Sp. zn.: II. ÚS 538/10

Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: JUDr. J.P., advokát, zastoupený Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou, se sídlem v Hořovicích

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2010, č. j. 22 Co 9/2010-140

(náhrada nákladů řízení)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel byl v řízení před nalézacím soudem ustanoven právním zástupcem k ochraně zájmů jedné ze stran. Stěžovatel po pravomocném skončení sporu vyúčtoval náklady právního zastoupení této strany vůči státu. Vycházel přitom z hodnoty sporu, neboť předmětem žaloby byla nemovitost. Okresní soud v Berouně stanovil odměnu advokáta podle § 9 odst. 3 advokátní tarifu s tím, že se nejedná o věc ocenitelnou penězi a proto je na místě použití výše citovaného ustanovení. Odvolací soud pak pouze upravil výši nákladů a konstatoval, že vzhledem k tomu, že hodnota nemovitostí nebyla v tomto řízení zjišťována, nelze při určení sazby mimosmluvní odměny vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Tím, jak tvrdí stěžovatel, bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a do práva na ochranu vlastnictví .

 

 

Sp. zn.: II. ÚS 2877/10

Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: K.D., zastoupený JUDr. Stanislavem Hospůdkou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2010, č. j. 33 Cdo 2954/2008-127, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 11 Co 662/2006-105, ve znění opravného usnesení ze dne 22. ledna 2008, č. j. 11 Co 662/2006-108.

(ochrana spotřebitele)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel uzavřel v roce 1993 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo zboží zn. ZEPTER za cenu 2.335 DEM. Kupní cena byla splatná v šesti měsíčních splátkách v českých korunách podle kurzovního lístku České národní banky. Podle soudu prvního stupně uvedená kupní smlouva odporuje dobrým mravům a je absolutně neplatná. Odvolací soud však dospěl k závěru že předmětná kupní smlouva je určitá, srozumitelná a dobrým mravům neodporuje. Následné dovolání bylo rozsudkem Nejvyššího soudu zamítnuto jako nedůvodné. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy v řízení porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

 

 

Sp. zn.: I. ÚS 1983/09

Soudce zpravodaj: Vojen Güttler

Navrhovatelé: Obchodní společnost Tipgames, a. s., se sídlem Václavské náměstí 56/802, 110 00 Praha 1

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 5. 9. 2006, č.j. 262718/06/001514/3316, ze dne 5. 9. 2006, č.j. 265071/06/001514/6063, ze dne 25. 1. 2007, č. j. 20664/07/001514/6063, ze dne 25. 1. 2007, č. j. 20733/07/001514/6063, ze dne 26. 2. 2007, č. j. 60847/07/001514/6063, ze dne 13. 8. 2007, č. j. 256120/07/001514/6063, ze dne 20. 9. 2007, č. j. 286577/07/001514/6063, ze dne 6. 11. 2007, č. j. 330242/07/001514/6063, ze dne 6. 11. 2007, č. j. 330259/07/001514/6063, proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 15. 6. 2007, č. j. 9745/07-1300-102687, ze dne 13. 6. 2007, č. j. 9749/07-1300-102687, ze dne 19. 6. 2007, č. j. 10095/07-1300-102687, ze dne 7. 3. 2007, č. j. 3563/07-1300-102687, ze dne 7. 3. 2007, č. j. 3559/07-1300-102687, ze dne 15. 2. 2008, č. j. 2078/08-1300-102687, ze dne 15. 2. 2008, č. j. 2077/08-1300-102687, ze dne 15. 2. 2008, č. j. 2075/08-1300-102687, ze dne 15. 2. 2008, č. j. 2074/08-1300-102687, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2008, č. j. 5 Ca 225/2007-60, ze dne 23. 10. 2008, č. j. 11 Ca 160/2008-140, ze dne 19. 11. 2008, č. j. 9 Ca 158/2007-56, a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009, č. j. 1 Afs 26/2009-109,

(daně)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka napadla shora uvedená rozhodnutí a předeslala, že z důvodu nesprávné aplikace právních předpisů (především) soudy, které nesprávně a protiústavně vykládaly a aplikovaly právo, byla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená práva. Soudy dle stěžovatelky postupovaly s vědomým rozporem vůči judikatuře Ústavního soudu. Předmětem řízení před správními orgány a obecnými soudy bylo uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, a to v důsledku různého výkladu důsledků novely zákona o dani z přidané hodnoty.

 

 

Sp. zn.: I. ÚS 2445/09

Soudce zpravodaj: Vojen Güttler

Navrhovatelé: JUDr. J.B.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1439/2008, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 1 To 48/2007 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 52 T 2/2005

(trestní věc)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

 

Obviněný stěžovatel a JUDr. M.K. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku ve spolupachatelství a oba byli shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Oběma obviněným soud uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let a každému z obviněných byl podle uložen peněžitý trest ve výměře dva miliony korun se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku. Bylo rozhodnuto i o tom, že oba musí zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody ve výši 41.565.822,01 Kč. Stěžovatel i jeho spolupachatel uplatnili veškeré opravné prostředky, a to dokonce několikrát. Neměl však úspěch ani s dovoláním k Nejvyššímu soudu.

 

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména tvrdí, že celé trestní řízení bylo provázeno neustále se měnícím stanoviskem jednotlivých složek trestního řízení o tom, zda konání obviněných je naplněním skutkové podstaty trestného činu dle ustanovení § 128 odst. 2, odst. 4 trest. zákona či nikoliv; dále šlo o otázky, jaká škoda komu, zda vůbec vznikla, zda ze své činnosti měli obžalovaní nějaký prospěch či nezískali prospěch jinému, zda jejich konání bylo konáním v souladu s platnými zákony či nikoliv. Nakonec byl - podle stěžovatele - formalisticky převzat vyslovený právní názor Nejvyššího soudu, místo toho, aby byla věc posuzována materiálně dynamicky a aby Vrchní soud v Olomouci prověřil a znovu posoudil skutky, které měl Nejvyšší soud za neprokázané. V tom stěžovatel spatřuje – mimo jiné – i porušení svého práva na spravedlivý proces.

 

 

Sp. zn.: I. ÚS 2227/10

Soudce zpravodaj: Vojen Güttler

Navrhovatelé: JUDr. M.K.

Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 5 Tdo 317/2010, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1439/2008, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 1 To 48/2007

(trestní věc)

I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Obviněný stěžovatel a JUDr. J.B. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku ve spolupachatelství a oba byli shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Oběma obviněným soud uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let a každému z obviněných byl podle uložen peněžitý trest ve výměře dva miliony korun se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku. Bylo rozhodnuto i o tom, že oba musí zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody ve výši 41.565.822,01 Kč. Stěžovatel i jeho spolupachatel uplatnili veškeré opravné prostředky, a to dokonce několikrát. Neměl však úspěch ani s dovoláním k Nejvyššímu soudu.

 

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zdůrazňuje, že od údajného spáchání trestného činu do vydání pravomocného rozsudku uplynulo více než 14 let (přitom bylo mj. třikrát trestní stíhání proti obviněným zastaveno). Stěžovatel zdůraznil, že uvedená délka trestního řízení nebyla způsobena jakoukoli obstrukcí z jeho strany, neboť v celém průběhu řízení s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Dále stěžovatel argumentoval porušením dalších součástí práva na spravedlivý proces a libovolné selekci důkazů obecnými soudy.