění opravného usnesení ze dne 5. června 2015, č. j. 17 C 171/2007-336
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  PhDr. P. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 domáhá vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup v občanském soudním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě. Podáním ze dne 9. 1. 2015, označeným jako „Návrh na postup v řízení, zpětvzetí žádosti o opatrovníka, návrh na změnu žaloby dle § 95 o. s. ř.“, stěžovatelka navrhla, aby Obvodní soud pro Prahu 2 připustil z důvodů uvedených ve zmíněném podání rozšíření žaloby o částku 30 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 poté vydal usnesení, které obsahuje výrok o tom, že se rozšíření žaloby nepřipouští. Pod výrokovou částí usnesení soud dále uvedl, že dle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu nemusí toto usnesení obsahovat odůvodnění a následuje poučení o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení.

Protiústavnost postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 shledává stěžovatelka ve skutečnosti, že soud napadené usnesení řádně neodůvodnil, a to přesto, že nebyly splněny zákonné podmínky pro absenci odůvodnění.  Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.02.2016 10:30 do: 10.02.2016 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 40/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 66 A 8/2014-104 ze dne 7. listopadu 2014
Stručná charakteristika: rovnost účastníků řízení; volební právo
Označení navrhovatelů:  1. Mgr. Č. M. 2. PRO Sport a zdraví, politické hnutí
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel č. 1 se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva města Kuřimi, které proběhly ve dnech 10. a 11. října 2014. Stěžovatelka č. 2 PRO Sport a zdraví, politické hnutí, byla účastnicí řízení před krajským soudem podle § 90 odst. 2 soudního řádu správního. Krajský soud žalobu zamítl. Neztotožnil se se stěžovatelem v tom, že by nezákonnost voleb způsobilo nevyvěšení informace o odstoupení jednoho z kandidátů volební strany České strany sociálně demokratické. Sám stěžovatel v návrhu na zahájení řízení uvedl, že tato informace ve volební místnosti vyvěšena byla, čehož si všiml až při odchodu z místnosti. Bylo tak věcí stěžovatele, že si této informace všiml pozdě a nemohl tomu přizpůsobit svou volbu. Dále se soud nezabýval šířením letáku „Koho (ne)volit IV“, protože sám stěžovatel uvedl, že tím nedošlo k porušení § 30 č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů. Nezákonnost soud neshledal ani v označení volební strany KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA, které bylo zvoleno v souladu se zákonem. Závěrem se soud neztotožnil ani s tím, že by popis povolání jednotlivých kandidátů na kandidátních listinách a hlasovacích lístcích některých volebních stran byl „nadlimitní“, neodpovídající účelu tohoto údaje a v konečném důsledku matoucí pro voliče. Vzhledem k tomu, že volební zákon bližší požadavky na povolání nestanoví, je způsob vlastní prezentace především v rukou jednotlivých kandidátů, kteří mohou sami volit, zda se spokojí s uvedením jednoho povolání, nebo uvedou povolání (funkcí) více a blíže je popíší. Poskytnutím více informací voličům však nedochází k jejich manipulaci, neboť je především na voličích, aby se rozhodli, zda tyto informace zohlední a jak.

Proti rozhodnutí krajského soudu oba stěžovatelé brojí ústavními stížnostmi, neboť se domnívají, že jím došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, rovnosti účastníků řízení, práva na vyjádření se k věci zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále v řízení mělo dojít též k porušení čl. 21 a 22 Listiny a čl. 5 Ústavy České republiky. Stěžovatel č. 1 namítá, že se krajský soud s jeho argumentací vypořádal nadmíru zjednodušujícím způsobem. Tvrdí, že část argumentace nelze pominout pouze na základě toho, že stěžovatel v návrhu uvedl, že podle jeho názoru se nemusí jednat o porušení volebního zákona. Dále stěžovatel považuje za protiústavní způsob, jakým krajský soud hodnotil uvádění informací o povolání kandidátů na hlasovacích lístcích. Stěžovatelka č. 2 namítá, že jí krajský soud zaslal návrh na prohlášení neplatnosti voleb k vyjádření, avšak na vyjádření stěžovatelky nevyčkal a rozhodl v před koncem stanovené lhůty. Nadto soud stanovil nepřiměřeně krátkou lhůtu dvou dnů pro vyjádření, přestože Městskému úřadu Kuřim stanovil lhůtu v délce sedmi dnů.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.02.2016 10:00 do: 11.02.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2946/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 25 Cdo 694/2013-237, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 10. 10. 2012, č. j. 59 Co 252/2013-211, a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 2. 2012, č. j. 44 C 29/2010-169
Stručná charakteristika: dokazování běhu subjektivní promlčecí lhůty, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Ing. L. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody na zdraví spočívající v bolestném, ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku a pravidelné opakující se měsíční částky. Žalovaná Krajská nemocnice Tomáše Bati, a. s. v průběhu řízení vznesla námitku promlčení, což bylo předmětem posouzení ze strany obecných soudů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že všechny požadované složky náhrady škody na zdraví jsou promlčeny. Závěry soudu prvního stupně byly následně potvrzeny jako správné odvolacím soudem. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nepostupovaly správně, pokud jde o určení počátku běhu promlčecí doby u náhrady škody na zdraví. Poukazuje na to, že pro posouzení promlčení nároku na náhradu za bolest je ve všech případech rozhodné, kdy došlo k ukončení jeho léčebného procesu a jeho stabilizaci. V případě náhrady za ztížení společenského uplatnění se o této škodě poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení tohoto stavu. Ustálení zdravotního stavu závisí pak na vyjádření lékaře. Podle stěžovatele se odvolací soud dostatečně nevypořádal s otázkou zdravotního stavu stěžovatele, tedy zda je jeho zdravotní stav stabilizovaný a ustálený, resp. zda byl stabilizovaný v okamžiku, od kterého vedlejší účastník (žalovaný) počítá lhůtu, když vznesl námitku promlčení. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí okresního soudu, krajského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.02.2016 11:00 do: 11.02.2016 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 14/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení slova "2,75násobek" v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu a ustanovení § 3a zákona č. 236/1995 Sb.
Stručná charakteristika: náležitosti platu členů Nejvyššího kontrolního úřadu
Označení navrhovatelů: Obvodní soud pro Prahu 7, Ovocný trh 14, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 7 ve svém návrhu podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky navrhl zrušení slova „2,75násobek“ v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, naposledy ve znění zákona č. 11/2013 Sb., pokud se týká prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, a ustanovení § 3a zákona o platu, naposledy ve znění zákona č. 11/2013 Sb., pokud se týká prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu. Návrh byl podán v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 7, ve kterém se žalobce jako člen Nejvyššího kontrolního úřadu domáhá zaplacení doplatku k jeho platu za měsíc leden 2015 ve výši 34.500 Kč. Žalobci byl plat stanoven mimo jiné na základě napadených ustanovení zákona o platu, která jsou podle něj protiústavní, a proto řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 navrhl přerušit a předložit věc Ústavnímu soudu podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a podle článku 95 odst. 2 Ústavy.

Obvodní soud pro Prahu 7 návrhu žalobce vyhověl, řízení přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu k posouzení, neboť dospěl k závěru, že ustanovení § 3 odst. 3 ve slově „2,75násobek“ a § 3a zákona o platu, jichž má být při řešení předmětné věci použito, resp. pokud se týkají prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 28/13, kterým bylo ustanovení obsažené v § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 11/2013 Sb., vyjádřené slovem „2,75násobek“, pokud se týká soudců okresních, krajských, vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, zrušeno. Obvodní soud pro Prahu 7 ve svém návrhu tvrdí, že za současné situace, kdy je stanovena pro soudce platová základna ve výši 3násobku průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok a výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením, jsou prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu stavěni oproti soudcům do nerovného postavení, je-li jinak jejich role obdobná roli soudců.