Přehled ústních jednání pro 11. týden roku 2010

12.03.2010

V tomto týdnu se koná 14 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 3. 2010 9:00
- 15. 3. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 1735/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Servisní služby, s. r. o., se sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 18 Co

20/2009-20
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatelka

se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z roku

2009, kterým bylo podle jejího názoru porušeno základní právo na právní

jistotu zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelka se domnívá, že jí soud

neměl ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení,

protože vycházela a jednala v souladu s tehdy platnou právní úpravou.

Právní úprava v době podání návrhu na exekuci (do 31.12.2007), a

ustálená judikovaná právní praxe stanovila, že veškeré náklady

exekučního řízení - i v případě zastavení exekučního řízení pro

nedostatek majetku povinného -  měl povinnost hradit exekutorovi

povinný. Nelze podle stěžovatelky zpětně měnit zásadní podmínky, za

nichž bylo řízeni zahájeno. Od 1.1.2008 nabyla účinnosti novela

exekučního řádu, kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro

nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či

účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona

nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za

předchozí právní úpravy a soud zastavil výkon rozhodnutí pro nedostatek

majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy. Dle názoru

stěžovatelky měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně

určených nebo paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak,

jak to platilo do 31.12.2007, takže by tuto povinnost uložil povinnému,

neboť navrhovatelka se při podání návrhu na exekuci rozhodovala za

podmínek tehdy platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na

exekuci platila současná právní úprava, musela by stěžovatelka zvažovat

rizika soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní

úpravě i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které

navrhovatelka u Ústavního soudu napadá.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 3. 2010 9:30
- 15. 3. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 290/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Ladislav Barabáš
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v

Písku ze dne 19. 11. 2008 č. j. 12 Nc 5691/2008-11 a příkazu k úhradě

nákladů exekuce ze dne 12. 9. 2008 č. j. 8 EX 606/08-6, vydaného JUDr.

Milanem Broncem, soudním exekutorem, Exekutorský úřad České Budějovice
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

podal ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Písku,

protože se domnívá, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně

zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod. Stěžovatel považuje za nesporné, že podané námitky proti

příkazu k úhradě nákladů exekuce byly z jeho strany podány včas, zatímco

Okresní soud v Písku označil podané námitky za opožděné. Stěžovatel

navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Písku a

v návaznosti na toto rozhodnutí se domáhá rovněž zrušení příkazu k

úhradě nákladů exekuce.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 3. 2010 10:00
- 15. 3. 2010 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 389/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Miroslav Mazanec
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost usnesení Krajského soudu v Praze

ze dne 27. 1. 2009 č. j. 10 To 37/2009-75, spojené s návrhem na odklad

vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (resp. usnesení Okresního soudu v

Mělníku ze dne 26. 11. 2008 č. j. 40 Nt 968/2008-62)
(přístup k soudu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

podal ústavní stížnost, protože je přesvědčen, že rozhodnutím Krajského

soudu v Praze došlo k porušení práva na soudní ochranu a na spravedlivý

proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny jakož i čl. 6

odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel se domáhal obnovy trestního řízení u

Okresního soudu v Mělníku, které proti němu bylo vedeno rovněž u

Okresního soudu v Mělníku a bylo skončeno pravomocným rozsudkem. Svým

usnesením rozhodl uvedený soud o zamítnutí návrhu na povolení obnovy

řízení a současně zamítl žádost o odložení výkonu trestu odnětí svobody.

Ve své ústavní stížnosti navrhuje stěžovatel zrušení rozhodnutí

Krajského soudu v Praze a žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost

napadeného usnesení (respektive usnesení Okresního soudu v Mělníku),

neboť dle názoru stěžovatele i s ohledem na jeho věk by nástup výkonu

trestu znamenal závažnou újmu.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2010 14:00
- 16. 3. 2010 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 2170/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Stella Osemwegie
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6.

2009 sp. zn. Nt 34/2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

16. 7. 2009 sp. zn. 44 To 369/2009
(vazba obviněného, započtení doby zadržení v případech hospitalizace obviněného ve zdravotním zařízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro

Prahu 8 a usnesení Městského soudu v Praze. Usnesením Městského soudu v

Praze byla zamítnuta stížnost obviněné (stěžovatelky) proti usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým bylo rozhodnuto o vzetí obviněné do

vazby, kdy podle stěžovatelky došlo k překročení lhůty 48 hodin

k zadržení. Soud prvního stupně argumentoval tím, že běh lhůty

k zadržení byl přerušen hospitalizací zadržené. Hospitalizace obviněné

byla údajně nutná, neboť měla v trávicím traktu velké množství drogy,

která z ní musela vyjít ven, přičemž kdyby k vyjití drogy z těla

nedošlo, byl by ohrožen život obviněné, pokud by některý z kontejnerů

praskl. Soud si tím podle stěžovatelky paternalisticky přisvojil právo

každého svéprávného jednotlivce vyjádřit se ke zdravotním úkonům na své

osobě či o svém umístění a setrvání ve zdravotnickém zařízení. Obviněná

uvádí, že souhlas ke své hospitalizaci nikdy neudělila a podle jejího

názoru soud tak nemůže učinit ex post pouze proto, aby ospravedlnil

překročení lhůty 48 hodin k zadržení. K umístění obviněné do

zdravotnického zařízení nebyl podle ní ani ve lhůtě stanovené zákonem

vyžádán souhlas soudu. Soud následně neuvedl dle stěžovatelky žádné

ustanovení zákona ani jiného předpisu, ze kterého dovodil, že může dojít

k tzv. nezapočtení doby nedobrovolné (či jakékoliv jiné) hospitalizace

do běhu maximální lhůty pro zadržení obviněné. Uvedeným postupem byla

dle stěžovatelky porušena základní práva a svobody stěžovatelky, zejména

právo na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1, 2, 3. 5. 6 Listiny

základních práv a svobod a právo na soudní ochranu zaručené v čl. 90

Ústavy České republiky, tedy právo každého dovolávat se svých práv u

soudu, stejně jako právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u

nezávislého a nestranného soudu.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2010 14:00
- 16. 3. 2010 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 1994/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Martin Plášil
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v

Českých Budějovicích ze dne 17. dubna 2009 č. j. 18 Nc 6899/2006-21 a o

návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení,
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se touto ústavní stížností napadá rozhodnutí Okresního soudu v Českých

Budějovicích z důvodu porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 Listiny

základních práv a svobod, konkrétně pak z důvodu nezákonného a

protiústavního postupu při vyčíslení odměny soudního exekutora.

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí

Okresního soudu v Českých a přiznal stěžovateli náhradu nákladů právního

zastoupení. Na Ústavní soud se obrátil ve stejné záležitosti již dříve a

ten mu dal za pravdu (spis. zn. I ÚS 684/07). Stěžovatel nesouhlasil po

celou dobu exekučních řízení zcela zásadně mimo s výší|odměny exekutora

a má za to, že by odměna měla být poloviční za každou exekuci.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2010 14:30
- 16. 3. 2010 15:00
Sp. zn.: II. ÚS 3156/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Servisní služby, s.r.o. Praha
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 30. 6. 2009, č. j. 22 Co

197/2009-32,
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatelka

se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z roku

2009, kterým bylo podle jejího názoru porušeno základní právo na právní

jistotu zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelka se domnívá, že jí soud

neměl ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení,

protože vycházela a jednala v souladu s tehdy platnou právní úpravou.

Právní úprava v době podání návrhu na exekuci (do 31.12.2007), a

ustálená judikovaná právní praxe stanovila, že veškeré náklady

exekučního řízení - i v případě zastavení exekučního řízení pro

nedostatek majetku povinného -  měl povinnost hradit exekutorovi

povinný. Nelze podle stěžovatelky zpětně měnit zásadní podmínky, za

nichž bylo řízeni zahájeno. Od 1.1.2008 nabyla účinnosti novela

exekučního řádu, kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro

nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či

účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona

nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za

předchozí právní úpravy a soud zastavil výkon rozhodnutí pro nedostatek

majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy. Dle názoru

stěžovatelky měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně

určených nebo paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak,

jak to platilo do 31.12.2007, takže by tuto povinnost uložil povinnému,

neboť navrhovatelka se při podání návrhu na exekuci rozhodovala za

podmínek tehdy platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na

exekuci platila současná právní úprava, musela by stěžovatelka zvažovat

rizika soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní

úpravě i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které

navrhovatelka u Ústavního soudu napadá.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2010 15:30
- 16. 3. 2010 16:00
Sp. zn.: IV.ÚS 298/09
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: POLÁRKA, s.r.o., IČ: 614 61 741, se sídlem Praha 4, Malá

Lada 1533/7, právně zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem

advokátní kanceláře Praha 5, Janáčkovo nábřeží 57
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí předsedy Úřadu

průmyslového vlastnictví ze dne 20. ledna 2006 zn. O – 83936, a

rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2008 č.j. 9 Ca

80/2006-65, a Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2008 č.j. 3

As 35/2008-94
(právo na spravedlivý proces, porušení čl.11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížnost stěžovatelky směřuje proti zamítavému rozsudku Nejvyššího

správního soudu o kasační stížnosti, stejně jako proti předcházejícímu

rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví a rozsudku Městského

soudu v Praze. Uvedená rozhodnutí podle stěžovatelky poškozují její

právo na soudní ochranu jejího vlastnictví ve spravedlivém soudním

procesu, navíc s výkladem, který vůči ní dle jejího názoru znamená užiti

pravé retroaktivity zákona. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud

podle stěžovatelky nerespektuje své vlastní předchozí rozhodnutí v téže

věci z r. 2005, přestože v mezidobí od prvního jeho rozhodnutí nedošlo

ani ke změnám skutkovým, ani ke změnám právním, jak uvádí stěžovatelka.

Podstatou řízení je snaha o zjištění, který ze dvou účastníků řízení

podal jako první řádnou a účinnou přihlášku ochranné známky POLÁRKA,

čímž získal prioritu. Pořadí mezi přihláškami ochranné známky nelze

podle stěžovatelky posuzovat podle podmínek jiného zákona, než zákona

platného v době podání posuzovaných přihlášek, což se dle jejího názoru

nestalo.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 3. 2010 8:30
- 17. 3. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 2928/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Valentýn Plzák
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2009 sp. zn. 33 Nc 363/2009
(Právo na soudní a jinou právní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2,

kterým bylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti exekutora. Stěžovatel

podal námitku podjatosti s odůvodněním, že tohoto exekutora žaluje spolu

se státem o náhradu škody na zdraví a nesprávného úředního postupu

v jiném exekučním řízení. Obecný soud v napadeném usnesení konstatoval,

že exekutor není vyloučen z provedení exekuce, neboť samotné podání

žaloby o náhradu škody proti exekutorovi nemůže vést k vyloučení

exekutora z provedení projednávané exekuce. Tímto závěrem se stěžovatel

cítí být poškozen na svém právu na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
17. 3. 2010 13:30
- 17. 3. 2010 14:55
Sp. zn.: I. ÚS 948/09
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: MEDIAREX COMMUNICATIONS AND CONSULTING, s. r. o., se sídlem v Praze, Prokopská 8/296
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího

správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 As 85/2008-99, proti

rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, č. j. 5 Ca

398/2007-60, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2008, č. j. 5 Ca

398/2007-75, a proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

ze dne 29. 8. 2007, vyhotoveného dne 1. 11. 2007, sp. zn.

2007/380/had/MED, č. j. had/8962/07
(uložení pokuty)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

ve své ústavní stížnosti žádá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a

rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle ní byly

těmito rozhodnutími porušeny čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo na soudní

ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 usnesení Listiny, neboť dle tohoto

článku se každý může domáhal stanoveným postupem svého práva u

nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatelka má za to, že bylo porušeno

rovněž její právo na svobodu projevu a právo na informace uvedené v čl.

17 Listiny základních práv a svobod, když každý má právo vyjadřovat své

názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i

svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu

na hranice státu. Stěžovatelce byla vyměřena pokuta 200.000, - Kč od

Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za reklamu na doplněk stravy.

Podle názoru Rady mohla stěžovatelka vzbuzovat obsahem reklamního

sdělení v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný doplněk stravy je

lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet,

čímž byl podle Rady spotřebitel uveden v omyl (klamavá reklama).

Stěžovatelka se dále ohrazuje, že ve věci téže reklamy bylo vedeno

správní řízení včetně vydání rozhodnutí nejen proti ní, ale samostatně

také proti zadavateli reklamy, což je podle ní v rozporu s § 6b zákona o

regulaci reklamy. Zadavateli a zpracovateli měla být podle ní uložena

pouze jedna pokuta, za kterou by byli zadavatel a zpracovatel odpovědni

společně a nerozdílně. Stěžovatelka napadá rovněž rozhodnutí o

prekluzivní lhůtě.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
17. 3. 2010 15:00
- 17. 3. 2010 17:00
Sp. zn.: I. ÚS 947/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: MEDIAREX COMMUNICATIONS AND CONSULTING, s. r. o., IČ: 266 99 249, se sídlem Praha 1, Prokopská 8/296
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí Rady pro

rozhlasové a televizní vysílání ze dne 29. 8. 2007 sp. zn.

2007/381/had/MED č. j. had/8963/07, vyhotoveného dne 1.11.2007, a proti

rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, č. j. 5 Ca

397/2007-62 (ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2008, č. j. 5 Ca

397/2007-78) a Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 As

84/2008-108
(uložení pokuty)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

soud bude jednat o obdobné ústavní stížnosti téhož účastníka, informace

o jádru sporu je tedy totožná s informací ke spis. zn. I. ÚS 948/09

(viz výše).

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 3. 2010 8:30
- 18. 3. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 1648/09
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Antonín Černý
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2009 č. j. 54 Co 42/2009-45.
(Náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Věcnou

podstatou ústavní stížnosti je náhrada škody z dopravní nehody, kterou

zavinil majitel psa, jehož víře vběhlo do vozovky. Vozidlo, které se

psovi prudce vyhýbalo, poškodilo protijedoucí vozidlo stěžovatele.

Stěžovatel zažaloval majitele psa i protijedoucí řidičku o náhradu

škody, aby následně pojišťovna uplatněný nárok za druhou žalovanou podle

podmínek povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem

vozidla zaplatila. Žalobce proto vzal svojí žalobu zpět, neboť jeho

nárok byl uspokojen. Soud I.stupně však stěžovateli uložil zaplatit

prvému žalovanému jeho náklady řízení. Stěžovatel proto podal odvolání,

kterému však odvolací soud nevyhověl a navíc žalobce zavázal zaplatit

náklady odvolacího řízení. Stěžovatel uvádí, že byl ve sporu poškozeným a

po úhradě sporné částky nemohl jednat jinak. V napadeném rozhodnutí

vidí stěžovatel prolomení svého práva na spravedlivý proces a práva

vlastnit majetek.

 

 

III. senát - veřejné ústní jednání
18. 3. 2010 9:30
- 18. 3. 2010 11:30
Sp. zn.: III. ÚS 2809/09
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Český rybářský svaz, místní organizace Ostrov.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne

29. července 2009 č. j. 25 Cdo 2401/2007-393, rozsudku Krajského soudu v

Plzni ze dne 16. ledna 2007 č. j. 14 Co 440/2006-363, výroku II., III.,

IV. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. června 2006

č. j. 9 C 269/99-326 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna

2003 č. j. 14 Co 839/2002-131.
(Náhrada škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

– právnická osoba - je chovatelem ryb vysazovaných jím mimo jiné i do

chráněné rybí oblasti. V důsledku vypuštění odpadů do předmětného toku

došlo ale k hromadnému úhynu ryb vysazených stěžovatelem. Ten se domáhal

náhrady škody po původci znečištění a u soudu prvního stupně uspěl.

Rozhodnutím soudu odvolacího však bylo toto rozhodnutí zrušeno s tím, že

volně žijící ryby nejsou majetkem nikoho až do jejich ulovení, a proto

nejsou ani majetkem stěžovatele, jež proto nemá nárok na náhradu škody.

V těchto intencích rozhodnul znovu i soud prvního stupně, přičemž

stěžovatel nebyl úspěšný ani u soudu odvolacího, ani u soudu dovolacího.

Stěžovatel má zato, že v posuzované věci jde o skutkově velmi

jednoduchý případ, kdy důsledkem provozní činnosti vedlejšího účastníka

uhynuly ryby vysazené vlastním nákladem stěžovatele a jde tedy o náhradu

škody nejen v podobě ušlého zisku, ale i skutečné škody, jejímž

adresátem by měl být stěžovatel, kterému škoda skutečně vznikla. K

zásahu do chráněných práv došlo podle přesvědčení stěžovatele tím, že

odvolací soud i dovolací soud porušily svým postupem právo stěžovatele

na spravedlivý proces i právo stěžovatele vlastnit majetek a domáhat se

jeho ochrany. V rámci veřejného ústního jednání nebude meritorně

zkoumána věcná otázka vlastnictví uhynulých ryb, ale toho, zda postupem

obecných soudů mohl být stěžovatel zkrácen na svých základních právech.

 

 

III. senát - veřejné ústní jednání
18. 3. 2010 10:30
- 18. 3. 2010 12:00
Sp. zn.: III. ÚS 3320/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Miroslav Neužil
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 17. září 2009 sp. zn. 6 Tdo 974/2009, usnesení Krajského soudu v

Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2009 sp. zn. 23 To 262/2009 a

rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2009

sp. zn. 6 T 150/2008
(Právo na soudní a jinou právní ochranu Právo obviněného v trestním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Okresní

soud v Českých Budějovicích uznal stěžovatele vinným trestným činem

ublížení na zdraví a uložil mu trest odnětí svobody v trvání dvaceti

měsíců, s podmínečným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let.

Stěžovatel neuspěl u odvolacího ani Nejvyššího soudu. Stěžovatel svoji

vinu popírá a je názoru, že nalézací soud odmítnutím provedení důkazu

rekognice mezi jím a svědky, odepřel stěžovateli možnost náležitě se

hájit a učinil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelným. Stěžovatel má

rovněž za to, že bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces, když mu

soud neumožnil provést důkazy na svou obhajobu (v podobě oponentního

lékařského znaleckého posudku).

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 3. 2010 14:00
- 18. 3. 2010 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 301/09
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: ROKOSPOL, a.s., Dolní Valy 893, Uherský Brod, zast. JUDr. Aloisem Coufalíkem, Masarykova 175, Luhačovice
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 4048/2008

ze dne 25.11.2008, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 4 Cmo

389/2008 ze dne 10.4.2008, rozsudek Krajského soudu v Brně sp.zn. 41 Cm

157/2004 ze dne 28.5.2008
(nedůvodné obohacení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

– právnická osoba – brojí proti výše uvedeným rozhodnutím, kterými bylo

podle jejího názoru zasaženo do celé řady práv garantovaných Listinou

základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních

svobod. Věcným předmětem sporu je dodání specifických barviv ze strany

jiné společnosti, za něž však stěžovatelka nezaplatila, neboť vůči

jejich vlastnostem uplatnila reklamaci. Stěžovatelka byla žalována a

měla buďto zaplatit požadovanou částku a vrátit zboží; pokud jej však

již spotřebovala, měla zaplatit řádově mnohem vyšší částku i

s příslušenstvím. Těžištěm sporu byla skutečnost, zda se jedná o

závazkový vztah vzniklý na základě právního úkonu (tedy smlouva) anebo

je závazkem vzniklým v důsledku bezdůvodného obohacení. Stěžovatelka

nebyla v řízeních před obecnými soudy úspěšná, a proto se obrátila

s žádostí o ochranu svých základních práv na Ústavní soud.