I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 3. 2012 9:30 - 19. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: I. ÚS 823/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: M. M., zastoupený Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem se sídlem Vápencová 569/13, 147 00 Praha 4
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2010 č.j. 32 Cdo 3413/2009-201, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009 č.j. 3 Cmo 355/2008-172 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2008 č.j. 45 Cm 112/2007-130
(svoboda projevu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Paní K.B. podala v roce 2007 na stěžovatele žalobu o omluvu a o zaplacení částky 500.000,- Kč, protože měla za to, že ji stěžovatel svým mediálním výrokem poškodil, když ve sporném vyjádření zpochybnil její profesionální schopnosti. Krajský soud žalobě vyhověl jen částečně a přiznal žalobkyni právo na omluvu, avšak nikoliv požadovanou kompenzaci. Podle Krajského soudu se nejednalo o zásah takové intenzity, který by žalobkyni výrazně poškodil, či pro ni znamenal nějakou finanční újmu, kterou by bylo nutné odčinit peněžní částkou; soud však připustil, že stěžovatel měl vzhledem k žalobkyni postavení soutěžitele (působili v témže oboru činnosti, byť v jiných rolích). Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a nepřisvědčil námitkám stěžovatele, jež toto odvolání podal, že se nejednalo o jednání v rámci hospodářské soutěže. Nejvyšší soud následně jeho dovolání zamítl jako  nepřípustné. Stěžovatel shledává, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na svobodu projevu.

I. senát - konference
19. 3. 2012 10:30 - 19. 3. 2012 11:00
Sp. zn.: I. ÚS 1586/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: M. V., zastoupený JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, č.j. 30 Cdo 2311/2007 - 139, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č.j. 1 Co 233/2006 - 118, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, č.j. 34 C 32/2005 - 93
(ochrana osobnosti a svoboda projevu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 

Stěžovatel napadá rozhodnutí uvedených soudů, protože se domnívá, že jimi porušeno jeho právo na zachování osobní cti, dobré pověsti, na ochranu jména, jak vyplývá z článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále bylo porušeno podle stěžovatele právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, které zaručuje článek 10 odst. 2 Listiny, stejně jako právo zaručené článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Skutková podstata původního sporu spočívá ve skutečnosti, že vydavatel periodika Aha! zveřejnil článek dotýkající se stěžovatele, který byl nepravdivý a hrubě zasáhl do práv stěžovatele na ochranu osobnosti. Tento fakt konstatoval Městský soud v Praze a uložil vydavateli zaplatit stěžovateli částku 50.000,- Kč do tří dnů. Stěžovatel požadoval jako odškodnění pětimilionovou částku. Odvolací Vrchní soud v Praze považoval za adekvátní částku 200.000 korun.  Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze neobsahuje žádný právní rozbor ani právní hodnocení náhrady nemajetkové újmy, která stěžovateli vznikla.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 3. 2012 15:30 - 19. 3. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2319/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: P. M., zastoupen JUDr. MUDr. Romanem Žďárkem, Ph.D., MBA, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Kotlářka 1259/1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 110 EC 228/2010-158 ze dne 27. května 2011
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Lisitny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení citovaného rozhodnutí. Okresní soud v Kladně, který mu uložil rozsudkem zaplatit pohledávku společnosti UPC a úrok z prodlení. Stěžovatel jako žalovaný namítal, že nikdy žádné všeobecné obchodní podmínky od společnosti UPC neobdržel, že příslušná smlouva nebyla řádně oběma stranami podepsána, a že požadovaná výše smluvní pokuty a úroku z prodlení je v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatel uvádí, že není jasné, z čeho soud dovodil obsah smluvního ujednání, protože v odůvodnění napadeného rozsudku to není uvedeno, stejně jako není uvedeno, z jakého důkazu soud vycházel. Stěžovatel je přesvědčen, že soud se při svém rozhodování dostatečně nezabýval všemi tvrzeními a námitkami stěžovatele a jeho rozhodnutí není dostatečně odůvodněno. Z toho důvodu se domnívá, že bylo porušeno základní práv stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 3. 2012 9:30 - 20. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 3765/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: G. G., zastoupená Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem Pouchovská 1255/109B, Hradec Králové
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům I., II. a IV. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2009 sp. zn. 21 Co 155/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 20 Cdo 3898/2009
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 4 odst. 4 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Dle názoru stěžovatelky bylo v řízení nepochybně znaleckými posudky prokázáno, že ve vztahu nezletilého k otci došlo k odcizení již v důsledku prvních kontaktů syna s otcem, které byly nepravidelné, méně časté a kromě toho došlo k odcizení i v důsledku nevhodné náplně jejich setkání. Nezletilý byl podle stěžovatelky zklamán nezájmem otce o něho a z toho důvodu se také zřejmě syn zařadil do nové rodiny, do které chtěl a chce bezvýhradně patřit. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že po doporučení znalců a po jejich upozornění nemohla syna násilným tlakem nutit ke stykům s otcem. V postupu krajského soudu stěžovatelka shledává zaujatost, neobjektivní posouzení a poškození jejích práv a rovného postavení před soudem neboť odvolací soud jí přes všechny prokázané skutečnosti uložil pokutu ve výši 20.000,- Kč. Stěžovatelka pečuje o tři nezletilé děti a nemá žádný příjem ani majetek. Podle předmanželské smlouvy nemá nárok ani na příjmy z manželova podnikání, které nepatří do společného jmění manželů. Odvolací soud tyto skutečnosti podle stěžovatelky nezjišťoval a nehodnotil a bez jakýchkoliv v řízení provedených důkazů neshledal u stěžovatelky ani předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků a bez důkazu dovodil, že majetkové poměry rodiny jsou na vysoké úrovni, a proto jí uložil nahradit náklady řízení státu v částce 43.982,- Kč.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 3. 2012 11:00 - 20. 3. 2012 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 529/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Z. K., zastoupený JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, se sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 č. j. 25 Cdo 1384/2006-151, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005 č. j. 39 Co 242/2005-130 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2005 č. j. 10 C 164/2001-105
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovateli se v roce 1999 nabízela možnost na základě inzerátu v novinách zakoupit nemovitost. Řádné sepsání kupní smlouvy nechal z důvodu právní jistoty takovéhoto aktu zabezpečit formou notářského zápisu. Notář akceptoval při podpisu kupní smlouvy podvrženou plnou moc a vydal podle stěžovatele peníze z notářské úschovy podvodníkovi.  Před obecnými soudy se stěžovatel snažil prokazovat, že notář ve věci nesprávně úředně postupoval. Obvodní soudu pro Prahu 2 rozsudkem stěžovateli vyhověl, ale následná rozhodnutí již jeho žalobu zamítaly. Odvolací soud neshledal, že by byl naplněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu, tedy nesprávný úřední postup notáře. Dle stěžovatele nelze považovat za správný úřední postup fakt, že notář dostatečně neověřil předloženou plnou moc, která se ukázala jako padělaná, neboť k ověření pravosti a platnosti předložené plné moci má notář na rozdíl od jiných subjektů odborné předpoklady a možnosti, např. ověřit si udělení plné moci vystavovatelem včetně zjištění okolností ověřování podpisů.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 3. 2012 14:00 - 20. 3. 2012 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 431/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: V. H.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 5 Afs 18/2010 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 30 Ca 124/2008
(právo na spravedlivý proces - daňová kontrola)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení základního práva na soudní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Domnívá se, že k zásahu do jeho základních práv a svobod došlo kvůli tomu, že správní orgán porušil povinnost doručit mu zprávu o kontrole a tím mu bylo odňato právo bránit se proti závěrům této zprávy a vznášet proti ní námitky. Stěžovatel nemohl vznést námitku nezákonnosti daňové kontroly z důvodu absence sdělení jejího důvodu ve lhůtě určené pro podání správní žaloby. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy byly povinny přezkoumat napadené rozhodnutí z úřední povinnosti, protože stěžovatel je přesvědčen, že skutečnost, že daňová kontrola probíhala v jeho případě nezákonným způsobem, je jednoznačně patrná ze spisu, který měly obecné soudy k dispozici. Daňová kontrola byla u stěžovatele zahájena k prověření daňového základu a daně za předmětná zdaňovací období ve smyslu ust. 16 zákona o správě daní a poplatků a tento protokol nebyl odůvodněn.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 3. 2012 9:00 - 21. 3. 2012 9:15
Sp. zn.: II. ÚS 426/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: O. Š., zastoupený JUDr. Janem Kocinou, advokátem, se slídlem AK v Plzni
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 56 Co 434/2009-50 ze dne 21. listopadu 2009
(Náhrada škody za trestní řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o náhradu škody způsobené při výkonu státní moci. Je toho názoru, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona, a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město byl obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by spáchal skutek uvedený v obžalobě. V důsledku toho požadoval po vedlejší účastnici řízení náhradu škody spočívající v úhradě nákladů obhajoby. Ta jeho nárok odmítla s tím, že nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo jeho žalobě zcela vyhověno, ale v důsledku odvolání vedlejší účastnice řízení byl odvolacím soudem změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že hodnocení neoprávněnosti nároku na náhradu škody vůči státu v případě, že osoba, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, a která byla následně obžaloby zproštěna, nepodala stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, je ryze formální. Stěžejním kritériem pro posuzování odpovědnosti státu za škodu by měl být podle stěžovatele výsledek trestního řízení a důvody, pro které bylo trestní řízení zastaveno, nikoliv pouze striktní hodnocení využití či nevyužití opravného prostředku.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 3. 2012 9:45 - 21. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1330/11
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Š. Ch.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011 č. j. 5 To 62/2011-141 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011 č. j. 3 T 62/2008-129
(obnova v trestním říze - znalecké dokazování - spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil označená usnesení, kterými bylo zamítnuto povolení k obnově řízení, čímž podle stěžovatelky byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod V původním řízení byla stěžovatelka trestním příkazem Městského soudu v Brně uznána vinnou trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona a za tento trestný čin a sbíhající se obdobný trestný čin z jiného trestního příkazu téhož soudu byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně s odložením na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců, a k trestu zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.  Městský soud v Brně poté usnesením rozhodl o přeměně původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a zařadil stěžovatelku do věznice s dozorem. Krajský soud v Brně usnesením stížnost proti tomuto rozhodnutí podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu  zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že nevěnovaly adekvátní pozornost argumentu, podle nějž v původním řízení nebyla známa její závažná duševní choroba, a poukazuje na zprávu Psychiatrické léčebny v Brně, podle které trpí paranoidní schizofrenií.