I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 3. 2011 14:00 - 22. 3. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 3654/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 8. 2010, č. j. 1 T 225/2004-312, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 To 394/2010
(změna formy ochranného léčení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejího základní práva dle čl. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově byla stěžovatelka v celém rozsahu zproštěna obžaloby pro dvojnásobný trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. z., a to se závěrem, že je pro nepříčetnost trestně neodpovědná, a dále pro dílčí útok pokračujícího trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. z., neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Současně okresní soud uložil stěžovatelce ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní. Následně bylo usnesením Okresního soudu v Prostějov ochranné léčení ve formě ambulantní změno na formu ústavní. Toto usnesení bylo odůvodněno tak, že stěžovatelka mařila výkon ochranné léčby tím, že se na plánované kontroly nedostavovala a přestala užívat léky. Usnesením Krajského soudu v Brně byla stížnost stěžovatelky proti citovanému usnesení okresního soudu zamítnuta. Podle názoru stěžovatelky z napadených rozhodnutí obecných soudů není zřejmé, na základě jakých poznatků dospěly soudy k závěru, že je dána vysoká pravděpodobnost, že stěžovatelka spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, resp. z napadených rozhodnutí není patrné, že by se obecné soudy touto otázkou zabývaly.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
23. 3. 2011 8:00 - 23. 3. 2011 8:30
Sp. zn.: IV. ÚS 2228/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: České spořitelní družstvo, se sídlem Přílepská 1692, 252 63 Roztoky
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní a praní peněz, 2. oddělení
(Státní moc; Ochrana soukromého a rodinného života; Právo vlastnit majetek, nabývání majetku; Domovní prohlídka )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Policie ČR provedla u stěžovatele prohlídku kancelářských prostor podle ustanovení § 82 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, aniž by stěžovatel byl osobou uvedenou v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, u níž se má prohlídka konat. Příkaz k prohlídce nebyl podle stěžovatele dostatečně odůvodněn a nebyl mu řádně doručen, neboť mu jako právnické osobě nebyl příkaz doručen coby členu statutárního orgánu právnické osoby, nýbrž jen jejímu zaměstnanci; při prohlídce měly být stěžovateli rovněž protiprávně odňaty blíže specifikované věci. Dle stěžovatele má jít o pochybení takové intenzity, které činí prohlídku nezákonnou. Stěžovatel je přesvědčen, že došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1a 4, a čl. 12 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 3. 2011 8:30 - 24. 3. 2011 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3193/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: K. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 57 Co 225/2010 ze dne 31. 8. 2010.
(Náhrada škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel je přesvědčen, že byla rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla porušena práva garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Okresní soud ve Frýdku-Místku vydal rozsudek, jímž bylo vyhověno žalobě stěžovatele na náhradu škody proti státu pro zaplacení částky 23.255,- Kč, představující náklady obhajoby stěžovatele v trestním řízení proti němu vedeném, které pravomocně skončilo zprošťujícím rozsudkem. Okresní soud vycházel ze zjištěného a stranami nezpochybňovaného skutkového stavu, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro dva trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona. Vytýkané jednání stěžovatel nepopíral, tvrdil však, že není trestným činem, proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepodal stěžovatel řádný opravný prostředek, v průběhu trestního řízení po vydání trestního příkazu si zvolil obhájce a trestní řízení bylo skončeno rozsudkem, jímž byl zproštěn obžaloby, neboť skutek v obžalobě označený nebyl trestným činem.

Rozsudek soudu I. stupně byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu k odvolání vedlejšího účastníka tohoto řízení změněn tak, že se žaloba stěžovatele zamítá. Jak uvedl v odůvodnění svého rozsudku, přiznání náhrady škody není podmíněno úspěšností podaného opravného prostředku proti rozhodnutí, jež se posléze stalo nezákonným. Při splnění ostatních zákonných předpokladů zákon podmiňuje nárok poškozeného na náhradu škody využitím opravného prostředku bez ohledu na to, jak o něm bylo rozhodnuto. Odvolací soud podle stěžovatele porušil jeho shora označená základní práva, pokud na rozdíl od soudu I. stupně nezohlednil, že podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání by v jeho věci bylo pouhým formalismem.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 3. 2011 10:00 - 24. 3. 2011 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 2166/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: J. L., zastoupený JUDr. Pavlem Švábem, advokátem, se sídlem Slezská 13, 120 00 Praha 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. 22 Cdo 1654/2009, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2008 sp. zn. 64 Co 378/2007 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 5. 2007 sp. zn. 20 C 202/2005
(ochrana vlastnického práva)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel je vlastníkem staveb zapsaných i nezapsaných v katastru nemovitostí, které oprávněně vznikly nebo byly umístěny na cizím pozemku. Vedlejší účastník – Pozemkový fond ČR – je zapsán jako vlastník pozemků, na nichž se nachází stavby žalobce. Vztahy mezi oběma vlastníky nejsou nijak upraveny. Vzhledem k tomu, že se jedná o pozemky dotčené blokačním ustanovením zákona o půdě (§ 29 zák.č. 229/1991 Sb.) tvrdil vedlejší účastník, že nemůže na základě dohody se stěžovatelem provést jím požadovanou úpravu, sám nenavrhl žádnou jinou možnost řešení a následně v průběhu celého řízení pouze odmítal návrhy stěžovatele. Stěžovatel se tedy obrátil na soud se žalobou, již se domáhal uspořádání poměrů mezi vlastníkem oprávněné stavby a vlastníkem pozemku, na němž lato stavba stojí. Vzhledem k lomu, že se jedná o stavby fungující zahradnické provozovny, byl stěžovatel toho názoru, že případné zřízení věcného břemene práva cesty, nemůže potřebám využití staveb pro zahradnickou výrobu vyhovovat a proto se domáhá! přikázání pozemku do svého vlastnictví. Soudy všech stupňů pak při rozhodování konstatovaly nedostatek právní úpravy, který jim brání ve vydání rozhodnutí. Tím rezignovaly podle stěžovatele na povinnost chránit jeho majetek Stěžovatel je přesvědčen, ze všechny soudy svým postupem porušily jeho základní právo na spravedlivý proces a právo na pokojné užívání majetku.