Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 11. týden roku 2011

V tomto týdnu se koná 8 jednání.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
14. 3. 2011 13:30
- 14. 3. 2011 15:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 55/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastoupená poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí
sněmovna

 

Veřejné vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 55/10, o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastoupené poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Toto vyhlášení navazuje na veřejná ústní jednání z 8. února 2011, kdy vypovídal předseda vlády Petr Nečas a z 22. února 2011, kdy byla jako svědkyně předvolána předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu Miroslava Němcová.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 9:00
- 16. 3. 2011 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 2471/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: B. G. a V. G., oba zastoupeni Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem v Praze
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 64 Co 318/2010-675 ze dne 28. července 2010, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 41 P 21/2009 ze dne 12. dubna 2010
Stížnost je spojena s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a s návrhem na náhradu nákladů řízení
(Rovnost v právech při výkonu rodičovství)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení označených rozhodnutí obecných soudů, z nichž bylo usnesením soudu prvního stupně stěžovateli (otci) uloženo zdržet se vycestování se stěžovatelkou (nezletilou dcerou) mimo území České republiky do právní moci rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezletilé pro dobu do a po rozvodu manželství. Stěžovatelé tvrdí, že bylo porušeno jejich právo jako občanů Francouzské republiky pobývat na jejím území a kdykoliv se tam vrátit, zaručené Všeobecnou deklarací lidských práv, Evropskou úmluvou o občanství a čl. 8 Lisabonské smlouvy), právo volného pohybu osob Smlouvy o založení Evropských společenství a základní práva podle čl. 29 Úmluvy o právech dítěte, podle čl. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 96 Ústavy České republiky.

 

V ústavní stížnosti je konkrétně namítáno, že je právem nezletilé i v jejím zájmu, aby se stýkala se svými francouzskými příbuznými, seznamovala se s bohatou kulturou Francie a jezdila do Francie k moři. Navíc je stěžovatelka ve věku klíčovém pro správné a přirozené osvojení francouzského jazyka. Proto není podle stěžovatelů možné čekat na konec soudního řízení, který může s ohledem na vadnou kvalitu provedených znaleckých posudků nastat až za několik let. Jsou rozváděny konkrétní situace, v nichž matka vzdor předchozímu souhlasu náhle a neočekávaně zamezila styku nezletilé s jejími francouzskými příbuznými. Napadená rozhodnutí jsou tedy v rozporu s právem na volný pohyb osob v rámci Evropské unie a s právem nezletilé na výchovu zaměřenou na posilování úcty k vlastní kultuře, jazyku a hodnotám země původu.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 9:00
- 16. 3. 2011 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 396/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Jet Investment, a. s., se sídlem v Brně, Hlinky 126/49
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. června 2009 č. j. 13 C 148/2003-282 a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. října 2009 č. j. 69 Co 361/2009-293
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka navrhuje zrušení v  uvedených rozhodnutí soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 90 Ústavy ČR, v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit
žalobci – Ministerstvu obrany ČR – částku 786.151,- Kč jako náhradu škody, která vznikla žalobci v souvislosti s likvidací černé skládky založené stěžovatelkou. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tak, že potvrdil část výroku I. rozsudku Okresního soudu v Olomouci ukládající stěžovatelce nahradit vzniklou škodu, a to do výše 393.075,50 Kč (výrok I.). Zbylou část výroku I. rozsudku okresního soudu, týkající se částky 393.075,50 Kč, krajský soud změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti stěžovatelky zaplatit zmíněnou částku zamítl (výrok II.). Změnu rozsudku okresního soudu krajský soud zdůvodnil tak, že vzniklá škoda na straně žalobce byla v daném případě způsobena také spoluzaviněním žalobce (ve smyslu § 441 obč. zák.), a proto bylo namístě přiznat žalobci náhradu škody, při zohlednění spoluzavinění žalobce, ve výši jedné poloviny.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 9:30
- 16. 3. 2011 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1792/07
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: MUDr. J. M.
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007 sp. zn. 9 Ans 1/2007)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhala, aby soud zakázal Finančnímu úřadu v Litoměřicích pokračovat vůči stěžovatelce v kontrole daně z příjmu fyzických osob za rok 2002, zahájené dne 7. 2. 2006, neboť tuto kontrolu považovala stěžovatelka za nezákonnou. Nezákonnost odůvodnila stěžovatelka tím, že kontrola byla zahájena po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty uvedené v ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, která podle stěžovatelky začala běžet od konce zdaňovacího období roku 2002 a uběhla koncem roku 2005. Povinnost podat daňové přiznání vznikla stěžovatelce již ve zdaňovacím období roku 2002. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl, neboť dospěl k závěru, že povinnost podat daňové přiznání je povinností procesní, stanovenou v ustanovení § 40 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. V souzené věci tak tato povinnost vznikla v roce 2003 a tříletá lhůta pro vyměření daně tak uběhla až koncem roku 2006. Stěžovatelka tvrdí, že je-li názor soudu o vzniku povinnosti podat daňové přiznání správný pro počátek běhu prekluzivní lhůty, tedy vzniká-li tato povinnost po uplynutí zdaňovacího období, pak taková povinnost nemůže vzniknout ve zdaňovacím období, za které se daňové přiznání podává. Dle náhledu stěžovatelky nelze dospět k závěru, že ve zdaňovacím období, za které se daňové přiznání podává, nevzniká povinnost toto přiznání podat. Výše uvedeným postupem došlo podle názoru stěžovatelky k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 Listiny.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 11:00
- 16. 3. 2011 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 2276/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: CREDITPOL, a.s., Praha, zast. advokátem Mgr. Vladislavem Ježkem, Kamenice 155, Náchod
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15.5.2006 sp.zn. 2 Cmo 46/2005 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2008 sp.zn. 32 Odo 1535/2006
(Právo na spravedlivý proces (neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky))
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutím obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zejména ve formalistickém závěru obecných soudů o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky; dle stěžovatelky je smlouva naopak platná, neboť jednoznačně identifikuje účastníky i postupovanou pohledávku tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou. Podle názoru stěžovatelky šlo navíc o jedinou pohledávku, která v době postoupení mezi účastníky existovala. Porušení práva na spravedlivý proces rovněž stěžovatelka spatřuje v tom, že soud I. stupně zamítl návrhy na provedení důkazu anebo o nich nerozhodl vůbec, a ve svém rozhodnutí nevyložil, z jakého důvodu důkazy neprovedl. Touto skutečností se podle stěžovatelky nezabýval ani odvolací soud, jenž pouze konstatoval, že je již nadbytečné zabývat se otázkou existence postupované pohledávky. Stěžovatelka dále tvrdí, že se soud nezabýval ani jí vznesenou námitkou, dle níž účastníci smlouvy o postoupení pohledávky neměli mezi sebou žádný důvod považovat pohledávku za neurčitou. Dle stěžovatelky došlo rovněž k uznání závazku, a to tím, že žalovaný svůj závazek částečně splnil. Konečně stěžovatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a to v části, v níž se týká náhrady za daň z přidané hodnoty; přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty žalovanému nemá zákonnou oporu, má-li žalovaný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Na základě uvedených skutečností stěžovatelka navrhuje zrušení uvedených rozsudků Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 13:00
- 16. 3. 2011 13:30
Sp. zn.: I. ÚS 3244/09
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Ing. M. K., zast. advokátem JUDr. Janem Hájkem, Masarykova 43, Ústí nad Labem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009, sp.zn. 9 Afs 73/2009, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.2.2009, sp.zn. 15 Ca 37/2008, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 21.12.2007, čj. 16448/07-1500-505267
(odepření uplatnění nadměrného odpočtu DPH)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, u něj zahájil Finanční úřad v Děčíně jako správce daně vytýkací řízení ve věci daně z přidané hodnoty za konkrétní zdaňovací období. Po zahájení vytýkacího řízení následovalo pětileté období, ve kterém správce daně formou několika dožádání u jiných správních orgánů prověřoval skutečnosti týkající se třetích osob a zajistil provedení některých důkazních prostředků, vůči stěžovateli však v tomto období žádný procesní úkon neučinil. K ukončení vytýkacího řízení došlo na základě ústního jednání dne po téměř šesti letech od jeho zahájení. V návaznosti na uzavřené vytýkací řízení správce daně vydal platební výměr, kterým bylo stěžovateli odepřeno uplatnění nároku na odpočet daně ve výši 1,104.683,- Kč. Stěžovatel podal proti uvedenému platebnímu výměru odvolání, o kterém Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodlo tak, že rozhodnutí správce daně zrušilo pro nezákonnost z důvodu uplynutí lhůty pro vyměření daně podle § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31.10. 2010. Stěžovatel se poté obrátil na správce daně s žádostí o vrácení daňového přeplatku, správce daně však žádost o vrácení přeplatku zamítl a stěžovateli sdělil, že v dané věci již nelze z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty nadměrný odpočet dle podaného daňového přiznání vyměřit. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným rozhodnutím, stejně jako následnými rozhodnutími obecných soudů, bylo porušeno jeho základní právo dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 13:30
- 16. 3. 2011 13:45
Sp. zn.: I. ÚS 2912/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Manhattan Development, s. r. o., se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2010, č. j. 25 Co 222/2010-39
(exekuční věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka namítá, že usnesením Městského soudu v Praze bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1), právo na veřejné projednání věci v přítomnosti stěžovatelky, její právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace povinného; tu odkazovala   především na ustanovení § 31 odst. 2, § 25 odst. 2 a § 25a odst. 1   zákona č 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Nesouhlasí ani se závěry odvolacího soudu, že by náklady sporu, který se fakticky netýká majetku podstaty, měl nést úpadce a nikoliv ve sporu neúspěšný správce konkurzní podstaty. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces tím, že jí odvolání povinného proti prvostupňovému (jí vyhovujícímu) rozhodnutí nebylo vůbec doručeno a nebyla jí tak dána žádná možnost na odvolaní povinného reagovat a vypořádat se s jeho námitkami.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 3. 2011 13:45
- 16. 3. 2011 15:15
Sp. zn.: I. ÚS 3067/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. arch. Z. B. a Ing. P. B.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2010, č. j. 50 C 11/2008-100, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2010, č. j. 19 Co 242/2010-122
(odmítnutí odvolání pro opožděnost)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Žalobou se stěžovatelé (žalobci) domáhali určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Městský soud v Brně rozsudkem žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který svým usnesením zrušil citovaný rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Městský soud následně usnesením pro překážku věci zahájené řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání. Toto odvolání však bylo Městským soudem v Brně odmítnuto pro opožděnost. Ústavní stížností napadají stěžovatelé uvedená rozhodnutí obecných soudů a domnívají se, že v řízení bylo porušeno jejich základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhují, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil. Podle stěžovatelů bylo odvolání podáno včas, ale Krajský soud k  žádným uváděným skutečnostem a důkazům stěžovatelů nepřihlédl, dokonce se předloženými důkazy vůbec nezabýval.