Přehled jednání Ústavního soudu pro 9. týden roku 2017

24.02.2017

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.02.2017 14:00 do: 27.02.2017 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4032/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  J. M., zast. advokátem JUDr. Milanem Pivovarčíkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel žádal v souvislosti s žalobou pro zmatečnost a návrhem na obnovu řízení o osvobození od soudního poplatku. Okresní soud v Hodoníně mu osvobození nepřiznal, jeho rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně. Stěžovatel napadl toto usnesení dovoláním, přičemž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Následně byl vyzván, aby ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy zaplatil soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za žalobu pro zmatečnost a ve výši 5.000 Kč za žalobu na obnovu řízení. Protože ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, okresní soud usnesením obě řízení zastavil. Stěžovatelova dovolání proti usnesením krajského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a o zastavení řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení byla doplněna advokátem ustanoveným Českou advokátní komorou, poté byla předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí, s tím, že soudní poplatek nebyl zaplacen, neboť dovolání nepodléhá poplatkové povinnosti. O dovolání v řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení i o dovolání ve věci soudního poplatku vedl Nejvyšší soud řízení pod společnou spisovou značkou. V tomto společném dovolacím řízení Nejvyšší soud vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč za každé dovolání. Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku. Aniž o žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku Nejvyšší soud samostatně rozhodl, zastavil řízení o obou dovoláních touto stížností napadeným usnesením. V odůvodnění tohoto usnesení pouze stručně uvedl, že ačkoliv u stěžovatele nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, stěžovatel soudní poplatek za dovolání nezaplatil, přestože k tomu byl Nejvyšším soudem vyzván.

Stěžovatel tvrdí, že pokud by měl platit soudní poplatek za řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, bylo by to porušením jeho ústavně zaručeného práva na přístup k soudu. Proto Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 16. 4. 2014 č. j. 29 Cdo 1031/2014 judikoval, že v takovém případě dovolací řízení poplatkové povinnosti nepodléhá. Přesto byl stěžovatel v posuzovaném případě vyzván k zaplacení soudního poplatku a následně, aniž by Nejvyšší soud o jeho žádosti o osvobození rozhodl samostatným usnesením, příp. ho znovu vyzval k zaplacení, sankcionován zastavením dovolacího řízení, čímž mu byl odepřen přístup k soudu. Stěžovateli tak poté, co soud došel k závěru, že nejsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků, nebyla dána reálná možnost poplatek zaplatit. Nejvyšší soud navíc v rozhodnutí nijak nezdůvodnil, proč by stěžovatel neměl být od soudních poplatků osvobozen.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.02.2017 14:30 do: 27.02.2017 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2693/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Stručná charakteristika:  Majetkové škody; právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  M. F., zast. advokátem Mgr. Ing. Janem Šelderem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

ČEZ Distribuce a.s. podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti stěžovateli žalobu o zaplacení 197 090 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za neoprávněně odebranou elektřinu v období od 10. 4. 2010 do 9. 9. 2010. Uvedená částka byla vypočtena podle vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě. Stěžovatel byl vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřil k žalobě. Zároveň jej soud poučil, že jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok uznává a rozhodne podle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání. Výzva byla zaslána poštou na adresu trvalého pobytu stěžovatele, odkud se vrátila jako nevyzvednutá, posléze bylo stěžovateli úspěšně doručeno na jeho doručovací adresu v okrese Benešov. Poté mu bylo neúspěšně doručováno na nesprávnou adresu předvolání k jednání. Následně mu bylo doručeno vyrozumění, že se na žádost žalobkyně v daném termínu jednání nebude konat a o novém termínu bude informován. Obvodní soud poté k námitce stěžovatele vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově, toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím datové schránky. Okresní soud pak veřejně vyhlásil napadený rozsudek bez nařízení jednání, neboť stěžovatel nereagoval na předchozí výzvu Obvodního soudu pro Prahu 4 a k žalobě se nevyjádřil. Podle okresního soudu jsou tedy splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že mu kvalifikovaná výzva nebyla řádně doručena a že byla vydána místně nepříslušným soudem, poukázal také na skutečnost, že v trestním řízení proti němu bylo zjištěno, že skutečná jím způsobená škoda žalobkyni je nižší než 5 000 Kč. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu v meritu věci potvrdil, neboť se ztotožnil s argumentací okresního soudu. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nebyly splněny podmínky vydání rozsudku pro uznání. Za prvé, řádně neobdržel kvalifikovanou výzvu, neboť od 12. 2. 2012 měl zřízenu datovou schránku a mělo mu být doručováno do ní. Za druhé, okamžikem nařízení jednání se případná kvalifikovaná výzva stala irelevantní. Stěžovatel také namítá, že rozsudek okresního soudu je nespravedlivý, neboť mu ukládá zaplatit na náhradě škody 197 000 Kč, i když reálná škoda zjištěná v trestním řízení byla nižší než 5 000 Kč.  

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.02.2017 09:00 do: 28.02.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 216/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2015 č. j. 25 Cdo 244/2015-649, spojený s návrhem na zrušení ustanovení § 243d písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, kontradiktornost řízení
Označení navrhovatelů: a) J. Ř., b) J. Ř. a c) J. Ř., všichni zastoupeni JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Původní žalobkyně (poškozená) dne 4. 10. 2005 při sekání trávy na pozemku patřícímu městu Šumperk ztratila rovnováhu a spadla do nezabezpečeného lapače splavenin; na následky těžkého úrazu dne 26. 7. 2006 zemřela; do řízení o náhradu škody na její místo vstoupili manžel a oba synové, nyní stěžovatelé. V pořadí druhým rozsudkem Okresní soud v Šumperku žalobě vyhověl a uložil žalovaným 1) městu Šumperk, 2) Šumperské provozní vodohospodářské společnosti, a. s. a 3) Vodohospodářským zařízením Šumperk, a. s., povinnost zaplatit společně a nerozdílně každému ze žalobců po 240 000,- Kč, jako jednorázové odškodnění za škodu usmrcením osoby blízké podle § 444 odst. 3 písm. a) a b) zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Následně Nejvyšší soud České republiky k dovolání prvního žalovaného a druhé žalované rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba vůči žalovaným 1), 2) a 3) ohledně částek 48 000 Kč pro každého z žalobců zamítá, jinak se rozsudek nalézacího soudu potvrzuje. Dovolací soud přisvědčil výhradám prvního žalovaného proti správnosti posouzení spoluzavinění poškozené podle § 441 obč. zákoníku, a s přihlédnutím ke všem v řízení najevo vyšlým okolnostem určil míru spoluzavinění poškozené na vzniku škody v rozsahu 20 %. Protože dosavadní výsledky řízení ukazovaly, že o věci je možné rozhodnout [§ 243d písm. b) občanského soudního řádu], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí tak, že každému ze žalobců vyhověl pouze v rozsahu 80 %.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Porušení spatřují v tom, že dovolací soud své rozhodnutí založil na „volné úvaze“, což stěžovatelé považují za protiústavní, neboť jde o „rozhodnutí překvapivé s prvky libovůle.“ Dále tvrdí, že napadené rozhodnutí nebylo dovolacím soudem dostatečně odůvodněno. Spolu s ústavní stížností stěžovatelé podali návrh na zrušení ustanovení § 243d písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.02.2017 09:00 do: 28.02.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3125/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. června 2016 č. j. 23 Co 156/2016-134
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  M. Ch.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud ve Svitavách podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) zastavil řízení o stěžovatelčině žalobě na vyloučení věcí z exekuce (výrok I), vedlejší účastnici KCP Invest, a. s. (jako žalované) podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. uložil nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 7 534 Kč (výrok II) a stěžovatelce vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok III). K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením napadeným ústavní stížností změnil usnesení okresního soudu ve výroku II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Své rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně zdůvodnil tím, že stěžovatelka před podáním žaloby vedlejší účastnici (jako oprávněnou z exekuce) nekontaktovala s žádostí, aby soudnímu exekutorovi udělila příkaz k vyloučení věcí ze soupisu, podepřenou odpovídajícími důkazy prokazujícími její vlastnické právo, a že vedlejší účastnice již ve vyjádření k podané žalobě navrhovala smírné řešení, které by okamžitě spor mezi účastníky odstranilo, a to za podmínky, že si každá ze stran ponese své náklady řízení. Dle krajského soudu by proto nebylo spravedlivé, aby vedlejší účastnice hradila stěžovatelce náklady řízení, a proto s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. žádné z účastnic náhradu nákladů nepřiznal.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že pokud krajský soud odmítl posuzovat otázku nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., postupoval nesprávně, přičemž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. III. ÚS 3705/15. V souvislosti se závěry Ústavního soudu vyslovenými ve výše uvedeném nálezu pak stěžovatelka vytkla krajskému soudu, že neposuzoval a nebral v úvahu majetkové a sociální poměry účastníků řízení. Dále krajskému soudu vytkla, že nerespektoval požadavek na vytvoření procesního prostoru k tomu, aby se mohla k případnému uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř. vyjádřit, a také že mohla legitimně očekávat, že ve skutkově a právně totožné věci bude rozhodnuto stejně.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.02.2017 09:30 do: 28.02.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1568/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016, č. j. 30 Cdo 2240/2014-220
Označení navrhovatelů:  A. Ž.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze dovoláním spojeným s požadavkem na ustanovení zástupce. Obvodní soud pro Prahu 2 jeho návrh na ustanovení zástupce zamítl. Stěžovateli nevyhověl ani městský soud a dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Poté co nabylo právní moci rozhodnutí o neustanovení zástupce soudem, vyzval Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatele usnesením ze dne 25. března 2013, aby si zvolil zástupce pro dovolací řízení a stanovil mu k tomu lhůtu v trvání 10 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel se obrátil na Českou advokátní komoru a v průběhu soudcovské lhůty požádal o její prodloužení. Dne 19. dubna 2013 mu byl určen advokát, který 26. dubna 2013 podal dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 bylo řízení o dovolání zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání – nezvolil si právního zástupce.

Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo, neboť dovolací řízení bylo zastaveno bez věcného projednání, přestože dovolání podal řádně a včas. Nejvyšší soud při vydání rozhodnutí nerespektoval ustanovení § 241b odst. 3, poslední věta za středníkem, občanského soudního řádu, podle kterého, požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta k podání dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Zamítavé usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 15. března 2013; lhůta tedy nemohla uplynout před 15. květnem 2013.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.03.2017 09:00 do: 01.03.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3460/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 To 341/2016-34 ze dne 13. září 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 43 Nt 729/2016-17 ze dne 18. srpna 2016.
Stručná charakteristika:  Porušení základních práv
Označení navrhovatelů:  P. K., zastoupený JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě spolupachatelství. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Následně požádal spolu se slibem a s nabídkou kauce o propuštění z vazby na svobodu, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze žádosti nevyhověla a postoupila ji k vyřízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením rozhodl tak, že žádost o propuštění z vazby zamítl. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze dalším napadeným usnesením zamítl, neboť se s odůvodněním soudu prvního stupně stran trvání důvodů vazby a nemožnosti jejich nahrazení jinými opatřeními ztotožnil. K námitce stěžovatele ohledně jeho žádosti o konání vazebního zasedání uvedl, že soud prvního stupně ve věci rozhodl dne 18. 8. 2016 a žádost stěžovatele o konání vazebního zasedání byla soudu doručena teprve v pozdních odpoledních hodinách uvedeného dne.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ihned poté, co zjistil spisovou značku, pod kterou byla jeho žádost o propuštění z vazby u soudu vedena, dne 18. 8. 2016 požádal soud o konání vazebního zasedání. Soud však v uvedený den vydal zamítavé usnesení bez nařízení vazebního zasedání. Přitom řádně nezdůvodnil, proč vazební důvody trvají a proč nelze vazbu nahradit jinými instituty trestního řádu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obvodního soudu a městského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.03.2017 10:00 do: 01.03.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2898/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. června 2016 sp. zn. 20 Cdo 4010/2015 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. června 2015 č. j. 24 Co 226/2015-72
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  JUDr. M. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel jako exekutor provedl v rámci exekuce dražbu nemovitých věcí. Po právní moci usnesení o příklepu vydražených nemovitých věcí vydal rozhodnutí, jímž rozhodl v souladu s ustanovením § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, o vydání vymoženého plnění po odpočtu nákladů exekuce, a to tak, že z vymoženého a doposud nevyplaceného plnění ve výši 5.750.000 Kč se po odpočtu doposud vzniklých nevyplacených nákladů exekuce ve výši 745.701,70 Kč insolvenčnímu správci vydává částka 5.004.298,30 Kč. Napadeným usnesením změnil Krajský soud v Hradci Králové usnesení stěžovatele jako soudního exekutora tak, že se insolvenčnímu správci vydává celé vymožené a dosud nevyplacené plnění ve výši 5.750.000 Kč. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, v němž se soud zabýval otázkou konkurence dvou předpisů stejné právní síly, a to exekučního řádu a insolvenčního zákona, a v němž uzavřel, že soudní exekutor je povinen přihlásit svoji pohledávku za povinným – úpadcem (dlužníkem) – v přihlašovací lhůtě do insolvenčního řízení k jejímu uspokojení z majetkové podstaty úpadce (dlužníka) a že odečtením nákladů exekuce by došlo k nepřípustnému zvýhodnění jednoho z věřitelů úpadce, krajský soud dovodil, že stěžovatel je povinen vydat celé vymožené plnění bez odečtu nákladů exekuce insolvenčnímu správci.  Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu dovoláním, ve kterém namítal nesprávné právní posouzení věci. Nejvyšší soud prohlásil dovolání za přípustné, s tím, že otázkou nákladů exekuce v případě, že právo na jejich náhradu exekutorovi vzniklo až po uplynutí lhůty k podání přihlášek v insolvenčním řízení, se dosud nezabýval, ale zamítl je jako nedůvodné.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že usnesení Nejvyššího soudu obsahuje pouze strohé odůvodnění, je tedy prakticky nepřezkoumatelné, a nezabývá se problémem rozpornosti dosavadní rozhodovací praxe. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že soudní exekutor není v postavení běžného podnikatele, který svoji činnost vykonává zcela v režimu smluvní volnosti, a musí v rámci exekučního řízení provádět procesní úkony i za situace, kdy se exekuce dostává do střetu s insolvenčním řízením. Právě pro tyto případy bylo do právního řádu zařazeno ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, které zaručuje soudnímu exekutorovi právo na odměnu i v případech souběhu exekuce s insolvencí. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.03.2017 10:30 do: 01.03.2017 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1775/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Stručná charakteristika:  Ochrana dětí a mladistvých; právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů:  P. M., zast. advokátkou Mgr. Alenou Vlachovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v době, kdy jí bylo dvanáct let, konkrétně v březnu a v květnu 2007, ve třech případech při jízdě pardubickou městskou hromadnou dopravou na výzvu přepravní kontroly neprokázala platnou jízdenkou. Dle přepravního řádu jí tak ve všech třech případech vznikla povinnost zaplatit cenu jízdného včetně přirážky. Pohledávky byly posléze postoupeny z Dopravního podniku města Pardubice na vedlejší účastnici (CFS – FINANCIAL SERVICES spol. s r.o.), která podala v první polovině roku 2008 žaloby na zaplacení dlužných částek. Napadenými platebními rozkazy byla následně stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici pohledávky, tyto platební rozkazy byly doručeny stěžovatelčině zákonné zástupkyni, která proti nim nepodala odpor, a nabyly proto právní moci. Stěžovatelka se s nimi seznámila až dne 14. 4. 2014 při nahlížení do soudních spisů její právní zástupkyní, poté, co náhodně zjistila, že jsou proti ní vedena tři exekuční řízení pro vymožení výše uvedených částek. V mezidobí mezi předmětnými stěžovatelčinými jízdami bez platné jízdenky a vydáním napadených platebních rozkazů nařídil okresní soud ústavní výchovu stěžovatelky, neboť navzdory silné citové vazbě nebyla její matka schopna zajistit její výchovu, a to zejména pro své neuspořádané vztahy k otci stěžovatelky, který vystavoval celou rodinu domácímu násilí. V dětském domově stěžovatelka žila až do roku 2013, kdy dosáhla zletilosti.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že napadené platební rozkazy jí ukládají povinnost zaplatit vedlejší účastnici celkovou částku 26.098 Kč (která spolu s náklady exekuce dosahuje výše téměř 57.000 Kč), což je s ohledem na její majetkové poměry částka zcela likvidační, a danou věc tak nelze označit za „bagatelní“. Stěžovatelka v prvé řadě tvrdí, že postupem soudu v řízeních předcházejících vydání platebních rozkazů jí byla odňata možnost být přítomna projednání své věci, neboť okresní soud namísto ní jednal s její matkou jako její zákonnou zástupkyní, ačkoliv na druhou stranu mu její věk nebránil uložit jí zaplacení výše uvedených částek. Do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo zasaženo zejména tím, že nebyla o podání žalob vůbec informována, nemohla se vyjádřit k žalobním tvrzením a prováděným důkazům ani uvádět rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy, a platební rozkazy jí navíc nebyly řádně doručeny.